Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hezký den,
na téma manželství je tady a celém internetu spoustu diskuzí, ale nikde nenacházím podobné problémy a tak bych se chtěla zeptat, jestli jste některá zažila něco podobného, nebo jak by se vám takto žilo.
S manželem jsme spolu 9let, máme 4letou dceru. Manžel je státní zaměstnanec ve službě, takže v práci je celých 20dní v měsíci včetně nocí, takže je třeba doma dva dny a pak týden pryč…kdyby to bylo aspoň dobře zaplaceno, ale má jako průměrný skladník a tady to je jen o tom, že by ho práce měla bavit, jenomže jeho nebaví už absolutně nic. Úplně rezignoval na celý život, neustále je nespokojený, ať je to postava (nemá sebemenší důvod, je vysoký, svalnatý a atraktivní), tak práce, „představy o rodině“, peníze (nemusí je řešit, protože vydělávám dost a společně nám to stačí na hezký život). Pořád chce, ať mám x milenců, že se mu to líbí - a mám, protože to po mě doslova vyžaduje, což byl pro mě ze začátku fakt problém (ale doma nám sex nikdy nepolevil, je prostě vždy, když je doma bez snížení kvality nebo frekvence). Má takové stavy, že mi celou dobu, co je v práci píše, jak se na nás domů těší a jakmile přijede, má hned špatnou náladu, vadí mu hračky mimo pokoj, pes, že dcera někdy křičí,..každá hloupost a už se nedrží ani před širší rodinou a nepřetvařuje a je prostě protivný i před nima. My se nehádáme vůbec, jsem soběstačná a zvyklá žít tak, že co nezařídím a neobstarám, to není. Vždy jak přijede domů, má prostor se věnovat jen nám a cvičení, ale nebavíme ho, pořád sedí na instagramu a prstem jezdí nahoru a dolů a vzhlíží se v životech těch „dokonalých životů ostatních“. Připadá mi, že už nás ani moc nevnímá a jen jede v nějakém koloběhu zajetého života. Vyjímečně se stane, že opravdu má dobrou náladu a chce na procházku a o něco se zajímá. Dceru miluje a ona jeho, ale pořád tvrdí, jak je špatný otec, že si neměl nikdy zvolit cestu rodinného života a měl zůstat raději pořád sám, užívat si jen cvičení, odpočinek a práci. Nedávno mi také jen tak s klidem řekl, aniž bychom se o něčem takovém bavili, že mi nikdy už nedá další dítě a že pochopí a ani nebude dělat problémy, když odejdu za jiným mužem. Slyším x krát do týdne, jak ho nic netěší, má špatný život, ale že je chyba v něm, že my nic neděláme špatně. Že chce být s náma, ale že se nezmění a na výlety nebo cokoli se už nedonutí. Na druhou stranu mi neustále říká, jak nás miluje a chce pro nás jen to nejlepší. Co byste s takovým vztahem dělaly? Jsem z toho už unavená, jedu doma za dva lidi, to mi nevadí, ale když už jsme spolu, chtěla bych opravdu partnera, který je plnohodnotný a ne jen že vedle mě žije. Je nám 30, jsme zajištění, žijeme na krásném místě, jsme zdraví a vše…poslední dobou však začínám mít myšlenky na to, že skrz neustálé stupňování těchto negativ by mi bylo nejspíš mnohem lépe samotné, než se neustále vyčerpávat a naprosto zbytečně, když mě nikdo neposlouchá. Jakákoli odborná pomoc není na místě, to je bezpředmětné zmiňovat, neboť by nejen přišel o práci, ale také má svou hlavu.
@Mangelka píše:
Hezký den,na téma manželství je tady a celém internetu spoustu diskuzí, ale nikde nenacházím podobné problémy a tak bych se chtěla zeptat, jestli jste některá zažila něco podobného, nebo jak by se vám takto žilo.
S manželem jsme spolu 9let, máme 4letou dceru. Manžel je státní zaměstnanec ve službě, takže v práci je celých 20dní v měsíci včetně nocí, takže je třeba doma dva dny a pak týden pryč…kdyby to bylo aspoň dobře zaplaceno, ale má jako průměrný skladník a tady to je jen o tom, že by ho práce měla bavit, jenomže jeho nebaví už absolutně nic. Úplně rezignoval na celý život, neustále je nespokojený, ať je to postava (nemá sebemenší důvod, je vysoký, svalnatý a atraktivní), tak práce, „představy o rodině“, peníze (nemusí je řešit, protože vydělávám dost a společně nám to stačí na hezký život). Pořád chce, ať mám x milenců, že se mu to líbí - a mám, protože to po mě doslova vyžaduje, což byl pro mě ze začátku fakt problém (ale doma nám sex nikdy nepolevil, je prostě vždy, když je doma bez snížení kvality nebo frekvence). Má takové stavy, že mi celou dobu, co je v práci píše, jak se na nás domů těší a jakmile přijede, má hned špatnou náladu, vadí mu hračky mimo pokoj, pes, že dcera někdy křičí,..každá hloupost a už se nedrží ani před širší rodinou a nepřetvařuje a je prostě protivný i před nima. My se nehádáme vůbec, jsem soběstačná a zvyklá žít tak, že co nezařídím a neobstarám, to není. Vždy jak přijede domů, má prostor se věnovat jen nám a cvičení, ale nebavíme ho, pořád sedí na instagramu a prstem jezdí nahoru a dolů a vzhlíží se v životech těch „dokonalých životů ostatních“. Připadá mi, že už nás ani moc nevnímá a jen jede v nějakém koloběhu zajetého života. Vyjímečně se stane, že opravdu má dobrou náladu a chce na procházku a o něco se zajímá. Dceru miluje a ona jeho, ale pořád tvrdí, jak je špatný otec, že si neměl nikdy zvolit cestu rodinného života a měl zůstat raději pořád sám, užívat si jen cvičení, odpočinek a práci. Nedávno mi také jen tak s klidem řekl, aniž bychom se o něčem takovém bavili, že mi nikdy už nedá další dítě a že pochopí a ani nebude dělat problémy, když odejdu za jiným mužem. Slyším x krát do týdne, jak ho nic netěší, má špatný život, ale že je chyba v něm, že my nic neděláme špatně. Že chce být s náma, ale že se nezmění a na výlety nebo cokoli se už nedonutí. Na druhou stranu mi neustále říká, jak nás miluje a chce pro nás jen to nejlepší. Co byste s takovým vztahem dělaly? Jsem z toho už unavená, jedu doma za dva lidi, to mi nevadí, ale když už jsme spolu, chtěla bych opravdu partnera, který je plnohodnotný a ne jen že vedle mě žije. Je nám 30, jsme zajištění, žijeme na krásném místě, jsme zdraví a vše…poslední dobou však začínám mít myšlenky na to, že skrz neustálé stupňování těchto negativ by mi bylo nejspíš mnohem lépe samotné, než se neustále vyčerpávat a naprosto zbytečně, když mě nikdo neposlouchá. Jakákoli odborná pomoc není na místě, to je bezpředmětné zmiňovat, neboť by nejen přišel o práci, ale také má svou hlavu.
Mě přijde, že sis pořídila dítě s nedospělým jedincem. Teď si uvědomuje, že i z jeho strany to byla chyba, nejspíš už nechce být ani s tebou, ani s vaším dítětem, ale neumí to rozseknout, aby neničil rodinu. Co to jako má být s těmi milenci?? On tě „nutí“ mít milence i přestože ty o to nestojíš? Přijde ti to normální? A přijde ti normální fakt je mít?? ![]()
@unuděná Problém je ten, že on takový nikdy nebyl. Chodili jsme na výlety, mezi lidi, podnikali dovolené. Uměl ledacos zajistit a pomoct. Ale neskutečně zpohodlněl a ztratil chuť úplně pro všechno (až na ten sex, což je pochopitelné, když je zavřený x dní s chlapama a pak přijede domů). Napadlo už mě, že chce být sám, ale nechce, aby „to bylo na něj“ a on byl ten chudák před všema, kterého opustila žena. Tomu by i vše nasvědčovalo. S milenci…po třech letech vztahu s tím přišel, že by ho vzrušovalo vidět, jak jsem s jiným, jsme v sexu prostě takoví, že nemáme rádi nudu, tak jsme do toho šli a od té doby chtěl, abych spala s jinýma, že ho to strašně vzrušuje a takové věci. Já to občas uvítám, když jsem pořád sama, že o mě má aspoň někdo zájem. Každopádně není pro mě pochopitelné, že když někdo někoho opravdu miluje, tak se o něj chce dobrovolně dělit.
@Mangelka No a on s tím nechce nic dělat? Myslím s tou svou pohodlností a leností? Nepomohlo by mu dát trochu nůž na krk, že prostě takhle žít nechceš a ať se kouká vzpamatovat, nebo prostě půjdete od sebe? Nemůže mít nějaký zdravotní problém, psychický?
@unuděná píše:
@Mangelka No a on s tím nechce nic dělat? Myslím s tou svou pohodlností a leností? Nepomohlo by mu dát trochu nůž na krk, že prostě takhle žít nechceš a ať se kouká vzpamatovat, nebo prostě půjdete od sebe? Nemůže mít nějaký zdravotní problém, psychický?
Ty psychické problémy mě napadly také, ale on je permanentně v kontaktu s psychology a má tyto procesy zajeté tak, jak to chtějí slyšet oni, aby to bylo ok k povolání. Ikdyby nějaký takový problém měl, nepřiznal by ho ani sobě, ani nikomu dalšímu. Skrz pohodlnost mi vždy řekne, že proč by dělal něco, co nechce, že na výlet můžu i sama s dcerou. Ale naopak když chytne náladu, která je opravdu, jako „starý“ manžel dříve, tak je to perfektní, hraje si s malou a i na výletě se ji věnuje. Bohužel těchto situací je čím dál méně. Poměrně dost se začíná podobat takovým těm starým protivným důchodcům, co řeší jen problémy…
Ahoj,
nelze to z popisovaného zcela přesně posoudit, ale přítel zřejmě v sobě nese nějakou bolest, kvůli které si chce ubližovat (aby tu původní bolest překryl). Nevyprávěl ti někdy o něčem, co prožil, co ho ovlivnilo?
@Mangelka Skrz pohodlnost mi vždy řekne, že proč by dělal něco, co nechce, že na výlet můžu i sama s dcerou
No tak na to se nabízí otázka: „a ty to vážně dělat nechceš? Nechceš trávit čas se mnou a vlastní dcerou?“
Pokud by řekl, že ne, no tak asi víš, co máš dělat ![]()
@Premek_Orac píše:
Ahoj,
nelze to z popisovaného zcela přesně posoudit, ale přítel zřejmě v sobě nese nějakou bolest, kvůli které si chce ubližovat (aby tu původní bolest překryl). Nevyprávěl ti někdy o něčem, co prožil, co ho ovlivnilo?
Vím, že když žil s rodiči, tak mu od malička říkali, že na nic nemá, nic nedokáže, že je k ničemu…skrze to jsem pochopila jeho výběr povolání ve službě, aby prostě dokázal, že má na víc, než kdekdo a z toho pramení také to, jak dře na své postavě. Každopádně co to má co dělat s tím, že takový nikdy nebyl a odůvodňuje mi to tím, že asi stárne, když nemá chuť do života a nic ho netěší…?
@unuděná píše:
@Mangelka Skrz pohodlnost mi vždy řekne, že proč by dělal něco, co nechce, že na výlet můžu i sama s dcerou
No tak na to se nabízí otázka: „a ty to vážně dělat nechceš? Nechceš trávit čas se mnou a vlastní dcerou?“
Pokud by řekl, že ne, no tak asi víš, co máš dělat
Na toto mi odpověděl již mockrát, že nechce, ale že teda půjde, ale nebude předstírat, že se mu chce, takže je celý výlet absolutně otrávený. Všímá si toho i dcera a pak se mě ptá, jestli je tatínek naštvaný. Pořád dokola, jak nás miluje, ale je špatný…Na to mi řekne, že je prostě špatný otec, že jsem měla mít dítě s jiným (nikdy jsem netlačila na děti, on byl ten, co přišel se svatbou, dítětem..).
@Mangelka Možná právě s tím, jak stárne, začíná se projevovat nespokojenost se sebou samým, svým životem, tím, jak ty nejproduktivnější roky tráví a dosud strávil. Ve spojitosti s tím, co v sobě nese za bolest se to klidně takto projevovat může. To nucení k milencům by mi do toho celkem zapadalo.
Stejně tak by mi do toho zapadalo, kdyby byl policista, dozorce (či nějaké související povolání s vhledem či dokonce možností zasáhnout do života jiných, případně hasič, to by mi k tomu ale šlo méně).
@unuděná píše:
Mě přijde, že sis pořídila dítě s nedospělým jedincem. Teď si uvědomuje, že i z jeho strany to byla chyba, nejspíš už nechce být ani s tebou, ani s vaším dítětem, ale neumí to rozseknout, aby neničil rodinu. Co to jako má být s těmi milenci?? On tě „nutí“ mít milence i přestože ty o to nestojíš? Přijde ti to normální? A přijde ti normální fakt je mít??
@unuděná píše:
Mě přijde, že sis pořídila dítě s nedospělým jedincem. Teď si uvědomuje, že i z jeho strany to byla chyba, nejspíš už nechce být ani s tebou, ani s vaším dítětem, ale neumí to rozseknout, aby neničil rodinu. Co to jako má být s těmi milenci?? On tě „nutí“ mít milence i přestože ty o to nestojíš? Přijde ti to normální? A přijde ti normální fakt je mít??
Ja to vidim na solidni depresi. Nezahravala bych do s tim, chlapy bohuzel muzpu reagovat skratem v te depresi.
Clovek muze mit depresi a jakztaz fungovat, ale na zbytek nema energii. Mela by jsi najit cestu aby vyhledal odbormou pom8c, aby jsi si jednou nevycitala, ze si pro neho neudelala vse. On je ted nemocny, neumi a nechce si dat pomoc. Manzel od kamaradky pripad stejny jako pres kopirak, akorat byl cim dal tim nervni na deti a manzelku, ale keci podobne. No slozil se poradne,
@Mangelka píše:
Ty psychické problémy mě napadly také, ale on je permanentně v kontaktu s psychology a má tyto procesy zajeté tak, jak to chtějí slyšet oni, aby to bylo ok k povolání. Ikdyby nějaký takový problém měl, nepřiznal by ho ani sobě, ani nikomu dalšímu. Skrz pohodlnost mi vždy řekne, že proč by dělal něco, co nechce, že na výlet můžu i sama s dcerou. Ale naopak když chytne náladu, která je opravdu, jako „starý“ manžel dříve, tak je to perfektní, hraje si s malou a i na výletě se ji věnuje. Bohužel těchto situací je čím dál méně. Poměrně dost se začíná podobat takovým těm starým protivným důchodcům, co řeší jen problémy…
Tak mu to rekni rovnou, ze ma jasnou depresi a jestli on s tim nic neudela tak ty se s dcerou na to divat nebudes