Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Setkali jste se někdy s tím, že yb se dítě bálo ženských? Máme mužovo synka jednou za 14 dní. Dříve bylo všechno v pohodě, zůstával se mnou doma, chodily k nám kamarádky, hrál si s nimi, POslední dva měsíce se bojí ženských, i svojí tety, babičky, prostě všech ženských. Bereme v úvahu, že je jeho máma hysterka, která je jen vzteklá kdykoliv i když jsme pro něj jeli. Napadá vás nějaký důvod a hlavně nějaké řešení? Vždycky se mnou usínal, hráli jsme si a teď mě obchází obloukem, tetu taky, babičku též…
Ja mela pry cca ve 2-3 letech panickou hruzu z kluku a chlapu, tata a deda mi nevadili, jinak jsem rvala jak tur
!! Vyrostla jsem z toho
, v puberte by asi mama byla rada, kdybych se jich bala
!
Tak nas kluk se odjakziva boji chlapu. Zensky v pohode, s tema je hned kamarad, ale chlapu se boji. I treba strycka, dedecka - lidi, ktere vida casteji. Po chvili se troche osmeli, ale kamarad, jako s zenskyma, to ne. Je to jeste horsi, kdyz oni se ho snazi k sobe lakat, nebo kdyz ho nekdo nuti - „bez k dedeckovi, neco ti da…“ atp. To se pak kor zasekne. Je lepsi, kdyz si deda treba cte noviny, to pak treba i prijde se podivat, co si deda cte. Nebo v tramvaji - usmeje se na nej cizi zenska, malej se taky usmiva, mava, ukazuje ji veci. Usmeje se cizi chlap, malej se ke mne pritiskne a tvari se, ze ho chce zamordovat. ![]()
Ahoj, připojuji se k diskuzi. Mám dceru 2,5 let a strašne jí vadí ženský. Nemůžou se na ni skoro ani podívat, pouze babičky jí nevadí. Ale když k nám přijde na návštěvu kamarádka, tak je schopná třeba hodinu histericky brečet v pokojíku. Ani my nemůžeme chodit na návštěvy ![]()