Jak se s tím dá smířit?

Anonymní
15.6.23 20:28

Jak se s tím dá smířit?

Ahoj holky, jdu se trochu vypovídat a třeba se někdo s mou situací ztotožní a bude mít nějakou radu.
Začínám mít pocit, že jsem úplně promrhala život. Už tak od 15ti jsem měla jasnou vizi, co v životě chci (manželství, děti atd.), ale kdysi jsem byla strašně hloupá a kvůli tehdejšímu příteli jsem nechala vysoké školy (nasliboval hory doly, jak se sestěhujeme, abychom nebydleli od sebe přes 300km a dal mi jasnou vizi, že se mnou do budoucna počítá) a já jak hloupá mladá 20ti léta a zamilovaná holka tomu věřila. Hned jak jsem nechala školy se na mě vykašlal. A teď s odstupem času toho strašně lituji. Co když jsem se mohla mít lépe? Co když jsem mohla dělat to co by mě opravdu bavilo a naplňovalo zároveň? Je to hrozná situace, co si budeme povídat.
Za celý svůj život jsem si prošla jen 2 kratšími vztahy a to co mi během toho protějšky dělaly na mě zanechalo velké následky. Samozřejmě ani já jsem určitě nebyla bez chyby. Ale celá má tehdejší vidina toho, jak si najdu toho svého prince, kterého si nakonec vezmu a budeme mít ty 3 mé vysněné děti se nějak za ty dlouhá léta neuskutečnila. Když jsem si vztah zkoušela najít, tak to nevyšlo. Když jsem všemu nechávala volný průběh, tak také nic. Celý život jsem akorát chodila do práce a sem tam posedět s kamarádkami. Ale teď když to vidím - jak jsou všechny mé kamarádky vdané, s dětmi a některé již dokonce babičky, tak je mi z toho strašně smutno. Že to, co jsem si vždycky přála jsem nikdy nezískala a již kvůli pokročilejšímu věku ani nezískám. Tehdy jsem také chtěla udělat spoustu věcí jako třeba odstěhovat se někam jinam z mého rodného města (o hodně dal), ale nechala jsem se přemluvit abych zůstala a teď toho také lituji. Nikdy jsem nebyla ani za hranicemi. Prostě nic. Mám pocit, že jsem život úplně promrhala a místo toho, abych žila, tak jsem se jen snažila přežít. A nějak se pořád nemohu smířit s tím, že nemám toho partnera, nikdy nebudu mít své vlastní děti…
Nezažila jste některá z vás něco podobného? Případně rady jak se s tím zkusit smířit? Jsem již bohužel opravdu bezradná :(

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
188
15.6.23 20:35

Školu si můžeš kdykoliv dodělat. Lze přece studovat i dálkově. Nevím, kolik ti je let, zda se již opravdu nemůžeš stát matkou. Ale pokud prahnes po dítěti, co třeba pěstounská péče? Partnera si člověk může najít v jakémkoliv věku :-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
604
15.6.23 20:39

Tak ted uz to musis vzit za spravnej konec..vzdy by clovek mohl udelat neco lip, nebo spis i jinak, to se v zivote ale tak brat neda..samozrejme, ze rozhodnuti, ktere clovek v prubehu zivota udela, dost zasadne ovlivnuji i budoucnost, ale nadruhou stranu, ono spousta veci nezavisi pouze na nas, a o tom to je…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.6.23 20:53

Tak jak se právě vidím na začátku tvého příběhu i když v trošku jiné verzi :zed: :zed:
Je mi 20, po střední jsem chtěla jít na vysněnou školu do Prahy. Jenže jsem v práci kde jsem dělala brigádu potkala fakt skvělého muže. Několik měsíců semnou flirtoval, říkal jak jsem skvělá, koťatko, zlatičko a já samozřejmě blbá se mi to zalíbilo a kvůli němu zůstala v Ostravě, nešla na vysokou, a myslela jsem si že spolu budeme. Já se dozvěděla že má přítelkyni ale jeho lichotky a flirt pokračoval, jelikož jsme spolu dal pracovali a nyní pořád pracujeme. Do toho jsem potkala bývalého spolužáka za zš, kterého bych strašně chtěla ale nevím jak začít, a přihlásil se na vš do Prahy a nebo Brna takže mám strach že on odjede a bude to na nic.. Samozřejmě mě se po 2 roční pauze na vš nechce. Mám práci a nic mi nechybí. :nevim: Myslím že jednou budu určitě litovat stejně jako ty.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
15.6.23 20:54

Úplně chápu Tvoje pocity. Mrzí mě to. Nevím kolik Ti je let, ale třeba na to ještě není pozdě. Znám holku co nemohla toho pravého najít, byla z toho zoufalá, snažila se kudy chodila, ale pak se smířila s tím že to prostě nebude… a pak náhle povedlo se až v pokročilém věku našla manžela, a první dítě se jí narodilo ve 45 letech ;). Možná je lepší to fakt pustit a neupínat se na to. Ale samozřejmě se nezavírej doma, chod mezi lidi ať tomu případně dáš příležitost ;)

  • Citovat
  • Upravit
118
15.6.23 20:57

Snaž se změnit přístup, nehrabat se v minulosti a vzít do rukou možnosti jaké jsou, přihlásit se na VŠ, kterou lze studovat dálkově, nebo si udělat nějaký kurz, naplnit volný čas nějakým koníčkem, díky kterému získáš novou energii do života.. nevím kolik ti je, ale třeba by aspoň jedno dítě stihnout šlo? Držím palce :srdce: také mám sklony uvažovat co vše bych v životě udělala jinak atd.,ale pak si to zakážu a žiji tím, co mám a na tom se snažím dál stavět.. :palec:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5320
15.6.23 21:12

Zvazila bych najit si praci jinde a odstehovat se, kdyz jsi po tom touzila, a pokud nemas kamosku, tak vyuzit FB cestovatelskych seznamek a vypadnout s nekym do zahranici na par vyletu. A pote bych se zamyslela nad tou skolou a jestli je to pro tebe dulezite, vystudovala bych ji dalkove. Myslim, ze nad hrobem jeste ani zdaleka nejsi, tak ten zivot vem trochu do vlastnich rukou. A kdyz budes akcni a potkavat nove lidi, treba se i ten partner objevi. Rozhodne bych se s nicim nehodlala smirit, ale snazila bych se zmenit vsechno, co mi nevyhovuje.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17949
15.6.23 21:17

Ahoj,
i když nepíšeš kolik je ti let, tak i přesto si myslím, že ještě nic není ztracené. :)
Vždyť, co ti brání věnovat se znovu studiu na VŠ?
A potkat toho tvého "prince ", se kterým budeš žít svůj láskyplný život, přece není ještě úplně vyloučené.
Rozhodně, neházej flintu do žita.
Věř, že to pravé štěstí, tě ještě teprve čeká. :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2922
15.6.23 21:20

Drží te tu něco? Jestli ne, sebrala bych se a odjela někam do zahraničí. I kdyby od cestovky jako delegát a třeba si tam najít nějakou práci. Nevím teda jaký mas obor, jestli umíš jazyk. Manžel a deti jsou super, ale stačí číst chvíli zdejší diskuse abys pochopila, ze ani to není automaticky zárukou nějakýho štěstí. Držím palce. Zkus se vzchopit, to štěstí si te nenajde samo, musíš mu jit naproti, někdo min a někdo holt víc.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
474
15.6.23 21:35

Nepíšeš, kolik ti je, tak k dětem se nevyjadřuji, ale partner se dá najít v každém věku, vidím ve svém okolí :-) A co děláš o dovolených, že jsi nebyla za hranicemi? Jaká je překážka? Bojíš se sama, neumíš jazyk? Spousta cestovek pořádá i organizované zájezdy. Na FB jsou skupiny, kde si lidé hledají parťáka na cestování. Hlavně někam vyjeď, stojí to za to

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3724
15.6.23 21:47

A to ja bych zacla cestovat. Je to teda muj obrovsky konicek, tak mozna to vidim zkreslene, ale pises, ze jsi nikde nebyla, a cestovani je mnohem snazsi, nez myslis. Poznas uplne jinou perspektivu, jinou mentalitu, kulturu, to, co vidas jen v TV a na netu jako nejakou realitu tam daleko za zdi, bude najednou pred tebou. Budes se tesit na nove cesty a zazitky. Urcite ti zivot i privede do cesty nejakyho chlapa… ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12967
16.6.23 05:57
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu se trochu vypovídat a třeba se někdo s mou situací ztotožní a bude mít nějakou radu.
Začínám mít pocit, že jsem úplně promrhala život. Už tak od 15ti jsem měla jasnou vizi, co v životě chci (manželství, děti atd.), ale kdysi jsem byla strašně hloupá a kvůli tehdejšímu příteli jsem nechala vysoké školy (nasliboval hory doly, jak se sestěhujeme, abychom nebydleli od sebe přes 300km a dal mi jasnou vizi, že se mnou do budoucna počítá) a já jak hloupá mladá 20ti léta a zamilovaná holka tomu věřila. Hned jak jsem nechala školy se na mě vykašlal. A teď s odstupem času toho strašně lituji. Co když jsem se mohla mít lépe? Co když jsem mohla dělat to co by mě opravdu bavilo a naplňovalo zároveň? Je to hrozná situace, co si budeme povídat.
Za celý svůj život jsem si prošla jen 2 kratšími vztahy a to co mi během toho protějšky dělaly na mě zanechalo velké následky. Samozřejmě ani já jsem určitě nebyla bez chyby. Ale celá má tehdejší vidina toho, jak si najdu toho svého prince, kterého si nakonec vezmu a budeme mít ty 3 mé vysněné děti se nějak za ty dlouhá léta neuskutečnila. Když jsem si vztah zkoušela najít, tak to nevyšlo. Když jsem všemu nechávala volný průběh, tak také nic. Celý život jsem akorát chodila do práce a sem tam posedět s kamarádkami. Ale teď když to vidím - jak jsou všechny mé kamarádky vdané, s dětmi a některé již dokonce babičky, tak je mi z toho strašně smutno. Že to, co jsem si vždycky přála jsem nikdy nezískala a již kvůli pokročilejšímu věku ani nezískám. Tehdy jsem také chtěla udělat spoustu věcí jako třeba odstěhovat se někam jinam z mého rodného města (o hodně dal), ale nechala jsem se přemluvit abych zůstala a teď toho také lituji. Nikdy jsem nebyla ani za hranicemi. Prostě nic. Mám pocit, že jsem život úplně promrhala a místo toho, abych žila, tak jsem se jen snažila přežít. A nějak se pořád nemohu smířit s tím, že nemám toho partnera, nikdy nebudu mít své vlastní děti…
Nezažila jste některá z vás něco podobného? Případně rady jak se s tím zkusit smířit? Jsem již bohužel opravdu bezradná :(

Proc jsi proboha nebyla nikde za hranicema? S kymkoliv..to by mne vadilo hodne moc.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16.6.23 13:01

Každý děláme chyby, hodně věcí záleží od nás a nikdy není pozdě na nic, všechno je to o našich limitech, který si určujeme sami. Takže běž si pro vše co od života chceš, vždy se najde cesta! :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová