Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No ziarlit na clenov rodiny nie je normalne…a ziarlil aj predtym? Lebo ak je to typ chorobneho ziarlivca, tak na toho by som sa vykaslala…to ked budete mat dieta, tak bude ziarlit na dieta…
@Monika123 predtim spis ne, vse bylo v pohode az dokud jsem nechtela vic času trávit s rodinou. A to nebylo tak ze bych s nim nechtěla byt, vsichni ho prijali a chtěli at je s námi, meli jsme v plánu ruzne výlety a tak (mam maleho bratra). Zacalo mu vadit, ze min casu travime spolu sami. Pritom kdyz jsme byli sami, byli jsme jen u nej doma, ne ze mel pro nas nejake super plany… Zajjmalo by me, jestli existuje muz, ktery je takovy stred - zena ho zajima ale ne prehnane a ani mu neni ukradena…
Nechápu, že žárlil na rodinu. Ale zase chápu, že když spadl na hubu tak pochopil a třeba se i změnil.
Není to nějakej echt důvod k rozchodu, alespoň pro mě ne. Odloučení ok. Pokud k němu něco cítíš, což asi cítíš jinak bys to neřešila tak bych mu šanci dala. Odejít znovu můžeš kdykoliv.
A jako chorobnou žárlivost bych to nebrala
to bych brala za předpokladu, že žárlí na jiný chlapy, podezírá i když není důvod atd atd
@NicoleX to on nedela no, sice jsem spis v ženském kolektivu, kdybych mela kolem sebe chlapy tak je to možná jine, nevim
me spis vadilo ze me nedokazal podporit když jsem to nejvic potrebovala, to videl jen sebe
porad mi delal nejake problemy a naschvály, jako male uražené dite. Mam strach, aby tim ditetem nezůstal cely zivot, přijde mi ze me ma misto mamky
s kterou mel vzdy docela spatny vztah. Jeden den si rikam ze to zkusim, vim ze by byl stastny a nadseny a urcite by to nakazilo i me
ale druhý den si rikam ze na to uz nemám a chci vztah ve kterém mi bude jen dobre
.
Anonymko
Pokud nežárlí na jiný mužský tak je podle mě co se týká žárlivosti v pořádku.
Co se týká toho, že tě nepodpořil, v takové situaci je to smutný. Jenže byl prostě asi zvyklej na to, že jste byli furt spolu a pak najednou z ničeho nic si se musela věnovat i někomu jinýmu. Přeci jen, na dítě a podobný věci má dostatek času se připravit tohle pro něj bylo těžký, nicméně to nemění nic na tom, že se zachoval pěkně sobecky. Takže bych zašla na véču kde by jste si vše pěkně vyříkali, kde bys mu jasně a natvrdo řekla o co šlo, co byl ten důvod, co ti vadilo včetně toho, že tě nepodpořil.
No a v rámci véči uslyšíš jeho názory a ucítíš sama nejlíp jestli mezi váma nějaká chemie ještě je.
@NicoleX Ja jsem to zkoušela, on vi vse co mi vadilo. Porad mi rika jak uz je jiny a ze nebudu litovat pokud mu tu sanci dam, porad mi píše dopisy, abych to mela „černém na bílém“
ono k tomu hodne přispělo i to, ze dostal pracovni nabidku na druhe strane republiky, kterou ale mohl odmítnout, protoze ja se ted stěhovat nemohu a ani nechci, on tam ale chtel. Dobre, chapu, ikdyz mi to bylo lito. Jen me mrzelo ze mi cely vztah rikal ze tady bude porad se mnou, ze by vztah na dalku nikdy nechtěl a pak kdyz potřebuji podporu tak chce odjet. Kdyz uz to bylo vyhrocené tak otocil, ze nikam nepojede, ze tim jen chtel at si ho zacnu vice všímat
. Jako male dite fakt. Ted čeká jak se k tomu vyjádřím, pokud s nim nezůstanu tak pojede, pokud ano tak tu pry zůstane. Mam strach aby mi to někdy nevyčítal…
Mluvit umí každej, takže těžko říct jestli se změnil a pochopil nebo ne.
Takže bych to s ním opravdu probrala ještě jednou a trošku to nechala i na něm.
Pokud se změnil a je si tím 100% jistej a ty zase svou půlkou víš, že ho miluješ a mohlo by to za tohoto předpokladu fungovat tak zůstane a žili spolu šťastně až do smrti.
No a nebo si tím, že se změnil nebude až tak jistej a ty zase tím, že tam je nějakej citovej vztah k němu a odjede. Oba si určitě najdete někoho jinýho a budee fungoval normálně.
Hlavně bych mu fakt dala nůž na krk aby si sám v sobě přebral jestli si tím, že to pochopil je jistej. Aby opravdu časem nebyl jak přes kopírák a nelitoval a nevyčítal tobě to, že nejel za lepším.
Ono to zalezi na okolnostech. Nekdy lepeni smysl nema (obzvlast, kdyz nekdo z toho vztahu ma v merku nekoho dalsiho). Nekdy se to povest muze.
My se taky rozesli, nikdo dalsi v tom nebyl. Po par tydnech jsme se k sobe vratili, je to uz par let, jsme svoji a mame 2 krasne deti.
Predtim jsme dost veci delali spatne a tak nejak jsme si oba uvedomili, ze chceme byt spolu, ale musime na tom vztahu vic makat… a nektere prkotiny proste neresit.
@NicoleX nejhorsi je, ze me ho je i strasne lito
jak vidim ze se mu chce brečet tak jsem v koncích
jsem strašně slaba ![]()
@Anonymní píše:
@NicoleX nejhorsi je, ze me ho je i strasne litojak vidim ze se mu chce brečet tak jsem v koncích
jsem strašně slaba
Dulezite je, jestli ho milujes. Litost vam vztah nevybuduje. Na druhou stranu takhle vahat a pak mu vycitat, ze chce odjet za praci???Bud tomu dej sanci a nebo ho nech jit. Ty mu budes davat plane nadeje, on praci odmitne a ty nakonec se na neho vykasles…Nebude mit tebe a ani praci…
Na tom není nic špatnýho je vidět, že ti na něm záleží a že nejsi vůči jiným lidem lhostejná
to je pěkná vlastnost
neboj se toho, nějak to dopadne..hlavně si i ty sama přeber v sobě jaký ty city k němu vlastně máš, pokud je to ovšem jen tahle lítost tak to smysl nemá..
@e008 ja mu to nevyčítám, vadilo mi ze o tom premyslel kdyz jsme byli spolu, protoze tim poprel vse co mi sliboval. Ted ho naopak podporuju v tom aby tam šel, on porad rika ze nepůjde když spolu zůstaneme, ze tam uz vubec nechce. Ale ze kdyby to nedopadlo, tak ze pojede, ze nechce aby mu tady vse připomínalo me (bydlíme v malickem meste)
Co si myslíte o druhe sanci? Byla jsem s pritelem 4,5 roku.. Potom jsem mela velice spatne období, umrel mi tatka a pritel me nedokazal podporit, žárlil na kazdeho clena me rodiny s kterým jsem chtela trávit čas. Uplne jsme se odcizili, jednou se strasne pohádali a ja se chtela rozejít. Je to presne dva mesice a je to ted takové divne. Ja uz nechtěla pokračovat, on prosil a plakal at ku dam sanci. Je mi ho strasne lito, ale na tom se vztah budovat neda. Musím uznat ze je ted opravdu jako vyměněny, mam jen strach aby se to nevrátilo zpátky. Bije se mi rozum se srdcem. Rozum a všichni z okoli mi rikaji ze na nej mam zapomenout, ale srdce mo rika ze kazdy si zaslouzi druhou sanci. Vubec nevim co mam udelat
. Rikam si, ze kluka co nepije, je 100 % věrný a stoji o rodinu se dneska špatně hledá, vim ze jsem pro nej vzdy byla jedina, jen to neumel dat najevo. Zase na druhou stranu co z toho, kdyz na me někdy byl pěkně hnusny. Prosim poradte
točím se v tom kruhu uz dva mesice a moc to nezvládám
. Taky se bojim co by tomu rekli ostatni, kdybychom se k sobe vratili (jakoze my se vídáme, parkrat jsme se spolu i vyspali, ale to nikdo nevi). Vim, ze se nemam na ostatni ohlížet a je to muj zivot, ale stydet se nechci…