Jak jít dál? Rozvod

Anonymní
11.4.22 14:59

Jak jít dál? Rozvod

I kdyz jsem byla ja ta co chtela rozvod, tak i kdyz je to rok a pul tak to nemam v sobe ukoncene. Nas vztah jsem brala jako samozrejmost a nikdy by me nenapadlo ze to takhle skonci a ja porad nekde v zadu mam, ze k sobe porad patrime. Hodne mam vycitky, a nevim jestli si dokazu odpustit. Je to zvlastni stav, protoze mi jinak jeho osoba nechybi, nesmutnim ze ho nemam u sebe. Nedokazu se v sobe vyznat.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Silverine247
11.4.22 15:03

A z jakeho duvodu ses chtela rozvest?

  • Citovat
  • Upravit
Prostě Vodnář
11.4.22 15:29

Žádný vztah by neměl být brán jako samozřejmost. Jsou z toho pak jenom problémy. Vnitřní ukončení může trvat i několik let. Mně třeba pomáhaly dlouhé procházky, nebo usrkávání oblíbeného nápoje a koukání do přírody. To jsou chvíle, kdy se nad lidskými malichernostmi pousmívám. Najděte si svou radost a uvidíte, že den ode dne se to bude zlepšovat.

  • Citovat
  • Upravit
10380
11.4.22 15:44
@Anonymní píše:
I kdyz jsem byla ja ta co chtela rozvod, tak i kdyz je to rok a pul tak to nemam v sobe ukoncene. Nas vztah jsem brala jako samozrejmost a nikdy by me nenapadlo ze to takhle skonci a ja porad nekde v zadu mam, ze k sobe porad patrime. Hodne mam vycitky, a nevim jestli si dokazu odpustit. Je to zvlastni stav, protoze mi jinak jeho osoba nechybi, nesmutnim ze ho nemam u sebe. Nedokazu se v sobe vyznat.

Ahoj,
považuji za normální, když člověk, kterému takto končí vztah, takto pochybuje. Děje se tak i v případech lidí, kterým partner ublížil.
Jako na většinu bolestivých věcí na to funguje jako nejlepší lék čas. Najednou si nevzpomeneš hodinu, pak tři, pak půl dne… a pak jedno zjistíš, žes na to nemyslela den. A že již vnitřně žiješ něčím úplně jiným. Ať ta chvíle přijde brzy!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.4.22 15:51

Snazim se a jsem zaskocena svym chovanim. Jsem hodne prekvapena jak tezke to je i kdyz jsem rozvod chtela. Asi si musim pripustit ze je to normalni. Hrozne se v tom stouram a hledam si nejakou omluvu a nebo neco jen abych se toho tiziveho pocitu zbavila. Momentalne to mam jak kouly u nohy. Ale dekuji za vase reakce.

  • Citovat
  • Upravit
Svetluska55
11.4.22 15:55

Já myslím, že je dost zásadní důvod rozvodu a to, jak zásadní ten duvod vnímáš teď.
Kupříkladu když jsem se rozváděla já, nemohla jsem se dočkat chvíle, až se už ex odstěhuje a nikdy jsem svého rozhodnuti nelitovala. Nenastaly žádné nostalgické momenty a už ani nenastanou, vzhledem k tomu, že už je to skoro 10 let. A to jsme byli manželé, měli spolu dite a určitě jsem měla pár let pocit, že k sobě patříme.
Jiná situace by byla u někoho, kdo byl rozejít nebo kdo se rozešel například kvůli někomu novému a nevyšlo to.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
11.4.22 16:04
@Anonymní píše:
Snazim se a jsem zaskocena svym chovanim. Jsem hodne prekvapena jak tezke to je i kdyz jsem rozvod chtela. Asi si musim pripustit ze je to normalni. Hrozne se v tom stouram a hledam si nejakou omluvu a nebo neco jen abych se toho tiziveho pocitu zbavila. Momentalne to mam jak kouly u nohy. Ale dekuji za vase reakce.

Ještě jsi nebyla na rozvod zralá. Jedna moje kamarádka se šla rozvádět a byla strašně překvapená a dokonce zaskočená, že je fakt rozvedli. :mrgreen: Já byla rozhodnutá se rozvést pět let předtím, než jsem tu žádost podala. Měla jsem to udělat dříve, ale asi to byl správný čas. A jediná věc, která mi po rozvodu vadila byla, že se mi blbě dívalo na to, když jsem viděla, že si otcové hrají s dětmi. To ten můj ale stejně nedělal nikdy. Při zpětném pohledu jsem ráda, že o děti nestál a nemotal jim palice ještě víc.

  • Citovat
  • Upravit
11552
11.4.22 16:10
@Anonymní píše:
Snazim se a jsem zaskocena svym chovanim. Jsem hodne prekvapena jak tezke to je i kdyz jsem rozvod chtela. Asi si musim pripustit ze je to normalni. Hrozne se v tom stouram a hledam si nejakou omluvu a nebo neco jen abych se toho tiziveho pocitu zbavila. Momentalne to mam jak kouly u nohy. Ale dekuji za vase reakce.

A co tedy bylo důvodem rozvodu?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.4.22 16:15
@Anonymní píše:
Snazim se a jsem zaskocena svym chovanim. Jsem hodne prekvapena jak tezke to je i kdyz jsem rozvod chtela. Asi si musim pripustit ze je to normalni. Hrozne se v tom stouram a hledam si nejakou omluvu a nebo neco jen abych se toho tiziveho pocitu zbavila. Momentalne to mam jak kouly u nohy. Ale dekuji za vase reakce.

To musis prave rozklicovat, proc mas takove pocity a hodne hraje roli duvod k rozvodu. Ja kdyz jsme sli s manzelem od sebe, jsem to vnimala jako pocit osobniho selhani, protoze jsem myslela, ze spolu budeme naporad. Jenze jsme se zacali relativne brzy po svatbe odcizovat, zit vedle sebe a ja se citila jeste mlada na to takhle zit naporad a spravit nam to neslo. Vsechny duvody vypisovat nebudu, ale tenkrat jsem to vyhodnotila tak, ze jestli jednou chci deti, tak bude lepsi jit od sebe, prestoze jsme si nic extra spatneho neudelali (nebyla nevera, nebil me, neprosazel penize na novou pracku…). Taky mi to dlouho trvalo se s tim srovnat, ne ze bych ho chtela zpatky, ale zbavit se urcite prazdnoty v dusi a obav, ze to bylo spatne rozhodnuti mi trvalo strasne dlouho. Navic jsem pak zacala blbnout, parkrat si namlatila cumak, kdyz jsem zjistila, ze ne vsichni chlapi jsou hodni jako on… tim se ty pochybnosti jeste zesilily, jestli jsem to neodpiskala zbytecne brzo… Dnes je to skoro 6 let, dodnes me to mrzi, jak to mezi nami dopadlo, ale diky novemu vztahu uz vim, proc to mezi nami nemohlo dlouhodobe fungovat. Ono to prejde, nebabrej se v tom, soustred se na sebe, mej se rada. :hug: :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
11.4.22 16:57

Byli jsme spolu 10 let. Dite mame take, ktere nastesti vzalo nas rozvod asi uplne nejlip protoze spolu vychazime s byvalim. Duvody byli hlavne odcizeni, zj jeho strany nezajem o sex, cas jsme travili kazdy jinde, proste nee uplne rodinny typ co by si se mnou sedl vecer na zahradu a pili vino. On to sam uznava ze je to asi jeho cesta, ze neni sschopny byt tim manzelem ktereho bych si zaslouzila. Takze asi tak.

  • Citovat
  • Upravit
663
11.4.22 17:31
@Anonymní píše:
Byli jsme spolu 10 let. Dite mame take, ktere nastesti vzalo nas rozvod asi uplne nejlip protoze spolu vychazime s byvalim. Duvody byli hlavne odcizeni, zj jeho strany nezajem o sex, cas jsme travili kazdy jinde, proste nee uplne rodinny typ co by si se mnou sedl vecer na zahradu a pili vino. On to sam uznava ze je to asi jeho cesta, ze neni sschopny byt tim manzelem ktereho bych si zaslouzila. Takze asi tak.

Tak asi si měla pádný důvod pro rozvod, když máte dítě. Nechtěla si takhle žít dál, natož do konce života. Tak zkus v sobě tuhle emoci zase vyvolat, abys zkusila přebít takové to co by kdyby. Nebo se zamysli, jestli to náhodou není tím, že nemáš žádného partnera nebo že o tebe projevují zájem je divní týpci. To pak má člověk taky tendenci sklouzávat k myšlenkám, že zas tak hrozný to nebylo s ex…chce to podle mě spíše víc energie do života a zkusit nové věci, co bys právě s ex nezažila. Můžeš mít pocit, že tvůj život stagnuje nebo se neubírá správným směrem po tom vše a nejjednodušší je sklouznout k tomu, zda rozvod byl správným rozhodnutím, přitom ten problém je jinde, spíš v tobě a životní aktivitě, než v rozvodu. Pokud si neumíš odpovědět, zkusila bych zajít k nějakému psychoterapeutovi, mně to kdysi hrozně pomohlo před rozchodem s ex, abych si utřídila myšlenky.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10171
11.4.22 17:33

Já se rozváděla před rokem a půl. Asi jednou jsem si říkala, zda jsem nemohla udělat víc… Ale pochybnosti nemám, vím že to byl dobrý krok.. a že kdybych chvíli ještě setrvala, už bych neodešla

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9
2.8.22 22:20

Mám podobný dotaz ačkoli úplně jiný příběh : s manželem jsme se rozvedli 2roky po svatbě, s 2 letym synem. Ačkoli jsem si ho brala jako lásku svého života, jsem ráda, že jsme se rychle rozešli, ptz se ukázal být narcistickou osobností s psychiatrickou dg. Bylo to strašný, co dělal od porodu. Nakonec se ještě ukázalo, že mě od porodu podvádí…neprekvapive, ale tehdy jsem mu věřila. Od rozvodu je to 1,5roku.
Mám krásný nový vztah, syn má nového partnera rád (I když smutní po tátovi), objektivně vím, že tohle partnerství je mnohem kvalitnější - je to přesně takový vztah, o jakém jsem snila a říkala jsem si, že to neexistuje…
A přes to - nějak se obtížně vyrovnavam s tou situací. Jsem pořád dost smutná, nebo vnitřně vztekla, bolí to. Hodně vnímám smutek a bolest z té ztráty iluzí? Že mi takovýmto způsobem ublížil člověk, kterému jsem věřila a milovala? Je mi skoro 40, bojím se, že další děti už mít nebudu, jsem naštvaná, že mě připravil o tu možnost mít rodinu… Po něm netruchlim, jsem ráda, že je pryč a že nebude vychovávat mé dítě, ale přes to je kontakt s ním divný po emoční stránce.
každopádně mi to celé přijde už dlouhé. Chtěla bych to už ukončit a nechat být. Jít dál.
Má někdo podobné pocity či zkušenost? Jak dlouho vám trvalo zapomenout?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová