Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel se nemůže srovnat se smrtí své sestry?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.3.11 14:03
Nemyslím, že uplynulo ještě dostatečně času..
Pokud ale nestačí na to, aby se s tím vyrovnal sám zkus mu doporučit návštěvu nějakého odborníka..
Bud mu oporou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.11 14:08
Se smrtí blízkého člověka se málokdo vyrovná dřív než za dva roky. Zvlášť pokud to byla nehoda.
Francouzský myslitel La Rochefocaud pronesl během svého života jednu krásnou větu: „Tělesná práce osvobozuje od duševních trápení“. Já se tím řídím pořád.
Možná by to pomohlo i tvému příteli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.11 14:20
Od listopadu mi to taky nepřijde moc dlouho… Navíc přes zimu, slunka bylo málo, věřím, že s lepším počasím by se to mohlo zlepšit.
Zkus si s ním promluvit, říct mu to, že se bojíš mu něco říkat, že bys mu ráda pomohla, ale že nevíš jak…
Mě trvalo asi pět let, než jsem se srovnala se smrtí v rodině a přestalo to nějak významně ovlivňovat můj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.11 14:22
No, byla to sebevražda, o to hůř … jo, snaží se pracovat co může, ale prý je problém v tom, že nemá chvíli pro sebe, je pořád s námi. Říkala jsem mu, ať klidně na týden odejede, ale to by zas neviděl malýho a to nechce … tak to budeme muset nějak zvkádnout, snad to bude časem lepší 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.11 14:24
Asi po něm moc, co? Vždy jsem byla nedočkavá, mám to v povaze 
Tak děkuji za uklidnění - že je to normální 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.11 14:25
Novire píše:
Od listopadu mi to taky nepřijde moc dlouho… Navíc přes zimu, slunka bylo málo, věřím, že s lepším počasím by se to mohlo zlepšit.
to je fakt … mluvili jsme o tom, asi mě chápe, ale stejně je to k ničemu … zkusím tomu dát čas!
- Citovat
- Upravit
12.3.11 14:35
dej mu cas.. me zemrela znama, byla moje druha mama, uz je to rok a pul, a ja doted mam navaly depresi kdyz si na ni vzpomenu…
Zezacatku to bylo ovsem nejhorsi, bez pomoci psycholozky a psychiatra bych to nezvladla… brala jsem antidepresiva abych byla vubec schopna spat a pracovat…
Takze, bud mu oporou, dej mu cas a prostor, popripade zajdete k odbornikovi, ktery muze predepsat prasky na zklidneni atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.11 14:49
jak holky pisou je to jeste moc brzo aby si zvykol…me pred tremi-skoro styrmi roky umrel tatka-lepe receno zabil ho nepozorny ridic kamionu 
taky me trvalo dva roky nez sem prestala brecet…ted uz sem si zvykla zde neni a kdyz nemyslim nato jak se mu to stalo a blablabla tak je to normal…smutny bude porad ale uz mu to tak nepride..neboj jine starosti a tak..je to smutny ale zivit de dal…drzim palce ad to spolu zvaldene co nejlepe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.11 15:20
Ahoj,
je to brzy, mě zemřel při nehodě táta..trvalo mi dva roky než jsem se s tím srovnala, dodnes nevím, co jsem vlastně ty dva roky dělala, ale vím, že manžel měl se mnou neskutečnou trpělivost a nechal mě prostě truchlit..od listopadu je to krátká doba..nepíšeš jakej spolu měli vztah, ale jestli si byli blízcí, tak bych mu dala ještě pár měsíců, než to bude jako dřív..
- Citovat
- Upravit
12.3.11 15:25
souhlasím s tím, že cca dva roky to trvá, než se člověk srovná…srovná, ne, že se s tím smíří…
U mě smíření a znovu radost nastala ve chvíli, kdy jsem přečetla knihy Briana L. Weisse…
všechny!!!!
Pak jsem pochopila a procítila a uvědomila si o spoustu mimosmyslových prožitků zpětně. Vím, že jsme nesmrtelní, naše duše… to mi stačilo…
Ale na tohle má ještě asi hodně času, nejprve se musí zahojit ta rána na srdci a jemu hodně krvácí…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.11 15:36
4. měsíce jsou poměrně krátká doma. Chápu, že tobě to vadí a štve tě to, ale zkus ještě chvilku počkat. Nabídni mu, že ho doprovodíš k nějakému psychologovi, snaž se najít nějaké aktivity. Dej mu čas. Obecně se říká, že trvá v průměru 2 roky, než se člověk vyrovná se smrtí blízké osoby.
Omlouvám se za OT Lizbeth máš naprostou boží ikonku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.11 15:40
Zkus po nem toho doma taky chtit co nejmin, ono treba to umyti nadobi je zalezitost na par minut, ale pokud on ma pocit, ze to je neco, co se k jeho smutku nehodi, tak ho nech byt… snaz se proste domacnost obstaravat co nejvic sama, nesnaz se ji mit perfektni, ale udrzovat vsechno tak nejak v pochodu 
A ted kdyz se udelalo hezky, zkus ho treba poslat ven s malym, jestli by nechtel. Mozna kdyz pujde sam s deckem, tak se na vzduchu trochu vydycha, on je urcite taky nestastny, kdyz vidi, ze ty jsi z nej nestastna, ale nedokaze se proste v tuhle chvili chovat lip a proto mu treba neni v tve pritomnosti dobre, ale to neznamena, ze te nemiluje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.11 16:29
Ahoj me se zabil bracha,byl sebevrah,skocil ze stozaru,bylo to sice v roce 2002,ale jeste kdyz si na to vzpomenu,tak jsem ztoho spatna jeste ted,reknu ti je to kratka doba,ja nez jsem se ztoho dostala tak mi to trvalo neco pres rok,mela jsem na nej dost velkou vazbu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.11 17:08
Před dvěma lety, když jsem byla ve 12. týdnu druhého těhotenství, zemřela ze dne na den moje (do té doby naprosto zdravá) maminka - ve spánku, prostě šla večer úplně normálně spát a ráno se neprobudila… Utrpěla krvácení do mozku, bylo ji necelých 62 let. Že budeme mít druhého prcka, to jsem jí nestihla říct o tři dny, odkládali jsme to na sobotní rodinnou oslavu - a ve čtvrtek zemřela…
Je to zdánlivě dlouhá doba, budou to dva roky, ale pokud mám být opravdu upřímná, nemůžu říct, že bych se s tím úplně vyrovnala. Hodně jsme si rozuměly, byly jsme si hodně podobné a i když život jde dál a ty pocity se hodně mění, to prázdné místo je tam pořád a vždycky tam bude. Svět je zase krásný a přináší spoustu radostí, ale ten pocit, že něco je špatně, ten mi zůstane až do smrti.
Tohle jsou věci, se kterými se člověk smiřuje a srovnává léta… nikoli necelých pět měsíců.
Pokud máš pocit, že příteli nedokážeš pomoci tak, jak bys chtěla a jak on by potřeboval, obrátila bych se o pomoc k psychologovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Začátkem listopadu se zabila příteli sestra. Do dneška se s tím nesrovnal. Chápu, že je to pro něj hrozný, nedokážu si to ani představit, ale máme 8 měsíčního synka, od listopadu tu vládne jedna velká ponorka. Na cokoliv se zeptám či podotknu je příčinou výbuchu sopky … už prostě nemůžu … mám pocit, že už mě nemiluje (i když vím, že to není pravda), že vše dělám špatně, jsem nejhorší člověk na světě … už se kolikrát bojím cokoliv negativnějšího (proč jsi neumyl nádobí) říct, bojím se, že se opět strhne hádka, kde pak stěží budu slyšet „promiň“.
Jak dlouho to ještě může trvat? Už to dlouho nedám, přeci nemůže truchlit ještě rok … Je mi moc líto, co se jí stalo, ale tohle jí přeci život nevrátí … a nám to jen ubírá … chci, aby měl malej hezký dětství a ne aby vyrůstal v dusným prostředí …
Posílám anonymně, snad pochopíte
.