Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
A jak hodně jste se kvůli tomu hádaly s partnerem/rodinou ![]()
No můžu ti říct, že docela horko těžko
A mít kluka, tak se neshodneme snad na ničem… Ale nehádali jsme se, to vůbec, spíš já furt navrhovala a navrhovala podle kalendáře (ale sama jsem cítila, že to pořád není to pravé) a manžel všechno zamítal, moji rodiče do toho taky trochu krafali a na každý návrh mi hned oponovali, jak se to jméno dá komolit nebo prznit
Ale všechno to bylo spíš v legraci… Jednou jsem koukala na telku na seriál, kde mě zaujalo jméno jedné z postav, jen tak zkusmo jsem ho nadhodila a všichni z něj byli nadšení… v prvotním výběru vůbec nebylo, nikdy jsem o něm ani nepřemýšlela, ale jsem nakonec moc ráda jak jsme se rozhodli, protože nikoho toho jména osobně neznáme a každý nám ho chválí
Takže tak trochu šťastná náhoda ![]()
Oba jsme si napsali seznam jmen, co se nám líbila a hodila se k přijmení. Co jsme měli společné a co nás zaujalo na seznamu druhého jsme napsali na další papír. Z toho jsme vybrali pět jmen a pak nakonec finální. U prvního jsem tomu trochu pomohla
O dítěti jsem mluvila jedním jménem někdy od třetího měsíce. Spíš to bylo takové škádlení, protože muž byl zásadně proti, ale nakonec si tak zvyknul, že když jsem nke konci těhotenství já navrhovala jiná, prosadil si to „moje“ původní
U druhého dítěte se nám z té pětice líbila jména všechna víceméně stejně, tak jsme losovali…asi na třikrát, než jsme byli spokojení ![]()
S rodinou jsme se nehádali, protože to jsou naše děti. Moje máma měla trochu problém s prvním, že je to „divné“ a nikdy nikdo v rodině (naší, ani partnerovo, nikdy nebyl), ale nakonec se s ním ztotožnila rychleji než my jako rodiče (několik měsíců jsme oba s mužem občas oslovovali dítě jinými jmény než tím, co jsme mu dali
). Jediné, čeho jsem se bála, že nám ho bude rozmlouvat moje babička
Takže té jsme řekli, že to bude Teobald a když se syn narodil a pojmenovali jsme ho jinak, tak se jí ulevilo (a ani neřešila vybrané jméno
) a u druhého byla rovnou ráda, že už o Teobaldovi neuvažujeme.
Příspěvek upraven 24.01.16 v 02:07
No za prve rodiny jsem se vubec neptal…jsou to naše děti…i kdybych mel dva syny a jeden se jmenoval Adolf a druhej Hitler…je každemu po tom prd..když to přeženu..je to jen na vas dvou…a ja si vzal kalendar a napsal 10 mužskych a deset ženskych jmen…žena udelala to same…pak jsme jmena na kterych jsme se schodli roztřidily podle pohlavi…dal jsem je do kloboučku a žena losovala ženske a ja mužske… a máme Filipka a Adrianku
a spokojeni jsme oba…mimochodem Adrianka nam zustala uz od prvniho vybirani ![]()
U prvního jsme nevěděli..já měla pár tipů, ale přítel všechny vetoval..pak navrhl Daniela, a mě se to hrozně zalíbilo..takže to bylo jak jsme chtěli oba. u druhýho jsem napsala asi 8 jmen co se mi líbily, on mi 5 pro něj nepřijatelných vyškrtal, a ze zbylých 3 nechal rozhodnutí čistě na mě..tam jsem se až měsíc před porodem rozhodla pro MAtyáše. a u třetího jsem chlapovi oznámila už u počuranýho testu, že pokud to bude 3. kluk, tak to prostě bude Robin, kterýho mi poprvý i podruhý vetoval.Moje vysněný jméno už od puberty. tak máme Robina ![]()
Ahoj, my vybirali podle data narozeni, nechteli jsme aby prcci meli svatek a za mesic narozeniny, protoze jamam vse v zime a jako dite jsem byla zklamana ze nemuzu nic slavit venku na zahrade…Potom jsme prihlizeli na to, ze by deti mohli rackovat, takze jmena bez R… Kazdopadne na zbytek rodiny nehled, jiste prijdete na to spravne;-) Taky jsme koukali aby se jmena ve skolepak nemohli dat nejak moc zesmesnit jako treba Linda pinda… Dnesni deti jsou totiz strasne zle:-( Hodne stesti…
Hledali jsme pomocí kalendáře a vybírali jména, které přišly přijatelné nám oběma. Seděli jsme v kuchyni s diářem v ruce a šli jméno od jména.
Nehádali jsme se o tom s nikým a nikdy. Naši příbuzní nás respektují a nedělají si žádné nároky na pojmenování našeho dítěte. Moje maminka se mi trochu snažila vnutit své oblíbené jméno, ale muselo jí být od začátku jasné, že to nedám. Žádné hádky v tom nebyly.
U mne asi dlouho dane
odmala se mi libilo jmeno Daniel, vedela jsem, ze syn to ma dane, navic v te dobe vzacne, neobvykle jmeno. Kdyz mel 5 roku, nechala jsem si vytetovat ornament na ruku s inicialem a az pak si vsimla, ze hned vedle je G, takze Gabrielka
Vybirala jsem vzdy jmena at nema narozeniny a svatek moc u sebe atd. Navic k nesklonovatelnemu prijmeni nam kazdej chvali
Nejvetsi zadrhel byl, ze byt to kluk, manzel chtel staroceske jmeno typu Frantisek apod, na tom jsme se moc neshodli. ![]()
Měla jsem dávno dopředu vybraná jména, která se mi moc líbila a manžel neměl námitky ![]()
Manžel je cizinec, takže jsme vybírali jména bez diakritiky a taková, aby se psala i četla bez problémů v obou zemích.
U prvního dítěte jsem v knize od Knappové zašktrla jména, která bych byla ochotná dát, manžel se na to podíval, první byl Alexander, tak řekl, že to by šlo a holka že bude Alexandra, tu jsem měla zaškrtnutou taky, takže nebyl problém a narodila se Alexandra.
U druhého jsme neměli problém se shodnout se jménem u holky, zato u kluka byl problém velkej, navrhla jsem asi 20 jmen, ani jedno se mu nelíbilo, nakonec ani nevím, jak jsem na to přišla, ale napadlo mě Valentin a bylo vybráno. Takže na prvním jménu jsme se shodli za půl minuty, druhé řešili několik měsíců.
U Alexandry trochu brblala moje mamka, že je to moc dlouhé, tak jsme u druhého jméno neřekli nikomu a byl klid ![]()
My byli domluvení že já vyberu jméno pro kluka a muž pro holku. Já měla jasno brzy, muž se v tom trochu plácal
Tak jsme sedli a vybrali jméno spolu. Dali jsme první na kterém jsme se oba shodli. Sice pak přišel že by jsme mohli dát jiné, ale já udělala smutné oči že to první se mi líbí víc a bylo ![]()
Mám tři děti..první byl jasný to už jsem věděla hned ak mi řekli, že čekám kluka.Je Ondřej..na druhou dceru vymyslel jméno tehdy 5letý Ondra a byla Simona a na třetí dítě to vymyslela přítelova neteř..on tehdá vymýšlel jméno pro ni a ona ted už dospělá vymyslela jméno pro naše dítě..po děděčkové mamince je Lucie..a rodina to vzala a nehádaly jsme se, protože to jsou pěkné jména a za druhé to byly moje těhotenství, moje děti ![]()
Mame chlapce a slo to trosku ztuha, u holek se mi libila kvanta jmen, klucici mj spis nikdy nezajimala. Selektivne jsme vybrali dve jmena s tim, ze uvidime po porodu. Muze jsem po porodu poslala za malym jmeno vybrat, vybral naprosto spravne. Jmeno, ktere je leta letouci v ceskem kalendari, ma skvely vyznam, nedela problem cizincum a neveze se na zadne modni vlne, ve tride je sam, v rodine ci mezi prateli se nevyskstuje. Pritom to neni zadny vystrelek.
Do vyberu nekrafal nikdo, protoze nikomu jsme nerekli ani pohlavi, ani tipy na jmena
.
Máme holčičku, dlouho (ještě před početím) jsme uvažovali, že by to mohla být Dana, ale nějak jsme to potom zamluvili. Pak mě jednou - asi v 8. měsíci - napadlo „A co Gabriela?“ a manžel hned souhlasil, cítili jsme, že to je TO ONO, jméno si nás našlo samo.
Našim se to jméno moc nelíbilo, ale teď si neumí představit jiné. Kluk měl být Jaromír, po prastrejdovi - ale taky jsme tím nebyli úplně přesvědčeni, takže jsme byli rádi, že se nám potvrdila holka. ![]()
Vzali jsme kalendář a každý zvlášť vypsali všechna jména, která se nám líbí. Pak jsme tyto seznamy porovnali a na další papír vypsali jména, na kterých jsme se shodli. Ty nám pak viseli na lednici a průběžně jsme vyškrtávali, až zbylo jedno chlapecké a jedno pro holčiku. (pohlaví jsme nevěděli ani u jednoho těhotenství).
Takhle jsme to udělali i u druhého těhotenství, kde u chlapečka vyšlo jméno Petr. Nakonec mi manžel o Vánocích sdělil, že pokud to bude chlapeček, tak ho můžeme pojmenovat jménem po něm (on po sobě jméno nechtěl, ale věděl, že mi se to líbí a já bych chtěla), takže nakonec máme Filípka ![]()