Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Očividně hledas viníka. Dedova veta byla dost pochopitelná v té době a dnes už nic neznamená…
Proboha, žádná kletba ani nic takového to není a žádný guru (Jára) ti nepomůže.
Jdi spíš za normálním psychologem a řeš to s ním. Vinu se snažíš teď hledat u dědy, který to myslel dobře, máš holt takovou vzpomínku, teď se ti to s početím akorát vrývá ještě víc pod kůži a tím se stresuješ a vytváříš si psycho blok. ![]()
Zůstala jsem nedobrovolně bezdětná, i když jsem děti chtěla a podstoupila několik IVF. Občas přemýšlím, jaký vliv sehrála matčina obava, abych brzy neotěhotněla. Jestli se to tam v podvědomí někde neusadilo. Od 15 mi opakovala, ať hlavně neotěhotním, abych si nezkazila život. Asi tím myslela tak jako ona. Otěhotněla na VŠ a už ji nedodělala, přičemž její rodina přisuzovala vzdělání nebetyčný význam. Paradoxně tituly mám před i za jménem, ale ty děti nemáme.
Ponechat anonym, citlivé téma.
Věřím, že děda to určitě nijak zle nemyslel, ale chápu, že tě jeho věta i přesto mohla zasáhnout. Jestli chceš, napiš mi sz. Mám kontakt na někoho, kdo by ti možná mohl pomoct - můžeš zkusit zavolat a zeptat se, jestli takové věci taky řeší. Každopádně se ti smát nebude. A já taky ne. Na kletby nevěřím, ale na ovlivnění psychiky člověka ano. I když je třeba tvoje příčina někde úplně jinde.
@Anonymní píše: Více
Pokud máš pocit, že jde o kletbu, tak se jí dá zbavit. Je jí třeba odmítnout a požádat Boha o ochranu. A i kdyby šlo jen o tvé psychické nastavení, pomůže to. Uklidníš se, uvolníš a třeba to také pomůže.
Mne se libi, jak tyto situace - tehotna sestnactka - nikdy u rodiny neodsere ta chachara, ale zacnou pribuzni hlidat ostatni holky, byt starsi a zajištěnejsi. Aby „nedopadly jako…!“ ![]()
Kluci se hlidat nemusi, ti muzou ![]()
@PaníBovaryová píše: Více
Njn, je to nespravedlivý, ale je to tak. Kluk si domů outěžek nepřinese.
Já se ti rozhodně nesměju, do podvědomí se může vrýt cokoliv. A kdysi jsem se v ezo kruzích pohybovala a dost různých „odblokování“ se neslo v tomto duchu (kdosi se blbě vyjádřil, rodinné zkažené životy outěžkem v generacích před tebou apod..). Nevím. Nemám s tímhle zkušenost, ale pro svůj klid si klidně nějakou alternativní terapii najdi, nebo psychologa, který umí pracovat s podvědomým nastavením, kouče apod. Abys to prostě dostala JAKKOLIV z hlavy.
Já ti velice rozumím, otravovala jsem tady na emimi kolikrát s trapnou otázkou, jestli mě mohla matka proklít. K čtyřicátým narozeninám mi přála nemoce a přesně pět let jsem se doslova denně trápila s vleklými bolestmi (dílem od páteře, dílem asi fakt psychika), od jazylky po kolena, žebra, břicho, migrény, bulky tukový, první roky jsem běhala po doktorech, pak skončila u fyzioterapeutky a začala cvičit, protože jsem uvěřila, že minimálně 90 % dělá páteř, stažené svaly, stres - skončila jsem u deformovaných svalů na kostrči, stresem, napětím, strachem z matky). Po pěti letech jsem s ní ukončila kontakt a po roce můžu říct, že z 80 % mi ty problémy ustoupily, a pravidelně ty samé problémy nastupují, když na ni jen začnu myslet, obávat se, že mi zaklepe na dveře. Je to trapný, trapný, trapný…
Skoro bych na prokletí věřila, ton, jakým to řekla, byl výhrůžný a hnusný.
Rozhodně takový, co se zaryje do podvědomí. V dětství mi taky řekla, že mě nikdy nikdo nebude milovat (no, jsem rozvedená a o vztahy už nestojím, možná je i tohle výzva to překonat SAMA).
Dnes to řeším v terapii, psycho, kouč… je to běh na dlouhou trať, ale vylupuje se moje neskutečně svobodná podoba, kterou jsem naposledy zažila jako týrané, leč naivní dítě.
Když jsem hledala i v ezo, tak co se mi hodně líbilo bylo, když začneš na tohle myslet, uklidni se a řekni si v duchu nebo nahlas „zříkám se… toho a toho, co řekl ten a ten… zříkám se tvé kletby, zříkám se tvých slov, zříkám se tvého přání vůči mě…“ uprav dle svého.
Přijde mi to takové hladivé, nic nikomu nevracíš a pocitově ta myšlenka po tobě jakoby sjede jak voda… zřekneš se jí… možná to podvědomí trochu zpracuje a uklidní a postupně to vybledne.
Nevím děvče, těhotenství je zrovna tak citlivá věc náročná často na jemnou psychiku, že pokud nejsou zdravotní problémy s otěhotněním, šla bych po těch metodách odstranění těch slov z podvědomí, ale jak říkám, to umí i psycholog nebo kouč zaměřený na trauma.
Zrovna nedavno jsme tohle tema resili s kamarady, ze nase generace byla vychovavana v tom, ze hlavne nesmime otehotnet, protoze si znicime zivot. Takze jsme vsichni odkladali mit deti, abychom si ten zivot teda neznicili.. i ve triceti.
Verim, ze z toho blok byt muze.
Generace po nas mela zas vychovu - mej deti co nejdriv. Ono to urcite nepujde. Podivej na tetu Betu, ta to odkladala a deti nema. No jo, ale kolik holek ma kvuli tomu deti s magory, protoze to „jen zkusili“, jestli otehotnet pujde. ![]()
@SaxaL
jo, myslím, že to „zříkám se“ a umět „pustit dál a pryč“ tyhle staré křivdy, je strašně, ale strašně moc důležité..
já na žádná kouzla a kraviny nevěřím, ALE vím, že psychika je mocná a prokletí fungují právě tak, že si to dotyčný připustí a vsugeruje a pak si něco negativního fakt do života může přitáhnout..
dost jsem si zažila-prožila a prostě vím, že jsou věci mezi nebem a zemí a určité energie, a i když nefungují na drc a na „žabí lektvar s 16 pavoučími nožkami“
, tak určité negativní (ale i pozitivní) věci si člověk prostě může i vsugerovat-uvěřit…
proto se pak občas děly takové ty „zázraky“, že někdo vstal z vozíku apod…
Ahoj, může to být, jak píšeš, ta kletba je podvedomy vzorec, který sis zapsala. Tady ti vyloženě nikdo nepomůže zkus nějaké konstelace nebo kraniosakralni terapii. Důvodu může být víc, chce partner dítě?
@Sunnysmile19 Normální psycholog ale nejde do podvědomí. Ja jsem byla u koučky psycholožky a jediné co mi radí je, ať se sama sebe ptám, co můžete udělat, abyste se cítila líp? Jako to ti fakt nepomůže 😃 😃 ani se z toho vypovídat nepomůže, tam se musí najít buď ta chvíle, kdy došlo k zapsání programu (tan pomůže jen odblokování energie) a nebo tam může být i jiný program, možná partner děti nechce a to se zjistí na konstelacich. Běžný psycholog je k hovnu. ještě ten na pojišťovnu, který má tolik lidí, že si tě nepamatuje a nebo odkládá schůzky.
Ahoj, omlouvám se za anonym. Ale potřebuji se zeptat a snad to dobře popíšu. Přijdu si trochu jako blázen. S manželem se snažíme o dítě, nejde to, máme za sebou vyšetření, jsme v pořádku. Už jsme částečně smířeni s tím, že by děti i nebyly. Ale spíš jsem hodně přemýšlela proč, jestli nemám v sobě nějaký blok, který by s tím mohl souviset. Téměř každý den, kdy to opět nevyšlo mi v hlavě běží věta mého dědy. Před 11ti lety moje sestřenice otěhotněla v 16ti letech, když jsem pak s dědou mluvila, řekl dost rázně „Dej si pozor, abys nedopadla jako jméno sestřenice. Pak mlčel. Je to už kupa let, ale pořád, jak kdyby to bylo včera. Občas jsem se přistihla při myšlence, že mu to zpětně výčítám
a říkám si, že měl tenkrát mlčet… Potřebovala bych mluvit s někým, kdo se těmito věcmi zabývá, nevím jestli léčitel, nebo nějaký guru. Poradíte mi, nebo máte někdo podobnou zkušenost. Úplně to nechci nazývat nějakou "kletbou“, ale…