Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Však ty je nemusíš poslouchat. Všude si určitě četla, slyšela, viděla, že každé dítě je jiné. Tečka. Maminky ať se jdou bodnout.
Kazíš si život utápěním se co si myslí ostatní.
Stojí ti to za to?
Jestli máš čisté svědomí, že jako máma děláš co je ve tvých silách, můžeš se na všechny tak akorát zdvořilostně usmát a žít si váš život nejlíp jak umíte.
Taky si teda dosti tajemná, tak na druhou stranu je rozdíl jestli ve třídě škrtí spolužáky, nebo jeden neumí Ř a druhý si ho dobírá.
To buď řekni víc, nebo si to uvaž sama ![]()
Kazíš si život utápěním se co si myslí ostatní.
Stojí ti to za to?
Jestli máš čisté svědomí, že jako máma děláš co je ve tvých silách, můžeš se na všechny tak akorát zdvořilostně usmát a žít si váš život nejlíp jak umíte.
Taky si teda dosti tajemná, tak na druhou stranu je rozdíl jestli ve třídě škrtí spolužáky, nebo jeden neumí Ř a druhý si ho dobírá.
To buď řekni víc, nebo si to uvaž sama ![]()
Já jsem se naučila na blbý komentáře stejně blbě odpovídat. On by měl tohle a tamto.. Jo, měl. A proč nedělá toto? Se ho bez zeptat. A to jako tohle dělá celej den? Ne, jen od 3 do 4.. na cizí lidi to funguje bezvadně, na příbuzné min, ale taky. Na učitele být drzá nechci, ani nemám důvod, tam nevím, jak bych to řešila. Asi stejně, ale slušně. Prostě dát najevo, že dělám, co můžu, ale výsledky nikde. A samozřejmě je třeba taky něco dělat s těmi dětmi. Snažit se zajistit, aby toho řevu a scének bylo co nejmíň. Jak doma, tak na veřejnosti.
@Anonymní píše: Více
@Kryptozoo píše: Více
Kdybych tu napsala konkrétní věci, bude se řešit jejich chování.
A je opravdu jedno, jak se chovají. Poslední dobou mě rozhodí každá drobnost a řeči okolí.
@Lucy75 tohle není o správném životě, učitelka píše pravidelně, kde je jaký problém. Pak si říkám, co bych mohla udělat víc.
Když jsou u babiček, tak se dozvím, co dělám špatně.
Přijde mi, že čím jsou starší, tím je víc problémů a hůř to nesu.
Poslední dobou jsem psychicky unavená z dětí. Velice osobně si beru, když se chovají jinak než ostatní. K tomu, abych byla rozhozená, mi stačí si mě učitelka, něco mi řeknou prarodiče nebo třeba maminky od kamarádů a já pak analyzuji, co jsem udělala špatně a mohla udělat jinak.
Někdy mi i stačí to jak se chovají doma, kolik je scén a řevu.
Dá se naučit od toho oprostit a být nad věcí?