Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V pohode od toho to tady je aby jsme se mohli vypovidat..Taky to tak nekdy u nas je..V kazdem vztahu je neco..Nikdy to nebude ideal..A jestli u nekoho je tak mu silene zavidim..
Taky nekdy muj odchazi nebo ja od nej..
Ale je to jak u nas spatne se podivam mam celkem ostre rysy tak hned co ses zase nasrana a bla bla..
Ale on dela nekdy to same a nekdy je horsi jak zenska-histerak..
![]()
Někde jsem četla tip, že když se k tobě partner chová nevhodně, tak odejdeš z místnosti, kde je, případně doplníš slovy jako Teď s tebou nechci být, až budeš v pohodě, tak se budeme zase bavit ![]()
Možná to četl taky.
Ovšem podle toho, co píšeš, si myslím, že bys měla zapracovat spíš na sobě. ![]()
Já se mu moc nedivím. Já teda neodcházím, ale vždy se naštvu, když se na mě manžel nějak mračí. Ale u nás je to tak jednou do roka, tak na takové chování nejsem zvyklá a vykolejí mě to.
Pak jdu spát buď já nebo on a pak je to zase OK. Jinak se nehádáme skoro vůbec. ![]()
Mně na tom vadí, že odchází fakt pokaždé. Měli jsme i období (dlouhý), kdy jsme se skoro nebavili, aby jsme se nepohádali. Že to dělá i u hádek - odchází a odmítá si o tom promluvit, to snad ani nemusím říkat… Ale já takto žít nechci, nechci, abysme se ze strachu z hádek pořád vyhýbali, nechci, aby ode mě pořád odcházel. Doufám, že je to z velké části ponorka, ale nevím. Plácám se mezi dvěma názorama: jednou si říkám, že lepší to už nebude (jinde), tak se musíme snažit, aby to bylo co nejlepší. A jindy si zase říkám, že se k sobě asi nehodíme, že jen láska nestačí.
Každopadně jsme spolu 4 roky a pořád se o budoucnosti (mimčo) bavíme stylem jednou, až to bude lepší. Ale tak si říkám, abych se vůbec dočkala…
Ten můj to dělá taky. Při hádce najednou odejde, ale po chvilince se vrátí a jedeme dál
U nás je problém, že si oba myslíme, že máme pravdu a ani jeden z nás nechce ustoupit takže se to pak zdá jako bezvýchodná situace.
My se taky moc nehadame a pokud tak malo a chvilku a do deseti minut se tomu zasmejeme a je ook..Ale nekdy taky nee..Jak kdy..
Opravdu chces do takoveho partnerstvi privest dite/deti? Predstav si takove chovani u svych rodicu…
Není tvůj manžel taky cholerik a k tomu vodnář?
Můj muž je a mám pocit, jak kdyby si psala o něm.
My máme takovou někdy Italskou domácnost, někdy se pohádáme, někdy jen hlučněji mluvíme, že si někdo může myslet, že se hádáme, ale není to tak, někdy se pohádáme, pak chvilku spolu nemluvíme, rekord jsme vydrželi asi půl dne nemluvit
.
My jsme spolu 9 let, zezačátku třeba když jsem se pohádali, tak mě to mrzelo, ale postupem času jsme přišli oba na to, že když je taková chvilka, tak jedním uchem tam, druhým ven, nic si nebrat, neprovokovat, nechat to vychladnout a pak si v klidu promluvit, jak to řešit hned s horkou hlavou. Ale usmiřování taky není špatné, že
.
Né fakt zkus se nad to povznést, když se pohádáte a nebude komunikovat, tak to neřeš, nijak nepřikládej polínko do ohně, to samo vyšumí a pak se vše líp řeší ![]()
Zakl: Tak pokud jsi, jak píšeš, cholerik, tak se sebou zkus něco dělat, aby jsi „nebouchla“ na prvé na šlápnutí (aspoň většina choleriků to tak má). U nás byl největší problém po tom, co mě někdo probudil. To jsem pak nesnesitelná i sama pro sebe, takže manžel už se naučil mě po probuzení ignorovat a já se snažím se kontrolovat.
@jenny.fields já vím, že na sobě musím hodně zapracovat, snažím se o to dlouho a třeba při dnešní hádce jsem byla v podstatě klidná, byla jsem na sebe i celkem hrdá a viděla, že to fakt jde
on na sobě musí zapracovat taky, nepopisovala jsem všechno, co vyvádíme
Ve většině ale zvládám aspoň teorii a mám určitou představu, jak by to mělo být. U toho odcházení si nejsem jistá - když se chovám fakt hrozně, tak to beru. Ale pokaždé, při každé mé negativní emoci?? Jakožto cholerik dávám všechny (tzn. dobré i špatné, to jen že lidi berou cholerika jako zloducha, ale já to myslím jako jeden ze čtyř temperametů lidí) emoce najevo, tak to spolu moc času nepobudem, když bude pořád odcházet ![]()
@Kelsey jeee to je posledni dny jak u nas..A to jsme spolu necely rok..
Taky uz jsme dosli na to ze hadkama si moc nepomuzeme.. ![]()
@Lesina kdybych chtěla, tak už je mám. Očividně se to napřed snažím vyřešit…
Ahoj, jdu se jako jedna z mnoha vypovídat a taky vyzvědět nějaký ten názor nezaujatých lidí. Mám téměř ideálního chlapa, kterého miluju, i on miluje mě. Ale pořád se hádáme. Chvílema už je to lepší, to si pak sníme o tom, že už bysme se brzo vzali a měli děti… Ale pak je zase období každodenních hádek a já nevím, co s tím.
Tohle všechno vím a doufám, že se to jednou naučíme. Ale jedna konkrétní věc mě trápí: přítel ode mě při každém sebemenším zamračení odchází. Nemyslím rozchod, ale jde třeba do jiného pokoje s tím, že mám zase blbou náladu a že se mnou takhle nechce být. Já souhlasím s tím, že když jsme protivní, nemá cenu spolu trávit čas za každou cenu. Ale on odchází opravdu pořád - sotva se mi něco nelíbí, jen se trošku naštvu nebo zamračím, už se zvedá a jde do jiného pokoje. Vzhledem k tomu, že jsem cholerik, tak je to velký problém. Já dám hned vědět, že se mi něco nelíbí - a tady se rozchází naše představy, jak by to mělo pokračovat. Já asi tak do minuty vychladnu a chci se bavit normálně dál. Jenže on se naštve, že mě něco naštvalo, odchází a odmítá se se mnou bavit. Tím podle mě dělá z komára velblouda, vyvolává hádku (podle něj ji vyvolám já, což někdy souhlasím, někdy ne) a pak ji protahuje na neuvěřitelnou dobu - což zase neuvěřitelně vytáčí mě a tak jedeme pořád dokolečka, dokud se původně úplná kravina nevyhrotí v hnusnou a dlouhou hádku.
Myslím, že partnerství není jednoduché a že se musí lidi pořád snažit, aby to klapalo. Taky si myslím, že to jinde nebude lepší. Jiné, v hádkách třeba lepší, ale v ostatním zase horší… Myslím, že bysme se spolu měli naučit komunikovat a hlavně řešit problémy jako normální lidi - místo toho se oba (střídavě) chováme jako trucovitá děcka
Umím být někdy fakt hnusná, takže bych to někdy i chápala, ale třeba dneska řekl věc, která absolutně nedávala smysl - mě to v tu chvíli naštvalo, tak jsem se zamračila - to bylo opravdu všechno, ani jsem nic neřekla, jen jsem se pár vteřin mračila a on se zvedl, že se mnou teď nechce být. Já šla za ním, že to si snad dělá srandu, že z toho zase udělá hádku, pohádali jsme se a teď jsme několik hodin zavření každý v jiné místnosti a nebavíme se spolu.
Děláme oba hodně bych a asi to nemáme v hlavě úplně v pořádku
Ale zajímá mě hlavně to jeho odcházení - přijde vám to normální? Mám z toho prostě pocit, že si se mnou chce užít jen hezký chvilky a jakmile se objeví nějaký mráčet, mizí v dáli. Jak si pak mám s takovým člověkem slibovat nějaké „v dobrém i ve zlém“? Ale možná přeháním, možná je to běžné, možná se s tím mám smířit a dost možná dělám z komára velblouda já. Tak prosím o názory
A omlouvám se za román 