Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dítě mě nenechá dělat domácí práce
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.6.25 10:22
Co znamená „Náš školkáč je doma na práškách, do kolektivu nesmí.“?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.25 10:30
@Anonymní píše: Více
Tak je naučenej, že domácnost počká a ty si s ním hraješ. Teď prostě nechápe proč je to jinak. Kolik že mu je? Zkus ho zapojit, musí pochopit, že takhle to prostě nejde, aby si s ním celé dny jen někdo hrál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 10:35
Vypadá to, že u vás rozhoduje ON, nikoliv ty…
ten tablet bych mu klidně na 15-20 minut dala a udělala si, co potřebuju a pak s ním šla ven…
ono to může být i období, některé děti jsou prostě víc vzteklé a umíněné.. ale ty budeš muset přitvrdit, bohužel.. i za cenu, že se mu to nebude líbit..
jinak ti taky může začít skákat po hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 10:41
Mě přijde, že sis ho trošku rozmazlila na tu svou pozornost. Nikdy jsem se dětem takto moc nevěnovala. Většinou jsem je navedla na nějakou činnost, rozestavěla s nimi lego, puzzle, vytáhla kreslení a pak si šla po svém. Opravdu už od útlého věku. Dítě na dece v kuchyni, aby na mě vidělo, já vařila, pobíhala, dělala, co je potřeba, občas podala kostku apod. 
Zamysli se, které práce jsou důležité a které ne, trochu to eliminuj, ale na tom, co je potřeba, prostě trvej. Jen ať se chvilku klidně nudí a vzteká, ono ho to nezabije 
A pokud to jde, můžeš ho do činností zapojit taky. Já si děti běžně posadila na linku a nechala je „vařit“ se mnou. Nebo pomáhali podávat prádlo z pračky, vysávat svým dětským vysavačem apod.
A slovo „počkej“ není sprosté 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:06
No to sis měla nastavit od narození a ne to teď měnit, když už je zvyklý a rozmazleny nicmene ja deti do praci zapojuju, uděláme hru z toho, podávají mi prádlo, asistuji u vaření, nechám je treba chvíli vysávat, vyskladavat mycku, utírat prach, vsechno zvlada i 3 letá dcera. Většinou si k tomu pustíme písničky, tancujeme u toho, proste i z toho úklidu udelam zábavu, sice to trvá dyl, nez kdyz bych to delala sama, ale zas zabiju dvě mouchy naraz 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:09
Některé děti prostě takové jsou, že vyžadují pořád pozornost a samy se nezabaví ani na 5 minut. Nedá se dělat nic, než stanovit jasná pravidla a ty dodržet. Přijmout to, že on se bude vztekat, že to prostě tak má a že se to třeba časem naučí.
Proti těm záchvatům bych mu zkusila třeba dát častěji jíst, někdy se stane, že klesne hladina cukru v krvi a dítě začne mít hlad, ale samozřejmě si to neuvědomí a vztek je pak silnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:10
Úplně jednoduše, dělej ty domácí práce s ním..:palec: a výhoda, bude mít pozornost, kterou vyžaduje, ty hotovou práci a v budoucnu budeš mít doma dítě, které nebude vyžadovat máma hotel…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:13
Řekni mu, že teď nemůžeš, a nech ho řvát. Ideálně jinde, než sundaváš to prádlo, abys to nemusela poslouchat. Některý děti prostě samy sebe nezvládají, měla jsem taky takovou dceru. Věkem je to lepší, ale neurychlíš to, nevychováš ho k tomu, aby to přestal dělat (teď hned). Nezabráníš tomu, tak si s tím nedělej těžkou hlavu. Samozřejmě neustupovat nadměrně, ale „Já bych to prostě nedovolila“ jsou kecy lidí, kteří nemají zkušenosti.
Nastav si v hlavě, že teď si dáte snídani, pak si budete dvacet minut hrát a ty pak budeš trictvrte hodiny pracovat (uklidíš po snídani, sundáš prádlo a uděláš pomazánku k obědu). On tu tvoji práci prořve, pak půjdete ven (i s antibiotikama). Pak si dáte oběd a budeš mu hodinu číst. Pak uklidíš koupelnu, to je tak hodina, tu hodinu bude řvát, a pak půjdete zase ven. Nebo tak něco. Počítej s tím, že řvát bude, jako bys počítala s tím, že bude pršet.
Doporučuju, před skončením hraní (ještě než se rozeřve) nabídnout, že může s tebou jít krájet okurky / věšet ponožky / mýt umyvadlo. Třeba se chytí, bude pracovat s tebou a bude to bez řevu. Ale moc bych se neupínala na to, že to musí zabrat. Když se nechytí, konstatovala bych, že by teda mohl třeba jít s tebou, dělat ti v kuchyni společnost a kreslit si tam, protože ty jdeš vařit. Pokud ani to nezabere, jdi a nech ho řvát a nedělej si s tím těžkou hlavu.
Tablet, obrazovky - nikdy. Těmhle dětem, nikdy (mám zkušenost, fakt).
Jak už řve, nemá smysl nic. Po záchvatu (až přijde sám, já bych za ním nechodila - nepoznám, jestli už dobrý) bych ho potulila a možná mírně politovala (ano, on to MÁ sám se sebou těžký). Ale nějaký velký psychologický rozebírání podle mě nemá smysl, moje dítě to akorát znovu vytočilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:22
@Platanka prosím tě, proč by ho měla nechat hodiny řvát, stačí ho do těch domácích prací zapojit. Podávat prádlo kolíčky, vaření cokoli mimo horké vody, úklid taky, dáš mu prachovkou, může si zatím vyleštit autíčka…cokoli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:31
A kdyby ti pomáhal a tak ho i zapojíš?
A jak funguje ve školce- tam má taky nonstop pozornost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:32
Od cca roku a pul az dvou jsem to moje,,nevenovani” se diteti zavedla do bezne denni rutiny, aby proste mel pevne dane, kdy ja neco delam a on bud kouka, zapoji se nebo si jde po svem. Syn byl a stale je (4 roky) velmi narocny na pozornost, v tech dvou nezvladal pomalu ani 5 minut. Takze jsem ho to ucila timto stylem - po snidani, kdy byl v dobre nalade a najedeny jsem pokazde umyla nadobi a pripravila si alespon cast obeda. Prvni dny rev, pak uz to bral jako standard. Nejvic teda pomohl mladsi bracha, ted jim jsou 4 a 2 a hrajou si temer porad spolu, mit ho jako jedinacka by bylo velmi narocne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:49
@Menton píše: Více
Tobě dítě neřve, protože si s tím umíš poradit, viď?
(„Kostky už uklidíme a půjdeme spolu loupat mrkev, pojď. Nechci! Nechci mrkev! Chci kostky! Ale pojď, budeme vařit spolu… Nebo co kdyby sis vyleštil autíčka? Nechci, nechci, chci kostky, aaaaa…“. Ale no tak nekřič, pomůžeš mi, jsi už velký kluk, viď? Budeme spolu vařit? Bude auto vozit mrkev? Neeeeee…")
Příspěvek upraven 24.06.25 v 11:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.25 11:49
@Anonymní píše: Více
Jo takhle, já si představila nějaký prášky na tlumení nebo tak něco 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, jak jste dokázali vybalancovat den, kdy bud vaše dítě ještě nechodilo do školky/zřízení, byo celý den s vámi a bojkotovalo vám domácí práce?
Náš školkáč je doma na práškách, do kolektivu esmí. Manžel s hlídáním problém nemá, ale já odmalička bojuju. chci se mu věnovat, hrajeme si, ale dítě naprosto nezvládá, když hra má končit. nepomáhá upozornění, nepomáhá přislíbení, nepomáhá udík pomodoro, nic. je teprv dopoledne, já už si 2× hrála s conneticem, a ještě jsme stihli 2× meltdown, že se mu nevěnuju. potřebuju uvařit, poskládat prádlo, odpočinout si…
nevím co dělám špatně. jinak je zlatý, ale tohle nedáváme.
tablet má teďka zakázaný, protože od začátku vykazuje vsoce nezdravou míru závislosti na tom (vždy řve, v podstatě se od too neodlepí v klidu a jednou kvůli tomu rozbil poličku vzteky). takže raději jedeme naprostý detox. V nemoci samozřejmě občs pohádku pustíme, ale ne na tabletu, třeba dvouhodinovku celovečerní ano, ale fakt mu to nebudu pouštět už teď v deset ráno, to prostě absolutně nefunguje.
Potřebovala jsem se vykecat. Chi se mu věnovat, hraju si s ním dost, ale čím víc si s ním hraju bohužel, tím víc on špatně snáší když se mu nevěnuju. Nechci ale uvalit detox i na hraní se mnou, když to nezvládá. le momentálně už je to druhý hysterák, 20 minut vříská jako siréna a buší mi do nbytku, zatímco to píšu. je to náročné.
zavedla jsem i slovo " NEZMĚNÍ" to používám, když mám jistotu, že muj názor nebo zákaz se nezmění, aby to věděl. A to dodržuji a to ho rozdráždí snad ješt víc.
Vůbec nvím jak na takovéhle dítě. Věnuju se mu ráda, chci, ale je to pro mě pak vyčerpávající a kontraproduktivní, když nabídnu prst a mám ukouslou ruku a jště řev.
Vůbec má problém, když něco zábavného má skončit. Už od dvou let pravidelně odcházíme ze hřiště s řevem, ještě ve 4 a půl ho řískajícího táhnu domů, už ho sotva unesu.
Na návštěvy jsme přestali chodit, byli jsme jednou a moje dítě rozbrečelo i ty ostatní, tak od té dby mu to připomínám a k nikomu nejdeme, i když by si to přál, aby si to pamatoval. Návšetěvy codí jen k nám.
Nevím už co dělám špatně. Bylo by tak fajn mít prostě čtyř - pětileťáka, co si s ním pohrajete, a když playtime uplyne, tak si zůstane hrát sám… ale já mám jako „odměnu“ za každé hraná s ním hysterák. Minule mě držel schválně za nohu celou dou, co jsem sundavala prádlo ze šňůry.
Už nevím co s tím, když byl menší, tak se to dalo omluvit, domácnost počkala…ale už má nějaký režim, školkové povinnosti, mohl by se nějak socializovat, a u nás jsou hysteráky stále. A už ale musím tu domácnost trošku zvládat, už potřebuju aby si hrál sám… on si pak sám hraje, ale prostě předchází tomu třeba 10 minut řevu, hysteráku a já jsem z toho pak na nervy a připadá mi, že něco dělám strašně špatně a nevím co…