Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Anonymní píše:
Moje mamka ležela na chirurgii po operaci rakoviny tlustého střeva, při operaci ji poškodili nerv a necítila a ani neovládala levou nohu. Na JIP vse v pohode, klasické odd. katastrofa! Take nam několikrát volala s pláčem, ze jsou tam na ni hnusný (a to neni žádná citlivka), vety typu „kdybyste hejbla tou prdeli tak by vam to slo“ byli skoro každy den, jednou ji i v noci nechali spat v počůraného posteli (vypadla ji cevka ne její vinou) a tez ji servali ze si za to muze sama, kdyby se hybala mohla jít na záchod…jak se asi mohla hýbat kdyz nohu nemohla ani dat z postele natož se na ni postavit, no krávy, stížnost skončila az u primáře… Ony se vymlouvaly te nevěděli co pani je…kecy! Chápu ze jich tam je malo na hodne lidi, ale tohle bylo o slusnem chování.
Tohle je vylozene na vyhazov…
To je to nase zdravotnictvo- vsade sa setria peniaze, takze je malo sestier, vela pacientov. Miesto toho aby sa venovali ludom tak musia vypisovat x papierov ´( hodne ich je zbytocných ) a kde sa to nestihne v sluzbe, tak sa ide pozde z práce pretoze kde to nebude zapsane, tak je velky problém. Ja som pracovala v zdravotnictve ( za mesiac sa tam zase vraciam po materskej ), robila som na 12-tky a niekedy som miesto vecere este len obedovala
Ale tymto nikoho neospravedlnujem…
@lyrica píše:
@kikina2004 jasně, to jako já to beru, jen si myslím, že v jejím stavu je tohle dost základní a zásadní informace a přijde mi, že zrovna tohle by prostě vědět měly.
Vezmi ji pryč a nech ji převézt někam, kde si pacienta váží a jsou tam pro něj. Lékaři i ostatní personál. Zažil jsem přesně totéž v nemocnici Pelhřimov na interně, kdy jsem se musel prosit o cokoliv,doslova.Je to záležitost stará pár měsíců a ještě stále nejsem schopen napsat ani stížnost, protože bych to slušně prostě nedokázal. Z posledních sil jsem se vzepřel tomu hnusu a nechal se přeložit do Jihlavy, kde mi samozřejmě pomohli a vrátili do života. Takže vše je JEN v lidech. V ničem jiném. V opravdu dobré nemocnici se nemusíš doprošovat vůbec ničeho, zeptají se na cokoliv a pokud nemůžeš, pomohou se vším, je to pro ně samozřejmost. Když člověk sám nemůže a vidí kolem sebe tu hnusnou lhostejnost, má čím dál větší pocit, že obtěžuje a v takovém prostředí se těžko uzdravuje.
Já jsem z toho tak vytočená prostě.
Ona je hroznej bojovník, maká na sobě, snaží se. A pak ji tohle prostě musí děsně srážet. Já si představím, jak bych se cítila já. A to si to jen představuju, protože jsem to nikdy nezažila.
Nestojí o lítost, obskakování a tak. To právě vůbec, o to to pro ni takhle musí bejt horší.
@lyrica Jinak bych informovala stanicni ci vrchni sestru, dale dle reakce.
@Anonymní píše:
Moje mamka ležela na chirurgii po operaci rakoviny tlustého střeva, při operaci ji poškodili nerv a necítila a ani neovládala levou nohu. Na JIP vse v pohode, klasické odd. katastrofa! Take nam několikrát volala s pláčem, ze jsou tam na ni hnusný (a to neni žádná citlivka), vety typu „kdybyste hejbla tou prdeli tak by vam to slo“ byli skoro každy den, jednou ji i v noci nechali spat v počůraného posteli (vypadla ji cevka ne její vinou) a tez ji servali ze si za to muze sama, kdyby se hybala mohla jít na záchod…jak se asi mohla hýbat kdyz nohu nemohla ani dat z postele natož se na ni postavit, no krávy, stížnost skončila az u primáře… Ony se vymlouvaly te nevěděli co pani je…kecy! Chápu ze jich tam je malo na hodne lidi, ale tohle bylo o slusnem chování.
Tak to je mazec, odtial radsej prec
@Safrane no já doufám, že ona tam ani tak dlouho nebude, protože má zařízený pobyt v Hamzově léčebně. Já jsem hlavně vůbec nechtěla, aby byla v Pardubicích, v podstatě jsem ihned po příhodě přemlouvala sanitáře, aby jeli do FN v Hradci. Tam ležela ovšem 5 dní a pak překlad sem.
A to mi ještě přišlo od soudu nějaké vyjádření, že tedy,,v pořádku,, že byla v HK, ale jen díky tomu, že šlo o život. Jinak bych asi ještě musela k soudu, že jsem chtěla převoz tam ( mimochodem to jsem nepochopila taky, jestli tomu někdo rozumí, budu ráda za osvětu )
@lyrica píše:
Já jsem z toho tak vytočená prostě.
Ona je hroznej bojovník, maká na sobě, snaží se. A pak ji tohle prostě musí děsně srážet. Já si představím, jak bych se cítila já. A to si to jen představuju, protože jsem to nikdy nezažila.
Nestojí o lítost, obskakování a tak. To právě vůbec, o to to pro ni takhle musí bejt horší.
To jí pomůže v životě, ne v nemocnici mezi personálem, který víc zajímá sms, než stav pacienta.
Je docela rozdil v JIPce, kde slouzi 2 sestry na max 5 pacientu a ve standartu, kde slouzi 2 sestry na 30 pacientu… Myslim, ze to co se stalo tve mamince se klidne prihodit muze. Pokud se treba po 14ti dnech vracim do prace po dovce, vetsinou nikoho z pacientu neznam a i kdyz si kazdeho pacienta zvlast predavame, tak se v tom pak nekdy i ztracim.
Ale je fakt, ze kdyby se mi toto prihodilo, tak bych se tve mamince jako me pacientce omluvila, ze jsem se proste spletla.
@Safrane to máš bohužel pravdu ![]()
@St. Estephe hm, právě.
Před čtyřmi lety měla těžkou disekci aorty. Tři týdny ji léčili jen na vysoký tlak. Pak to někdo asi omylem zjistil, převoz do HK a ještě ten den 12h operace srdce. Pak ji jezdili očumovat ze všech možných nemocnic. Protože s tím tři týdny žila. Prý měla být už dávno po smrti. Takže já a pardubickej špitál, no nemám slov.
Vůbec mě tohle nemocniční téme úplně se*e!
@lyrica prave ze moje mamka je tez bojovník a naprosto chápu jak tohle člověka srazí, kdyz najednou neco nemůže, mamka počítala s cevkama a probudili se se stomii a v podstate nepohyblivá a tez nestala o soucit, jen o pomoc a slušné chovani. Propustili ji pak po tydnu, sestry po stížnosti primarovi se chovali o neco lepe, ale i tak bylo vidět ze jsou naštvaný ze si stěžovala, omluvili se ji, ale upřímně to nebylo. Mamka dal dělala jako ze nic. A těšila se domu.
@lyrica Tam je totiz slusny personal akorat na gynekologii a odd rizikoveho tehotenstvi…
@Pajule22 ty jo mě to prostě nepřijde jako,,prkotina,,. Protože potřebuje pomoci úplně se vším. Takže když tam bude sestra, co o ní nic neví, tak pak celej den jen bude ležet…nepít, nejíst… ![]()
Jako chápu, že to není lehká práce, ale ta zodpovědnost je tak šílená, že já si neumím představit, že bych to brala na lehkou váhu. Já bych asi měla notýsek, kde bych to měla napsané, měla bych ohromnej strach, že něco někde zanedbám. A když bych pracovala s lidmi, co před pár sny krváceli těžce do mozku..o to víc.
@Pajule22 píše:
Je docela rozdil v JIPce, kde slouzi 2 sestry na max 5 pacientu a ve standartu, kde slouzi 2 sestry na 30 pacientu… Myslim, ze to co se stalo tve mamince se klidne prihodit muze. Pokud se treba po 14ti dnech vracim do prace po dovce, vetsinou nikoho z pacientu neznam a i kdyz si kazdeho pacienta zvlast predavame, tak se v tom pak nekdy i ztracim.
Ale je fakt, ze kdyby se mi toto prihodilo, tak bych se tve mamince jako me pacientce omluvila, ze jsem se proste spletla.
Také jsem byl na JIPce a neviděl jsem rozdíl mezi péčí tam, nebo na řadovém oddělení. Opakuji znovu, vše je v lidech, v jejich přístupu a zájmu. V ničem jiném. Všude mají stejné oblečení a jen dvě ruce.Ale přidat úsměv, ochotu, vlídnost a brát jako samozřejmost to, že prostě jako zdravotník mám povinnost pomáhat, to buď v člověku je, nebo není. Ale především je potřebné si uvědomit, že člověk, který je odkázaný na pomoc druhých, je nesmírně citlivý a zranitelný a velmi bolestně vnímá nezájem, hrubost či neochotu.