Jak přežít a začít od nuly

Anonymní
12.5.20 15:13

Jak přežít a začít od nuly

Ahoj, úplně mi nesedí rubrika, nenašla jsem, kam to lépe zařadit. Jdu vás moc poprosit o podporu. Táhne mi na 30 a rozešel se se mnou přítel, které ho moc milují a chtěla jsem s ním být navždy, měli jsme vybraný pozemek atd., Prostě člověk si konečně říkal, jo, tak jsem ho našla. No nicméně on se mnou očividně šťastný nebyl. Bydlela jsem s ním na druhém konci republiky, takže teď postupně stěhují věci zpátky do rodného města. Mám je rozházené po x městech v Čr momentálně. Nemám tedy teď bydlení, práci, ani může. S rodinou to u nás nikdy neklapalo… Roky chodím na terapii, protože mám z dětství silné zakořeněnou víru že nejsem dost dobrá na to, aby mě někdo mohl mít rád. Odvíjí se od toho v mém životě asi úplně všechno. Zatím jsem to nedokázala překonat. U rodičů nemám zastání, sice u nic můžu chvíli pobyt, než najdu byt, ale psychicky mě to nici. Vím, že lidi mají horší problémy, ale tak to je, jsem naprosto na dně. Nenavidim sama sebe za to, že mě nikdo nemá rád, všechny od sebe asi odpuzují. Nemám žádnou sílu začít znovu… Nejraději bych se životem skončila… Ani psycholožka mi zatím nepomohla. Nevidím žádné světlo na konci tunelu, které by mi dalo sílu se znovu postavit na nohy. Prosím napište mi něco pivzbudiveho, jak to překonat, jak zase najít vůli žít.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

59208
12.5.20 15:16

Spíš jen dotaz, proč se vracis do rodného města? Kor kdyz rodina nefunguje? Najdi si koníčky, přátelé.. Teď je to moc čerstvé, tak je jasný, že to bolí, ale časem to přejde a ten pravý se objeví..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.5.20 15:19

@martina.se neměla jsem kam jít, ze dne na den… Tak jsem šla k rodině, to je logické ne… tam v tom městě jsem měla jen jeho, bolelo by mě tam zůstat a byla bych úplně sama… Pravda tady mám taky přátel minimum, rozprchli se po světě… Ale vůbec nevím kde jinde bych měla žít, všude bych byla úplně sama… Tady znám aspoň to okolí a pár lidí…

  • Nahlásit
  • Citovat
12.5.20 15:22

Nemám dobrou zkušenost být s rodinou, u které člověk nemá zastání.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13278
12.5.20 15:23

No potřebuješ se ráno probudit a vylézt z postele. Obléci se, udělat si snídani, vyčistit si zuby. Pak si na 15 minut sednout, naplánovat si co je ten den potřeba, seřadit to od nejtěžších věcí po nejjednodušší a hned poté začít tou nejtěžší, ať ji máš z krku. Po skončení toho co se musí je více než dobré zařadit si jednu věc, co tě alespoň trošku těší. Pokud se ti do toho podaří propašovat i trochu pohybu v přírodě, tak to bude jeidně dobré.

Večer je pak potřeba se umejt a jít spát a v mezičase se nezasebevraždit. A druhej den to samé.

jinak podle toho co píšeš, tak nebylo od věci buď k terapii přidat antiderpesiva a nebo pokud je užíváš, tak konzultovat s ošetřujícím psychiatrem, že míváš sebevražedné myšlenky a že by možná stálo za to léky po dobu krize upravit.

Pokud to nepůjde zvládat jen s ambulantní léčbou psychoterpeutky a psychiatra, tak holt jdi na pár týdnů na nemocenskou a buď choď do stacionáře, pokud je někde ve městě, kde bydlíš a nebo se s ošetřujícím psychiatrem (zejména pokud už jsi v psychiatrické péči nějakou dobu) zkus poradit o možnosti nechat se poslat do lázní s terapeutickým programem. Nabízí to třeba Schrottovy lázně a nebo Priessnitz v Jeseníku a mají fakt skvělý tým a fakt dobré výsledky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5290
12.5.20 15:24

Co povzbuzujícího bys chtěla napsat? Zvladnes to jako to zvládla většina před tebou. Teď budeš mít pár týdnů horší období, ale najdeš si práci, kamarády, bydlení a budeš žít v pohodě dál. Buď ráda, že jste se rozešli dokud jste neměli děti nebo společný majetek. To by bylo daleko horší. Držím palce, zvládneš to! :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6436
12.5.20 15:28

Vracis se ke korenum, tak to vezmi jako restarta novou sanci. Nakonec si stejne musis pomoct sama, psycholozka te muze jenom vest.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9669
12.5.20 15:30
@Anonymní píše:
@martina.se neměla jsem kam jít, ze dne na den… Tak jsem šla k rodině, to je logické ne… tam v tom městě jsem měla jen jeho, bolelo by mě tam zůstat a byla bych úplně sama… Pravda tady mám taky přátel minimum, rozprchli se po světě… Ale vůbec nevím kde jinde bych měla žít, všude bych byla úplně sama… Tady znám aspoň to okolí a pár lidí…

A to tě z práce pustili ze dne na den? On se s tebou rozešel a řekl, že musíš zmizet hned? Nemělas tam žádné kamarádky, které by pomohly?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.5.20 15:32

@zrcadlo jsem na homeoffice. Mohla bych tam chvíli zůstat ale k čemu? V našem bytě… Nedokázala bych tam být… Kamarádky ne, nebydlela jsem tam moc dlouho a žádné jsem nestihla najít. Seznamování mi moc nejde.

  • Nahlásit
  • Citovat
9669
12.5.20 15:41
@Anonymní píše:
@zrcadlo jsem na homeoffice. Mohla bych tam chvíli zůstat ale k čemu? V našem bytě… Nedokázala bych tam být… Kamarádky ne, nebydlela jsem tam moc dlouho a žádné jsem nestihla najít. Seznamování mi moc nejde.

No vidíš, tak práci ještě máš :palec:, nemáš zodpovědnost za děti, jsi svobodná a mobilní (můžeš si najít novou práci kdekoliv).
Já se těsně před 30.narozeninama rozešla s přítelem (neznal mě, klapalo nám to, jen když jsme hráli role, necítila jsem, že s ním chci zestárnout). Všichni mi říkali, že jsem se zbláznila, být dobrovolně ve 30 sama. Teď mi bude 41, mám skvělého manžela, skvělé 2 děti…
Ono to přijde, v dnešní době není kam chvátat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.5.20 15:42

@zrcadlo já tomu nedokážu věřit… Že mě někdy někdo bude chtít…

  • Nahlásit
  • Citovat
9669
12.5.20 15:44
@Anonymní píše:
@zrcadlo já tomu nedokážu věřit… Že mě někdy někdo bude chtít…

Musíš se chtít v první řadě sama. S tím ti psychoterapie může pomoct. To ostatní přijde…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
129
12.5.20 15:50

V tvé situaci bych se snažila si udělat „životní plán“, třeba i s pomocí té psycholožky, který bych se snažila krok po kroku plnit. Jednak ti to bude dělat radost, že ti postupně věci vycházejí a jednak se nebudeš snažit vyřešit vše najednou, protože z toho by ses zbláznila. Tedy něco ve stylu - přestěhovat se k rodičům, najít si co nejdříve rozumnou práci, následně si najít rozumný byt, atd. Do toho bych se samozřejmě snažila věnovat sama sobě, zejména tomu, co mě baví a tomu, co by mi mohlo zvýšit sebevědomí. Uvažovala bych i nad nějakým kurzem či vzděláním, protože to většinou sežere spoustu času, který ve vztahu člověk jinak nemá. Klidně zkus oprášit nějaká stará přátelství, třeba se některá obnoví, nebo zkusit zapřemýšlet, jestli v rodině není aspoň jeden člověk, se kterým by sis rozuměla a s tím zkrátka začít rozvíjet vztah. Zkus hledat i nová přátelství. Myslet samozřejmě na to, že to není o kvantitě, ale o kvalitě, ale určitě je dobré mít v záloze i takové ty známé, kterým se zavolá jednou za rok na kafe. Snažila bych se sama aktivně vyhledávat nové možnosti a příležitosti pro život. Ber tohle jako zkušenost, která tě jistě posílí, protože začít od nuly je vždy těžké. Už jen to, že se zvládneš opět osamostatnit je velký úspěch, na který můžeš být pyšná. Musíš si sama uvědomit své kvality a ty si opakovat. Chce to přijmout se, ale pracovat na sobě a mít se prostě ráda. Zkusit si představit život i bez chlapa. Já třeba takový „plán“ v záloze mám, kdybych někdy zůstala opravdu sama.

A pamatuj, pokud tě někdo už někdy měl rád, a to natolik, že s tebou plánoval budoucnost, což nyní ex přítel určitě měl, zase tě někdo bude mít rád. A pokud se budeš snažit být lepší, tak i vztahy budeš mít lepší. Naše zkušenosti z předchozích vztahů nám pomáhají mít lepší budoucí vztahy. Zkusit si tedy uvědomit, v čem jsi dělala chyby ty, v čem přítel, a podle toho se do budoucna řídit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2376
12.5.20 15:52
@Anonymní píše:
@zrcadlo já tomu nedokážu věřit… Že mě někdy někdo bude chtít…

A co kdybys začala s tím, že budeš mít ráda sama sebe ty?
Na ostatní kašli, není nutné, aby tě měli lidi rádi. Měj se ráda sama a to ostatní přijde, protože když budeš mít ráda sama sebe, zvedne se ti sebevědomí a pak už to jde všecko ruku v ruce.
Nečekej, že tě někdo zachrání. Zachraň se sama.

A jinak se mi líbila denní struktura od
@Ou píše:
No potřebuješ se ráno probudit a vylézt z postele. Obléci se, udělat si snídani, vyčistit si zuby. Pak si na 15 minut sednout, naplánovat si co je ten den potřeba, seřadit to od nejtěžších věcí po nejjednodušší a hned poté začít tou nejtěžší, ať ji máš z krku. Po skončení toho co se musí je více než dobré zařadit si jednu věc, co tě alespoň trošku těší. Pokud se ti do toho podaří propašovat i trochu pohybu v přírodě, tak to bude jeidně dobré.

Večer je pak potřeba se umejt a jít spát a v mezičase se nezasebevraždit. A druhej den to samé.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14173
12.5.20 16:13
@Anonymní píše:
Ahoj, úplně mi nesedí rubrika, nenašla jsem, kam to lépe zařadit. Jdu vás moc poprosit o podporu. Táhne mi na 30 a rozešel se se mnou přítel, které ho moc milují a chtěla jsem s ním být navždy, měli jsme vybraný pozemek atd., Prostě člověk si konečně říkal, jo, tak jsem ho našla. No nicméně on se mnou očividně šťastný nebyl. Bydlela jsem s ním na druhém konci republiky, takže teď postupně stěhují věci zpátky do rodného města. Mám je rozházené po x městech v Čr momentálně. Nemám tedy teď bydlení, práci, ani může. S rodinou to u nás nikdy neklapalo… Roky chodím na terapii, protože mám z dětství silné zakořeněnou víru že nejsem dost dobrá na to, aby mě někdo mohl mít rád. Odvíjí se od toho v mém životě asi úplně všechno. Zatím jsem to nedokázala překonat. U rodičů nemám zastání, sice u nic můžu chvíli pobyt, než najdu byt, ale psychicky mě to nici. Vím, že lidi mají horší problémy, ale tak to je, jsem naprosto na dně. Nenavidim sama sebe za to, že mě nikdo nemá rád, všechny od sebe asi odpuzují. Nemám žádnou sílu začít znovu… Nejraději bych se životem skončila… Ani psycholožka mi zatím nepomohla. Nevidím žádné světlo na konci tunelu, které by mi dalo sílu se znovu postavit na nohy. Prosím napište mi něco pivzbudiveho, jak to překonat, jak zase najít vůli žít.

řeknu ti to asi takhle…mezi tím aby tě měl někdo rád a tvojí dobrostí/nedobrostí/zaslouženíhodností/nezaslouženíhodností není vůbec žádná korelace, koukni, kolik lidí má či mělo rádo masový i nemasový vrahy, podvodníky, psychopaty a jiný roztodivný existence

vztahy jsou stejně většinou o vzájemném doplnění, kompenzacích a protikompenzacích…tudíž nad tímhle vůbec nemusíš přemýšlet a znejisťovat se…když nebudeš pořád přemejšlet o své hodnotě pro lásku, přestaneš odhánět lidi od sebe…vím, myšlenkám neporučíš, tak co tahle racionální úvaha??

Příspěvek upraven 12.05.20 v 16:16

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama