Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@natyber
tak jak uz jsem psala - co se tyka odchodu nekam, oblikani atd. tak kdyz nereaguje, tak capnu a jdem. ja mam jeste i rocni dite a nemam cas s nim debatovat. ale jsou situace, kdy toho clovek moc udelat nemuze.
treba s tim jidlem - kdyz nereaguje, tak vemu jidlo, odnesu pryc a nema nic. no a mu je to fuk. uz byl bez jidla i 8hod. ja mu neco nabidnu, on to nechce, otoci se a jde. a dalsi 2hod si nevzpomene. pak prijde pro neco k jidlu, ja mu dam to same, on to nechce, otoci se a jde pryc. a tak nam to jde treba pul dne.
Tak to my máme doma dva tvrdohlavé ignoranty
starší ještě jde ale ta malá cácora je v tom mistr a na zabití ![]()
@Ali-Ali píše:
@Panuška
tak na nektere situace samozrejme taky aplikuju zopakovani vyzvy a pak capnu. ale spis me vytaci situace typu- zavolam ho na svacinu - nic, polozim svacinu na stul, znova zavolam - nic, dam si 5 min pauzu, pak jdu k nemu, zblizka mu reknu, ze tam ma svacinu, at jde jist - nic, po dalsich 10min ho vemu a odnesu k jidlu, on dela, ze jidlo vubec nevidi a sleze ze zidle a odchazi. za dalsich 5 min se zeptam, jesti fakt nebude jist - zadna odpoved. takze po pulhodine capnu svacinu a odnesu ji pryc (vetsinou vyhodim, protoze ovoce zhnedne, chleba oschne), on dela, jakoby se posledni pulhodiny vubec nic nedela a za dalsi pulhodinu se zacne prochazet po kuchyni, jesltli nekde nelezi nejake jidlo
Tak zrovna u tohoto prikladu bych mu trikrat rekla at jde jist, nechala svacinu treba 15, 20 min na stole a pokud nezareaguje, tak dat pryc a do vecere ma smulu. Samozrejme zalezi, jaky ma syn vztah k jidlu. Muj vi, ze kdyz si nepohne, tak mu to snim, takze vetsinou reaguje.
@Ali-Ali píše:
@natyber
tak jak uz jsem psala - co se tyka odchodu nekam, oblikani atd. tak kdyz nereaguje, tak capnu a jdem. ja mam jeste i rocni dite a nemam cas s nim debatovat. ale jsou situace, kdy toho clovek moc udelat nemuze.
treba s tim jidlem - kdyz nereaguje, tak vemu jidlo, odnesu pryc a nema nic. no a mu je to fuk. uz byl bez jidla i 8hod. ja mu neco nabidnu, on to nechce, otoci se a jde. a dalsi 2hod si nevzpomene. pak prijde pro neco k jidlu, ja mu dam to same, on to nechce, otoci se a jde pryc. a tak nam to jde treba pul dne.
Můj je taky nejedlík. Pokud jídlo nechce tak ho odnesu, ale nenechávám ho. Nabízím všechno možné. Je mi jedno, že u oběda snědl tři lžičky. Dožene to ovocem, svačinou, sušenkou.. Ale zase vím, že když udělám třeba rajskou, tak si i odpo. přidá. On taky hodně pije, tak se dost zaplácne vodou
Nenechávám ho až si na jídlo vzpomene, prostě mu průběžně něco nabízím. Třeba když si hrajeme, dáme si hrozno. Kolikrát mu to stačí ke svačině a do večeře do něj nic nedostanu. A šílím teda když rozdělám jogurt on sní tři lžičky a konec
![]()
@andrea.sb píše:
Co takhle reagovat stejnou měrou když chtějí něco oni? Zkusila bych vysvětlit nejdřív, že tedy ať nereagují ale až budou chtít tak zas nebudu reagovat já a pár krat jim to dát vyzrat. Jinak tedy nevím, my máme opačný problém. A nejhorší na tom je, že jsme s dcerou stejně tvrdohlavé
@natyber píše:Já právě nechápu, jak by dvouleté dítě pochopilo moje chování
A taky si myslím, že když to uvidí u mě tak to bude dělat stejně dál, nepochopí ten smysl, bude to brát jako nějakou hru. Tak malé dítě prostě nepřemýšlí jako dospělí
@Elenloth píše:
Tak zrovna u tohoto prikladu bych mu trikrat rekla at jde jist, nechala svacinu treba 15, 20 min na stole a pokud nezareaguje, tak dat pryc a do vecere ma smulu. Samozrejme zalezi, jaky ma syn vztah k jidlu. Muj vi, ze kdyz si nepohne, tak mu to snim, takze vetsinou reaguje.
Já pořád nechápu, jak může někdo po dvouletém dítěti chtít, že se nají teď a pokud ne, tak do večeře nic nedostane
Tak malé dítě vůbec nepředpokládá co bude za hodinu, dvě, natož večer ![]()
Ještě dodám, že tak malé dítě hlavně nepředpokládá, že bude mít za nějakou chvíli hlad.
@natyber píše:
Já pořád nechápu, jak může někdo po dvouletém dítěti chtít, že se nají teď a pokud ne, tak do večeře nic nedostane
Tak malé dítě vůbec nepředpokládá co bude za hodinu, dvě, natož večer
Ještě dodám, že tak malé dítě hlavně nepředpokládá, že bude mít za nějakou chvíli hlad.
jo, tak u nas je to tak jedine, co zabira. tohle jsme zacali praktikovat na zaklade doporuceni pediatra, protoze nas maly by proste nejradeji nejedl vubec nic a tak dvakrat za den vyskemral susenku. on je fakt sileny s tim jidlem, my uz jsme jednu dobu skoncili i u specialnich vyzivovych mlek a vitaminu na podporu apetitu.
takze jsme zavedli rezim - tady je jidlo - jis-nejis, jestli nejis, tak jde jidlo pryc (ne hned, nejaky cas ma). no a s timhle rezimem ne vzdy, ale tak ze 70% prijde a neco sni.
zni to jako drastak, ale kdo nezazije nepochopi. ale ono by to bylo na dlouhe vysvetlovani, jak to cele posledni rok a pul probihalo.
@Ali-Ali píše:
jo, tak u nas je to tak jedine, co zabira. tohle jsme zacali praktikovat na zaklade doporuceni pediatra, protoze nas maly by proste nejradeji nejedl vubec nic a tak dvakrat za den vyskemral susenku. on je fakt sileny s tim jidlem, my uz jsme jednu dobu skoncili i u specialnich vyzivovych mlek a vitaminu na podporu apetitu.
takze jsme zavedli rezim - tady je jidlo - jis-nejis, jestli nejis, tak jde jidlo pryc (ne hned, nejaky cas ma). no a s timhle rezimem ne vzdy, ale tak ze 70% prijde a neco sni.
zni to jako drastak, ale kdo nezazije nepochopi. ale ono by to bylo na dlouhe vysvetlovani, jak to cele posledni rok a pul probihalo.
Tak asi pokud mi dítě viditelně strádalo, určitě bych to nějak řešila. To že se můj syn dva dny v jídle nípe a další den jí celkem dobře mi přijde normální. Mě doktorka vždycky říkala, až se nebojím, že prospívá a hlady se sám týrat nebude. Neumím si představit, jak bych svému dvouletému dítěti nedala nic najíst jen proto, že zrovna v tu chvíli co jsem mu dávala oběd neměl prostě potřebu hladu
U vás to asi bylo vážnější, když nejedl vůbec ![]()
@Ali-Ali A jíš třeba s ním?? Já totiž kolikrát jím s ním z jednoho talíře a nebo mu dávám chleba od sebe, prostě nedělám pokaždé jídlo jen pro něj. A jí sám? Já ho krmím, někdy chce sám tak ho nechám třeba svačiny. Ale jinak krmím, odvádím pozornost od hraček a snažím se do něj něco nacpat. Vychytala jsem třeba husté polévky a do toho opečené houstičky. Může si házet a víc toho sní. Někdy ho posadím do židličky a pustím pohádku a on sám třeba jogurt. Po chvíli přestane a dělá že nechce a tak se snažím ještě o pár lžiček, většinou to plive a dál ho nenutím. Jak jsem psala hodně pije.
@Ali-Ali Tak já osobně bych se ignorovat nenechala. Jak píšeš o tom jídle, tak bych ho k tomu stolu vrátila a nenechala odejít. Když nereaguje na 3 zavolání, tak by jsem pro něho šla. Vzala mu z ruky hračku se kterou si hraje, vypla pohádku a podobně, že jsem volala a tak má přijít. Když se řekne, že je jídlo, tak je jídlo a ne že jídlo je, až si malý dohraje. A to ve všech směrech, teď se dělá to a tak se to dělat bude. Nikdy bych neustoupila, když nezvedne hlavu, tak bych s ním i trochu zatřásla a naučila ho, že když s ním někdo mluví, musí se mu dívat do očí. Moje děti, když mají průšvih a sklopenou hlavu, musí ji taky zvednout a podívat se mi do očí. Pak člověk vidí, jestli ho to dítě vůbec vnímá a jde poznat i lež. Co se týče nejezení, tak bych se snažila vařit a dávat mu hlavně to, co vím, že mu chutná. A postupně k tomu pomale přidávala po troškách novinky, které by mu taky mohli zachutnat. Možná zkusila hru na to, kdo to bude mít první snězený a jedla s ním a nechala ho vyhrát. Za vítězství třeba kokyno. Toto je ale jen teorie, já mám doma jedlíky. Ale vím, že nejedlé dítě je problém.
@natyber nevím jak ostatní dvouleté ale naše chápala velice dobře. Ono třeba i to zmiňované počítaní do tří. Dítě si k tomu udělá vazbu a ví co bude následovat. Pak už je to i dost na povaze jestli priste poslechne nebo se smiri s trestem.
@moje prdelky je videt, ze mas jedliky. Ver, ze mit nejedlika, tak mu nebudes jidlo jeste vic protivit tim, ze ho budes nekde nasilim drzet ![]()
@dani24687 Já nemyslela držet násilím, zakladatelka uvedla, že příjde a odejde. I když by nejedl, měl by poslechnout, že v té kuchyni u stolu zůstane. Jako, že by ji neignoroval. S tím jídlem by se pak musela poprat sama. Mě šlo hlavně o tu ignoraci, zavolám po desáté, příjde, podívá se, odejde a dojde si kdy chce. To že je potřeba změnit. Uvedla to jako příklad té ignorace.
A jak říkám, i když naše děti raději šatit než živit, tak díky bohu za jedlíky.-)
@dani24687 píše:
@moje prdelky je videt, ze mas jedliky. Ver, ze mit nejedlika, tak mu nebudes jidlo jeste vic protivit tim, ze ho budes nekde nasilim drzet
jo, to je presne. cim vic jsme se snazili do maleho neco dostat, tim vetsi sceny byly, jednu dobu zacal hystericky rvat uz jak videl, ze drzim misku nebo talir (a to jsme mu zas nikdy neco nervali do pusy, ze by jako mel trauma
)
fakt zabralo az to, nechat to ne nam, ale prisne - tady je jidlo, jestli chces, jez, jestli nechces nejez, ale dalsi 2-3 hod nic neni. dvoulete dite toho pochopi vic, nez by clovek cekal.