Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když mi bylo náct, měla jsem přítele, který byl též nadšený chovatel a s ním celá jeho rodina…a jak to u nich vypadalo? Barák nedodělaný, všude špína, bez teplé vody atd. prostě podmínky příšerné, ale zvířata měla pomalu vyhřívaný kotce
Nevydržela jsem to a rozešli jsme se. Nejen kvůli tomu teda, ale jsem městský člověk a zvířectvo mi nic neříká. A s dítětem bych tohle nedala už vůbec.
Zkoušela jsi říct muži, ať se nejdřív zaměří na svůj pozemek a až potom se věnuje kamarádům a sousedům? Se včelama je to obtížnější… Ale když má tak super kamarády, kterým pořád pomáhá, tak mohou udělat taky protislužbu a pomoct oni vám, ne? ![]()
Zakladatelko myslím, že už jsi dávno rozhodnutá z tvého příspěvku je to doslova cítit ![]()
Nechce se o tom bavit, ale asi bude muset. Jeden celý měsíc si piš do kalendáře kde byl, co dělal. Včeli, doma, v lese a pod…pak si to spočítej co dělal nejvíc a s tím za ním jdi, budeš mít v rucew pořádný důkaz a argument. Že chceš mít do toho a toho roku/ data mít to a to hotovo, Že trávíčas víc jinde a že to prostě takhle nejde
A pokud má pocit, že na tom nezálěží, zrušila bych wife servis - nevař mu neuklízej, neper…dy taky děláš dost. Hádej se a vztekej, pros a přemlouvej, ale BOJUJ! Bojuj za váš vztah, aby vám ho ten barák nesebral…rozejéít se kvůli domu je hrozné, i když tě uplně chápu, taky žiju v domě v rekonstrukci a vím jaké to je..i to, že chlap dělá mín než by mohl, i když uplný prd taky ne, prostě jako ten tvůj ![]()
Svoje penize bych do toho nedavala. Pokud se k nicemu nedokopal kvuli maly doted, tak uz asi nikdy. Zkus ho nejak dokopavat, dej mu treba nejakej termin..
ale zadni vratka si nech..
A je nutne davat sve penize na dodelani domu? Vadilo by mne to pomahani kamaradum, pokud by na oplatku kamaradi nepomahali nam.
To je těžké rozhodování, ale pokud to cítíš skutečně tak, jak píšeš, asi bych peníze do domu nevkládala.. Akorát podle toho, co píšeš, to vypadá, že bys asi odešla sama:( Přítel se asi jen tak nezmění a vypadá to, že patří mezi muže, kteří ani svůj život nejsou ochotni nějak zásadněji měnit.
Zkusila bych asi s mužem ještě několikrát promluvit a malinko mu „položit nůž na krk“, aby pochopil, že to myslíš vážně.. A pokud nic, a máš opravdu prostředky, tak bych šla do toho bytu.
@Anonymní píše:
Nechce se o tom bavit, ale asi bude muset. Jeden celý měsíc si piš do kalendáře kde byl, co dělal. Včeli, doma, v lese a pod…pak si to spočítej co dělal nejvíc a s tím za ním jdi, budeš mít v rucew pořádný důkaz a argument. Že chceš mít do toho a toho roku/ data mít to a to hotovo, Že trávíčas víc jinde a že to prostě takhle nejdeA pokud má pocit, že na tom nezálěží, zrušila bych wife servis - nevař mu neuklízej, neper…dy taky děláš dost. Hádej se a vztekej, pros a přemlouvej, ale BOJUJ! Bojuj za váš vztah, aby vám ho ten barák nesebral…rozejéít se kvůli domu je hrozné, i když tě uplně chápu, taky žiju v domě v rekonstrukci a vím jaké to je..i to, že chlap dělá mín než by mohl, i když uplný prd taky ne, prostě jako ten tvůj
Krásně napsaný názor
! Děkuju za něj, cítím to stejně.
Ahoj,
Mam to trochu podobne-pro manzela jsem podstoupila prestehovani (ale my mame bydleni celkem cajk) a zmenu zivotniho stylu, ale on ma vse, vicemene, pri starem. Nicmene ma pocit, ze dela, co muze a ze me neni nic dobre. No, bylo by to na dyl, ale za me-nedavej tam ty penize.
Anonym K.
TAke se mne moc libi prispevek anonymni a take bych za vztach bojovala. Ale penize bych nedavala. A myslim ze to, ze ty penize do domu odmitnes dat, manzelovi ukaze, ze svoji nespokojenost myslis vazne.
Tohle je fakt blbý, ale moc se mi líbí názor anonyma, co radí zápisy. My taky rekonstruujeme a nějak se ne a ne hnout podkroví a už je mi tady taky těsno. Ale chlap toho má teď dost. A taky prskám a vím, že si to uvědomuje. Ale nemá takový koníčky, jako tvůj. Dělá všechno možný, ale pro nás.
Z kraje na to jít domluvou a když to nepomůže, tak přitvrdit. Ale ono se to hezky radí, když člověk nezažil. Já bych na to asi neměla, chlapovi nevyprat nebo neuvařit… ale možná je to dobrá rada ![]()
Zakladatelko a když pomines ten nedostaveny dům, jinak se ti ten život tam libi? jsi spokojena? nebo bys radsi sla zpatky do města, kde je všechno na dosah ruky? a s manželem mate jinak fajn vztah, milujete se?
ja třeba odesla kvůli chlapovi z prahy na vesnici a nedavam to. muz teda dela, co muze, ale ja se tu necitim. opouštět se ho nechystam, jinak jsme naprosto stastni, ale nevim jestli si na život v prdelakove zvyknu a dokazu tu nekdy byt uplne stastna
takze ja třeba zpetne svého rozhodnuti hooodne lituji ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj. Jdu si pro radu. Jsem dítě z města, paneláku, mám ráda teplo, kytky na balkoně a čisté podlahy. Mám muže z vesnice. Včelaří, chová králíky, je kutil. Žijeme ve starém domku, který postupně (s řemeslníky i bez) rekonstruujeme, máme dvouletou dceru, další dítě neplánujeme. Muž stále slibuje, jak všechno změní, co udělá, co plánuje… nedělá na domě nic. Vždycky má přednost chovatelská výstava, výpomoc v lese, sousedovi… Žijeme tak už třetí rok a mně ubývá psychických sil. Malá si nemá kde hrát, protože je dvůr v rekonstrukci, a tak chodíme na obecní hřiště. Nemáme nikoho na hlídání, tak nemohu přiložit pořádně ruku k dílu. Ale stejně bych dělala sama, protože mají přednost včely, kamarád… Mně na tom domě nezáleží, nastěhovala jsem se kvůli muži, aby nemusel měnit celý svůj život a odejít do města. Teď ale přišlo na lámání chleba. Buď dám své veškeré peníze na dodělání domu nebo se i s malou odstěhujem do města. Muž mi v tom rozhodování nepomáhá, nechce o tom mluvit, myslí si že dělá dost (od rána do večera), bohužel ale ne na domě. A já se prostě bojím, že si zavřu vrátka, že životní styl nezmění a já se octnu bez peněz a možnosti něco změnit… Na druhou stranu nechci rozbít rodinu. To si ani jeden z nás nezaslouží. Prosím o zkušenosti a radu.Prosím zachování anonymity. Muž zná můj nick. Děkuji
Zakladatelka Iv.
Máš to náročné
Zkusila bych to probrat s psycholožkou. Je to závažné rozhodnutí… Ale za mne raději odejít. Když dáš všechny peníze do domu, už nebudeš mít možnost volby. To co popisuješ, je dost náročné…
Ahoj. Jdu si pro radu. Jsem dítě z města, paneláku, mám ráda teplo, kytky na balkoně a čisté podlahy. Mám muže z vesnice. Včelaří, chová králíky, je kutil. Žijeme ve starém domku, který postupně (s řemeslníky i bez) rekonstruujeme, máme dvouletou dceru, další dítě neplánujeme. Muž stále slibuje, jak všechno změní, co udělá, co plánuje… nedělá na domě nic. Vždycky má přednost chovatelská výstava, výpomoc v lese, sousedovi… Žijeme tak už třetí rok a mně ubývá psychických sil. Malá si nemá kde hrát, protože je dvůr v rekonstrukci, a tak chodíme na obecní hřiště. Nemáme nikoho na hlídání, tak nemohu přiložit pořádně ruku k dílu. Ale stejně bych dělala sama, protože mají přednost včely, kamarád… Mně na tom domě nezáleží, nastěhovala jsem se kvůli muži, aby nemusel měnit celý svůj život a odejít do města. Teď ale přišlo na lámání chleba. Buď dám své veškeré peníze na dodělání domu nebo se i s malou odstěhujem do města. Muž mi v tom rozhodování nepomáhá, nechce o tom mluvit, myslí si že dělá dost (od rána do večera), bohužel ale ne na domě. A já se prostě bojím, že si zavřu vrátka, že životní styl nezmění a já se octnu bez peněz a možnosti něco změnit… Na druhou stranu nechci rozbít rodinu. To si ani jeden z nás nezaslouží. Prosím o zkušenosti a radu.
Prosím zachování anonymity. Muž zná můj nick. Děkuji
Zakladatelka Iv.