Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nauc se mit rada sama sebe a neber kazdeho chlapa jako potencionalniho otce vytouzeneho ditete. Proste si zkus uzivat, ne kazdy chlap je kokot. Pokud budes sama se sebou srovnana, ver ze najdes taky srovnaneho chlapa ![]()
Možná to moc řešíš, prostě až příjde tenpravej určitě to poznáš…a proč nezačít zrovna tím přátelstvím nebo kamarádstvím a třeba se to postupně promění v něco ještě pevnějšího. ![]()
@pikola: Ráda se právě myslím mám, dopřávám si, co chci, plním si přání, a nemám ráda omezování, které jsem zažila v minulém vztahu ![]()
E.
@Kate888: Právě že to nechci, zamilovanost představuje riziko, že toho dotyčného neuvidím v pravém světle, ale přibarveně… a bude to zase průser.
Tak nesmis to brat od zacatku jako pruser, tak ne vzdy to vyjde, ale to neznamena, ze to nevyjde priste, ne? Asi se moc bojis, ze ti zase nekdo ublizi..
No tak se s někým nejdříve seznam pouze na kamarácění…já to tak u jednoho vztahu měla taky. Zjistila jsem, že je fajn no a pak to nějak zajiskřilo jenže už jsem se nebála proklepla jsem si ho a bylo to fajn. nevyšlo to z mé strany, můj ex byl až moc, moc hodný.
Možná se jen bojíš, tak do vztahu raději nejdeš. Jestli je ti dobře samotné tak to nehroť, dělej co tě baví, užívej si a časem se ten pravý objeví!
Ahoj, když vztah nedopadne, tak mají na tom podíl oba i když třeba různou měrou. V čem byl ten problém u tebe? Proč znamená vztah = utrpení? Nejsi na partnerovi třeba příliš závislá? Nemáš velká očekávání? pocit, že dáváš víc než on a že ti to „nevrací“?
Píšeš, že zamilovanost nechceš, ale na mě to působí, že @Kate888 to myslela tak, že nejdřív poznáš toho muže jako kamaráda a když budeš znát jeho postoje a vlastnosti, tak najednou třeba zjistíš, že se vaše přátelství přehouplo ve vztah a tam je právě eliminováno to riziko růžových brýlí.
Jinak zkus komunikovat s muži jen v přátelské rovině, aby ti nevolali každý den a tys je po 3 týdnech nemusela odmítat. Prostě jim to říct hned a narovinu, aby věděli, zda do tebe chtějí investovat svůj čas, protože to odmítání z tvé strany musí být pro tebe těžké, ale i vůči nim to není moc fér, když to nemáš porovnáno sama se sebou…
@Petrushca: Ano, ještě k tomu tam mám v pozadí to, že nechci, aby mi zase někdo ublížil…
Už si něčeho všimla i má mamka, když viděla, že už asi 15. nápadníka posílám k vodě, tak mi řekla: Ty už máš strach viď??
Je mi 35.
@Malaga: O příčině rozpadu stále mluvit nedokážu, všechno se mi to potom vrací a celý den je pak v čudu… Ale byl to dost vážný důvod.
To také nevím, proč vždycky tak trpím ve vztahu?? Taky jim vůbec nedůvěřuju. Chlapi mě v životě hodně zradili
. Tím se nechci litovat, jen vysvětluji příčinu..
Dnes mám jít s 1 do kina. A povídal, ať vymyslím něco po tom, kam ještě zajdeme.
Ale já chci jít jen do toho kina, a nechci už pak nikam jinam jít s ním.
A přijde mi, že to nechápou, denně mě někdo nahání, úplně mě to obtěžuje, jednoho jsem se zbavila, tak zavolá další… K vzteku!
Moc ráda se směju, dělám vtípky
, ač to zní blbě takhle se komentovat, tak lidi mě znají jako zábavnýho člověka, který si z ničeho moc nic nedělá, což tak opravdu je
. Asi proto mě vyhledávají, protože v běžném životě nedávám nic znát, jsem v pohodě, jen uvnitř to někdy řeším, sem tam, né nějak vyhroceně..
Těm, co telefonují, to říkám narovinu, ale někteří telefonují dál…?! ![]()
E.
A co takhle být nějakou dobu opravdu sama - bez nápadníků, kina a s nimi atd. Prostě hned říct, že vztah nechceš, tohle jednání mi přijde dost nefér, i když chápu, že to neděláš schválně. Třeba jak si napsala - chci jen do kina a nikam jinam. Já kdybych plánovala s někým ev. vztah, tak bych s ním chtěla trávit maximum času, v kině toho spolu moc neprožijete
Nejdřív si to musíš srovnat ty a až pak zkus s někým někam jít…
@Anonymní píše:
@Malaga: O příčině rozpadu stále mluvit nedokážu, všechno se mi to potom vrací a celý den je pak v čudu… Ale byl to dost vážný důvod.To také nevím, proč vždycky tak trpím ve vztahu?? Taky jim vůbec nedůvěřuju. Chlapi mě v životě hodně zradili
. Tím se nechci litovat, jen vysvětluji příčinu..
Dnes mám jít s 1 do kina. A povídal, ať vymyslím něco po tom, kam ještě zajdeme.
Ale já chci jít jen do toho kina, a nechci už pak nikam jinam jít s ním.A přijde mi, že to nechápou, denně mě někdo nahání, úplně mě to obtěžuje, jednoho jsem se zbavila, tak zavolá další… K vzteku!
Moc ráda se směju, dělám vtípky
![]()
, ač to zní blbě takhle se komentovat, tak lidi mě znají jako zábavnýho člověka, který si z ničeho moc nic nedělá, což tak opravdu je
. Asi proto mě vyhledávají, protože v běžném životě nedávám nic znát, jsem v pohodě, jen uvnitř to někdy řeším, sem tam, né nějak vyhroceně..
Těm, co telefonují, to říkám narovinu, ale někteří telefonují dál…?!
E.
No jo, jenže ty v pohodě podle toho co píšeš vůbec nejsi. Nedokážeš mluvit o příčině rozchodu - tak ses s tím zřejmě ještě vůbec nesrovnala a to je fakt problém, protože to tam furt máš. Může tě to překvapit když to budeš nejméně čekat, prostě si to v té nezpracované formě táhneš pořád sebou.
Nemyslím to zle, ale vyprdni se teď na chlapy a věnuj se sobě. Mužům nedůvěřuješ - tak asi sama víš, že bez důvěry se žádný (ani přátelský) vztah postavit nedá.
Dneska tomu nápadníkovi bych poslala SMS, že dneska mi vyjdejen to kino, tak aby to věděl a mohl si třeba domluvit ještě něco po tom vašem kině. Je možné, že se třeba naštve a zruší to celé anebo bude fakt jen to kino tak, jak si to přeješ.
A teď čistě ze zvědavosti - píšeš, že tě denně někdo nahání - odkud se ti nápadníci berou? to tě oslovují na ulici? nebo v práci? Děkuju. M.
@Reinka: Předtím, než jsem poznala přítele, jsem byla dlouhou dobu sama.
Já měla jen 2 vážné vztahy, je mi 35 let. Každý z nich trval 2,5 roku. To ostatní - troufám si říct, že to bylo jenom takové „na kávičku“.
Oba dva se rozpadly kvůli tomu, že mi začli dělat něco, co se neslučovalo se vztahem. Kdyby to nedělali, tak bych ve vztahu pokračovala dál. Ale tahle mi vlastně ani jeden ani druhý nedali šanci, musela jsem se rozejít.
@Malaga: Nefér mi přijde spíš on, když mu 100× řeknu, že jdu jen do kina, a on pořád, ať něco zkusím ještě vymyslet.
E.
Dej tomu čas, hned na začátku řekni že teď vztah nehledáš, ale můžete být kamarádi. Až toho člověka dobře poznáš tak třeba přijde i láska. Je vidět že máš strach. Každý chlap není hajzl. Otravné nápadníky bych odpálkovala, buď budou chápat že se chceš jen přátelit nebo za to nestojí.
Ahoj děvčata, je to takové složité téma, pokusím se to popsat:
Od mého rozchodu, který pro mě byl tím nejtěžším v životě, už je to delší dobu. Přesto se nedokážu bavit s muži, zájem o mě mají, ale z mé strany je úplně zamrzlo. Takže většinou tak po 3 týdnech, kdy mi každý den volají, tak jim řeknu, že se potřebuji dát dohromady a že teď nejsem připravená na vztah. Tak to vzdají. Pak se objeví další a to celé zas znovu
…
Jsem ráda sama a docela si vystačím, mám stále co na práci, jen někdy mi bývá smutno, hlavně navečer, ale trvá to vždy jen pár minut, dá se to přežít. Ale nemám to, po čem nejvíc toužím - dítě.
S posledního vztahu si pamatuji akorát hádky a to, jak jsem trpěla a pořád jsem kvůli němu brečela, protože mi dělal dost hrozný věci (nechci se patlat ve vzpomínkách). Jsem ráda, že už je to za mnou.
Bohužel, všimla jsem si, že pro mě vztah = utrpení
. Když se zamiluju, tak pak trpím jak zvíře. Jak to vezmu bez emocí, jen jako kamaráda, tak jsem naprosto v pohodě.
Jak to zlomit? Co dělat? Jak to řešit? Jste na tom někdo podobně?
Prosím neraďte mi psychology ani terapie, už jsem jich několik navštívila

Potřebuji si to srovnat já sama se sebou, někde v sobě objevit lásku pro muže.
Prosím o anonymitu - je to pro mě těžké.
E.