Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky, už jsem fakt na palici. Mám 20m holčičku, která se dost vzteká už od roku. Jsou lepší a horší období, záleží hodně na tom, jak na to reaguju. Ověřila jsem si, že zvyšování hlasu nebo fyzické trestání to jen zhorší, tak to nedělám. Teda nedělám, no, občasná rodičovská selhání se objevují.
Každé dopoledne (už asi 14 dní) vypadají stejně. Manžel se po anglicku vytratí do práce. Dcerka se nasnídá, během chvíle vyvede něco, co jí začnu zakazovat (jakákoliv kravina, znáte to, třeba hází s knížkou o zem nebo šlape po hračkách). Vysvětlím, že se to nedělá. V klidu. Za chvíli jí dám napít. Nechce a švihne s ním o zem. V klidu řeknu,. že se s pitím nehází, pokud hodí, seberu ho. Flákne s ním o zem, suše oznámím, že pití sbírám. Řev. Ten přejde do vzteku, když jí řeknu, že se půjdem přebalit. Uteče. Dojdu za ní, flákne sebou o zem a řve. Stojím nad ní, v klidu vysvětluju proč se půjdem přebalit.
Potud považuju vše za normu. Blbne úměrně svému věku. Ale co mě dostává je, když začne řvát TATÍNEEEEEEEEK a pak už není k uklidnění. Manžela teď asi druhý měsíc začíná upřednostňovat, teď je teda manžel jednička. Chodí se k němu i utěšit. U něho se ani tolik nevzteká. Myslím, že vše děláme stejně. I to občasné vytečení nervů je asi tak stejně (fakt je to málo, a čím dýl jí máme, tak je to méně často, nervy už jsme otupili
). Po odpoledním spaní je už relativně v klidu.
Do prčic co dělám blbě? Mazlit se nechodí vůbec jen v noci mě volá ze spaní a často se přitiskne (spávám s ní v posteli), ale jinak jsem jí vzduch, občas spíš odporný hmyz. Někdy mě to štve, někdy je mi to líto.
@loja je to jen takové období. Muž ji taky tak „komanduje“ jako ty? Neber to slovo komanduje zle, jen jsem nenašla jiný výraz. Víš jak to myslím? Tatínci bývají dost často ti, kteří vícrozmazlují a netrvají tolik na pravidlech.
A nic si z toho nedělej, moje nejmladší sestra věčmě řvala, že chce TATÍČKA a „kde je tatíček“. Mami mu musela volat do práce, aby s ním segra ohla mluvit… Nemluvě o tom, že odpolední kakao jí směl dávat jen a pouze TATÍČEK ![]()
Hm, to me cekaji svetle zitrky, neco podobneho mam doma, akorat ne tak intenzivni, ale moji dceri je zatim jenom ctrnact mesicu
neporadim, ale soucitim ![]()
Já bych řekla, že je to přístupem. Vem si to - jen co vstane, slyší jen nedělej, to se nedělá, ne, nesmíš, pojď musíš toto… co zkusit jiný přístup? Podle mě všechna ta období a pláče a vztekání pramení z neporozumění a z přístupu rodičů.
Tak období vzdoru to bude, ale co kdybys s ní zkusila hned ráno vyjít na chvíli ven? na moje nerváčky působí pobyt venku blahodárně
po návratu je vše snazší… ![]()
@atominnka „Komanduje“ jí určitě míň. Už jen tím, že jí ráno vidí tak 30 min a večer tak 2,5h. On se snaží si jí víc užít. Hodně spolu o tom mluvíme, že mě v tom nemůže nechávat samotnou. Opravdu si myslím, že úměrně k času jsme na tom plus mínus stejně téměř.
Mě mrzí to, že se k němu chodí i utěšovat. To, že přijde z práce a je z něho poprděná, to mi přijde normální. Jen jak se doma vytočí a začne řvát tatíííííííneéééééék, to mě mrzí. Jak kdyby ke mě neměla důvěru nebo něco takového. Tak bádám čím to je a na nic nemůžu přijít. Hodně jí hladím, při jakékoliv příležitosti aspoň letmo, ale je na mě taková přednastartovaná.
@Anes No jo, jenže on není kdo jiný by jí řekl, co je potřeba (Je potřeba - neříkám nebo jen v minimu, že něco musí, je něco potřeba). Já myslím, že to slovo „komanduju“ je hodně nadnesené. Řeknu jí, že potřebuju s něčím pomoct, je protože má suchou plínu, je potřeba jí přebalit, aby neměla bolavej zadek. Jsem u toho v klidu. Manžel přebalí tak 1× za týden. Já jsem Prudimíra Plínová.
Manžel na ní houkne jen drsněji, ale méněkrát, když tak o tom přemýšlím.
U nás je to ještě horší. Manžel chodí na noční tak, že jsem se synem venku, aby ho neviděl. Když jsme byli doma a muž odešel, syn mel na půl hodiny hysterák. Taky nejsem doma moc v kurzu ![]()
Je to jasnější táta je s ní málo, tak méně nakazuje, přikazuje - je ten „hodnější“ tak ho upřednostňuje to je jasnééé, nic si z toho nedělej, to ji přejde.
U nás také frčí „tatííínéééék“ (mladší 2 roky, starší 3 a půl). Tatínka vidí ráno před odchodem do práce na snídani a pak večer když už jsou ready do pelechu a pak to začíná - já už chci mít klid, tak je zaháním, tatínek (po příchodu z práce relativně čilý po cca hodinu) se jde s miláčkama mazlit a povědět pohádku. Poté mi předá štafetu se slovy „tak a teď je můžeš uspat“
a už to jede - já chci tatííínkááá! V podstatě během dne s dětmi řeším veškeré vzdorové situace, zlobení a musím zvyšovat hlas. U táty to neznají takže jsme momentálně ve fázi, kdy chlapa učím říct dětem „NE“ a rozhodně se vyhnout tvrzením „děti, maminka říká ne“.
@lucyz_cz
Jdeš na to dobře. I já jsem na tomhle s manželem dost zapracovala a vypadá, že to pochopil a hlavně takový věci už neříká.
Jinak já se snažím s ní v maximální možné míře vymýšlet blboviny, protože vím, že pak zas na druhou stranu víc nakazuju a vyžadaju nějaký věci. Ale momentálně mám pocit, že i kdybych se rozkrájela, tak to bude málo.
Doporučuju minimalizovat třecí plochy, knížky uklidit z dosahu, hračky poskytnout ty, po kterých se šlapat může (nebo které jí přímo odradí, kup jí Duplo, šlápne si tak dvakrát
), pití postavit na stůl, říct že pití je na stole a nechat to na ní, zda a kdy si ho vezme.
Ale je to období a pokud dojde na nějaký zákaz, tak zkrátka bude řvát.
Tatínkovské období máme taky, tatínek přijíždí autem, kluci stojí na balkoně, 21m skáče jak opička na gumičce a řve „tatínek, tatínek“.
U nás je nejhorší tříletý, kamkoli jdeme, scéna jak bejk, je to strašně únavné, baví mě děti brát na různé akce, objevovat vzdálenější hřiště, jít se koukat třeba na labutě, letadla a cokoli je zajímá, ale tříleťák jakmile vytáhne paty z domu, tak řve, nechce jít do kopečka, nechce sedět v autobuse/metru… Ale to batole už mu taky zdatně sekunduje ![]()
Máme teď to samé, řekla bych že období vzdoru, snaží se taky prosadit