Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Podle mě nejde litovat toho, že máš dítě. Ja jsem druhe dítě zvladla natolik, ze teď cekam treti.:) a to to rozhodně není hodné, společenské a klidné dítě, naopak, je to ďábel, co nemá nikdy dost, zato má podezření na ADHD.
Tyto obavy jsou naprosto normální, měla jsem je v druhém těhotenství a mám i teď. Je to logické, clovek tak tak zvlada to, co má, a jeste by toho melo byt vic, ze.. Ale ja mam naopak pocit, ze se dvema to jde lip, nez s jednim. Ano, je to narocnejsi, ale hezčí. Věř, že sourozenec je jedna z nejlepších věci, co můžeš svému dítěti dát.
Upřímně ti reknu, ze můžu potvrdit pravidlo.
Jedno dítě, žádný dítě. Je to hodně velký rozdíl mít dvě. Ale nikdy nelituji, je to úžasné ta sourozenecka láska. Vyhraji si, mají se radi. Ze začátku to je zaprah.
Synovec je sám, je mu 7 a jde na něm vidět, že mu doma „někdo“ chybi, ale tam je to jiné. 2. fítě mít nemůžou a měli by rádi i 3 ![]()
@chaela mockrát děkuji
s tou poslední větou naprosto souhlasím
a gratuluji k tretatku ![]()
@Mallorka moc děkuji
ano, taky mám v okolí kluka, šest let a je jedinacek a to všechno, co má mu nikdy nevynahradi toho partaka. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu si pro radu a názor těch z vas, co měly podobný “problém”
S manzelem jsme spolu přes šest let, máme dvouletého syna. A poslední dobou přichází buď ode mne neboj od nej myšlenka na druhé dítě, ale porad se ne a ne rozhodnout. Já vím, můžeme počkat, ale zase nechci velký věkový rozdíl a bůh ví, kdy se druhé zadari.
Teď k tomu “problému”
Maly je hodný, šikovný, kolektivní, chodí občas do jesli, což zvládá skvele…
Ovšem někdy toho mám až nad hlavu, vím, ze mužů zvolnit, ale nějak nechci. Jsem člověk, co musí mít vše na 100% a mám pocit, ze s jedním ditetem je to moje maximum.
Chodím už do práce, domácnost a syn.
Ovšem vím, ze jemu by sourozenec maximálně prospěl, když vidim, jak je společensky, má rad děti atd…
Peníze tolik řešit nemusíme, hlídání máme víceméně občas taky, ale mám strach, tw toho budu mít až nad hlavu, nebudu zvládat, budu nevrla a nejvíc to samozrkeme odnesou děti a a manžel…
jak jste zvládli druhé dítě? Jak moc velká změna to je? A ruku na srdce,” lituje”někdo?
Mám strach, sbych jednou nelitovala, ze jsem druhé dítě neměla, než měla…
děkuji
Tohle za vás nikdo nerozhodne. Za sebe říkám, že jsem čekala, že to bude s druhým dítětem těžší. Zajeli jsme se velice rychle, ale je fakt, že mladší byl opravdu pohodové mimino.
Jen bych byla opatrnější s přesvědčením, že sourozenec stoprocentně staršímu prospěje, je potřeba i připustit variantu, že bude žárlit a tak…
Pokid jste zdravá a máte finance, …na vašem místě už bych na tom pracovala.
@ivašot. Prave, ale to bohužel člověk nikdy neví
ale vidim na něm, ze jakmile je bez děti, nudí se a chybí mu děti… a to si myslím, ze mu věnuji 90% svého času
ale jak říkáte i taková varianta muže nastat ![]()
@Mallorka píše:
Upřímně ti reknu, ze můžu potvrdit pravidlo.
Jedno dítě, žádný dítě. Je to hodně velký rozdíl mít dvě. Ale nikdy nelituji, je to úžasné ta sourozenecka láska. Vyhraji si, mají se radi. Ze začátku to je zaprah.
Synovec je sám, je mu 7 a jde na něm vidět, že mu doma „někdo“ chybi, ale tam je to jiné. 2. fítě mít nemůžou a měli by rádi i 3
Jenže to jedno dítě žádné dítě zjistíš až když je máš
čekám třetí dítě během tří let a všechno jde v pohodě zvládnout, děti si spolu hrajou-zlobí, jasně, občas je to o nervy, ale těch hezkých věcí je mnohem, mnohem více.
Horší byl přechod z nula na jedno, než pak z jednoho na dvě, to už je takové přirozenější, tolik toho nehrotíš…
@Anonymní píše:
@Mallorka moc děkujiano, taky mám v okolí kluka, šest let a je jedinacek a to všechno, co má mu nikdy nevynahradi toho partaka.
My se snazime, aby měl aspin pěkný vztah s našimi dětmi. Bohužel ze zdravotních důvodů, už sourozence mít nebude, ale jde vidět, ze by mu prospel
@Rive pro mě bylo nejhorší sestinedeli. Malý zarlil, mně ho bylo lito, pořád jsem brecela. Teď mu budpu 4 a malé 1 rok pryč a jsou partaci.
@Rive třetí během tři let? Wau, jako budu skvělý partaci, ale vam tedy velky obdiv ![]()
Ahoj holky, jdu si pro radu a názor těch z vas, co měly podobný “problém”
S manzelem jsme spolu přes šest let, máme dvouletého syna. A poslední dobou přichází buď ode mne neboj od nej myšlenka na druhé dítě, ale porad se ne a ne rozhodnout. Já vím, můžeme počkat, ale zase nechci velký věkový rozdíl a bůh ví, kdy se druhé zadari.
Teď k tomu “problému”
Maly je hodný, šikovný, kolektivní, chodí občas do jesli, což zvládá skvele…
Ovšem někdy toho mám až nad hlavu, vím, ze mužů zvolnit, ale nějak nechci. Jsem člověk, co musí mít vše na 100% a mám pocit, ze s jedním ditetem je to moje maximum.
Chodím už do práce, domácnost a syn.
Ovšem vím, ze jemu by sourozenec maximálně prospěl, když vidim, jak je společensky, má rad děti atd…
Peníze tolik řešit nemusíme, hlídání máme víceméně občas taky, ale mám strach, tw toho budu mít až nad hlavu, nebudu zvládat, budu nevrla a nejvíc to samozrkeme odnesou děti a a manžel…
jak jste zvládli druhé dítě? Jak moc velká změna to je? A ruku na srdce,” lituje”někdo?
Mám strach, sbych jednou nelitovala, ze jsem druhé dítě neměla, než měla…
děkuji