Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj,s ženou máme dceru, a díky tomu chápu, že nemá na spoustu věcí čas, snažím se jí pomáhat jak to jen jde, od hlídání až po úklid, a snažím se aby měli i navařeno (žena nevaří jejími slovy mě to nebaví…) Nevyžaduju nic extra, jen ji prosím aby když vezme věc A aby ji pak uklidila zase nazpět na místo odkud ji vzala to stejné když vykládá myčku. Její úklid funguje tím stylem, že vezme věci a dá to na první volné místo kde najde butelky na talíře, hrnce do talířů, sítko mi naposledy strčila do hrnců s tím že jsem ho hledal 20 minut než jsem ho byl schopný najít. Když odněkud přijede s malou tak místo toho aby věci uklidila tak je flakne na schody a hnijou tam třeba tejden dokud je neuklidim, jídelní stůl máme neustále zaskladany véčka, které má v „pohotovostním režimu“ to stejné na kuchyňské lince kterou musím uklízet pravidelně jinak si neudělám ani večeři - stihne to být uklizeno do druhého dne po mém zásahu. Nevyžadují od ní žádné práce okolo RD, nechci aby cokoliv platila(hypotéku, energie, internet, pojistky, jídlo…) když ji slušné prosím aby po sobě uklidila (hračky, a další věci po malé vůbec neřeším - vím jakej je malá vítr) tak to je jako když házím hrách na stěnu, ji to je jedno, můžu řvát, prosit, nadávat, klečet před ní a jediný výsledek je, že se se mnou nebaví, tváří se uraženě atd. Nebaví mě už ani chodit domu, když vím že mě čeká uklizeci sichta… Opravdu nevíte co s tím? Nebaví mě každý večer uklízet kuchyň, abych si měl vůbec místo kde udělat večeři, nebaví mě každý večer uklízet jídelní stůl, abych si měl kde tu večeři sníst, nebaví mě neustále uklízet schodiště abych se nezabil když půjdu nahoru/dolů… Jsem z toho na prášky… Je to furt horší a horší a horší…
A to se stalo kdy?
Jak dlouho se znáte, jak dlouho jste spolu, kolik je malé?
Malé jsou 3 roky, jsme spolu 7 let, a toto začalo po narození dcery, všechno má na háku… A asi i mě a to po ní skoro nic nevyžaduju, maximálně aby si po sobě uklidila…
@Anonymní píše:
Ahoj,s ženou máme dceru, a díky tomu chápu, že nemá na spoustu věcí čas, snažím se jí pomáhat jak to jen jde, od hlídání až po úklid, a snažím se aby měli i navařeno (žena nevaří jejími slovy mě to nebaví…) Nevyžaduju nic extra, jen ji prosím aby když vezme věc A aby ji pak uklidila zase nazpět na místo odkud ji vzala to stejné když vykládá myčku. Její úklid funguje tím stylem, že vezme věci a dá to na první volné místo kde najde butelky na talíře, hrnce do talířů, sítko mi naposledy strčila do hrnců s tím že jsem ho hledal 20 minut než jsem ho byl schopný najít. Když odněkud přijede s malou tak místo toho aby věci uklidila tak je flakne na schody a hnijou tam třeba tejden dokud je neuklidim, jídelní stůl máme neustále zaskladany véčka, které má v „pohotovostním režimu“ to stejné na kuchyňské lince kterou musím uklízet pravidelně jinak si neudělám ani večeři - stihne to být uklizeno do druhého dne po mém zásahu. Nevyžadují od ní žádné práce okolo RD, nechci aby cokoliv platila(hypotéku, energie, internet, pojistky, jídlo…) když ji slušné prosím aby po sobě uklidila (hračky, a další věci po malé vůbec neřeším - vím jakej je malá vítr) tak to je jako když házím hrách na stěnu, ji to je jedno, můžu řvát, prosit, nadávat, klečet před ní a jediný výsledek je, že se se mnou nebaví, tváří se uraženě atd. Nebaví mě už ani chodit domu, když vím že mě čeká uklizeci sichta… Opravdu nevíte co s tím? Nebaví mě každý večer uklízet kuchyň, abych si měl vůbec místo kde udělat večeři, nebaví mě každý večer uklízet jídelní stůl, abych si měl kde tu večeři sníst, nebaví mě neustále uklízet schodiště abych se nezabil když půjdu nahoru/dolů… Jsem z toho na prášky… Je to furt horší a horší a horší…
Už si sem psal že? Co tedy celý den dělá, když nevaří, neuklízí, nic nemusí?
@Anonymní píše:
Ahoj,s ženou máme dceru, a díky tomu chápu, že nemá na spoustu věcí čas, snažím se jí pomáhat jak to jen jde, od hlídání až po úklid, a snažím se aby měli i navařeno (žena nevaří jejími slovy mě to nebaví…) Nevyžaduju nic extra, jen ji prosím aby když vezme věc A aby ji pak uklidila zase nazpět na místo odkud ji vzala to stejné když vykládá myčku. Její úklid funguje tím stylem, že vezme věci a dá to na první volné místo kde najde butelky na talíře, hrnce do talířů, sítko mi naposledy strčila do hrnců s tím že jsem ho hledal 20 minut než jsem ho byl schopný najít. Když odněkud přijede s malou tak místo toho aby věci uklidila tak je flakne na schody a hnijou tam třeba tejden dokud je neuklidim, jídelní stůl máme neustále zaskladany véčka, které má v „pohotovostním režimu“ to stejné na kuchyňské lince kterou musím uklízet pravidelně jinak si neudělám ani večeři - stihne to být uklizeno do druhého dne po mém zásahu. Nevyžadují od ní žádné práce okolo RD, nechci aby cokoliv platila(hypotéku, energie, internet, pojistky, jídlo…) když ji slušné prosím aby po sobě uklidila (hračky, a další věci po malé vůbec neřeším - vím jakej je malá vítr) tak to je jako když házím hrách na stěnu, ji to je jedno, můžu řvát, prosit, nadávat, klečet před ní a jediný výsledek je, že se se mnou nebaví, tváří se uraženě atd. Nebaví mě už ani chodit domu, když vím že mě čeká uklizeci sichta… Opravdu nevíte co s tím? Nebaví mě každý večer uklízet kuchyň, abych si měl vůbec místo kde udělat večeři, nebaví mě každý večer uklízet jídelní stůl, abych si měl kde tu večeři sníst, nebaví mě neustále uklízet schodiště abych se nezabil když půjdu nahoru/dolů… Jsem z toho na prášky… Je to furt horší a horší a horší…
Ona je jako muž…tohle většinou dělají chlapi.
@Anonymní píše:
Malé jsou 3 roky, jsme spolu 7 let, a toto začalo po narození dcery, všechno má na háku… A asi i mě a to po ní skoro nic nevyžaduju, maximálně aby si po sobě uklidila…
Nebudeš nám tady vyprávět pohádku o tom, ze před dcerou to byla žena milující úklid, ze ne…. Jakou lenoru sis vzal, takovou mas
Takze buď ji kopni do rite, nebo to ukliď sám. Nebo - a nad tím se zamysli - slev ze svých nároků ![]()
Občas mi jako chlap přijde… No sedí na zahradě, jezdí za kamarádka, jezdí s dítětem autem do vedlejší vesnice na hřiště, a tak podobně…
Buď s ní chcete dál žít a v tom případě bych doporučila paní na úklid, nebo půjdete od sebe. Jinou možnost moc nevidím. Kde není vůle, není cesta. ![]()
@Anonymní píše:
Občas mi jako chlap přijde… No sedí na zahradě, jezdí za kamarádka, jezdí s dítětem autem do vedlejší vesnice na hřiště, a tak podobně…
No ale za to si můžeš tak trochu sám. Nic po ní nechceš, nic nemusí platit… Chtěl bys, aby nebyla bordelář. Proč by se namáhala, když ví, že to stejně nakonec uděláš? Ona nechodí do práce? Před dítětem to bylo jak?
Chodí na 0,5 úvazku do práce. Dva dny po ve vecerech kdy zajišťují hlídá já, a jeden celý den kdy hlídá buď babička, nebo já pokud je to o víkendu. Dřív neměla problém po sobě uklidit… Do práce začala chodit před 3 měsíci, jinak byla na RD. Před dítětem normálně chodila do práce.
@Anonymní píše:
Chodí na 0,5 úvazku do práce. Dva dny po ve vecerech kdy zajišťují hlídá já, a jeden celý den kdy hlídá buď babička, nebo já pokud je to o víkendu. Dřív neměla problém po sobě uklidit… Do práce začala chodit před 3 měsíci, jinak byla na RD. Před dítětem normálně chodila do práce.
nemůže trpět třeba na deprese?
@iiiv píše:
nemůže trpět třeba na deprese?
Nevím, když jsem jí říkal že ji zaplatím psychologa tak ho nechtěla… Pak je to těžký. Jediný na co si stěžovala, je to že bydlíme na vesnici 1km od hranice území Prahy. Že tady nic není, ale to byl kompromis, protože chtěla do Prahy, chtěla tak mít velký rodinný byt, ale to bychom finančně neutahli, nebo utáhli stěží. Navíc to bylo v době, kdy se nedalo skoro nic sehnat, protože na každý rozumně drahý být v Praze stalo 20 zájemcu a půlka z toho měla v kufříku peníze… Což my jsme zrovna neměli…
@Anonymní píše:
Nevím, když jsem jí říkal že ji zaplatím psychologa tak ho nechtěla… Pak je to těžký. Jediný na co si stěžovala, je to že bydlíme na vesnici 1km od hranice území Prahy. Že tady nic není, ale to byl kompromis, protože chtěla do Prahy, chtěla tak mít velký rodinný byt, ale to bychom finančně neutahli, nebo utáhli stěží. Navíc to bylo v době, kdy se nedalo skoro nic sehnat, protože na každý rozumně drahý být v Praze stalo 20 zájemcu a půlka z toho měla v kufříku peníze… Což my jsme zrovna neměli…
No a není to tím, že se jí tam doma prostě nelíbí? Proto tam nechce nic dělat?
Ahoj,
s ženou máme dceru, a díky tomu chápu, že nemá na spoustu věcí čas, snažím se jí pomáhat jak to jen jde, od hlídání až po úklid, a snažím se aby měli i navařeno (žena nevaří jejími slovy mě to nebaví…) Nevyžaduju nic extra, jen ji prosím aby když vezme věc A aby ji pak uklidila zase nazpět na místo odkud ji vzala to stejné když vykládá myčku. Její úklid funguje tím stylem, že vezme věci a dá to na první volné místo kde najde butelky na talíře, hrnce do talířů, sítko mi naposledy strčila do hrnců s tím že jsem ho hledal 20 minut než jsem ho byl schopný najít. Když odněkud přijede s malou tak místo toho aby věci uklidila tak je flakne na schody a hnijou tam třeba tejden dokud je neuklidim, jídelní stůl máme neustále zaskladany véčka, které má v „pohotovostním režimu“ to stejné na kuchyňské lince kterou musím uklízet pravidelně jinak si neudělám ani večeři - stihne to být uklizeno do druhého dne po mém zásahu. Nevyžadují od ní žádné práce okolo RD, nechci aby cokoliv platila(hypotéku, energie, internet, pojistky, jídlo…) když ji slušné prosím aby po sobě uklidila (hračky, a další věci po malé vůbec neřeším - vím jakej je malá vítr) tak to je jako když házím hrách na stěnu, ji to je jedno, můžu řvát, prosit, nadávat, klečet před ní a jediný výsledek je, že se se mnou nebaví, tváří se uraženě atd. Nebaví mě už ani chodit domu, když vím že mě čeká uklizeci sichta… Opravdu nevíte co s tím? Nebaví mě každý večer uklízet kuchyň, abych si měl vůbec místo kde udělat večeři, nebaví mě každý večer uklízet jídelní stůl, abych si měl kde tu večeři sníst, nebaví mě neustále uklízet schodiště abych se nezabil když půjdu nahoru/dolů… Jsem z toho na prášky… Je to furt horší a horší a horší…