Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych do toho šla hned. Nikde není psáno, ze i dalsi otěhotnění půjde snadno. Plus manzeluv věk. Naopak bych si dala nějakou hranici, ze pokud se nezadari třeba do dvou let, tak na to prdím, protože chlap uz ma proste vek
A jak bys to zvladala - jako každá máma vicercat, i když to zkusite hned, tak mezi dětmi uz nebudeš mít tak malý rozdíl, aby to bylo nějak extra náročné
Máš 4 zmrazená embrya, předpokládám, že geneticky nevysetrena. Moc velká pravděpodobnost, že by jich bylo více zdravých, není. Na tvém místě bych zkusila další kety a pak se na to vykašlala. Zase hodit 4 embrya do koše, abys nelitovala v budoucnu ještě víc.
Vyspíš se v hrobě
běž do toho. Máme 3 blízko sebe, někdy bych je zabila ale jsou super.
Pokud jsi vždy chtěla dvě děti, jdi do toho, ať nelituješ. Pocity jako tvoje mamka jsem nikdy neměla. První dve děti mám necelé dva roky od sebe, třetí skoro 11 let po druhém. Rozhodně nelituji, miluju je všechny. Jinak ohledně pohodlí, nevyspání apod., strašně rychle to uteče. Já k té péči o mimino mám ještě dva puberťáky, práci na HO na částečný úvazek a stavíme dům, takže manžel chodí domů až kolem deváté večer. Takže za mě máš celkem pohodu ![]()
Máme pouze jedno dítě, ale hned jsem si vzpomněla, co mi říkala má máma.
Měla nás brzo po sobě (rozdíl necelých 2 let), aby měla naráz odbyté to náročné období a mohla si s námi pak užívat. S větším rozestupem už by se rozmýšlela, jestli to vše absolvovat znovu.
Rada nulová, spíš jiný úhel pohledu.
@Anonymní píše:
Pokud jsi vždy chtěla dvě děti, jdi do toho, ať nelituješ. Pocity jako tvoje mamka jsem nikdy neměla. První dve děti mám necelé dva roky od sebe, třetí skoro 11 let po druhém. Rozhodně nelituji, miluju je všechny. Jinak ohledně pohodlí, nevyspání apod., strašně rychle to uteče. Já k té péči o mimino mám ještě dva puberťáky, práci na HO na částečný úvazek a stavíme dům, takže manžel chodí domů až kolem deváté večer. Takže za mě máš celkem pohodu
No my stavíme taky:-D ale je fakt, ze tohle cele je dost na manželovi..já “jen” úřady, papíry, smlouvy..taky do toho pracuju, ale dle mého času - max. cca 3vecery týdne na 2-3hodinky (jsem pravnicka, tak po známých řeším smlouvy apod.)do toho velkou zahradu, vše si pestujeme..ale beru to spis jako “zábavu”a relax …ale je fakt, ze pro maminky více děti platí pravidlo jedno dítě, žádné dítě a chapu to:-)..nicméně když je jedno, tak i to jedno je někdy dost..máme doma takového malého sebevraha co skáče odkudkoliv kamkoliv..😂
@Cuddy píše:
Máš 4 zmrazená embrya, předpokládám, že geneticky nevysetrena. Moc velká pravděpodobnost, že by jich bylo více zdravých, není. Na tvém místě bych zkusila další kety a pak se na to vykašlala. Zase hodit 4 embrya do koše, abys nelitovala v budoucnu ještě víc.
Nejsou vyšetřena nicméně genetika nám vyšla skvele, tak nepředpokládám, ze by například ještě u dvou nemohlo byt všechno v pořádku
..určitě pokud by z těch 4 možnosti nic nevyšlo, tal bychom do dalsiho ivf zřejmě nesli..protože když to spocitam..mohlo by to byt ha nějakou dobu a máme strop do manzelovych 47..víc nechceme..
Cekala jsem vek tak 40, to bych nejakou tu lenivost chapala, ale 31?
Kdy jindy?
Pokud chceš pohodlí a v rámci možností samostatné dítě, se kterým budeš moct podnikat stále více a více věcí, zůstaň u jednoho. Kamarádka to tak udělala a je spokojená (původně o druhém uvažovala).
Na druhou stranu, sama píšeš, že v těch 19 měsících už začíná být dítě v pohodě, tak to se dá přežít i s druhým. Já osobně jsem dvě chtěla a mám je (taky z IVF). Ještě tam máme jedno zamražené embryo a ikdyž asi není velká pravděpodobnost, že i to by se uchytilo a bylo zdravé, životaschopné, tak o něm pořád dokola uvažujeme. Ale tím, že by to bylo třetí dítě, tak už u mě převládají ty tebou zmiňované argumenty o pohodlí a samostatnosti větších dětí. Ale pere se to v nás, zda mu dát šanci, přeci jen si to asi zaslouží ![]()
Ve tvém případě, kdy po miminku i těhotenství vlastně toužíš, bych neváhala ani minutu
vždyť to, že bys dítěti dala sourozence, je vlastně jedna z nejlepších věcí, kterou pro něj můžeš udělat
Je sice už pak na nich, jak spolu budou vycházet, ale dostanou tu možnost mít tady parťáka v dětství nebo i na celý život.
@Lucie_Sx píše:
Cekala jsem vek tak 40, to bych nejakou tu lenivost chapala, ale 31?
Kdy jindy?
Nevím, neprijde mi to úplně o lenosti..myslím, ze toho mam docela dost:-)..jen nemam víc děti;-). Možná když má maminka spici dite, je to jiné 🤷🏻♀️
@Thomassss píše:
Pokud chceš pohodlí a v rámci možností samostatné dítě, se kterým budeš moct podnikat stále více a více věcí, zůstaň u jednoho. Kamarádka to tak udělala a je spokojená (původně o druhém uvažovala).
Na druhou stranu, sama píšeš, že v těch 19 měsících už začíná být dítě v pohodě, tak to se dá přežít i s druhým. Já osobně jsem dvě chtěla a mám je (taky z IVF). Ještě tam máme jedno zamražené embryo a ikdyž asi není velká pravděpodobnost, že i to by se uchytilo a bylo zdravé, životaschopné, tak o něm pořád dokola uvažujeme. Ale tím, že by to bylo třetí dítě, tak už u mě převládají ty tebou zmiňované argumenty o pohodlí a samostatnosti větších dětí. Ale pere se to v nás, zda mu dát šanci, přeci jen si to asi zaslouží
Ve tvém případě, kdy po miminku i těhotenství vlastně toužíš, bych neváhala ani minutuvždyť to, že bys dítěti dala sourozence, je vlastně jedna z nejlepších věcí, kterou pro něj můžeš udělat
Je sice už pak na nich, jak spolu budou vycházet, ale dostanou tu možnost mít tady parťáka v dětství nebo i na celý život.
Já si prave myslím, ze bych za par let ale litovala a proto mě štve, ze se to ve mě tak pere a neřeknu si “jasne, jdeme do toho, hned”a ano, prave jsem nikdy nechtěla jedinacka..mam sourozence a jsme radi, ze jsme tu jeden pro druhého i když v dětství jsme to jednomu dávali dost sežrat (samozřejmě tomu prostřednímu😅)
Proto jsme si dítě udělali dřív, malá měla kolem roku, když jsem otěhotněla. Nechtěla jsem si zvyknout, že už bude samostatnější, vyspím se a bum, znovu. Takhle to bude chvilku maras, ale odbiju si to a bude. Je mi taky 31, věděla jsem, že dvě děti chci, ale nechtěla jsem to natahovat. I se těším, až zas budu pracovat a tak, ne být na mateřské 6 let. Šla bych do toho být tebou okamžitě, čím dýl budete čekat, tím větší rozdíl to pak bude. A nemládnem, energie už taky víc nebude…pokud dvě děti chceš, tak šup ![]()
I kdyby se podařilo ještě letos, budeš mît rozdíl minimálně 2,5 roku a to už je pohoda. Já mám 3 po sobě s dost malými rozdíly a přežila jsem. Teď má nejmladší dcera 14 měsíců a je to čím dál lepší. Vždyť ten čas tak strašně letí, běž do toho.
Ta faze „piplani“ mimina a odrikani ( spankova deprivace, celodenni dohled aby se dite nezasebevrazdilo) trva ca 2 roky… coz je z perspektivy celeho zivota fakt chvilka a rychle utece… naopak radost (doufejme) a sourozence mladsimu pak bude delat cely zbytek zivota
Urcite bych do toho sla. Ja sem teda nad svou „lenivosti“ taky dost premyslela - detoi 10,9 a 4 roky - takze z nejhorsiho venku… ale nakonec sem si rekla, ze jeste ty 3 roky dam a mame 4.mimino ![]()
Hezky večer..už delší dobu se ve mě pere otázka zda mít či nemít druhé dítě…respektive takto-
Vzdycky jsem chtěla alespoň 2 děti..minimálně..nechtěla jsem nikdy jedinacka..letos mi bude už 31, máme s manželem (44) 19mesicniho syna..vim, ze díky věku manžela by bylo fajn mít věkový rozdíl co nejmenší.. první dítě je z ivf (problém jen ze strany manžela), máme ještě 4 mrazacky..vše vyslo napoprvé bez jakýchkoliv problému..ivf jsem “v podstatě” ani nezaregistrovala..proste to opravdu byla docela pohoda..
Ale hrozne se ve mě pere ten pocit pohodlí a druhého dítěte..maly moc nespal, teď se to trochu lepší, začíná byt konečně trochu “samostatnejsi”nicméně jsem opravdu 19mesicu nespala dyl než 3h v kuse (asi to tak máme všechny maminky)..takže dohromady únava a touha byt “skvělá” matka..takže to pohodlí vs. touha mít druhé miminko..
na jednu stranu šílene chci a moc bych se těšila na těhotenství, porod, mimino, sourozeneckou lásku i nenávist😅a vše okolo..sama mam více sourozencu…na druhou stranu si ale říkám “sakra už třeba za rok by byl maly úplně na pohodu apod.”..takový ten maraton domácnost, do toho malej, mimino, prdiky..znovu se nevyspat..jak bych to cely dny sama delala (chlap bývá do 18h cca v praci)..a zase si říkám, ze třeba za 5-6let, až prcek zas odroste, tak bych litovala, ze máme jen jedno a nevyužili jsme ty další “možnosti”, který vzešly z ivf..
Měla jste to tak taky některá? Mamka mi tvrdí, ze pokazde, když odchazela z porodnice tak si říkala “boze, co jsem to zase udelala”😅ale zároveň byla šťastná a nemenila by …
Díky za názory..