Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co psycholog nebo poradna (spolecne)? jinak tohle nejde zapomenout nikdy, odpustit mozna (kazdy to ma jinak), ale zapomenout tezko…
proste to ten vztah poznamena, otakzou na kolik a jak s tim pracovat dal, ale uz nikdy to nebude jako driv.
@Anonymní píše:
V květnu lonskeho roku si partner z ničeho nic v sobotu se slovy miluji tě brzo se vratim odjel za kamaradkou do brna. Přijel delal jako by nic ale ona sama mi napsala co se stalo, že se zamilovala že on ji napsal po ceste zpatky sms že se asi taky zamiloval. (Do té doby jsme měli idealni vztah co by nam mohl kdekdo zaavidět). trpěla jsme jako pes dva msice pod jendou střechou s tím hajzlem ale porad jsme ho milovala a dokud jsem vedela ze s ni nespí byla jsem ochotna to všechno odpustit a zapomenout. hlavne kvuli naseho tehdy pulrocniho syna.Ona sama to po několika mých histerických scenach a pruplesku jeji matky ktere to vyzvanil jeji bratr ktery me uklidnoval vzdala a opustila ho (ted ma o 15let starsiho zenateho chlapa s dvoumi detmi, takze vam asi muze bejt jasny co si o te male **** myslim).
Nejak jsme to vstrebala a videla jsme na nem ze to byl nejakej preslap, neustale mi pak venoval cas, veskerou svou pozornost byl mily ochotny, bylo videt ze ho to mrzi.
Jenže nemuzu na to zapomenout. Neustale mě to doslova uzira. Miluju toho chlapa ale tak strasne to boli. Je to 7mesicu zpatky a ja mam strach. Muze se to stat znovu? muze to je jasne, jen me neustale ujistuje ze znovu takovou chybu uz nikdy neudela jenze nemuzu, chcu ale nejde to, verit mu… Kdykoliv se zdrzi po praci nebo nekde mam strach ze v tom je jina. Kdyz mu napise nejaka kamradka s kterou se uz nestyka mam strach.
Ano jsem prehnane zarliva ale nevim jak dal…Nevim jakto vypustit a zapomenout.
ŁokiŁa
Jde to vubec?
v takovém případě se na to vykašli a jdi dál. Jinak se užárlíš.. je to zbytečné a k ničemu to nevede.
Nevím, jestli pomůže psycholog, ale hlavně se musíš povznést ty. pokud to nedokážeš, asi nemá smysl ve vztahu pokračovat.
Máš to těžké..zkus se nad tím povznést a jak to zvládneš buď na sebe hrdá!! Já ti fandím!! Všechno vyléčí až čas…když se nad tím zamyslím, asi by mě to taky užíralo a trápila bych se, jenže trápení se projeví vždy pak jen na tvým zdraví, a to ti za to nestojí!!
![]()
Mám něco podobného za sebou, ale ten můj mi opravdu zahnul..odpustila jsem mu, ale nezapoměla..pak jsem mu šla prát montérky a našla v kapse dopis od soudu, že ta dotyčná, co mi s ní zahnul, otěhotněla a teď se s ním soudí o alimenty..přesto jsem s ním zůstala..ALE..už to nebylo jako dřív, taky jsem ho podezřívala při každém pozdržení, každé smsce..šílený..nakonec jsem to ukončila, protože je to opravdu zbytečné trápení, strach, nedůvěra, ztracené roky..
Podle mě - když už se to jednou stane, je to jen otázka času, kdy to všechno selže úplně
..
Něco jiného ovšem je - když jsou dva manželé a jsou v tom děti..i když je to stejně prekérní a bolestivé, už kvůli těm dětem bych se snažila všechno srovnat (jsem dítě z rozvedeného manželství)..
Držím palečky, aby všechno dobře dopadlo ![]()
Tak prvne…jestli to neni notoricky suknickar, tak se zamysli, co mu ve vztahu chybi…pises, ze mate ulrocniho synka a pece o dite da urcite zabrat a pak muze vaznout komunikace, sex,…udelejte si cas na sebe smejte se spolu, venujte se sobe at nemusite hledat nekde jinde to, co muzete mit doma
Ahoj zakladatelko, 7 mesicu neni dlouha doba, je jasne, ze te to trapi. A obzvlast, kdyz z prispevku vyplyva, ze to ukoncila ta dotycna, jinak by to dopadlo kdovi jak…Jestli se to muze stat znova, to musis vedet ty sama, na kolik dobre ho znas. Pokud mas pochyby, tak si s nim o tom zkus promluvit a kdyz si stale nebudes jista, tak ten vztah asi nadale nema smysl, jen by ses uzirala
Ahoj zakladatelko, je to tezke a sama jsem si sem zasla pro radu kdyz jsem zazila neco obdobneho, jsou to 4 mesice co me opustil partner a ja se ho ale neminila vzdat a tak jsem bojovala. Mesic nebyl semnou, mam nyni jen par dni do porodu a nehodlala jsem prihlizet tomu ze za malickou bude jen jezdit. Vybrala jsem a partner se vratil. Jeste dneska lituju toho ze jsem ty mali… nedala pres drzku kdyz jsem mohla. A co pomohlo.? Musis zacit verit, clovek se celi zivot boji sze se neco zkazi, taky se bojim ale. svyma argumentama a chovanim me presvedcil ze je mu to lito.Chce to nekontrolovat ho a zacit zase verit.Jde to tezko ale jde to.to.vim.Clovek svym zpusobem odpusti ale. nezapomene. Drzim vsechny palecky aby se ti uz ulevilo a bylo lepe. D..
Mila zakladatelko, taky jsem si tim prosla a vlastne porad prochazim, bohuzel u nas uz k tomu sexu doslo a nejednou, sama tu mam diskusi o neschopnosti odpustit manzelovu neveru, moc mi nektri pomohli
bud rada, ze u vas k tomu aktu nedoslo, ze to skoncilo jen u zamilovani a ne u tehotenstvi jako tu psala jina uzivatelka ![]()
sednete si rekni mu vsechno co citis, je dulezite byt k sobe otevreni
,naprosto, sama jsem to manzelovi rekla, ze se mu snazim znovu verit, ze kdyz ale pipne sms, nebo je sam doma, nebo dyl v praci, ze me popada strach a panika a promluvili jsme si o tom
dej tomu cas
,jsem naprosto za, aby jsi zkusila poradnu at uz jen sama, nebo oba, je videt, ze te to velice trapi, musis pokud ho milujes a chcete byt spolu se pokusit nad to povznest, schvalne pisu snazit
,protoze proste to jen tak udelat to nejde a je to beh na dlouhouuuu trat
drzim ti moc palce aby jste to zvladli, oni ti chlapi proste delaji tyhle blbosti (psano HODNE odlehcene) a pak lituji
Chtěla jsem založit podobné téma, jak odpustit a zapomenout, před deseti lety mi hodně ublížil jeden člověk, ale furt mě to žere, rozumově jsem si to milionkrát zdůvodnila, mohla bych říct, že přes všechnu bolest mi to nakonec i pomohlo, ale pak se mi to zas vyloupne a já brečím a nadávám a tak ho nenávidím, myslela jsem si, že už je to za mnou, ale není, nechápu proč se s tím nemůžu porovnat, lidem se dějí horší věci a překonají to a já se furt patlám v hnoji. Mám pocit, že mozek to zpracoval, ale srdce furt krvácí. Už je to deset let, jak to už nechat být a začít žít?
@Anonymní píše:
Chtěla jsem založit podobné téma, jak odpustit a zapomenout, před deseti lety mi hodně ublížil jeden člověk, ale furt mě to žere, rozumově jsem si to milionkrát zdůvodnila, mohla bych říct, že přes všechnu bolest mi to nakonec i pomohlo, ale pak se mi to zas vyloupne a já brečím a nadávám a tak ho nenávidím, myslela jsem si, že už je to za mnou, ale není, nechápu proč se s tím nemůžu porovnat, lidem se dějí horší věci a překonají to a já se furt patlám v hnoji. Mám pocit, že mozek to zpracoval, ale srdce furt krvácí. Už je to deset let, jak to už nechat být a začít žít?
Přestaň na to myslet a přestaň to pitvat. Stejně to k ničemu není. Obrať svoji pozornost na něco jiného.
Když si na tu osobu vzpomeneš, zkus tu myšlenku odložit a začít myslet na něco jiného. Ze začátku to půjde hůř, ale podle mě se to dá nacvičit.
Oživováním starých křivd ničemu nepomůžeš
.
Stalo se mi něco podobného, možná i horšího, manžel se mi zamiloval do kolegyně z práce. Čekala jsem s ním zrovna naše druhé dítě. Jejich vztah tehdy trval půl roku. Pro mě naprosto šíleného půl roku, kdy si člověk uvědomí, že vše čemu věřil se zbortilo jako domeček z karet. A nejhorší je, že s tím nemůžete udělat nic, pokud o to nestojí i ten druhý. Než se to stalo říkala jsem si, že kdyby mi byl někdy chlap nevěrnej tak ho vykopnu, ať si jde, co taky s ním…, jenže když se to najednou stalo, já doma 3 leté dítě a druhé na cestě.., nešlo to. Jediné co jsem si přála bylo, aby mě zase miloval, aby o mě stál, abych byla zas ta jediná… Zkoušela jsem to po dobrém, nekřičela jsem, snažila se ho pochopit, nevyčítala jsem.. Ale nepomohlo to. Tvrdil že to skončil, přísahal mi do očí, i když jsem měla důkaz že to tak není. Tehdy můj pohár trpělivosti přetekl. Sbalila jsem mu tašku a řekla ať vypadne, že takovýho chlapa co mi jen lže, nepotřebuju, že nejsem zas taková chudinka, jak si asi myslí. Nebudu to protahovat. Po třech dnech mi brečel do telefonu, že je blbec, že to všechno zkazil, ať mu dám ještě šanci. Možná jsem byla pitomá, ale já mu jí dala. On ví, že ta šance byla poslední kterou dostal. Dnes už je to 8 let. Jsme spolu a snad je to všechno za námi. Máme krásnej vztah, možná i lepší než před tím. Samozřejmě mě to žralo, proplakala jsem spousty nocí, nevěřila jsem mu, i když jsem chtěla, ale časem se to zmírnilo. A hlavně taky záleží na chlapovi, jak on se k tomu postaví. Můj tenkrát změnil zaměstnání i telefonní číslo, abych byla klidnější a já si toho cením. A choval se ke mně zas hezky, většinu času trávil s rodinou a snažil se nedat mi příčinu žárlit. Vím, že jsem tenkrát udělala dobře, že jsem mu odpustila. Sice to šlo pomalu a ta důvěra se obnovuje strašně dlouho, ale když chtějí oba jde to.. Držím palce, abyste to také ustáli ![]()
V květnu lonskeho roku si partner z ničeho nic v sobotu se slovy miluji tě brzo se vratim odjel za kamaradkou do brna. Přijel delal jako by nic ale ona sama mi napsala co se stalo, že se zamilovala že on ji napsal po ceste zpatky sms že se asi taky zamiloval. (Do té doby jsme měli idealni vztah co by nam mohl kdekdo zaavidět). trpěla jsme jako pes dva msice pod jendou střechou s tím hajzlem ale porad jsme ho milovala a dokud jsem vedela ze s ni nespí byla jsem ochotna to všechno odpustit a zapomenout. hlavne kvuli naseho tehdy pulrocniho syna.
Ona sama to po několika mých histerických scenach a pruplesku jeji matky ktere to vyzvanil jeji bratr ktery me uklidnoval vzdala a opustila ho (ted ma o 15let starsiho zenateho chlapa s dvoumi detmi, takze vam asi muze bejt jasny co si o te male **** myslim).
Nejak jsme to vstrebala a videla jsme na nem ze to byl nejakej preslap, neustale mi pak venoval cas, veskerou svou pozornost byl mily ochotny, bylo videt ze ho to mrzi.
Jenže nemuzu na to zapomenout. Neustale mě to doslova uzira. Miluju toho chlapa ale tak strasne to boli. Je to 7mesicu zpatky a ja mam strach. Muze se to stat znovu? muze to je jasne, jen me neustale ujistuje ze znovu takovou chybu uz nikdy neudela jenze nemuzu, chcu ale nejde to, verit mu… Kdykoliv se zdrzi po praci nebo nekde mam strach ze v tom je jina. Kdyz mu napise nejaka kamradka s kterou se uz nestyka mam strach.
Ano jsem prehnane zarliva ale nevim jak dal…
Nevim jakto vypustit a zapomenout.
Jde to vubec?
ŁokiŁa