Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Domluvené plány bych určitě neměnila, tchyně může přijet kdykoli jindy.Dnes už to nech být, uvidíš, jestli se ukáže. Možná se cítí nezvaná? Nevím, každopádně bych se jí nevnucovala, na návštěvu ji má pozvat její syn -tvůj manžel.
Chudák tvoje mamka, když jí odřekneš kvůli tchýni. Už si dospělá a za svým rozhodnutím si stůj, ať přijede a je s manželem, ty už něco máš, bohužel se tedy nepotkáte.
@Anonymní
a to mas jako sedet na zadku a cekat az madam bude chtit?
ja bych to teda neodlozila, bohuzel, at si manzel rika co chce
kdyz se mu nelibi, jak to s maminkou funguje, tak at ji neco rekne
nerozcilovala bych se, sbalila se a sla bych s mamou, muzou si tam potom sedet spolu dva ![]()
Pokud má endogenní deprese, tak to pro ni není jednoduché ani když jí je lépe ![]()
Očividně ji nevídáš moc často, takže by bylo fér, abys jsi se přemohla.
Manžel je její syn, ale řvát by neměl, no ![]()
Jojo, maminky naši manželé milují. U nás taky se vše předělá dle maminky a já jsem za špatnou.
Tvůj manžel je trubka a měl by se nad tím asi zamyslet. Dokážu pochopit, že je to jeho maminka a že jí bývá často špatně, ale zamyslela bych se, jestli ona toho už malinko nevyužívá. Moje babka si z toho udělala hru, kterou zneužívala, když jí bylo „strašně zle“, tak všichni museli skákat jak pískala. ¨Nicméně k tématu, plán bych neměnila a tchýni vzkázala, ať přijede, až jí bude dobře příště
No co, je fuk, jaký jsi měla plán.. Kdybys měla sraz se spolužačkama po 5-ti letech, tak bych to kvůli tchýni taky určitě nezrušila:-)
Sytý hladovému nevěří no. Pochopíš ji třeba až v situaci, kdy budeš sama nemocná a budeš se chtít podívat za svým synem. Jinak teda není přece nutné rušit město s mámou, tchyně přijede hlavně za svým synem a svým vnukem, nech prcka manželovi a běž s mámou…
. Já bych teda zůstala taky, ale já mám svou tchyni ráda, pokud ty ne, tak asi není nutné se nutit.
Díky holky. Manžel mi to právě podal tak, že tchýni je jeden den z mnoha dobře, tak bych snad mohla ten svůj plán odložit na jindy. Ano šlo by to. Mamce je jedno, zda půjdeme dnes nebo zítra. Ale jak už jsem psala, tak přece nebudu čekat doma, až bude tchýni dobře. Vím, že to má asi s těmi depresemi těžké, ale jak píše Lejaa, zdá se mi to trochu divné. Přivýdělává si prodejem na internetu a pořád slyším, jak manžel říká, co všechno a za kolik prodala. K tomu jí musí být dobře, ne? No nic, díky za povzbuzení ![]()
Skoro ti rozumím, až na ty deprese. My to máme doma podobně akorát s tchánem. Jsou oba v důchodu a malou 2 letou nevidí třeba dva měsíce a přijde mi, že je jim to jedno. Až když to manžel nevydrží a zavolá, pozve je, odmítnou ho s tím, že mají tolik práce
. No jo v důchodu a ktomu bydlí cca 5 km od nás
. Nejhorší je, že když ho odmítnou, vždy pak přijedou nečekaně, když už máme jiné plány. Manžel se taky pak diví, že jsem naprdlá. Jako kdyby nemohli zavolat dopředu a tak je to u nás už pět let. Taky už občas začínám prudit a řeknu, že máme něco jiného, ať jedou domů nebo že by se mohli naučit zvednout tel.
. Drž se a klidně ať přijede, jen příště neodvolávala bych své plány. Život se netočí kolem jedné osoby
@jenny.fields píše:
Pokud má endogenní deprese, tak to pro ni není jednoduché ani když jí je lépe
Očividně ji nevídáš moc často, takže by bylo fér, abys jsi se přemohla.
Manžel je její syn, ale řvát by neměl, no
Souhlasím.
Setkala jsem se zblízka s člověkem, který trpěl patologickými depresemi, je to asi jedna z nejhorších věcí, které mohou člověka potkat a zdravý si to nepředstaví ani přibližně. Je potřeba s postiženým jednat jako s nemocným - psychickým invalidou a neočekávat normální chování.
Tvůj manžel to možná nese hůř, než dává najevo - všichni bychom asi snášeli špatně duševní chátrání a utrpení vlastní mámy. I když řvát by neměl…
Každopádně to nemáš jednoduché, ale kdoví, v jakém stavu ducha a těla se dožijeme babičkovství my… Máš syna, budeš tchyně…
Presne jak napsala Pegy bundova ![]()
Je to jeho mati, bere to jinak
I kdyz mohl by si to uvedomit…
Řve na tebe protože je výbušné povahy nediv se byl takový a takový bude.
Naštavaná bych byla když jsem měla plán. Nechala bych doma chlapa a dítě a šla s mamkou sama.
@evill to je dobre napsane..
ale me prijde ze tchyne hraje peknou čínu..asi ji az tak smutno na to nebude, kdyz prvni lepsi den dela sve plany a pak ceka az ji bude zase dobre, aby prijela za vnukem…a kdyz teda „pracuje“ doma, tak ma dost sily na to, aby vas treba pozvala nekdy na kafe, nemusi hned varit obed a podstrojovat vam.. ![]()
Holky potřebuji se vypsat a možná i Váš názor. Jsme s manželem 8 let (z toho 4 roky manželé) a máme tříletého chlapečka. Máme se pořád moc rádi, ale občas se chytneme hlavně kvůli tchýni. Tchýně má plný invalidní důchod, protože má problémy s depresemi, atd. Třeba týden je jí špatně a ani nemůže vylézt z postele. Chápu, že jí asi bývá špatně. Ale co nechápu je, že kdyby mi bylo hned dobře, tak hned jedu za vnukem. U ní je to tak, že se třeba čtvrt roku vůbec neukáže (to mi neříkejte, že není jeden den, kdy by jí bylo dobře), protože je jí špatně. Třeba syn měl před týdnem svátek a ona nemohla přijet, protože jí bylo špatně. V sobotu jí náhodou bylo dobře, ale přijet zase nemohla, protože měla něco jiného a druhý den už jí bylo zase špatně. Tohle nechápu… Dnes jsme byly domluveny s mojí mamkou, že půjdeme do města a tchýně volá manželovi, že je jí dnes dobře, tak by mohla přijet. Já jen zavolala manželovi, že jsme domluveni s mojí mamkou do města. Po chvilce jsem řekla, že teda půjdeme zítra, ale asi jsem to řekla nějak škaredě nebo se zle zatvářila (ano je pravda, že tchýni moc nemusím), protože hned byl oheň na střeše a manžel (je dost výbušné povahy) na mě začal řvát, pohádali jsme se a nakonec se s tchýní domluvili, že přijede večer. Když jí ovšem bude dobře… Já nevím co dělám špatně. Proč na mě řve? Já nevím, už jsem prostě měla na ten den jiné plány a chtěla jsem aby věděla, že přeci nebudu čekat až tchýni bude dobře a přijede. Ach jo. Jen jsem se chtěla vypsat, možná, že ty hádky způsobuji já…