Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
s přítelem jsme spolu celkem tři roky, bydlíme spolu dva. A je to náročné. Z předešlého vztahu mám téměř desetiletou dceru, která s námi žije. Původně jsme se chtěli v pronájmu „pouze“ sžít a posunout se dál, jenomže po těch dvou letech tady vidím, že se dál neposouváme. Vyplouvají na povrch další a další rozdíly a i když se rozejít nechceme, protože se máme rádi nevidíme cestu jak vytvořit harmonický pár a fungovat i jako rodina. Je čas ukončit takový vztah, když jsme se po dvou letech společného žití nedokázali „sžít“ nebo to dál zkoušet? Chtěla bych asi spíš názor od lidí, kteří něco takového zažili… díky
Problém je v tom, že náš vztah se takto nikdy nikam neposune. Když budu sama smířím se s tím, že už nebudu mít více dětí a nevdám se, ale když jsem ve vztahu tohle ještě čekám. I on s tím „počítal“ - minimálně s dětmi -, ale pokud budeme pokračovat jako doteď a nebudeme schopní nějaké harmonie ve vztahu prostě nic z toho nebude. Proto se ptám zda v něčem takovém pokračovat a hledat tu cestu nebo dva roky byly dost dlouhá doba, a když to nešlo nemá to smysl.
@problemova píše:
Ahoj,
s přítelem jsme spolu celkem tři roky, bydlíme spolu dva. A je to náročné. Z předešlého vztahu mám téměř desetiletou dceru, která s námi žije. Původně jsme se chtěli v pronájmu „pouze“ sžít a posunout se dál, jenomže po těch dvou letech tady vidím, že se dál neposouváme. Vyplouvají na povrch další a další rozdíly a i když se rozejít nechceme, protože se máme rádi nevidíme cestu jak vytvořit harmonický pár a fungovat i jako rodina. Je čas ukončit takový vztah, když jsme se po dvou letech společného žití nedokázali „sžít“ nebo to dál zkoušet? Chtěla bych asi spíš názor od lidí, kteří něco takového zažili… díky
Sžívat se dva roky? To si neumím představit. Buď to tam je a funguje to v poho od začátku nebo to tam prostě není. To je rozdíl mezi partnerem a kamarádem s výhodama.
![]()
Podle mě jsou dva roky až až. Jestli Vám to neklape, klapat to nezačne. Otazka je spíš jestli jsi šťastná, nebo ne. Jestli chceš s timto mužem děti nebo ne. Zustavat s někým jen ze zvyku je nesmysl.
@Fofrník to si myslím i já jen jsem chtěla slyšet víc názorů…
@Lucius08 V tom je svým způsobem ten zakopaný pes. Nejde říct ani jestli jsem šťastná a ani jestli s ním chci děti, protože se to mění. V současné chvíli nejsem šťastná ani s ním nechci děti apod, ale jsme pohádaní, nebavíme se… když si promluvíme a věci urovnáme budu zase dokonale zamilovaná a budu s ním opět chtít ty dvě děti, které byly v plánu. Jenže tím, že se takto mění už ty dva roky nahoru a zase dolů, obávám se, že k ničemu z toho nedojde, protože chceme harmonický vztah nebo minimálně takový, kde se ty problémy vyřeší a budeme nadále nějak fungovat. Bohužel nám se to nahoru dolů točí zhruba po týdnu i častěji…
@problemova píše:
@Fofrník to si myslím i já jen jsem chtěla slyšet víc názorů…
Není co dodat.
Prostě na milenku bych měl naprosto jiné kritéria než na partnerku (manželku). ![]()
@Fofrník Ale můj chlap nemá milenku, ani by si ji nehledal. Nemá ani mě v pozici milenky. Když si věci vyříkáme zase fungujeme jako čerstvě zamilovaný pár. Bohužel to nevydrží dlouho a jdeme dolů, nahoru a zase dolů.
@problemova píše:
@Fofrník Ale můj chlap nemá milenku, ani by si ji nehledal. Nemá ani mě v pozici milenky. Když si věci vyříkáme zase fungujeme jako čerstvě zamilovaný pár. Bohužel to nevydrží dlouho a jdeme dolů, nahoru a zase dolů.
V čem je skutečně problém? Kvůli čemu nedokážete vytvořit to harmonické prostředí? Po dvou letech nemůžeš čekat, že se k sobě budete stále chovat jako po týdnu. Jde spíš o to jestli jste schopni se domluvit? Ale po dvou letech se to už většinou pozná. ![]()
@problemova Nepíšete, proč se vždy znovu a znovu hádáte.
Pokud to nemá žádnou velkou, objektivní příčinu, tak by mohlo pomoc pracovat na sobě, na svých návycích a na svém charakteru. A toho návyku hádat se o nesmysly a zastavit klouzání do koleček útoků/ublížení/protiútok/ublížení…
Své základní povahy asi nezměníte. Ale své návyky, často nevědomé, kdysi přejaté - to je možné odstranit nebo aspoň oslabit tak, že váš vztah bude harmoničtější.
Co je u vás skutečný důvod, že se vždy po čase potřebujete hádat a ubližovat si?
@Mart81 Většinou se pohádáme u docela běžných věcí a není pravidlem jedna konkrétní věc. Možná se jedná i dost o způsob jakým si věci říkáme. Nicméně třeba poslední téma hádky byla knížka. Dcera nezná spoustu slov a je dost tvrdohlavá, že ani o nějaé pochopení apod nestojí. Měli jsme jet do knihovny vypůjčit další knihy a dcera chce vždy co nejmíň textu a víc obrázků, což jsou obvykle knihy pro děti cca 6-8let. A přítel hned vystartoval, že nemám zas půjčovat knížky pro mimina apod. Chtěla jsem mu vysvětlit, že ji ta kniha musí bavit apod, ale že i tak zkusím ovlivnit její volbu, aby si vzala něco pro už starší děti. Jenže to už ho nezajímá, že vůbec něco říkal a nakonec to skončilo tím, že jsem po něm křičela. Nic co řeknu ať už souhlasím nebo nesouhlasím pro něj není dost dobré. A hádka byla na světě… přitom hloupá kniha.
@Mart81 Jakmile je v něčem přesvědčený, že má pravdu není s ním řeč. Prostě nedokážeme najít shodu, kompromis a nebo jen ten bod, kdy pochopíme, že se neshodneme a neustoupíme pokud to pro nás není zásadní. Třeba pro něj asi volba knihy mé dcery nebude klíčová vzhledem k tomu, že to s ní čtu já apod.
@problemova píše:
@Fofrník Ale můj chlap nemá milenku, ani by si ji nehledal. Nemá ani mě v pozici milenky. Když si věci vyříkáme zase fungujeme jako čerstvě zamilovaný pár. Bohužel to nevydrží dlouho a jdeme dolů, nahoru a zase dolů.
Myslel jsem to obrazně.
@problemova píše:
@Mart81 Jakmile je v něčem přesvědčený, že má pravdu není s ním řeč. Prostě nedokážeme najít shodu, kompromis a nebo jen ten bod, kdy pochopíme, že se neshodneme a neustoupíme pokud to pro nás není zásadní. Třeba pro něj asi volba knihy mé dcery nebude klíčová vzhledem k tomu, že to s ní čtu já apod.
Dva berani?!