Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proc by si hned odchazela, pokud k tomu nemas nejaky vaznejsi duvod? Promluvte si s muzem, treba je ve stresu z prace nebo co ja vim
chce to sednout si a poradne o vsem promluvit, treba to casem prejde
Nema treba nekoho jineho? Nenapada me nic jinyho, jestlize predtim jste meli ukazkovy vztah… Nebo jsi mozna podrazdenejsi nez obvykle, cloumaji s Tebou hormony a tak… Drzim pesti ![]()
Zklidnila bych hormony a nehádala se kvůli kravinám
, přece kvůli tomu nebude rozbíjet rodinu, brát dětem rodiče atd.
Vzpomeňte si oba na ty lepší časy a hoďte se víc do klidu ![]()
@Alik.htm podrážděnější jsem určitě taky jsem o dost citlivější hned mě rozbrečí a to nesnáší takže se hádáme ještě víc.. myslím že milenku nemá nevím kdy by za ní chodil je do večera v práci ( tam jsou samí chlapi) @hanzbl00 promluvili jsme si už milionkrát a nemá to smysl
@terulína to si říkám taky přece nerozbijeme rodinu, ale aby děti vyrůstali v rodině kde se jen řve není taky nic moc
Zaprvé jsi před porodem, to je psychika citlivější a zadruhé věřím, že jestli máte před svatbou, tak to může taky znamenat určitý stres a hrát svou roli. My byli v pohodě celou dobu, ale jak se začala blížit svatba, zařizování, každý nám do toho kecal, oba jsme nevěděli, co od toho máme čekat, tak to bylo taky docela divoké období. Po svatbě se vše ustálilo a už jsme naštěstí v pohodě. Uvidíš, že po svatbě budete oba klidnější, uvědomíte si, že spolu teď už musíte vyjít a nemá cenu si dokazovat, kdo bude mít navrch. Do té doby se pokus být na přítele milá, něco dobrého mu uvařit, naplánovat nějakou společnou aktivitu… Když uvidí, že se snažíš, tak určitě také obrátí
Při dvou společných dětech bych nepomýšlela na rozchod (to jen pokud by opravdu už nebylo jiné řešení)Přeju hodně štěstí a krásné a zdravé miminko!
Jak já bývám teď někdy nesnesitelná a protivná
Šest neděl před termínem.
Uklidni se a cokoliv v tomhle směru rozhodně nějak „řeš“ až po šestinedělí. Do té doby se i ideální vztah může zdát nesnesitelný. Já tedy naštěstí mívám světlé chvilky, kdy se mi odtemní mozek a odslzí oči
Pak je mi teda k breku sama ze sebe ![]()
Řekli jsme si už tolik hnusných slov, že se strašně bojím toho že líp nebude. Mám ze všeho strach.. z druhého dítěte, ze svatby ( co když se vememe a zachvilku bude rozvod)bojím se o tom s někým mluvit ( každý nás vidí jako ideál) modlím se za to abych byla prostě jen přecitlivělá a vše se srovnalo po porodu ale jestli ne nemůžu takhle žít já to prostě nezvládnu nejsem tak silná jako jiné..
Promluvte si v klidu.
Zkus se kouknout na věc z jeho pohledu, přijde večer z práce domů a čeká ho vystresovaná a nervozní ženská, kt. vyletí při kravině - a on se chytne. Než vyletíš, zareaguješ, zařveš… napočítej do desíti, uvědom si, že děláte scény před dítětem a snad to půjde líp. Život je moc krátký na to, abyste si ho takhle kazili ![]()
Těšte se na miminko, jděte na procházku, neřešte kraviny.
@terulína píše:
Promluvte si v klidu.
Zkus se kouknout na věc z jeho pohledu, přijde večer z práce domů a čeká ho vystresovaná a nervozní ženská, kt. vyletí při kravině - a on se chytne. Než vyletíš, zareaguješ, zařveš… napočítej do desíti, uvědom si, že děláte scény před dítětem a snad to půjde líp. Život je moc krátký na to, abyste si ho takhle kazili
Těšte se na miminko, jděte na procházku, neřešte kraviny.
Práce ho neomlovuá, pokud nechce komunikovat, tak ho nikdo a nic nepřinutí.
Jsou nějaké hranice a pokud se člověk přestane snažit, jde to do háje.
Komunikace je nejdůležitějším bodem vztahu a pokud to prostě nejede, vztah dřív, nebo později padne ladem.
x
Zakladatelko, ty nedělej unáhlená rozhodnutí. Jsi těhotná a přecitlivělá, počkej až se dítě narodí. Pokud se bude po narození dalšího dítěte chovat stejně a nebude s ním řeč, ukonči to.
Je lepší žít sama s dětmi, než v nefunkční roidně. Co mají pak ty děti za vzor?!!!
Dělají pak stejné chyby i ve svých životech a neví, kde je hranice.
Toď vše.
Ahoj, mám asi 7 týdnů do porodu a rozhodně bych v tomto „stavu“ nedělala žádné takové radikální rozhodnutí. Z vlastní zkušenosti vím, jak se mnou v tomto stádiu mlátí hormony a jsem kolikrát protivná sama sobě. U Tebe to asi nebude lepší a ony Tě pak rozčilují i úplné blbosti, které by jsi normálně vůbec neřešila. A v rozčílení řekneš i to co nechceš. A zkus se na to podívat i z pohledu chlapa..Vzpomeň si jaké to je když přijdeš unavená z práce. A on do toho má řešit vystresovanou přítelkyni, která má navíc těsně před porodem, tudíž pro něj je to další stres. Taky se musí věnovat malému dítěti a psychicky se připravovat na další a ještě k tomu plánovat svatbu..Řeknu Ti, není toho na něj málo a na Tebe samozřejmě také ne. Počkej po šestinedělí, nebo i dýl, než se Ti trochu srovnají hormony a budeš mít s miminkem o zábavu postaráno. Pak Ti tohle pravděpodobně přijde jako nepodstatné. A pokud ne, můžete to potom s čistou hlavou a hlavně v klidu řešit ![]()
@Ivulee14 píše:
Ahoj, mám asi 7 týdnů do porodu a rozhodně bych v tomto „stavu“ nedělala žádné takové radikální rozhodnutí. Z vlastní zkušenosti vím, jak se mnou v tomto stádiu mlátí hormony a jsem kolikrát protivná sama sobě. U Tebe to asi nebude lepší a ony Tě pak rozčilují i úplné blbosti, které by jsi normálně vůbec neřešila. A v rozčílení řekneš i to co nechceš. A zkus se na to podívat i z pohledu chlapa..Vzpomeň si jaké to je když přijdeš unavená z práce. A on do toho má řešit vystresovanou přítelkyni, která má navíc těsně před porodem, tudíž pro něj je to další stres. Taky se musí věnovat malému dítěti a psychicky se připravovat na další a ještě k tomu plánovat svatbu..Řeknu Ti, není toho na něj málo a na Tebe samozřejmě také ne. Počkej po šestinedělí, nebo i dýl, než se Ti trochu srovnají hormony a budeš mít s miminkem o zábavu postaráno. Pak Ti tohle pravděpodobně přijde jako nepodstatné. A pokud ne, můžete to potom s čistou hlavou a hlavně v klidu řešit
Nikdo ho do toho nenutí a nenutil. To ho neomlouvá!!!
@MambaJ píše:
Nikdo ho do toho nenutí a nenutil. To ho neomlouvá!!!
Já ho tím taky neomlouvám. Jen píšu, že toho je někdy na člověka prostě moc. Ale je to jen dočasné a třeba se to časem zase uklidní..
@Ivulee14 Má těžkou práci a je v ní každý den až do večera. Ale doma nemusí vlastně nic dítě většínou už spí. nají se umeje a jde k televizi. jenže já prostě po celém dnu s dítětem očekávám že se mnou alespoň promluví, že se zeptá co malá, co ultrazvuk. Pochválí jídlo nebo alespoň řekne jak bylo v práci. On nic nekomunikuje, odsekává někdy mě i seřve at ho nechám napokoji nebo se sebere a jde do hospody nebo spát. příští měsíc už nebude dělat přesčasy tak snad bude mít víc sil na nás.
Ahoj, už pár týdnů u nás panuje šílená atmosféra. S Chlapem se pořád hádáme. Většinou jde o kraviny. Jsme na sebe opravdu hnusní a dokonce už padly i slova jako rozchod atd.. Máme malé dítě a já za měsíc rodím. Je to pro mě tak vyčerpávající. Celý den s dítětem už se těším až přijde domů ale čeká mě jen hádka a slzy. žiju teď ve strašném stresu. A co až budu mít ještě další dítě? Jsem zralá na psychiatra. Už sem uvažovala, že nachvíli odejdu ale nemám kam musel by odejít on a to neudělá. Navíc máme před svatbou. Vůbec to nechápu vše bylo tak ideální ukázkové a teď? Je to asi jen krize, ale já to nezvládám. nechce se mnou jít do poradny nechce nic. Vždy když o tom mluvíme vše hodíme za hlavu řekneme si jak se máme rádi atd..zachvíli je to ale zas
už nevím co mám dělat mám odejít? S tím že mi zůstanou na krku dluhy, 2 děti a na vše budu sama? nebo mám čekat na zlepšení?