Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Indiánská výchova
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.5.22 23:09
@Horalka170 tak indiáni vychovavali taky tak. Že už od narození dítě nakojili, pověsil na strom a odešli. Vrátili se za tři hodiny. Dělali to proto, aby dítě vědělo, že brečet nesmí 
A tedy nevzpomínám si, že by se v nějaké knize o indianech psalo, že by netrestali 🤷♀️
Zas nějaký blb něco vymyslel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
19.5.22 23:10
@Horalka170 píše:
Jistě že musí. Špatně jsem to napsala. Ale myslela jsem tím, že např. řeknu dítěti: „Udělalo by mi radost, kdybys tohle nedělal” namísto: „Zakazuji ti tohle dělat!” Jestli opravdu takhle to dítě pochopí hranice… (tedy samozřejmě nemyslím v případech jako chování se u silnice…)
Ne. Nepochopí. Pes to pochopí, děti ne. 
- Citovat
- Upravit
19.5.22 23:10
@Anonymní píše:
Ja mít jen ty 3 mladší bez toho nejstaršího kaskadéra bez pudu sebezáchovy s touhou překračovat zákazy a hranice, tak si taky říkám, jaká jsem frajerka, jak mi ta „výchova“ jde a jak jsem dobrá. Ježíši, dyk já jsem ráda, že jsem ho aspoň udržela pro životě i jeho nejbližší okolí.
no že jo??
ale jo, mě zaujalo, že Indiáni údajně nic nezakazují, ani netrestají, jako koncept je to pěkný, idealistický a tak…
nicméně otázka, zda si to mohou dovolit, protože tam nemají žádný jámy ani potoky, do kterých jim padaj děti, ani jedovaté rostliny nebo zvířata, co jim ty děti sežerou…
a nebo jsou " jisté ztráty " povoleny, a tak to prostě neřeší
a nebo / nejspíše / vychovávají své děti úplně stejně jako my, a na "indiánský koncept nezakazů a ne-trestů " by čuměli jak zjara…jako na nějakou podivnost bílého muže…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
19.5.22 23:12
Tak indiánská výchova - ok, ale jakých indiánů? Kde? Těch jihoamerických v džungli? Nebo severoamerických v poušti? Nebo středoamerických na kávových plantážích? Nebo kde? V jakém konkrétním kulturním kontextu? Opravdu nemám ráda nepřesné vymyšlené pohádky bez jakékoliv konkrétní informace vydávané za sluníčkovou realitu.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
19.5.22 23:12
@Netopirek píše:
@Horalka170 tak indiáni vychovavali taky tak. Že už od narození dítě nakojili, pověsil na strom a odešli. Vrátili se za tři hodiny. Dělali to proto, aby dítě vědělo, že brečet nesmí
A tedy nevzpomínám si, že by se v nějaké knize o indianech psalo, že by netrestali 🤷♀️Zas nějaký blb něco vymyslel
Hlavně existuje steašně moc druhů indiánů… a tato indiánská moderní metoda v podstatě nevýchova nazvaná indiánská metoda… bude dobrej paskvil…
- Citovat
- Upravit
19.5.22 23:13
@ugluk píše:
Já myslím, že nejlepší je „vylosovat si“ to „nejnáročnější“ dítě na začátek, protože to člověka velmi usadí nohama na zem a pak už je jenom příjemně překvapenA nemá pak potřebu okolí vysvětlovat, co kdo dělá blbě, protože přece stačí tak málo
jednoznačně jednoznačně 
u prvního bylo ještě mládí a síly a člověk vlastně nic nečekal a nebyl překvapen
a pak u mladších už byl jen najednou příjemně překvapen, že se dítě nesnaží 22 hodin denně samo se zahubit, nebo že si sedne!!! 
sedne na zem a prostě si jen tak klidně hraje…nebo jen tak čučí a usmívá se
ooooooo ten klid, ten mír, najednou ten pocit mateřskýho " sssem dobrá, už umím vychovávat děti "
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
19.5.22 23:14
@Borrealis píše:
no jo, halt máme spratky, kteří ve třech - čtyřech letech jdou tvrdě za svým cílem a batolecí zábavou…a nebyl nám nadělen malý ombudsman, co jakmile odloží plenku, tak chápavě kyne rodičům a záleží mu na jejich blahu a obecném dobrujojo
Jóóóó. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.5.22 23:15
@ugluk píše:
Já myslím, že nejlepší je „vylosovat si“ to „nejnáročnější“ dítě na začátek, protože to člověka velmi usadí nohama na zem a pak už je jenom příjemně překvapen
Přesně. Aspoň ze sebe neudělá blbce, jako někteří z mého okolí, kteří něco takovýho vyfasovali až na druhý či třetí pokus. Já slyšela u toho prvního celkem dost kritiky, od bezdětných či rodičů jednoho hodného kouska. Jsem nevysvětlovala, to nemělo cenu. Prostě jsem si jen pár let počkala, mnohdy přišlo zadostiučinění. Když jsem zrovna nejela v těžký empatii. A samozřejmě, ty 3 další z toho těží, páč jsem okouzlena už jen tím, že je nemusím každou chvíli rvát ze spárů jisté smrti či přinejmenším zmrzačení.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
19.5.22 23:17
Zajímavej příspěvek z jedné diskuze člověka co byl v jižní Americe mezi indiany…
Jen k tem Indianum. Cestovala jsem po Jizni Americe cca pul roku pred peti lety. Rozdil mezi evropskym ditetem a jihoamerickym ditetem (rekneme batoletem) nosem sude na zadech matky byl lro me tehdy jako nematku dost zarazejici. Pohledy tech deti byly dost tupe, moc nejevily zajem o okoli. Kdyz se podivate do oci, dejme tomu, ceskeho batolete vidite tam ty jiskricky chteni se ucit nove veci. To jsem u malych Indianu nevidela, ale treba je v ramci kontaktniho rodicovstvi necim prirodnim dopovaly, aby ty deti byly zticha. Nevim. Taky mam jednu zkusenost, kdy jsem se vezla na korbe otevreneho nakladaku a sedela jsem mezi Indiankami s detmi, kozami, slepicemi a dalsim nakladem, bylo to v Bolivii, kde jsou v Andach velmi prasne cesty. Indianky pro deti nemely vubec zadne piti, ani pro sebe, nevyimla jsem si, ze by nejak extra kojily, nakonec jsem jim poslala svoje piti, protoze tech deti mi bylo lito. Vrhly se na lahev s vodou jako svabi na pivo. Navrat k prirozenosti je fajn, ale asi ne vse je tak ruzove, jak se v clanku popisuje. Je fajn prebirat nektere veci, ale clovek by si to mel prebrat selskym rozumem, nez tupe prebirat moderni trendy. Taky kazde dite je indicidualita, kazdemu vyhovuje neco jineho. Mam jedno dite a cekam druhe a uz se tesim, jak to druhe dite bude jine.
- Citovat
- Upravit
Alriga
19.5.22 23:21
Pro mě bylo zadostiucnenim, když mi moje dcera jako začínající učitelka řekla :„Děkuji ti, jak jsi mě vychovala.“. Já jsem námítla, že se to neobešlo občas bez řevu a sem tam nějaká výchovná i padla. Ona řekla : Asi to bez toho nejde! ". Opáčila jsem, že my jsme to jinak neuměli. Ale výsledek skvělý.
- Citovat
- Upravit
19.5.22 23:22
@Borrealis píše: …
ooooooo ten klid, ten mír, najednou ten pocit mateřskýho " sssem dobrá, už umím vychovávat děti "
U mě to bylo prozření - aha, tak takhle to mysleli, když mi radili, že když nechci, aby dítko něco nedělalo… tak mu mám prostě říct, aby to nedělalo… a když hezky poprosím a vysvětlím, tak to stačí říct jenom jednou
Muži, muži, to bys nevěřil, to dítě tady práskalo vařečkou do zdi a já ho poprosila, ať to nedělá, že to ruší paní sousedku, a ono práskat přestalo! Ne, to není možný!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.5.22 23:32
@Horalka170 píše:
Jistě že musí. Špatně jsem to napsala. Ale myslela jsem tím, že např. řeknu dítěti: „Udělalo by mi radost, kdybys tohle nedělal” namísto: „Zakazuji ti tohle dělat!” Jestli opravdu takhle to dítě pochopí hranice… (tedy samozřejmě nemyslím v případech jako chování se u silnice…)
Jakože: „Udělalo bys mi radost, kdyby ses mi nevytrhávalo a nerozbíhalo se do silnice? Nebo udelalo bys mi opravdu radost, kdyby ses držel dál od bazénu?“
Jinak - podmiňovat si správné chování radostí rodiče… Jako jasně, máme radost, když je dítě hodný a fajn. Ale… V dospělým světě se, když po někom něco chci či žádám, se právě snažím nepoužívat obrat: „Udelalo by mi to radost…“ - vnímám to jako dost manipulativní. Jakože když mi někdo něco odmítne, je zodpovědný za moje emoce? Se mi nezdá jako ideální směr to dělat takhle.
- Citovat
- Upravit
20.5.22 00:39
@Horalka170 píše:
Jistě že musí. Špatně jsem to napsala. Ale myslela jsem tím, že např. řeknu dítěti: „Udělalo by mi radost, kdybys tohle nedělal” namísto: „Zakazuji ti tohle dělat!” Jestli opravdu takhle to dítě pochopí hranice… (tedy samozřejmě nemyslím v případech jako chování se u silnice…)
Já ti řeknu svoji zkušenost. 10× řeknu, že je prosím, aby něco nedělali, několikrát vysvětlím proč, že je to třeba kvůli jejich bezpečí, že nechci, aby se jim něco stalo a po jedenácté stejně musím zařvat „Zakazuji ti tohle dělat, prostě proto, že jsem to řekla!“ Třeba když si míří špičatými špejlemi do očí. Protože dítě prostě není malý dospělý a nikdy nebude a proto s ním nemůžeš takhle jednat. Ano, jsou děti, které poslechnou a jsou děti, které neposlechnou a není to tím, že by byly nevychované, ale představa toho, co by se mohlo stát a jaké by to mohlo mít důsledky, je pro ně tak abstraktní a hra tak lákavá, že si prostě nemůžou pomoct.
Ale zákazy a mantinely se nevylučují s projevováním respektu dítěti, nasloucháním jeho potřebám a názorům. A dokonce můžeš dítě od malička učit zacházet s nožem, ohněm a podobnými potenciálně nebezpečnými věcmi, ale úměrně jeho věku a vždy za něj neseš zodpovědnost ty. Nikdy ji nemůžeš přenášet na dítě.
Další věc je ta, že tradiční život a životní prostředí indiánů je mnohem primitivnejší, než naše, dítě se v něm mnohem snáz zorientuje a také smrt nebo případná zranění jsou brána jako přirozená součást života. Taková ta myšlenka, že dám dítěti důvěru v jeho schopnosti a ono se mu nic nestane, je jen naše zidealizovaná představa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.22 00:58
@Mellam píše:
Asi mám jiný živočišný druh než vy… mému tříletému synovi záleží na tom, abych nebyla unavená, přepracovaná, abych se na něj nezlobila, ví, proč mi záleží na jeho pestrém jídelníčku, na dostatečném spánku, atp…Samozřejmě, že když ho o něco žádám, automaticky očekává, že mu řeknu proč. Rád mi vyhoví. Stejně tak jako já jemu, jsme přece lidi. S manželem se k sobě chováme také tak.
Abys nebyla překvapená, až to jednou přejde. Neříkám, že musí, ale klidně může. A nemá to nic společného s tím, jestli na tobě dítěti záleží, nebo ne. Ale dítě ve třech letech má ještě maminku jako středobod vesmíru a některým stačí, když to maminka řekne a je to pro ně svaté. Zvlášť když nemá starší sourozence a nechodí do školky. Ovšem s přibývajícím věkem a sociálními kontakty se děti stávají samostatnější, rozvíjí se jim kritické myšlení, přijímají vlivy od širšího okolí a už prostě dospělým slepě nedůvěřují, ale mají potřebu si vyzkoušet na vlastní kůži, jestli to tak opravdu je. A do určité míry je to i žádoucí, aby si dítě zkusilo na vlastní kůži následky svých činů a nepřejímalo jen zprostředkovaně závěry, které za něj udělá někdo jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.22 01:16
@Anonymní píše:
Já se teda v těch vychovách a nevýchovách a různých teoriích vůbec neorientuju. Jen mě vždy, když čtu co a jak je jakože správné vzpomenu, jak to bylo s mými 4 dětmi. Jednomu jsem musela dávat hranice pořád, být velmi důsledná, přísná, ač nerada - i kontrolující - no a občas taky trestat - když se x-krat vysvětlilo co a proč se nedělá a jaký to může mít následky, mohli jsme si být jistí, že to i tak zkusí (takže málem podpálilo byt, skočilo na prosklený stůl, na procházce odběhlo napřed a my pak málem volali hasiče, aby ho sundali ze skály, kde se zaseklo několik metrů nad zemí a nemohlo nahoru ani dolů atd. atd.). U dalšího jsem si ani nevšimla, že bych nějak cíleně musela vychovávat, tam to šlo vše tak krásně samo, dítě bylo tak krásně vstřícný, dobrosrdečný, jako by chtelo dělat radost, jen co otevře oči, ty další taktéž. Zatímco na jedno jsem musela občas důrazně houknout, druhému stačilo něco říct jednou a nemusel se x let ani zvýšit hlas, na třetí se nehoukalo, protože bylo až moc citlivé a když něco pokazilo, mělo dělat samo co se sebou, aby, se s tím srovnalo, ačkoliv mu za to nic nehrozilo, na to houknout, tak se rozsype a na čtvrtý, když výjimečně houknu, tak z toho má akorát srandu. Nedovedu si představit, že by na ty 4 totálně různý osobnosti platila jeden jediný styl výchovy.
Já mám jedno (bohudík jen jedno ze tří), kterému se musí neustále nastavovat hranice zvýšeným hlasem, zároveň je citlivý a když něco pokazí, má co dělat sám se sebou a zároveň má srdce na dlani a rád dělá radost nám i komukoliv na potkání. Taková kombinace flegmatika, sangvinika a melancholika, všechno pěkně rovným dílem. To je teprv oříšek. Někdy mě dohání k šílenství, jak má všechno na háku, ale když na něj houknu, tak se zase hned rozbrečí, někdy se vůbec nesnaží ani přes opakovanou žádost a někdy vysekne sám od sebe takový výkon nebo nějakou pomoc, splněnou činnost, laskavost apod., že zírám jak puk, jak to dokázal. Ale uklidňuje mě to že moje sestra byla jako malá stejná a vyrostla z ní šikovná, správná a schopná žena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
