Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
naše mladá je hysterka a vcelku agresivní a v situacích kdy neplatí domluva a už hrozí že bude v amoku, tak chytne jednu přesprdelní až to mlaskne a je klid, okamžitě si to uvědomí, přestane ječet ze vzteku ale začne plakat lítostí a v mžiku se jde mazlit. Hned jí pomazlím a je klid. Každý rodič zná své dítě, a pár přesprdelních ještě nikomu neublížilo.
@ivuska.h píše:
Chytneš za ruku, lehce cukneš, prostě rázně dítě zachytíš, vyhledáš oční kontakt a důrazně řekněš, že ne, nesmíš. Následně můžeš krátce zdůvodnit proč. Tohle platí na situace, kdy bere, co nemá (Nesmíš to brát, mohlo by se to rozbít.), leze, kam nemá (Nesmíš tam lézt, je to nebezpečné. Nikoliv „Nelez tam, spadneš.“). Případně vezmeš a odneseš. No a tohle prostě do zblbnutíHlavní je těm situacím předcházet nebo se snažit odvést pozornost.
Já to děláááááám! Hm, předcházet, asi teda abych vyházela nábytek.
(když leze kam nemá)
@Flyingfrog píše:
Já ječím jak přejetá a co udělá dítě, mizí v dáli (když to je například ve chvíli, kdy volám stůj). Za ruku moc chodit nechce, ona se chce nosit, což já teda s břichem odmítám. No a mohla bych mluvit dál. Nesmí skákat na komodě, tak na ni vyleze, s úsměvem řekne „neskákej“ a hopsá jak blázen. Prosím, ať to nedělá, dám ji dolů, v tu ránu je tam zas. Vysvětluju, že by mohla spadnout. Asi chápu, že neví, co to je spadnout z komody, na druhou stranu bych fakt nerada, aby si to musela zkoušet.
Dítě, které mi venku uteče a nereaguje na povel „stůj“, ode mne nedostane „plácnuto“, ale pořádných pár přes zadek… To je snad jediná situace, ve které fyzicky trestám - a opravdu tak, aby to zabolelo. Bydlíme na pražském sídlišti, nemůžu si dovolit, aby mne dítě neposlechlo, když zavolám „zastav se“ - mohlo by to být to poslední, co udělá.
Chce se nosit… „nemůžu Tě nést, už jsi velká a neunesu Tě. Kdo chce být venku na procházce, musí chodit po svých. Chápu, že máš vztek, ale nezvednu Tě.“… a zvednout samozřejmě nesmíš, nesmí vyhrát.
Lezení po nábytku je horší - to jsme moc nezažili, děti to tolik nedělaly. Ale tam asi nějaký ten „kontrolovaný“ pád bohužel bude potřeba…
Mně fakt pomáhá jedině důslednost… stanovit pravidla, něco jako „po nábytku se neskáče, jinak… " a potom to dodržet. Ale to "jinak“ není fyzický trest.
řešila jsem to samý, hlabně ji nebij, bude si myslet, že když se mi něco nelíbí, tak můžu bouchat. proč ty můžeš a ona by neměla? u nás zabralo omluvit, udělat malá malá a pokud to nepomůže, nekompromisně zabalit fidlátka a separovat, bude vědět, že následuje trest, že se to nemá.
BohunkoP, ivuško: Mno, takže v zásadě dělám, co se dá, jen mám malou neposluchu. No, hlavně, že je zdravá. ![]()
Když mi minule zdrhla do silnice (naštěsti ve vnitrobloku, v zóně), tak jsem už ani neměla sílu dát přes nohu (zadek nedávám, má tam látkový ranec), jen jsem ji odvedla za ruku (přiznávám, že hrubě), klekla jsem si k ní (abychom si právě viděly do očí) a ječela, že tohle fakt nesmí, musí mě poslechnout, když zaječím „stůj.“
jéé,já už čekala pod tím názvem nějakou zoufalou babičku a ono to batole ![]()
Netrestej. Ale to už holky psaly, bud´příkladem,pohlad´ublížence i dcerku,ukaž jí,že to jde i po dobrém,nauč dceru hladit.
Já to mám zas naopak- ta moje 18 ti měsíční na potkání objímá a pusinkuje,ne každému to je příjemné,někdy z toho mají děti trauma ![]()
Každopádně ji to přejde,i to je forma vyjadřování,nebooj ![]()
A abych vysloveně neplevelila diskuzi mnou a neodpověděla zakladatelce…
Kamarádka, když její hošík bacil tu moji, tak mu řekla, že se musí omluvit (udělat malá) a odvedla ho (kousek od té mojí). Taky dostala jen tak, v té chvíli si ho ani nevšímala.
Čili na bití cizích děti asi fakt omluva a odvést. Hlavně neplácat (právě já párkrát plácnu a holka do mě pak buší taky, proto to nechci dělat
).
Příspěvek upraven 10.05.12 v 14:05
@Flyingfrog píše:
Já to děláááááám! Hm, předcházet, asi teda abych vyházela nábytek.(když leze kam nemá)
No tak pak musíš vydržet
Bohužel neexistuje řešení, jak dítě okamžitě donutit, aby něco přestalo dělat, to bys ho musela zabít nebo přivázat na řetěz ![]()
@ivuska.h píše:Řetěz, vida. Nenapadl mě.
No tak pak musíš vydržetBohužel neexistuje řešení, jak dítě okamžitě donutit, aby něco přestalo dělat, to bys ho musela zabít nebo přivázat na řetěz
@Flyingfrog píše:
BohunkoP, ivuško: Mno, takže v zásadě dělám, co se dá, jen mám malou neposluchu. No, hlavně, že je zdravá.Když mi minule zdrhla do silnice (naštěsti ve vnitrobloku, v zóně), tak jsem už ani neměla sílu dát přes nohu (zadek nedávám, má tam látkový ranec), jen jsem ji odvedla za ruku (přiznávám, že hrubě), klekla jsem si k ní (abychom si právě viděly do očí) a ječela, že tohle fakt nesmí, musí mě poslechnout, když zaječím „stůj.“
Ale to není nějaká extra neposlucha, to je úplně normální… Ondráš takhle zase vytrvale kudlil Klárku za vlasy, trvalo tak půl roku, než pochopil, že to dělat nemá. Teď zas místo toho má jiné věci, to je fakt normální. A když už dojde na ráznější řešení, chytne hysterák, válí se po zemi a tváří se děsně tragicky, aby si to matka vražedkyně řádně užila.
@ivuska.h píše:
Ale to není nějaká extra neposlucha, to je úplně normální… Ondráš takhle zase vytrvale kudlil Klárku za vlasy, trvalo tak půl roku, než pochopil, že to dělat nemá. Teď zas místo toho má jiné věci, to je fakt normální. A když už dojde na ráznější řešení, chytne hysterák, válí se po zemi a tváří se děsně tragicky, aby si to matka vražedkyně řádně užila.
Madam hází věcmi (naposled ve sklepě klouboučkem, když jsem řekla, že jdeme na oběd namísto na hřiště).
Tak jo, normální je. Holt nesmím srovnávat.
(se synovcem, ten byl takové zlaté hodné nevztekavé dítě, jak teď nevím, už se nevidíme tak často)
@Flyingfrog píše:
Madam hází věcmi (naposled ve sklepě klouboučkem, když jsem řekla, že jdeme na oběd namísto na hřiště).
Tak jo, normální je. Holt nesmím srovnávat.(se synovcem, ten byl takové zlaté hodné nevztekavé dítě, jak teď nevím, už se nevidíme tak často)
Spíš byl synovec nějaký nadměrně flegmatický
Klárka má taky tendenci házet věcma, když se naštve, to třeba Ondra vůbec nedělá. Ten háže sám sebou ![]()
@Gina108 bylo to myšleno jako ironie. Ale ano, na mě moje děti nikdy nestáhli ruku, že by to mamince vrátili, když byli plácnuty přes ruku, či zadek.. Vždy si to uvědomily, a nikdy to už nezopakovali. Já třeba nemám nervy na to, jim to opakovat stokrát pořád to samé dokola.
@Prdolinka86 píše:
@Gina108 bylo to myšleno jako ironie. Ale ano, na mě moje děti nikdy nestáhli ruku, že by to mamince vrátili, když byli plácnuty přes ruku, či zadek.. Vždy si to uvědomily, a nikdy to už nezopakovali. Já třeba nemám nervy na to, jim to opakovat stokrát pořád to samé dokola.
Já už sem tak zblblá, že jsem to nějak nepochopila
Njn mě bohužel to plácnutí taky funguje nejlépe a jak bych byla ráda,kdyby tošlo nějak jinak stejně efektivně.
Když měla dcera ubližovací období (naštěstí opravdu málo), dostala na zadek. A fakt se nesmála. Upřímně nechápu, jak může někdo (už nevím, kdo to psal) považovat za výchovné jemné plesknutí, resp. co si z toho to dítě má vzít?
Pokud jasně a stručně vysvětlím, je jasný, co si má odnést. Když plesknu, až začne natahovat, taky dítě pochopí. Ale jemný plesknutí, no nevim
Univerzálně se ničím řídit nedá, já třeba Verče vysvětluju ve spoustě situacích, kdy ostatní maminky řežou. A naopak. Tak nám to funguje, protože ji znám a vím, že v tuto chvíli na plácnutí bude reagovat úplně jinak, než sousedky Pepíček. Jinak otázka- může plácnout máma, můžu i já..Sama sobě jsem si to vysvětlila jednoduše- stejně tak, jako na nůž sahám pouze já, nikoliv dítě, alkohol piju pouze já, nikoliv dítě, stejně tak pouze já nosím horkou vodu, řídím auto, manipuluju s léky…nechci po svém dítěti, aby vše nutně pochopilo, jak má pochopit, co znamená předávkování aspirinem..zkrátka některé věci dělám pouze já a basta, i plácání. Pochopit to nemusí, respektovat ano.
zakladatelko- ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, udělej hlavně něco. Ne každá maminka si nechá bezdůvodně mlátit dítě po hlavě lopatkou a je otázkou času, kdy na tebe některá máma vyletí.