Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Manžel nemá rozum. Rozhodně bych začala dovolenkovat nejprve autem a co nejblíže k domovu. Chorvatsko, Itálie.
Pokud jste dosud u moře nebyli a máte takto specifické dítě, jela bych pro začátek někam autem.
Myslim, ze tvoje tuseni je spravne. Manzela bych poslala s nekym jinym nebo synka nechala u babicek, ale netrapila ani jeho, ani vas ostatni.
Tak ať jede sám, s kamarádem…
A pak druhou dovolenou s vámi, dle tvého výběru.
Z tveho popisu tam proste nechces
si to musis s chlapem vykomunikovat… za me je pro deti more ideal, se unavi i vyblbnou, nestresovala bych se predem… je fakt, ze do egypta bych nejela s ditetem kvuli faraonove pomste, stejne tak bych s ditetem ani nejela autem, to je zlate letadlo teda…
Na horkem pisku cely den nevydrzi
a navic to bude dovolena mozna tak pro manzela, pro tebe ne, kdyz ho budes muset hlidat, ale to se musi kazde male dite. ![]()
Jestli si chcete uzit dovolenou, tak bez ditete. ![]()
My jsme v Egyptě byli s živou dcerou, když měla rok a třičtvrtě, vybrali jsme úžasný resort, cestu letadlem prospala…v tu dobu jsem ji ještě kojila a moc jsme si první moře s ní užili, střídali jsme moře, hřiště, bazény se skluzavkama…další rok jsme byli autem v Itálii, tam jsme chodili i bruslit a ona byla ve vozejku nebo jezdila na odrážedle po kempu nebo do města… a letos to bude asi taky Itálie, protože dostavujeme dům a brzy se budem stěhovat a čekáme druhé 😊
@Capretta píše:
Myslim, ze tvoje tuseni je spravne. Manzela bych poslala s nekym jinym nebo synka nechala u babicek, ale netrapila ani jeho, ani vas ostatni.
Manžela bych poslala se synem a užila si volno v Čechách ![]()
My se potýkáme s něčím podobným. Ohledně manžela tedy. On nikdy nemá nikde s ničím problém. Je schopný jet stopem do Francie a rozčiluje se, že se se mnou „nikdy nikam nepodívá“. Že by musela stopovat i dcera, to ho netíží…
Mám pocit, že vidí jen to hezké a nepřipouští si možné komplikace cestování s dětmi.
@Anonymní píše:
Maminky, obracím se na radu. Můj manžel je velký nadšenec a milovník Egypta, tento rok by už chtěl dát po 5 roční pauze Egypt, jenže…máme 4 leté dítě, lépe řečenou tryskomyš. Je hyperaktivní, potřebuje hodně pohybu a sportu, taky lehkou formu autismu. Cestování s ním, já nevím. Možná Chorvatsko, nebo tak, kde nebude potřeba držet se v rezortu, ale hned Egypt. Manžel říká, že se tam letí vždy v noci (no už jsme leteli i ráno), že to prospí. Cestování s ním je pohoda, jen to nemůže být víc jako 3 hodiny a v tom letadle, tam bude vidét z okýnka jen oblohu a to ho přestane bavit. Dívat se dole na ostrovy a moře a tak, nezájem. To vím určitě. Pak cesta zpátky, taky nevím. Vodu má moc rád, plavat umí, ale stejně nebude v ní 12 hodin denně, taky se obávám, co pak u bazénu nebo na pláži s ním, když je hyperaktivní a nepochopí. Možná písek na plázi by ho zaujal. Ten ho zajímá jak kdy. Někdy vydrží na něm i celý den (hlavně, když jsou tam auta) a někdy se na pohrabe, ušpiní a jde od toho. Na památky s ním, to vůbec ne, do pouště taky ne, co by z toho měl, snad jen to koupání a to máme i doma na zahradě, trochu to láká, ale zase ne za cenu toho, že by malý z toho nic neměl, já nevím, Nemáte někdo osobní zkušenost takhle s autistou? Protože on někdy překvapí, že já zírám. Včera byla preventivní prohlídka u doktorky a on tam tak vyváděl, že lidi v čekárně si možná mysleli, že tam někoho operují zaživa, to bylo hrůza a to mu nic nedělali, vadilo mu, že byl svlečený. A to se nestávalo, návštěva doktora bývá málokdy příjemná záležitost, ale co včera předvedl, to já jsem nechápala, takže se obávám, že pak na palubě letadla ve vzduchu nebo v arabské krajině pozdě bycha honiti. Jinak na dovolené zase chodíme, ale jen oblast Česka nebo Slovenska, jednou jsem byli pár dní v Německu.
Za me je to nerozum ve vasi situaci cestovat napoprve tak daleko. Syn se chova dosti nepredvidatelne, zkusila bych dovolenou blize, mozna i v Cesku autem, at si vyzkousite, jak snasi cestovani, jine prostredi, jiny rezim. Takto budes ve stresu ty i syn, pokud ma potize s adaptaci (dost mozna i muz a okoli)
Chlap nemá rozum. Rodiče mého autíka jedou do takových destinací bez dětí (když se jim podaří udat všechny děti na hlídání). Oni furt někde jezdí tady nebo po sousedních státech autem. Drobné výlety, pobyty atd. Autík pojede, kdekoli za zvířaty. To je jasný úspěch. Ale letecké dovolené u moře zatím nechávají v dáli.
Asi bych se bála, že kdyby spustil nějaký příšerný záchvat, jako u toho lékaře, nemuseli by ho do letadla vůbec vzít. Plus teda egypťani v Marsa Alam docela pečlivě kontrolovali na letišti i dvouleté dítě, všichni jsme se museli zouvat.. atd. Já bych resort viděla pozitivně, protože je hlídaný a nemá se z něj jak a kam dostat, ale pozor třeba na to, aby měl apartmán pro rodiče s dětmi kolem předzahrádky nějaký plotek nebo balkon, když ho nemá, nedáš si tam v klidu ani kafe. S manželem bych se dohodla, že dva dny hlídá jen on, abych z toho taky něco měla. Podle mě to může dopadnout hodně dobře i hodně blbě, ale dokud to nezkusíš, nebudeš vědět. Ono dovolenky s dítětem s ADHD i bez autismu jsou dost za trest. Já byla vyloženě vyčerpaná a po dvou jsem to vzdala a jsme na zahradě, dokud nebude mít rozum. Šest a půl roku a letos nejspíš opět budem jezdit jen po výletech, kdy večer můžu doma vypnout.
@Anonymní píše:
My jsme v Egyptě byli s živou dcerou, když měla rok a třičtvrtě, vybrali jsme úžasný resort, cestu letadlem prospala…v tu dobu jsem ji ještě kojila a moc jsme si první moře s ní užili, střídali jsme moře, hřiště, bazény se skluzavkama…další rok jsme byli autem v Itálii, tam jsme chodili i bruslit a ona byla ve vozejku nebo jezdila na odrážedle po kempu nebo do města… a letos to bude asi taky Itálie, protože dostavujeme dům a brzy se budem stěhovat a čekáme druhé 😊
Chápete, že „živé“ a „autistické“ je velký rozdíl?
Maminky, obracím se na radu. Můj manžel je velký nadšenec a milovník Egypta, tento rok by už chtěl dát po 5 roční pauze Egypt, jenže…máme 4 leté dítě, lépe řečenou tryskomyš. Je hyperaktivní, potřebuje hodně pohybu a sportu, taky lehkou formu autismu. Cestování s ním, já nevím. Možná Chorvatsko, nebo tak, kde nebude potřeba držet se v rezortu, ale hned Egypt. Manžel říká, že se tam letí vždy v noci (no už jsme leteli i ráno), že to prospí. Cestování s ním je pohoda, jen to nemůže být víc jako 3 hodiny a v tom letadle, tam bude vidét z okýnka jen oblohu a to ho přestane bavit. Dívat se dole na ostrovy a moře a tak, nezájem. To vím určitě. Pak cesta zpátky, taky nevím. Vodu má moc rád, plavat umí, ale stejně nebude v ní 12 hodin denně, taky se obávám, co pak u bazénu nebo na pláži s ním, když je hyperaktivní a nepochopí. Možná písek na plázi by ho zaujal. Ten ho zajímá jak kdy. Někdy vydrží na něm i celý den (hlavně, když jsou tam auta) a někdy se na pohrabe, ušpiní a jde od toho. Na památky s ním, to vůbec ne, do pouště taky ne, co by z toho měl, snad jen to koupání a to máme i doma na zahradě, trochu to láká, ale zase ne za cenu toho, že by malý z toho nic neměl, já nevím, Nemáte někdo osobní zkušenost takhle s autistou? Protože on někdy překvapí, že já zírám. Včera byla preventivní prohlídka u doktorky a on tam tak vyváděl, že lidi v čekárně si možná mysleli, že tam někoho operují zaživa, to bylo hrůza a to mu nic nedělali, vadilo mu, že byl svlečený. A to se nestávalo, návštěva doktora bývá málokdy příjemná záležitost, ale co včera předvedl, to já jsem nechápala, takže se obávám, že pak na palubě letadla ve vzduchu nebo v arabské krajině pozdě bycha honiti. Jinak na dovolené zase chodíme, ale jen oblast Česka nebo Slovenska, jednou jsem byli pár dní v Německu.