Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj. V září mi jde starší syn do první třídy. Školu máme vzdálenou od baráku cca 15-20 minut chůze a cestou se přechází několikrát přes dost frekventovanou silnici. Mám strach tam kluka pouštět samotného. Přestože je mu sedm let, ještě ani nesmí sám chodit ven. V dnešní době se strašně bojím. Řidiči jsou šílení a konkrétně v našem městě se nedávno během krátké doby 2× stalo, že auto smetlo na přechodu děti. Vůbec netuším, kdy bych měla začít ho v tomto ohledu učit samostatnosti. Jenže mám ještě 13 měsíčního syna, který mi vstává v rozmezí 8-9 ráno. proto, abych staršího doprovázela do školy, budu muset toho mladšího budit někdy v sedm ráno, což si nedokážu ani představit.
Pokud jste byly ve stejné situaci vy, jak jste to řešily?
Syna bych vodila. Nevim presne do kdy, ale vyuzila bych toho, ze muzu (jsi na materske). Ja budim mimino kazdy den, nic jine mi nezbyva. Netvrdim, ze je to znacka ideal, ale zvykne si. Malicko vam to zmeni rezim dne, ale neni to zase tak hrozne, jak to vypada.
Já začala chodit do školy sama v polovině první třídy a to jsem jezdila busem. Jenže teď je jiný doba. Kamarádky voděj do školy i třeťáky přesně z těch důvodů jak píšeš. Aut na silnicích přibylo, každej jezdí jak magor a je schopnej zajet chodce na přechodu
Já bych vodila. Mladšího sourozence neubude, když vzśtane o hoďku dřív. Týden, 14 dní možná bude dělat bordel, pak si zvykne.
Mmch on předtím nechodil do školky? Tam jsi ho přece také musela vodit i s miminem, ne? ![]()
Nemůžeš vozit autem? Budeš tam za chvíli a mimino akorát šupneš do sedačky..
@Gina108 do školky ho vozí exšvagrová autem, protože tam chodí i její dcera.
@Pratt auto a ani řidičák nevlastním a ani partner ne.
Manzel nechava starsi dceru chodit samotnou rano az od poloviny dryhe tridy.
Ale dcera prechazi jen jednu vedlejsi silnici s malym provozem. Navic rano chodi hodne lidi a deti, nikdy nejde uplne sama.
Odpoledne vyzvedavam.
U nas ale nastesti na prechodech stoji policisti, bohuzel ale jen rano.
Taky jsem to řešila. Dcera nastupovala do první třídy, když se syn v létě narodil. Nakonec jsme to vyřešili ranní družinou a vodil ji tam manžel, než jel do práce. Měl vždycky plnou hubu řečí, ale představa, jak nutím vstávat malého, odstříkám mlíko, podám stříkačkou-byl nedonošený
. Vozil ji do poloviny druhé třídy, pak začala chodit sama. Máme to ke škole cca 10-15 minut, přes 2 přechody, který nejsou zas až tak frekventovaný, ale i tak mám někdy blbý pocit.
Já taky vodím. Máme to cca 15 munit a silnici jen jednu. V druhé třídě chce dcera chodit už sama, ale ráno jí vždy odvezu ke kamarádce, odtud půjdou spolu a to už jen po chodníku.
Musíš si srovnat priority, ale pro mě je bezpečí dítěte nejdůležitější i za cenu toho, že budeme všichni vstávat prostě s budíkem.
Prvňáka vodím společně s mladším bráškou - mají školu a školku v jedné budově. Máme taky miminko, ale naštěstí vstává po páté, dostane mlíko a v půl sedmé jde do kočárku na verandu, tam si usne. Já vzbudím a nachystám oba starší a jdeme.
Pokud bych nevodila i mladšího do té školky, nechala bych staršího chodit samotného od druhé třídy. Ale my jsme na vsi, škola je do 5 min. chůze a jde se sice po hlavní, ale míň frekventované silnici.
A než bych se bála o starší dítě, to bych to mladší radši budila - za čas si zvykne a bude se budit samo.
Nebo jestli muž jezdí v rozumnou dobu do práce, tak může syna vodit do družiny.
Vodila bych, i za cenu buzení mladšího. Malému je také 13 měsíců a kdž ho musím vzbudit, tak mu to vůbec nevadí, stejně k ránu spí už lehce
Jinak buď spíš ráda, kdybys chodila do práce, tak by to prostě nešlo
Družina by byla také řešení, jak už tu bylo psáno.
Prvňáčka zatím nemám, ale pravděvděpodobně bych to řešila buzením mladšího. Mladší si zvykne na změnu režimu. Ty budeš mít klid a vědět, že ti dítě neskočí pod auto. Jak už tu někdo napsal, musíš si vybrat, co je pro tebe důležitější.
Staršího jsem vodila do půlky 1. třídy - a mimino k tomu v kočáru. Nedalo se nic dělat, mrňouse jsem vzbudila. Po Vánocích mi staršák oznámil „maminko, já budu chodit sám, je to trapné, když mě doprovázíš“. Když jsem rozdýchala počínající infarkt, dohodli jsme se, že ho převedu přes cestu u domu (po ránu dost frekventovanou) a pak už půjde sám - je to po pěší zóně a bez přecházení. Pak jsem jen dohlídla, že bezpečně přešel a pak už chodil úplně sám. Po příchodu do školy mi prozvonil mobil, abych věděla že dorazil.
Ahoj!
Tak v tomhle případě bych ho samotného jít nenechala.
Možná se ti podaří sehnat někoho, kdo by ti mohl syna odvést. Třeba bude mít stejnou trasu víc dětí a bude nějaká ochotná maminka, babička,,, byť za malou úplatu. ![]()
Máme jen jednu frekventovanou silnici a vodím je za ni. Zbytek cesty dojdou sami.
Miminko bych budila.