Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Hlavně neocernovat otce.. Je to pro ni šok, no.. Zůstala, kde je zvyklá.. Dej ji čas.. Sama musí přijít na to, že jsi neopustila ji, ale jejího otce.. Snažila bych se s ní trávit co nejvíce času.. A ne na sílu.. Asi to bude trvat.. ![]()
No, nedávno mi moje kolegyně vyprávěla, jak přesně v tomhle věku přišla po rozvodu o dceru. Jeden den s ní ještě spala v posteli a druhý den u soudu řekla, že chce k tátovi. A jelikož tatínek byl movitější, postupně si dcerunku,, koupil ". Přes rok už ji neviděla, protože dcera nechce. A tlačit na sílu nemá smysl. Radu nemám, ale soucítím, je to strašná situace. Anonym, údaje o cizím…
Bohužel na to není žádná rada.
Každá situace je individuální. Myslím si, že dceři se nechtělo z místa, kde bydlí, kde vyrůstala. Otázka jak ji zpracoval i tvůj manžel. Můžete zkusit nějaké sezení, ale to je běh na dlouhou trať a upřímně ne vždy to má smysl.
Chce to čas. A buď se to srovná nebo to bude ještě horší. Vím že se to asi dobře nečte, ale je to tak. A ještě k tomu dcera jde do puberty a v tomhle období člověk neví jak se zachovají…
Přeji ti, ať se to srovná co nejdřív. ![]()
Já jsem si prošla tímhle se synem (3 a půl roku) a nikomu bych tohle nepřála. A popravdě do teď jsem se z toho neoklepala. A to je 2 a půl roku.
A to se jí chce bydlet s milenkou? Moje máma odešla do garsonky a já zůstala v domě u táty. Paradoxně jsem to tehdy tolik nebrala jako teď
stejně je to škoda, obě bychom vedly úplně jiný život. Bylo mi 15.
@Anonymní píše:
Bohužel na to není žádná rada.Každá situace je individuální. Myslím si, že dceři se nechtělo z místa, kde bydlí, kde vyrůstala. Otázka jak ji zpracoval i tvůj manžel. Můžete zkusit nějaké sezení, ale to je běh na dlouhou trať a upřímně ne vždy to má smysl.
Chce to čas. A buď se to srovná nebo to bude ještě horší. Vím že se to asi dobře nečte, ale je to tak. A ještě k tomu dcera jde do puberty a v tomhle období člověk neví jak se zachovají…Přeji ti, ať se to srovná co nejdřív.
Já jsem si prošla tímhle se synem (3 a půl roku) a nikomu bych tohle nepřála. A popravdě do teď jsem se z toho neoklepala. A to je 2 a půl roku.
To musí být taky síla. Máte střídavou? Radši snad všechno vydržet… ![]()
Napsala bych dceři dopis, jak moc ji miluješ, co pro tebe znamená a že tu vždy pro ni budeš a že se těšíš na holčičí den podle jejího výběru až bude chtít..
Děkuji za reakce. Je to, jak tady někdo napsal, v jeden den spala se mnou v posteli a druhý den, jako bych nebyla. Bývalého manžela nijak neočerňuji. Je to klasika, kupuje ji drahé věci, může si do dovolit, já ne. Taky se ukázal byl velmi zdatným manipulátorem. Snažím se být trpělivá, ale je to moc těžké. Nevím, jak se ji přiblížit. Často mi ani neodpoví na sms, nezvedne mi telefon, cítím velkou bezmoc a selhání.
Příspěvek upraven 05.04.20 v 22:30
@Bubla Bůčková Nemáme. Nakonec to dopadlo tak, že syn k nám nechtěl. Celý čas u nás brečel že chce k tatínkovi.
Je jen u otce. Nechápu proč někdo se přes dítě dokáže mstít a dělat tomu druhému peklo…
Doslova a do písmene. Deptat někoho tak, že nedokáže vstát z postele kvůli nervům, vypadání půlky vlasů z nervů, vyšetření se srdcem kvůli těm stavům a nabídnutí Blokátoru na srdce atd…
Ani nemůžu dopodrobna popsat všechno.
To se fakt nedá.
Bubla bůčková - jak to tvoje máma zvládla, že musela žít bez tebe? Co tě vedlo k tomu zůstat s tátou? Jenom bydlení?
Ženy, tohle je hrozné. Ani to nemůžu číst. Řeším teď podobnou situaci. Manžel si našel milenku a odešel, hned si začali dcery kupovat. Nejen oni dva, ale i jeho rodiče, kam si holky zatím bere. Teď tam byla dcera skoro týden a řekla, že tam chce ještě zůstat. Obrečela jsem to
S bydlením to asi budu mít stejně, půjdu za našeho bytu jinam a on zde asi zůstane, dcery vlastně u něho budou doma… Děsím se, že nastane stejná situace. Já bych v našem bytě zůstat mohla, ale nechci si teď brát hypo, abych ho vyplatila a nechci tady zůstat a vidět ho na každém rohu… Takže odejít jinam je vlastně moje volba.
@Anonymní píše:
@Bubla Bůčková Nemáme. Nakonec to dopadlo tak, že syn k nám nechtěl. Celý čas u nás brečel že chce k tatínkovi.
Je jen u otce. Nechápu proč někdo se přes dítě dokáže mstít a dělat tomu druhému peklo…Doslova a do písmene. Deptat někoho tak, že nedokáže vstát z postele kvůli nervům, vypadání půlky vlasů z nervů, vyšetření se srdcem kvůli těm stavům a nabídnutí Blokátoru na srdce atd…
Ani nemůžu dopodrobna popsat všechno.To se fakt nedá.
Hrozný… ![]()
@Anonymní píše:
Bubla bůčková - jak to tvoje máma zvládla, že musela žít bez tebe? Co tě vedlo k tomu zůstat s tátou? Jenom bydlení?
Moje máma naprosto v pohodě právě
jak to myslíš „vedlo“? Co sem mohla dělat
jenom? ![]()
Nemělo by se respektovat přání dítěte? Jestli tam chce zůstat, ať zůstane.
@Bubla Bůčková promiň, nechtěla jsem se tě dotknout. Z tvého příspěvku mi jenom nebylo jasné, zda kdyby se máma stěhovala třeba do většího bytu, tak by jsi s ní šla, nebo si prostě chtěla zůstat s tátou bez ohledu na bydlení.
Ahoj všem, jsem čerstvě po rozvodu. Krize byla dlouhá a únavná, manžel měl milenku, já vztah zachraňovala, on se mezitím připravoval na rozvod a upevňoval pozice u dcery. Ačkoliv jsem ho velmi milovala, tak v průběhu rozvodu vyšrouboval vztahy mezi námi natolik, že jsem ho na konci již nemohla ani cítit. Přes veškeré sliby, které určitě mnohé z vás znáte
, jsem to nakonec byla já, kdo musel opustit náš společný domov a začínat jinde od znova. Bohužel moje dcera (12 let) má domov tam, odkud jsem já musela odejít a u mě moc času trávit nechce. I když jsem tušila, že to tak nejspíš bude, tak to nijak nezmírňuje bolest, kterou teď prožívám. Pořád přemýšlím, kde jsem jako matka udělala chybu a co jsem měla udělat jinak. Svoji dceru velmi miluji, vždy jsem se tu pro ni snažila být, no teď, když ji poslouchám, mám pocit, že jsem nic neudělala v jejich očích správně a i teď, když se tak málo vidíme, mám pocit, že ji jenom lezu na nervy. Vůbec nevím, jak se mám v tom chovat, aby se naše vztahy aspoň nezhoršovaly a abych ji neztratila úplně.