Jak najít cestu?

9
24.7.20 09:43

Jak najít cestu?

Ahoj, trochu tady nastíním mojí situaci a budu ráda, když mi pomůžete najít řešení nebo aspoň radu. Mám přítele se kterým jsem 7 let, máme spolu 3 děti a on má z předchozího vztahu 1 holčičku (8 let). Když jsme se poznali, tak už spolu skoro rok nebyli. V začátcích se konali nějaký naschvály ze strany přítelkyně, nechtěla, abych malou vídala. Vlastně jsem se s ní začala vídat až když jí byly 3 roky. A to jí měl třeba na pár hodin, mě se bála, styděla se. Vlastně to celé bylo všechno zváštní i ze strany přítele, myslím si, že k ní nikdy neměl pořádný vztah.. Narodila se jim, když ex bylo 18 a mému příteli 22 a on jí pochopitelně nechtěl. Takže už od toho se ten vztah odvíjel si myslím.. Ale abych neodbočovala, jde mi o to, že bych si k ní ráda našla cestu, protože momentálně jsem došla do fáze averze. Kdybych to tu měla všechno vypisovat, tak tu jsem týden, ale napíšu pár příkladů, co mě k té averzi dovedlo. Za prvé.. Jezdívali jsme ke tchýni na návštěvy a pokaždé tam musela být i jeho dcera, protože on jí vídal málo, tak si to tchýně vynutila a pak přítele nutila, aby si jí vzal na klín, choval jí, atd.. Já tohle chápu, ale náš syn, v té době 3 letý, se chtěl chovat taky, byl malý, takové věci nechápal a tchýně při každé návštěvě mu řekla, ať teď nechá pochovat jí, že on má tatínka doma pořád. Za druhé.. jeho ex po tom, co jsme se dali s přítelem dohromady, mu ještě první dva nebo 3 roky vypisovala a lákala ho zpět, což mě pochopitelně vytáčelo. Já pak pokaždé byla naštvaná, když jel za dcerou, ale ne kvůli tom, že si jel pro ní, ale kvůli tomu, že jsem věděla, že mu exka bude zase tlouct něco do hlavy. Za třetí.. Bohužel partner od začátku nebyl sdílný a věci podle mě důležité, mi nikdy neříkal, pořádně se se mnou nebavil. Pro mě je komunikace hodně důležitá, on si zase radši všechno nechával pro sebe. Nejvíc paseky tam nadělala tchýně s tím neustálým rozdělováním dětí a vynášení jeho dcery do nebes. Prostě si připadám i hodně ukřivděná, protože za těch 7 let co jsme spolu, mi prostě ten vztah přítele s jeho dcerou, nepřipadá v pořádku, prostě podle mě o ní nejeví dostatečný zájem, vidí jí třeba jednou za měsíc a ještě když si pro ní má jet, tak míssto toho, aby si jí vyzvedl už ráno a užil si s ní celý dden, tak jí vyzvedne až v 1 a odveze v 5-6, což mi připadá málo. A mě pak vyčte, že tam nejezdí kvůli mě, aby se se mnou nemusel hádat i přesto, že už mi kolikrát řekl, že se mu prostě za ní nechce. Pak si připadám jako blbec, že za to můžu já. Ještě chci teda říct, že když ona k nám přijede, tak většinou to skončí jen u pozdravu a pak mě jakoby ignoruje a já nevím jak si k ní najít cestu, jak s ní mluvit. :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
13843
24.7.20 10:33

Z celého článku, i když jste to popsala si můžeme udělat obrázek, ale i dost zkreslený, protože jen vy víte, jak to všechno je, jaké z toho máte pocity, v čem žijete.
Mám pocit, že váš přítel nejeví o malou vůbec žádný zájem a stýká se s ním pouze kvůli vám nebo možná kvůli svému špatnému svědomí. Vezme si jí občas, aby se neřeklo. To mi přijde hodně smutné a zvláštní, když má s vámi další 3 děti, myslela bych si, že bude mít k dětem pěkný vztah. Docela aby mě zajímalo jak se chová k vašim společným dětem :think: Vy jste teda v nelehké situaci, pokud to chcete řešit. Já bych nejspíš přítele nenutila i když by mi to bylo líto. Snažila bych se mu nastínit, jak to vidím já a pokud by si z toho nic nevzal, jeho věc. Sám si musí přijít na to, že o hodně přichází. A pokud se chcete spřátelit více vy s malou, nebude to asi jednoduché, pokud vás ignoruje, nejspíš je naočkovaná z domova :( Zkusila bych až si pro ní manžel zase pojede, jet s nima, nedělat scény, nerozčilovat se, že se s vámi malá nebaví, prostě dělat jakoby nic a když bych s ní šla třeba kolem stánku se zmrzlinou, zeptala bych se jestli si dá, že vy máte chuť, vzala bych i všechny své další děti, abyste byli všichni pohromadě a né jenom váš přítel s malou. Jeďte na rodinný výlet, za zábavou…můj názor :mrgreen:
Držím palce ať se vám podaří se s malou spřátelit a trpělivost :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
25897
24.7.20 10:34

K dítěti bych se chovala normálně, mile jako ke svým. To si s ní neumíš ani popovídat o škole nebo jejích zájmech? A proč ji nemáte pravidelně třeba na celý víkend? A jak vychází se svými sourozenci?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
915
24.7.20 10:37

Je to první vnučka, takže proto to protěžování. Ty to nemáš jednoduché, jsi jen přítelkyně a tolik závazků na krku, a on mezi tím jen proplouvá aby si s nikým neudělal zle, nebo se mi to zdá? A ta holčička to také nemá jednoduché, ten nezájem z jeho strany. Myslím, že sama to nevyřešíš.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
ontarova.stara
24.7.20 10:39

Tak zakladem k navazani a vytvoreni jakehokoliv vztahu mezi lidmi je pravidelny kontakt. Ten vy prakticky nemate, rozhodne ne v takove intenzite, ktera by mohla vytvorit pouto. Zacala bych pravidelnym vidanim, byt treba na par hodin, pozdeji pridala celodenni vylet, vikend. Pomalu a postupne, nelze za dva mesice dohnat osm let, to je treba si uvedomit.
Babickou protezovana mi neprijde, spis se ji snazi svym zpusobem nahradit to, co ji otec nedal a nedava. Zajem, pouto, lasku.

Příspěvek upraven 24.07.20 v 10:40

  • Citovat
  • Upravit
951
24.7.20 10:40

Jako první věc mě napadá toto: chce Tvůj muž vůbec vytvářet pro dcerku rodinné zázemí? Vychází mi z toho, že se tu nejvíc snaží babička…

Vztah se tvoří tak, že s tím druhým chceš být…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8995
24.7.20 10:43

Za těch sedm let jste toho kromě svatby stihli dost. Tři děti ho doufám u tebe udrží!!! Vztahy s první dcerou moc neřeš, buď si srdnatě až bude starší, nebo možná nikdy.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
81685
24.7.20 10:51

@FrankovaL celé jsem to nečetla
moje sestřnice měla přítele, který měl pětiletého chlapečka, a moc si ho nebral a moc se o něho nezajímal
narodily se jim dvě krásné holky - a ejhle po cca 10 letech přítel od nich odešel a o holky se nezajímá, nebere si je a neplatí alimenty

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9757
24.7.20 11:50
@FrankovaL píše:
Ahoj, trochu tady nastíním mojí situaci a budu ráda, když mi pomůžete najít řešení nebo aspoň radu. Mám přítele se kterým jsem 7 let, máme spolu 3 děti a on má z předchozího vztahu 1 holčičku (8 let). Když jsme se poznali, tak už spolu skoro rok nebyli. V začátcích se konali nějaký naschvály ze strany přítelkyně, nechtěla, abych malou vídala. Vlastně jsem se s ní začala vídat až když jí byly 3 roky. A to jí měl třeba na pár hodin, mě se bála, styděla se. Vlastně to celé bylo všechno zváštní i ze strany přítele, myslím si, že k ní nikdy neměl pořádný vztah.. Narodila se jim, když ex bylo 18 a mému příteli 22 a on jí pochopitelně nechtěl. Takže už od toho se ten vztah odvíjel si myslím.. Ale abych neodbočovala, jde mi o to, že bych si k ní ráda našla cestu, protože momentálně jsem došla do fáze averze. Kdybych to tu měla všechno vypisovat, tak tu jsem týden, ale napíšu pár příkladů, co mě k té averzi dovedlo. Za prvé.. Jezdívali jsme ke tchýni na návštěvy a pokaždé tam musela být i jeho dcera, protože on jí vídal málo, tak si to tchýně vynutila a pak přítele nutila, aby si jí vzal na klín, choval jí, atd.. Já tohle chápu, ale náš syn, v té době 3 letý, se chtěl chovat taky, byl malý, takové věci nechápal a tchýně při každé návštěvě mu řekla, ať teď nechá pochovat jí, že on má tatínka doma pořád. Za druhé.. jeho ex po tom, co jsme se dali s přítelem dohromady, mu ještě první dva nebo 3 roky vypisovala a lákala ho zpět, což mě pochopitelně vytáčelo. Já pak pokaždé byla naštvaná, když jel za dcerou, ale ne kvůli tom, že si jel pro ní, ale kvůli tomu, že jsem věděla, že mu exka bude zase tlouct něco do hlavy. Za třetí.. Bohužel partner od začátku nebyl sdílný a věci podle mě důležité, mi nikdy neříkal, pořádně se se mnou nebavil. Pro mě je komunikace hodně důležitá, on si zase radši všechno nechával pro sebe. Nejvíc paseky tam nadělala tchýně s tím neustálým rozdělováním dětí a vynášení jeho dcery do nebes. Prostě si připadám i hodně ukřivděná, protože za těch 7 let co jsme spolu, mi prostě ten vztah přítele s jeho dcerou, nepřipadá v pořádku, prostě podle mě o ní nejeví dostatečný zájem, vidí jí třeba jednou za měsíc a ještě když si pro ní má jet, tak míssto toho, aby si jí vyzvedl už ráno a užil si s ní celý dden, tak jí vyzvedne až v 1 a odveze v 5-6, což mi připadá málo. A mě pak vyčte, že tam nejezdí kvůli mě, aby se se mnou nemusel hádat i přesto, že už mi kolikrát řekl, že se mu prostě za ní nechce. Pak si připadám jako blbec, že za to můžu já. Ještě chci teda říct, že když ona k nám přijede, tak většinou to skončí jen u pozdravu a pak mě jakoby ignoruje a já nevím jak si k ní najít cestu, jak s ní mluvit. :mavam:

Chápala bych averzi na manžela, tchýně se stejně jako ty snaží, aby měl vztah s dcerou. Co nedáš, nedostaneš. Dcera tuší, že je její existence pro tebe těžká a máš averzi, že ji táta vlastně nechce, tak jí holt není s vámi dobře. A v takové situaci se dá těžko vypěstovat láska. Srovnejte se vy dospěli a bude to fajn.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová