Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den potřebovala bych poradit mám syna 9 žije bez otce ale vídá se s ním. syn musí mít neustále poslední slovo a dohaduje se a je drzý typu poprosím ho ať něco udělá nakonec to udělá ale věty typu proč si to neudělám sama a že musí teď jeho řeči typu je to můj život nerozhoduj o něm proč sis nekoupila rohlíky včera a teď pro ně musím a podobné řeči když jsem řekla že když semnou nemůže žít a půjde do dětského domova řekl ať prodám jeho věci a peníze mu dám. odměny na něj nefungují řeknu že tedy něco nedostane a on řekne tak příště když mu seberu tel tak s ním musím něco dělat a on stejně že ho to nebaví a kdy dostane mobil dostal i facku jak byl drzej pak ještě vynada mě že děti se nebijí že jsem mu zlomila nos a jestli nepotrebuju doktora já. vsichni na mě koukají i venku jak mám drze dítě mám ještě holcicku 2,5 ta je v pohodě. uz jsme byli u psychologa on s ním promluví mladej naslibuje ale nedodrží to a mě to stojí 1000 za hodinu sezení tak jsem to vzdala. mám strach že když to nebudu řešit bude to v pubertě horší
Rozhodni se které věci jsou podstatné a na těch prostě trvej a které nikoliv a ty nech syna dělat si po svém.
Je potřeba teď proměnit cestu, jak se spolu domlouváte, protože když se chytnete v tom, co je teďka, tedy věčném dohadování, tak se to bude jen zhoršovat a když půjdeš jen silou, tak se za pár let dostane do strašlivé protivky a odskáčete to oba.
Mrkni na tenhle přístup k řešení konfliktů - mohlo by ti to mnohé usnadnit
https://www.vychovabezporazenych.cz/
tady je kniha, pokud bys jela na seminář, tak ji dostaneš zdarma. Lektoři jsou zkušení a srodinami museli pracovat už před tím, než se lektory stali.
A rozhodně to není ne-výchova a nechání veškerého rozhodování dětem (což je ve skutečnosti pro děcka jako taková mnohdy na hraně zanedbávání)
https://www.kosmas.cz/…-porazenych/
Pokud bys to chtěla řešit s psychologem, tak nepotřebuješ psychologa pro syna, ten je v pořádkum nepotřebuje opravit, když už, tak by se vám hodila rodinná psychoterapie, kde bduete oba dva - zádrhel je v tom jak vy dva spolu koexistujte a tedy větší odpovědnost a síla to změnit k lepšímu je pochopitelně na tobě, syn je furt malej kluk kterej holt dělá co může.
Lidi co umí rodinou psychoterapii najdeš tady
http://www. soft-zs. cz/akreditace/terapeuti#
Je dobře že to řešíš a že to řešíš včas. Takhle v chlapeckém věku před pubertou ty změny ještě jdou a mohou mít dopad. O čtyři pět let později by to celé bylo mnohem horší.
@SwanV píše:
Dobrý den potřebovala bych poradit mám syna 9 žije bez otce ale vídá se s ním. syn musí mít neustále poslední slovo a dohaduje se a je drzý typu poprosím ho ať něco udělá nakonec to udělá ale věty typu proč si to neudělám sama a že musí teď jeho řeči typu je to můj život nerozhoduj o něm proč sis nekoupila rohlíky včera a teď pro ně musím a podobné řeči když jsem řekla že když semnou nemůže žít a půjde do dětského domova řekl ať prodám jeho věci a peníze mu dám. odměny na něj nefungují řeknu že tedy něco nedostane a on řekne tak příště když mu seberu tel tak s ním musím něco dělat a on stejně že ho to nebaví a kdy dostane mobil dostal i facku jak byl drzej pak ještě vynada mě že děti se nebijí že jsem mu zlomila nos a jestli nepotrebuju doktora já. vsichni na mě koukají i venku jak mám drze dítě mám ještě holcicku 2,5 ta je v pohodě. uz jsme byli u psychologa on s ním promluví mladej naslibuje ale nedodrží to a mě to stojí 1000 za hodinu sezení tak jsem to vzdala. mám strach že když to nebudu řešit bude to v pubertě horší
Dostanu tady céres, ale drzý spratky nemám fakt ráda. Řezala bych ho jak žito…nevím, jestli bych vyhrožovala děcákem, ale výhradní péčí u otce ano…
Já bych ho nebila, ale ani bych mu nevysluhovala a nevysvětlovala. U nás je bití naprosto kontraproduktivní a všude, kde to vidím, tak tělesné tresty nefungují. Ty děti pak vidí agresi jako fungující řešení mnoha problémů a tak to není.
Na větu: Proč jsi nekoupila rohlíky? Bych reagovala v klidu: Fajn, já pro ně dojdu, ale máš smůlu, tobě nekoupím a dnes pro tebe nic neudělám. Ty se obsluž sám tím, co tu je. Nechceš pomáhat? Nepomáhej, ale já pro tebe nehnu prstem.
Taky se nedohaduju a nekomentuju jeho blbé kecy. Tím to jen cyklime.
Celkem to funguje a pochopil, že když mě prudí, tak nefunguju a on nechce jít do školy v teplácích a chce mít dobrou svačinu, funkční WiFi a do čeho si udělat čaj
U nás ještě funguje, že mu sbírám oblíbenou hračku a zabavuju rádio. Protože to jsou výhody a ty mají jen ti, kdo poslouchají.
A máte se synem něco „sveho“, co vás baví oba a kde se oba cítíte v pohodě? Třeba společně hledání kesek bez dcery? Nebo kola, voda… Abyste měli prostor spolupracovat, bavit se, pokecat, posilovat vztah?
Jinak pokud způsobuješ synovy zlomeniny, tak jako to je za hranicí fyzického týrání. A tím spíš potřebuješ proměnit to, jak ne-zvládáš malého kluka.
Protože když s tím budeš pokračovat, tak tě prostě za pár let přepere a celkem právem.
@Ou píše:
Jinak pokud způsobuješ synovy zlomeniny, tak jako to je za hranicí fyzického týrání. A tím spíš potřebuješ proměnit to, jak ne-zvládáš malého kluka.Protože když s tím budeš pokračovat, tak tě prostě za pár let přepere a celkem právem.
Jak jsi přišla na to, že mu působí zlomeniny??? Tim ji akorát argumentuje ten nevychovaný kluk…dala mu facku… A ty tu z ní děláš monstrum…
Můj synovec je to stejne. Je i stejne starý a taky vyrůstal bez otce. Ma mladšího bratra, hodne zlaticko.
Přišli na to, ze čím víc ho “ignorují”, to jest neodpovídají na jeho drze otázky. zároveň mu nehledaji zábavu a nejsou jeho animatori, když ma zabaveny telefon nebo tablet, tak je kluk poslusnejsi. Sice seká latinu jen par dni a pak se vrací do starých koleji a takhle porad dokola. A taky tady to citový vydírání decakem apodobne je kontraproduktivní si myslím.
Mě podobně, jen zatím v mnohém menší míře a slusneji, vysira sedmiletej. Cokoliv po něm chci, tak problém. Ale jemu by se mělo posluhovat… no tak ať si trhne. Nejvíc zabírá nereagovat na něj a nic pro něj nedělat (jak to jen v péči o tak maly/velký dítě jde). On odmítá pomoct s myčkou, já odmítám pomoct s výrobou pexesa. On odmítá pomoct mladší sestře, já nepomůžu jemu. Chová se hnusně k bráchovi, chovám se hnusně já k němu. Prostě mu ukázat, co jeho chování dělá, jak to vypadá, jak je to „prijemny“… a za blbý kecy a odmlouvani se stupnuji tresty, to taky dost funguje. Když si za nevhodné chování na hřišti jde sednout na lavičku na 5 min a on celou dobu držkuje, sedí tam dalších 5 min. Pak někdy i dalších 5, prostě dokud se neuklidni. Teď už většinou stačí upozornit, ať je zticha, jinak sedí dyl. Chce to nechutnou důslednost, nediskutovat, necyklit ty nesmyslný argumentacni debaty a nenechat se vytocit. Což je asi nejnarocnejsi ![]()
Ani jsem tvuj prispevek nedocetla. Pokud svemu diteti vyhrozujes decakem, tak jses pro me nebetycna krava. ![]()
V domacnosti bydlime vsichni a vsichni se podilime.
Kdo se nepodili, muze jit bydlet na hotel, tam ma veskery servis.
Takhle to vysvetluju ja doma.
Proste bez odvedeni sve casti prace to nejde.
A pokud by fakt nechtel, tak proste svuj podil vyhod ze spolecneho souziti nemuze dostavat.
A co vidim na svych detech, pokud doba na telefonu/pc/tv prekroci jakousi individualni mez, tak jsou na ranu totalne, takze pomaha i zkrouhnout tohle.
Pro pána co mě označuje za tyranku fackou dítěti nos fakt nezlomíte sousedi už to vi taky když ho potkají za 5 min po tom a nos má v pořádku.
@Fee-bee píše:
Ani jsem tvuj prispevek nedocetla. Pokud svemu diteti vyhrozujes decakem, tak jses pro me nebetycna krava.
Osobně bych to neodsuzovala, když neznáš pozadí. Mně máma taky vyhrožovala děcakem. Bylo to potom, co jsem jí řekla, že mít takovou matku je za trest, nenávidím jí a chci být všude jinde, jen ne u ní. Zabalila mi kufr a řekla mi, že mi v šest jede autobus, takže jsme čekaly. Nikam mě neodvezla, ale já si už nikdy nic podobného nedovolila.
Máma byla a je fajn. Jen já jsem byla nevycvalany spratek, co potřeboval trochu zatnout tipec.
@SwanV píše:
Dobrý den potřebovala bych poradit mám syna 9 žije bez otce ale vídá se s ním. syn musí mít neustále poslední slovo a dohaduje se a je drzý typu poprosím ho ať něco udělá nakonec to udělá ale věty typu proč si to neudělám sama a že musí teď jeho řeči typu je to můj život nerozhoduj o něm proč sis nekoupila rohlíky včera a teď pro ně musím a podobné řeči když jsem řekla že když semnou nemůže žít a půjde do dětského domova řekl ať prodám jeho věci a peníze mu dám. odměny na něj nefungují řeknu že tedy něco nedostane a on řekne tak příště když mu seberu tel tak s ním musím něco dělat a on stejně že ho to nebaví a kdy dostane mobil dostal i facku jak byl drzej pak ještě vynada mě že děti se nebijí že jsem mu zlomila nos a jestli nepotrebuju doktora já. vsichni na mě koukají i venku jak mám drze dítě mám ještě holcicku 2,5 ta je v pohodě. uz jsme byli u psychologa on s ním promluví mladej naslibuje ale nedodrží to a mě to stojí 1000 za hodinu sezení tak jsem to vzdala. mám strach že když to nebudu řešit bude to v pubertě horší
Mám takového syna. Neustále v opozici, nikdy by mi nešel nakoupit, vždycky věděl, co bych měla dělat já. V pubertě jsem se jen desila, aby se nechtěl vykašlat na školu, protože bych neudělala nic. Byla jsem s dětmi sama. Dneska je mu 50 let a tlamuje pořád. Naštěstí má manželku, která ho zvládá. Ta holka má svatozář.
Ke mě se chová slušně a vycházíme spolu dobře i když za cenu některých mých ústupků ve smyslu jen si kecej, neposlouchám te. Žádná moje poučení nikdy nechtěl poslouchat.
A přicházel a přichází na všechno sám a zbytečně
složité. Ale já mu to nevycitám. Jinak to neumel
Tak ti držím palce a bude to těžké. Tolik, kolik jsem se nabrecela kvůli němu, jsem se nenabrecela ani kvůli mému ex.
On práci všechnu udělá venčí psa vyndává myčku vynáší odpadky zalevá kytky jde i do obchodu jen předtím než to udělá tak se buď vzteká nebo jeho dohadování proč to nechce dělat a nebo proč se nechce sprchovat dělat úkoly a podobně.