Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte vysetreny autismus? Trochu se to nabízí, podle toho co pises.
@Katchus prosel nekolika psychologickými vyšetřeními - ani jeden psycholog to tak neviděl. Samozřejmě, může mít nějaký autistický „střípky“, ale jde mi spíš o to, co s tím prakticky dělat, jak ho motivovat k životu. Diagnoza jako taková mi moc nepomůže, pokud na to nejsou léky.
Taky mě napadl autismus… ale…baví ho to co dělá?? ptali ste se ho? neřekl vám co by chtěl dělat?? myslím nějaký sport nebo jiné aktivity? třeba ho jen nebaví to co dělá ![]()
Nechat ho, ať si sám najde, co ho baví, i kdyby to mělo být v 15. Hlavně mu všechno neznechutit dohazováním.
A má nějakou věc, co ho baví… počítač, vlaky, auta, motorky..?
Zakladatelko: ukázat něco, co ho zaujme, dopřát mu zážitky… já vím, mně se to radí, když nejsem přímo u problému. Ale co ho tak vzít do nějakého muzea nebo skanzenu s technickým zaměřením? Z které části republiky jste?
**@anonym
@Katchus prosel nekolika psychologickými vyšetřeními - ani jeden psycholog to tak neviděl. Samozřejmě, může mít nějaký autistický „střípky“, ale jde mi spíš o to, co s tím prakticky dělat, jak ho motivovat k životu. Diagnoza jako taková mi moc nepomůže, pokud na to nejsou léky.
Tak pokud by tam autismus byl, dělat by se s tím prakticky nedalo nic. Jen bys věděla, z čeho ta nechuť pramení.
Ale nejsem odborník, pouze máme v rodině autistu a to co popisujes, mi ho dost připomnělo.
Kdysi dávno bych pro inspiraci poradil podívat se v neděli na ČT1 na „Toulavou kameru“. Teď nevím…
Sport ho určitě nebaví - to musí, jinak by mu ty svaly hrozně zeslábly - prostě to má jako rehabku. Jinak říká, že ho baví kreslení - tak v tom ho samozřejmě podporujeme, věnuje se tomu, i chodí na výtvarku. Ale vyloženě zažraný do toho není - v porovnání zase s ostatními. Nevím jak to správně popsat, ale necítím z něj chuť do života. Jeho bráška je úplně jiný (taky neměl ty zdravotní problémy. Nevím, comůže být povahou, co porucha, nebo psychický problém, se kterým bych třeba něco dělat mohla.
Pořád ho někam bereme, výlety, muzea, zoo, všechno. Brácha reaguje úplně jinak. Podnětů má opravdu hodně, ale pořád to není ono.
@Anonymní píše:
Sport ho určitě nebaví - to musí, jinak by mu ty svaly hrozně zeslábly - prostě to má jako rehabku. Jinak říká, že ho baví kreslení - tak v tom ho samozřejmě podporujeme, věnuje se tomu, i chodí na výtvarku. Ale vyloženě zažraný do toho není - v porovnání zase s ostatními. Nevím jak to správně popsat, ale necítím z něj chuť do života. Jeho bráška je úplně jiný (taky neměl ty zdravotní problémy. Nevím, comůže být povahou, co porucha, nebo psychický problém, se kterým bych třeba něco dělat mohla.
pokud psycholog neshledal žádný vážný problém tak to bude prostě taková povaha asi… počkala bych až povyroste a uvidí se
všímala bych si věcí, které ho baví, brala ho na výlety, nebo mezi zvířata pokud jeví zájem a dál s tím zatím nic nedělala
co taky můžete jiného dělat že…
Co člověk to originál
nesrovnávej s bráchou…vím, že je to těžký..srovnávám v jiných věcech ale snaž se ho brát jako originální kousek
bud z toho vyroste nebo prostě bude takový ![]()
Já bych třeba zkusila nějakou čistě klučičí záležitost… ať jde sám s tátou na letiště, udělaj si chlapskej den, pak si daji párek v rohlíku… sport ho asi bavit ani nemůže, má ho dost, navíc je to pro něj spíš cvičení než zábava, takže opruz… a nesrovnávala bych ho se sourozencem.
Ahoj, mám syna 8 let, který se narodil hypotonický, v důsledku toho měl opožděný psychomotorický vývoj, ale diagnóza víceméně nejasná - LMD (ADHD), centrální hypotonický syndrom.
Přes všechny možné peripetie je ted v první třídě, má jedničky, šikovný. Po tělesné stránce se hrozně moc snažíme ho rozvíjet, chodí od 4 let plavat - stále ještě úplně neplave, ale lepší se to, cvičíme s ním doma, chodí prvním rokem na judo. Ve fyzických aktivitách je samozřejmě ve všem poslední (myslím kroužky), což je dáno celkovou neobratností, ale je mezi zdravými dětmi a v tělocviku ve škole je tak prostřední, protože se tomu fakt věnujeme. Ale přes všechnu péči jepořád ve srrovnání s jinými dětmi (i s bráškou) takový „nanicovatý“ - bez chuti doživota, všechno cvičení si odkroutí bez zájmu a s odporem, pokud mu neuděláme program, tak se tiše nudí, bývá duchem nepřítomný, špatně udržuje oční kontakt a taky si špatně pamatuje lidi - někdy i kamarády. Jakoby byl někde za sklem a těžko se k němu dostávám. Přejde to ještě s věkem, nebo je to už napořád jako důsledek té neurologické poruchy? Jinak žádné nálezy na mozku neměl, EEG taky vždy v pořádku. nemáte někdo zkušenosti? Už jsem z toho taková vyčerpaná…