Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, potřebuji se vypovídat (omlouvám se za délku) a taky asi poznat názor a rady ideálně od žen, které zažily něco podobného. Před 5 roky jsem poznala úžasného chlapa, krásného, pracovitého a se smyslem pro humor a začali jsme spolu chodit, to mu bylo 21 a mě 24. První impuls jsem musela dát já, protože byl dost nesmělý. Koukal po mě prý už delší dobu, ale byl hodně ostýchavý a panic. Ve vztahu mám to klapalo, i když měl tendence (dle vzoru rodičů) k „tradičnímu“ pojetí rodiny, kdy muž velí a vydělává a žena poslouchá, vaří a stará se o rodinu. Ale naštěstí brzy pochopil, že funguje i systém spolupráce. Takže pohoda. Během těch 5 let dost zmužněl (vzhledem i chováním), vydělává hodně, je zábavný a společenský. No baby po něm dost jedou, ale já nejsem bezdůvodně žárlivá. Ovšem před 3 měsíci byl na oslavě svého kamaráda a tam došlo k tomu, že se připila vyspal s jinou, co po něm už dlouho koukala. A ono to prasklo. Byl to pro mě šok, plánovali jsme svatbu a rodinu a stavbu domu… A najednou konec, prostě ztráta důvěry z mé strany, rozchod. On se snažil to napravit, omlouval se, kupoval dárky apod. Ale já si prostě pořád musím představovat jeho a tu dotyčnou spolu, nechci, aby na mě ještě někdy sahal. Jenže vzápětí jsem zjistila, že jsem i před HA těhotná. Fakt fraška, připadám si jak v nějakém americkém filmu, ale bez happyendu. Muselo se to stát těsně před tou nevěrou. Dlouho jsem váhala, co s tím, ale neuměla jsem si představit, že půjdu na potrat. Bydlíme od sebe teď asi 30 km, tak bych to neutajila. Dlouho jsem váhala a přemýšlela a nakonec mu to řekla. Že čekám jeho dítě. On děti chtěl a hodně, je z velké rodiny. A je z toho v háji. Chce se dát zase dohromady, že udělá vše, co budu chtít. Požádal mě o ruku, já jsem ho odmítla. Do toho se zapojila i moje a jeho rodina. Že se máme dát dohromady už kvůli tomu malému. Já nechci a mám představu takovou, že bude zapsaný v RL a bude s ním trávit čas a časem klidně i střídavá péče. On chce, ať se nastěhuji zpátky k němu, že se o mě bude starat, pečovat a že spolu nemusíme být jako pár, měla bych vlastní ložnici, i když podle mě hlavně doufá, že mě časem získá zpět. Chce se o miminko starat, vychovávat, chtěl se mnou 4 děti, vždycky říkal. Teď chce se mnou chodit na všechny vyšetření a být u porodu, ale já ho tam nechci. Dítě mu upírat nemíním, ale zatím je mimi součástí mě, tak má smůlu. Musím přiznat, že mi chybí a pořád ho asi miluji, ale představa, že mě políbí nebo sexu s ním je mi naprosto odporná. A taky si říkám, že kdyby mu to prošlo, udělá to časem znovu. Moji i jeho rodiče a jeho 4 bratři s manžekami se mě snaží tak nějak ukecat, ať mu dám šanci, ale já už jsem jim dost rázně řekla, že moc tlačí na city a že toho mají nechat, nebo to bude ještě horší. Tak se snaží, ale stejně dělají všichni pořád psí oči. Navíc on mi 5× denně volá, píše, jak mi je a co pro mě může udělat a pořád kupuje něco na miminko. Takže raději trávím večery sama doma a přemýšlím a přemýšlím a ani si nemůžu dát panáka, sakra. Kéž by mi aspoň tak nechyběl, nestýskalo se mi. Ale hrozně mi ublížil a nenávidím ho. A miluju. A nenávidím. Co s tím? Odpustily by jste? Stalo se vám něco podobného? A vrátily jste se k němu? Litovaly toho? Nebo jste naopak litovaly, že jste mu nedaly druhou šanci?
Byla to jedna nevěra v opilosti, on toho evidentně lituje a podle toho jak se chová, věřím, že to myslí vážně, že tě chce zpět. Takže…já, osobně bych mu odpustila…
Je mi líto, co se ti stalo
.. ale jako poradit. já si zase asi myslím, že jestli to cítíš tak, že při představě polibku či ba dokonce sexu se ti příčí, tak asi nemá smysl se do něčeho většího pouštět. to, že si tě chce nastěhovat k sobě vidím stejně jako ty, že by určitě doufal, že když tě bude mít u sebe, tak ty se necháš zlomit a postupně se k sobě vrátíte. můžeš to zkusit, ale měla bych v záloze jiné bydlení, že kdyby se mi cokoliv nezdálo, tak bych se okamžitě odstěhovala jinam. bylo by dobré, abyste to měli vyřešené, než se to maličké narodí. hlavně se zkus co nejmíň stresovat, není to dobrý ani pro dítě ani pro tebe, i když chápu, že to jde asi špatně. držím pěsti ![]()
Já ti nevím, stejně jsi zvyklaná…nechala bych to vyplynout. V kontaktu s dítětem bych mu nebránila, sama bych byla asi odměřená - ať se snaží a bojuje o tebe…Na druhou stranu, druhou šanci bych úplně nezatratila, chyby děláme všichni. Pokud bych mu ji dala, tak s dovětkem, že je to možnost poslední, třetí už nebude.
Urcite odpustila. Schopnejch chlapu je malo a vernejch jeste min.
Co zkusit poradnu? Možná by ti terapeutka pomohla se zbavit nenávisti k němu… protože dokud ta v tobě bude, nemá to cenu dávat dohromady… možná by ti ukázala jiný pohled, jak se na tu nevěru koukat ![]()
z toho, co píšeš, bych se přikláněla spíš k odpuštění… ale sama nevím, jak bych to zkousla a jestli bych to zvládla sama
@Brabus nevrátila bych se k němu, já tohle neodpouštím. Jestli tlačí rodina, to je jejich problém. Přistoupila bych k tomu tak, že je otec, má svoje práva i povinnosti, tzn ať klidně pečuje, když chce, zapojuje se. Ale jako partneři fakt ne.. prostě otec dítěte, nic víc.. musíš sama vědět.. Tobě radím jen čas.. nespěchej na to, tohle se prostě časem ukáže, zda to zvládneš odpustit nebo ne.
Holka udělej co cítíš. Nenech se ovlivňovat pocity jiných. Pokud víš že nevěru nedokážes odpustit, do vztahu nechoď. Nenuť se do ničeho.
A všeobecně,, alkohol není omluvenka pro nevěry,,
. Řeči typu,, bylo to v opilosti,, bla bla bla by tedy mě rozhodně neuklidnily a hlavně nezlomily k tomu se v něčem podstatném rozhodnout… ![]()
Já bych to odpustila… i když já bych se kvůli tomu ani nerozešla.
@Malina7 píše:
Holka udělej co cítíš. Nenech se ovlivňovat pocity jiných. Pokud víš že nevěru nedokážes odpustit, do vztahu nechoď. Nenuť se do ničeho.A všeobecně,, alkohol není omluvenka pro nevěry,,. Řeči typu,, bylo to v opilosti,, bla bla bla by tedy mě rozhodně neuklidnily a hlavně nezlomily k tomu se v něčem podstatném rozhodnout…
naprostý souhlas.. mi fascinuje, kolik lidí se dokáže vymlouvat na chlast.. ![]()
Odpustila bych, když sse teď chová tak, jak popisuješ. udělat blbost může každej
V situaci podobné Tvé jsem nikdy nebyla, takže těžko radit, ale asi bych odpustila.
Příspěvek upraven 23.08.16 v 15:53
Nenech se do niceho natlacit, pokud mas odpustit a byt s nim znovu, tak to musi byt tve rozhodnuti. Pokud te ma rad, tak ti da cas.
Tak já nevím, zatím se to tak půl na půl.
Jen k doplnění, na alkohol se nevymlouvá, jen prostě popis, jak to bylo.