Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@alifie píše:
To ovšem skoro vyznívá tak, že dítě třeba řekne nechci do školy, a rozhodnutí je ponecháno na něm…![]()
Tak to asi nejde, že…
Přesně to mě taky napadlo.
Ano, mohu to podpořit tím, že mu budu o škole vyprávět, motivovat ho jak to tam bude hezké, rozebírat s ním z čeho má strach… ale pak tam stejně bude muset.
Domácí vyučování kvůli jeho neochotě chodit do školy zavádět nebudu. ![]()
@alifie - víš, tohle je typická představa rodičů, že když dítě může rozhodovat o svém životě, tak nebude chodit do školy atd..atd..je tam ten strach, že dítě není dost kompetentní, nemá dost zkušeností a tak jak to cítí, tak to cítí špatně, protože rodič ten ví lépe…jak pak dítě má být zodpovědné a samostatné, když rodič ví lépe? Myslím, že diskuze se už dávno zvrtla do obecné roviny, bez ohledu na úvodní příspěvek a tak k ní přistupuji.
Já si myslím, že se to už vyhrotilo. Zakladatelka sama musí znát syna, musí vědět, jaký má k němu vztah, jaký je…
Za mě. respekovat rodiče poslouchat, chodit do školy, neulévat se, pomáhat, mít povinnost, ale taky bych poslouchala dítě, když někde nechce jsou to jeho prázdniny volný čas, přes rok určitě ve škole dře a zaslouží si prázdniny, takové jaké chce.. a že najednou změnil názor?? To dělají i dospělí..
Osobně bych ho vyslechla a pokud bych viděla, že o takové dobrodružství nestojí, tak bych mu nekazila prázdniny, jenom aby si něco zkusil..
navíc proč třeba nejede s kamarádem, třeba se měly nějak domluvit s někým a jet společně ![]()
Ahoj holky, nechci se hádat, nebo aby se to tady zvrtlo ![]()
Dneska jsem mluvila s kamarádkou, a zítra bude volat hl. vedoucímu, jestli je ještě místo na tomto turnusu, pokud ano, jel by i její syn, který je velký kamarád s mým..pokud tedy bude chtít
Což by bylo úplně super ![]()
@marcellia to si myslím nejeideálnější
to mě napadlo hned jako první, že se měl domluvit s kamarádem
Náš syn (6 let) v podstatě nikdy nepobýval mimo domov bez rodičů…od lonského září začal chodit na fotbal a před měsícem přišla nabídka, že může jet na týden na fotbalové soustředění (bude tam jeho trenér, z jejich týmu jich jede šest)…já to rovnou zavrhla - je moc malý, má vlastní zkušenost z tábora je vyloženě negativní (byla jsem jednou a nikdy více) a když mně tchýně vyprávěla, jak můj muž psal domů z tábora dopisy:…myslím, že mě asi nemáš ráda…ani jsem o tom neuvažovala…
no ale zeptala jsem se na názor syna…vysvětlila mu, co to asi pro něj znamená, jak to bude vypadat, probíhat…a on byl nadšen, že jede…zaplaceno, vyřízeno a najednou přichází s tím, že by raději nejel a že se mu nechce…mám snad couvnout a dát na jeho přání…myslím, že se více bojí neznámého než že by se mu opravdu nechtělo…
jsem z těch, kteří berou dětský názor, hodně často se ptám synů na jejich postoj… ale v tomhle případě tam pojede, ikdyž se mu nechce…
Myslim ze to je spravne. V tomto veku je nacase aby zacal chapat nasledky svych rozhodnuti. Jednou reknu chci jet na tabor tak jedu a smitec. Muj kluk taky ze jo a pak ze ne nakonec se mu tam libilo ale druhy tyden uz ho to nebavilo a chtel domu. Musel ale vydrzet do konce - od rozdelane prace se neutika.
trochu tvrdosti tem nasim dnesnim mazankum neuskodi. Ja vim je to lakavy porad koukat na Miňimax a honit hry na pocitaci ale chce to taky stret s realitou.
Upřímě? Já bych ho tam poslala. Nás se dřív nikdo neptal jestli chceme jet. Při odjezdu jsem brečela, kopala, hysterickej záchvat a pak jsem se vrátila a nechtělo se mi domů. Chce to občas zavelit.
Dělám již několik let dalo by se říct hlavní vedoucí na táboře. Dítko bych tam poslala. Vzala bych si telefon na jeho vedoucí, jemu bych mobil s sebou nedávala. S vedoucí bych se domluvila, že ji v určitý den zavolám a zeptám se, co syn. Oni si vše děti rádi přibarvují, s někým se nepohodnou, volají domů, jak jsou nešťastné a za 5 minut jsou zase nejlepší kamarádi. Pokud by to pro syny mělo být stresující, dobrá vedoucí to jistě pozná a řekne vám to.
Juro: nesouhlasím s tím, že dobré tábory již místa nemají. Myslím si, že je to teď taky hodně o finančních možnostech rodičů. Vem si, že poukaz stojí kolem 4000. Když máš doma 2 děti, tak dáš za těch 14 dní 10000,– ani nemrkneš - dokoupit vybavení, nějaké to kapesné. Vidíme úbytek dětí každoročně a opravdu si nemyslím, že je to tím, že je náš tábor špatný.
U nás je taky ještě místo
http://www.ceskydub.info/ a konkretně náš běh: www.ceskydub2.wz.cz
snad to není reklama, já tam „jenom“ dělám program… moje to není.
Ahojky, tak syn jede i s kámošem
Od té doby, co to ví, mám svatej klid ![]()
@marcellia super. Tak a ještě aby se tam klukům líbilo a za rok chtěli vyrazit znova a už bez přemlouvání. ![]()
To jsem ráda, že jste to takhle vyřešili.
Řeším něco podobného. Synovi je 7 let a má jet na tábor od oddílu, kam chodi už 2 roky. Bude tam mít staršího sourozence, babičku a tetu.
Asi před týdnem se sekl a jet nechce. Už i brečel, že on rozhodně nepojede. Podle všeho to je ze 3 důvodů. Neví, s kým bude spát, je v oddíle nejmladší a nemá tam tolik kamarádů. Naposledy zlobil a neposlouchal a vedoucí na něj houkl, což špatně nese. No a je nejedlík a boji se, jaké tam bude jídlo.
Teď váhám, jak moc nutit nebo nenutit. Mě máma vždy donutila a nakonec jsem byla spokojená.
Jak to řešíte vy? Nutite nebo ne?
@Anonymní píše: Řeším něco podobného. Synovi je 7 let a má jet na tábor od oddílu, kam chodi už 2 roky. Bude tam mít staršího sourozence, babičku a tetu.
Asi před týdnem se sekl a jet nechce. Už i brečel, že on rozhodně nepojede. Podle všeho to je ze 3 důvodů. Neví, s kým bude spát, je v oddíle nejmladší a nemá tam tolik kamarádů. Naposledy zlobil a neposlouchal a vedoucí na něj houkl, což špatně nese. No a je nejedlík a boji se, jaké tam bude jídlo.
Teď váhám, jak moc nutit nebo nenutit. Mě máma vždy donutila a nakonec jsem byla spokojená.
Jak to řešíte vy? Nutite nebo ne?
a nešlo by zjistit, s kým bude spát? to zázemí, které mu tam jede mi přijde slušný ![]()