Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, částečně sem jdu pro radu a částečně si nějak uspořádat myšlenky. Je tu spousty lidí, kteří určitě řeší/řešili něco podobného.
Aktuálně se necházím v dost nerozhodné situaci, která podle mě nemá řešení. Jsem v 8 letém vztahu a poslední rok je takový zvláštní. Uvědomili jsme si, jak náš vztah byl od začátku naprd. Vlastně to vždy v dané situaci bylo v pohodě, ale pohledem zpět si člověk uvědomil, že to zas takové nebylo. Už od začátku (já 16, on 19) to bylo z její strany dost mdlé, kdy neuměla opětovat lásku, kterou jsem dával a nikdy ten vztah nebrala nějak vážně jak já. S tím souvisel asi i sex, který byl než zábava spíš taková nutnost, aby byla splněna povinnost - i na úplným začátku, kdy by to mělo být jiné. Pak přišlo na VŠ společné bydlení, které je super, ale částečně se to posunulo ke vztahu spolubydlícím. Plánovali jsme si, že po státnicích vyjedeme do každého kousku světa, užít si takový půlrok než začne práce, ale teď vlastně nevím co chci.
A vlastně vůbec nevím co mám dělat, protože jsem úplně rozemletý na dvě strany a vždycky je chvíli pro mě top jedna strana, potom druhá. Říkám si, o co můžu přijít, když se rozhodnu tak nebo tak. Mám pocit, že tohhle nemá řešení, protože buď ztratím nějakou jistotu u které vím, co můžu čekat a nebo se budu užírat tím, co jsem mohl poznat.
Příspěvek upraven 16.06.23 v 21:25
@Pejda808 píše:
Ahoj, částečně sem jdu pro radu a částečně si nějak uspořádat myšlenky. Je tu spousty lidí, kteří určitě řeší/řešili něco podobného.
Aktuálně se necházím v dost nerozhodné situaci, která podle mě nemá řešení. Jsem v 8 letém vztahu a poslední rok je takový zvláštní. Uvědomili jsme si, jak náš vztah byl od začátku naprd. Vlastně to vždy v dané situaci bylo v pohodě, ale pohledem zpět si člověk uvědomil, že to zas takové nebylo. Už od začátku (já 16, on 19) to bylo z její strany dost mdlé, kdy neuměla opětovat lásku, kterou jsem dával a nikdy ten vztah nebrala nějak vážně jak já. S tím souvisel asi i sex, který byl než zábava spíš taková nutnost, aby byla splněna povinnost - i na úplným začátku, kdy by to mělo být jiné. Pak přišlo na VŠ společné bydlení, které je super, ale částečně se to posunulo ke vztahu spolubydlícím. Plánovali jsme si, že po státnicích vyjedeme do každého kousku světa, užít si takový půlrok než začne práce, ale teď vlastně nevím co chci.Poznal jsem při náhodném setkání před rokem holku, se kterou jsme si už od prvního pohledu padli do oka. Zůstali jsme v kontaktu a zprvu to bylo takové oťukávání, ale postupem času se to prohlubovalo a prohluobvalo. Cítím tam od začátku takové věci, které jsem vlastně předtím ve vztahu nepoznal - touhu, něhu, upřímný 100% zájem, projevování emocí, skvělý sex. Táhnou mě i další věci, které pro někoho třeba nemusí být podstatné (folklor, tradice). Největší problém vidím v tom, že mám pocit, že si nemáme tolik co říct, že jsou, když se vidíme, hluché chvíle kdy nasilno tahám nějaké témata. Jsem teď zvyklý na to, že vlastně se máme pořád o čem bavit, pořád jsou nějaké témata k diskuzi a hrozně mě to baví.
Vlastně jsem vždy byl hrozně racionální a emoce šly stranou, ale teď mám pocit, že to neumím. Říkám si, že vlastně ten budoucí život bude dost v pohodě, protože finančně na tom budeme velmi dobře, času na cestování bude taky dost, máme stejně nastavené mindsety ohledně cestování a trávení volného času, ale vlastně nevím jestli se řídit touhle pragmatickou stránkou, když mám pocit, že tam teď pořádně nic necítím, sex mě nebaví a pořád přemýšlím nad tím, jaké to může být s jinou. Posledníá dobou tam je z její strany ale velký obrat a snaha o záchranu vztahu. Je to tam cítím a já si toho hrozně vážím, ale i tohle nedokáže nějak překonat moje emoce.
A vlastně vůbec nevím co mám dělat, protože jsem úplně rozemletý na dvě strany a vždycky je chvíli pro mě top jedna strana, potom druhá. Říkám si, o co můžu přijít, když se rozhodnu tak nebo tak. Mám pocit, že tohhle nemá řešení, protože buď ztratím nějakou jistotu u které vím, co můžu čekat a nebo se budu užírat tím, co jsem mohl poznat.
Z druhé strany se bojím, že když teď dám na city a půjdu za druhou, tak vím, že třeba nebude tolik času na cestování a volnosti, nemá takovou touho do světa, cestování bude jen o prázdninách a ve sportovních věcěch se budu muset trochu víc omezovat a nevím, jak se to bude vyvíjet dál do budoucna - jestli to třeba nebude horší než teď. Ale zase to může být lepší!
Postav se k tomu jako chlap.
Jednu máš 8 let jistou, ale rok jí podvádíš. ![]()
No pekny, nejsi zenaty, deti nemas a nedokazes odejit se vztycenou hlavou ze vztahu jako chlap?
Nechapu, te druhe to nevadi?
Takže rok pígluješ jinou a nevíš co máš dělat…no, moc hezky to vedeš. Chudák přítelkyně.
K té kterou rok podvádíš by bylo fér, abys to ukončil. Jste po VŠ, takže kolem 25 cca. Ty to ještě pár let budeš protahovat a ona místo svatby a plánování dětí ve 30 bude na ocet, začínat od 0, protože ty ses několik let nedokázal rozhodnout jestli ti je dost dobrá ![]()
Dej jí šanci najít si někoho, kdo si jí bude vážit a nebude ji podvádět.
A ta tvoje druhá ví, že máš 8letý vztah, který nemáš v plánu ukončit? ![]()
@Pejda808 píše:
Ahoj, částečně sem jdu pro radu a částečně si nějak uspořádat myšlenky. Je tu spousty lidí, kteří určitě řeší/řešili něco podobného.
Aktuálně se necházím v dost nerozhodné situaci, která podle mě nemá řešení. Jsem v 8 letém vztahu a poslední rok je takový zvláštní. Uvědomili jsme si, jak náš vztah byl od začátku naprd. Vlastně to vždy v dané situaci bylo v pohodě, ale pohledem zpět si člověk uvědomil, že to zas takové nebylo. Už od začátku (já 16, on 19) to bylo z její strany dost mdlé, kdy neuměla opětovat lásku, kterou jsem dával a nikdy ten vztah nebrala nějak vážně jak já. S tím souvisel asi i sex, který byl než zábava spíš taková nutnost, aby byla splněna povinnost - i na úplným začátku, kdy by to mělo být jiné. Pak přišlo na VŠ společné bydlení, které je super, ale částečně se to posunulo ke vztahu spolubydlícím. Plánovali jsme si, že po státnicích vyjedeme do každého kousku světa, užít si takový půlrok než začne práce, ale teď vlastně nevím co chci.Poznal jsem při náhodném setkání před rokem holku, se kterou jsme si už od prvního pohledu padli do oka. Zůstali jsme v kontaktu a zprvu to bylo takové oťukávání, ale postupem času se to prohlubovalo a prohluobvalo. Cítím tam od začátku takové věci, které jsem vlastně předtím ve vztahu nepoznal - touhu, něhu, upřímný 100% zájem, projevování emocí, skvělý sex. Táhnou mě i další věci, které pro někoho třeba nemusí být podstatné (folklor, tradice). Největší problém vidím v tom, že mám pocit, že si nemáme tolik co říct, že jsou, když se vidíme, hluché chvíle kdy nasilno tahám nějaké témata. Jsem teď zvyklý na to, že vlastně se máme pořád o čem bavit, pořád jsou nějaké témata k diskuzi a hrozně mě to baví.
Vlastně jsem vždy byl hrozně racionální a emoce šly stranou, ale teď mám pocit, že to neumím. Říkám si, že vlastně ten budoucí život bude dost v pohodě, protože finančně na tom budeme velmi dobře, času na cestování bude taky dost, máme stejně nastavené mindsety ohledně cestování a trávení volného času, ale vlastně nevím jestli se řídit touhle pragmatickou stránkou, když mám pocit, že tam teď pořádně nic necítím, sex mě nebaví a pořád přemýšlím nad tím, jaké to může být s jinou. Posledníá dobou tam je z její strany ale velký obrat a snaha o záchranu vztahu. Je to tam cítím a já si toho hrozně vážím, ale i tohle nedokáže nějak překonat moje emoce.
A vlastně vůbec nevím co mám dělat, protože jsem úplně rozemletý na dvě strany a vždycky je chvíli pro mě top jedna strana, potom druhá. Říkám si, o co můžu přijít, když se rozhodnu tak nebo tak. Mám pocit, že tohhle nemá řešení, protože buď ztratím nějakou jistotu u které vím, co můžu čekat a nebo se budu užírat tím, co jsem mohl poznat.
Z druhé strany se bojím, že když teď dám na city a půjdu za druhou, tak vím, že třeba nebude tolik času na cestování a volnosti, nemá takovou touho do světa, cestování bude jen o prázdninách a ve sportovních věcěch se budu muset trochu víc omezovat a nevím, jak se to bude vyvíjet dál do budoucna - jestli to třeba nebude horší než teď. Ale zase to může být lepší!
Takže už s ní chrápeš, a přitom zvažuješ, co se stávajícím vztahem. No tak to je za mě hnus. Chudák tvá partnerka.
@Pejda808 píše:
Ahoj, částečně sem jdu pro radu a částečně si nějak uspořádat myšlenky. Je tu spousty lidí, kteří určitě řeší/řešili něco podobného.
Aktuálně se necházím v dost nerozhodné situaci, která podle mě nemá řešení.Jsem v 8 letém vztahu a poslední rok je takový zvláštní. Uvědomili jsme si, jak náš vztah byl od začátku naprd. Vlastně to vždy v dané situaci bylo v pohodě, ale pohledem zpět si člověk uvědomil, že to zas takové nebylo. Už od začátku (já 16, on 19) to bylo z její strany dost mdlé, kdy neuměla opětovat lásku, kterou jsem dával a nikdy ten vztah nebrala nějak vážně jak já. S tím souvisel asi i sex, který byl než zábava spíš taková nutnost, aby byla splněna povinnost - i na úplným začátku, kdy by to mělo být jiné. Pak přišlo na VŠ společné bydlení, které je super, ale částečně se to posunulo ke vztahu spolubydlícím. Plánovali jsme si, že po státnicích vyjedeme do každého kousku světa, užít si takový půlrok než začne práce, ale teď vlastně nevím co chci.Poznal jsem při náhodném setkání před rokem holku, se kterou jsme si už od prvního pohledu padli do oka. Zůstali jsme v kontaktu a zprvu to bylo takové oťukávání, ale postupem času se to prohlubovalo a prohluobvalo. Cítím tam od začátku takové věci, které jsem vlastně předtím ve vztahu nepoznal - touhu, něhu, upřímný 100% zájem, projevování emocí, skvělý sex. Táhnou mě i další věci, které pro někoho třeba nemusí být podstatné (folklor, tradice). Největší problém vidím v tom, že mám pocit, že si nemáme tolik co říct, že jsou, když se vidíme, hluché chvíle kdy nasilno tahám nějaké témata. Jsem teď zvyklý na to, že vlastně se máme pořád o čem bavit, pořád jsou nějaké témata k diskuzi a hrozně mě to baví.
Vlastně jsem vždy byl hrozně racionální a emoce šly stranou, ale teď mám pocit, že to neumím. Říkám si, že vlastně ten budoucí život bude dost v pohodě, protože finančně na tom budeme velmi dobře, času na cestování bude taky dost, máme stejně nastavené mindsety ohledně cestování a trávení volného času, ale vlastně nevím jestli se řídit touhle pragmatickou stránkou, když mám pocit, že tam teď pořádně nic necítím, sex mě nebaví a pořád přemýšlím nad tím, jaké to může být s jinou. Posledníá dobou tam je z její strany ale velký obrat a snaha o záchranu vztahu. Je to tam cítím a já si toho hrozně vážím, ale i tohle nedokáže nějak překonat moje emoce.
A vlastně vůbec nevím co mám dělat, protože jsem úplně rozemletý na dvě strany a vždycky je chvíli pro mě top jedna strana, potom druhá. Říkám si, o co můžu přijít, když se rozhodnu tak nebo tak. Mám pocit, že tohhle nemá řešení, protože buď ztratím nějakou jistotu u které vím, co můžu čekat a nebo se budu užírat tím, co jsem mohl poznat.
Z druhé strany se bojím, že když teď dám na city a půjdu za druhou, tak vím, že třeba nebude tolik času na cestování a volnosti, nemá takovou touho do světa, cestování bude jen o prázdninách a ve sportovních věcěch se budu muset trochu víc omezovat a nevím, jak se to bude vyvíjet dál do budoucna - jestli to třeba nebude horší než teď. Ale zase to může být lepší!
Takže si poznal jinou, a v tu ránu jsi zjistil, že s tou současnou to stálo za starou bačkoru. Klasika. Nemyslíš ani na jednu z nich, ale jen na sebe. Až ti na to obě přijdou, tak tě kopnou víš kam, a nemusíš se rohodovat, kterou si vybrat.
Hele, tohle je asi normální u těch pubertálních vztahů co se „přechodily.“
Poznali jste se jako mladí, předtím asi žádný přehršel partnerů nebyl, takže jste se spolu tak nějak sžili a zvykli si.
Najednou je ti tak 25 a přichází na tebe zchladlá puberta, kdy máš strašnou touhu si odzkoušet i jiné vztahy a ženské. Protože za plotem je tráva vždycky zelenější žejo. A i když si uvědomuješ o co bys přišel, stejně nejsi schopný si upřít sex s jinou.
Podvádět není řešení. Pokud si nejsi 100% jistý, že tvoje současná přítelkyně je to jediné co chceš a nebudeš mít potřebu utíkat jinam, tak zůstaň. Ale pokud už teď hobluješ jiné, tak buď chlap a rozejdi se s ní. Vyzkoušej si všechno to co jsi chtěl a potřeboval a uvidíš, třeba tě jednou vezme zpět. A třeba taky ne. Ale není fér aby s tebou ztrácela roky života, které ji nikdo nevrátí.
Vztah není jenom o tom jaký máte mindset a finance… Běž se vybouřit a nepodváděj.
No, co k tomu říct. Jsi normální s_ráč, jak to tak u chlapů bývá. Ani jedna si Tě nezaslouží a moc Ti přeju, aby se společně rozeběhly a nakoply Tě do té Tvé proradné zádele ![]()
@Pejda808 je mi z tebe zle. Jeden takový, jako jsi ty, to s kamarádkou stáhnul od gymplu, přes výšku…i na tu svatbu došlo. Ve třiceti už byla sama, rozvedená, bezdětná…pán se nechal ulovit novou, mladší…Ona naštěstí děti stihla s novým manželem. ![]()
Nebuď ani s jednou, ani s druhou. S oběma se rozejdi a buď chvíli sám, aby sis vyzkoušel všechno, na co máš chuť. A aby sis uspořádal priority a srovnal si všechno v hlavě. Ta „pravá“ pro tebe není ani jedna z nich. Buď ale férový a s tou první, se kterou to tahnes roky, se opravdu rozejdi. Píšou ti to totiž dobře, ta tvoje dlouholetá přítelkyně má nejvyšší čas najít si někoho, kdo ji bude mít opravdu rád a se kterým bude moct do třiceti založit rodinu, pokud o to stojí (ano, do třiceti je to nejideálnější a později se hledá chlap opravdu špatně.) Samozřejmě dej volnost i té druhé, „neokoukané“. Jednej teď jako chlap a ne jako zbabělá sv. ině.