Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nech ho až se odfoukne
.. ale mít doma přehnaně urážlivého chlapa
.. to není žádný med.. a ještě když se přehnaně uráží takle na začátku ![]()
A cos mu řekla? Třeba ho to urazilo děsně a třeba není vůbec urážlivej ve skutečnosti. To myslím bez legrace.
@LenďuleB píše:
Nech ho až se odfoukne.. ale mít doma přehnaně urážlivého chlapa
.. to není žádný med.. a ještě když se přehnaně uráží takle na začátku
No jako kamarádi a kolegové jsme se i dřív semtam rafli, malinko, ale nikdy nám to nevydrželo víc než hodinu, dvě, max. do večera
A teď takové drama, už to trvá několik dní. Už jsem i přemýšlela, že se omluvím, ale opravdu se mi do toho nechce, byl to on, kdo vybuchnul a nenechal si nic vysvětlit ![]()
A jak dlouho mám čekat? To se mi snad zdá, tohle. Moje pocity jsou od zdi ke zdi, na jednu stranu mě to jeho mlčení vytáčí, na druhou stranu mi to příjde strašně směšný, bojím se, že se mu ještě vysměju do obličeje, ale to by jeho ego asi vůbec nepřežilo
Jo a není nám „náct“, i když to podle příspěvku tak asi vypadá
![]()
@Talitha píše:
A cos mu řekla? Třeba ho to urazilo děsně a třeba není vůbec urážlivej ve skutečnosti. To myslím bez legrace.
No já mu ani nic „neřekla“, řešili jsme práci (jsem jeho nadřízená) a on se urazil, neboť si moje otázky vyložil tak, že ho obviňuji, že málo pracuje. Což tak vůbec nebylo, byly to jeho domněnky, prostě jsem se jen ptala jak jsou na tom určité projekty a on vybuchnul.
Jééj, no rozumím, že tě to mlčení vytáčení
Když spolu nebydlíte, máš výhodu, prostě ho nech, když se tedy nechce bavit, on příjde.
@Anonymní píše:
No já mu ani nic „neřekla“, řešili jsme práci (jsem jeho nadřízená) a on se urazil, neboť si moje otázky vyložil tak, že ho obviňuji, že málo pracuje. Což tak vůbec nebylo, byly to jeho domněnky, prostě jsem se jen ptala jak jsou na tom určité projekty a on vybuchnul.
Jéééžiš, takže uražená mužská ješitnost?? ![]()
@Anonymní píše:
No já mu ani nic „neřekla“, řešili jsme práci (jsem jeho nadřízená) a on se urazil, neboť si moje otázky vyložil tak, že ho obviňuji, že málo pracuje. Což tak vůbec nebylo, byly to jeho domněnky, prostě jsem se jen ptala jak jsou na tom určité projekty a on vybuchnul.
Buď je extrémně, ale zdravě sebevědomý, a bude brát jakékoli výtky věcně, anebo se připravte na brzký konec, tohle nejspíš fungovat nebude.
První dny jsem mlčela s ním, další dny už na něj mluvila, on odpovídal jednoslovně a včera už jsem se taky naštvala a mlčela jsem zas, takže jsme mlčeli oba. Je to na palici, trapné, dětinské a vůbec… Jako já ho mám ráda, i s těma jeho chybama
, otázkou je, jestli tedy má rád i on mě, když mlčí ![]()
@LenďuleB píše:
Má tě rád určitě.. ale je uraženýNemá málo sebevědomí?
Nejsem si jistá. Neměl by, je skvělý, ale… nevím… Je uražený, šíleně a já tohle opravdu ještě nemusela nikdy řešit, tedy ano, už jsem semtam někdy přestřelila, ale to jsem se šla normálně omluvit (nejen ve vztahu s ním), ale tentokrát prostě vinu nevnímám. Jednou se urazil kvůli věci, kterou taky špatně pochopil a těžko moji omluvu přijímal, říkal něco jako, že by to do mě nikdy neřekl, to co jsem řekla… ale jen to špatně pochopil, špatný úmysl v tom nebyl. To jsme ale ještě nebyli spolu, jen kolegové. To jsem mu prostě volala, psala, omlouvala se a vysvětlovala. Nejsem si jistá, jestli to vůbec tenkrát pochopil, že šlo o omyl a ne o úmysl. Ale teď už toho mám dost, to si mám furt dávat pozor na to, jestli něco náhodou neuchopí jinak a nepustí se toho? Nikdy nikdy nikdy jsem mu vědomě neudělala nic špatného, nebo zlého ![]()
@Anonymní píše:
Mám přítele, jsme spolu dva měsíce a pohádali jsme se a on se se mnou vůbec nebaví.
Na hádce máme oba podíl viny a i když chápu, že jeho se to fakt dotklo, co jsem řekla (i když jsem to myslela jinak), mě se zas dotkla ta jeho přehnaná reakce, kdys po mě řval.
Nebydlíme spolu, ale pracujeme spolu. A o na mě vůbec nemluví. Když se ho na něco zeptám, odpoví jednoslovně, ale nepodívá se na mě. Dokonce mě ani nezdraví
Než jsme spolu začli chodit, byli jsme dlouho kamarádi, vím, že se máme rádi, ani to nepovažuju za rozchod, ale stejně.Co teď s ním? Omlouvat se nechci, nemám za co. Chtěla jsem to přejít, on nechce.
Příští týden jedeme k jeho rodičům, ptala jsem se, jestli to platí. Odpověděl, že ano.
Co proboha s ním? Uraženého chlapa jsem tedy ještě nikdy neměla
kašli na něj, když tohle umí po 2 měsících, bude to jen horší.. najdi si jiného, který nebude urážlivý a bude problémy řešit.
@Anonymní píše:
Nejsem si jistá. Neměl by, je skvělý, ale… nevím… Je uražený, šíleně a já tohle opravdu ještě nemusela nikdy řešit, tedy ano, už jsem semtam někdy přestřelila, ale to jsem se šla normálně omluvit (nejen ve vztahu s ním), ale tentokrát prostě vinu nevnímám. Jednou se urazil kvůli věci, kterou taky špatně pochopil a těžko moji omluvu přijímal, říkal něco jako, že by to do mě nikdy neřekl, to co jsem řekla… ale jen to špatně pochopil, špatný úmysl v tom nebyl. To jsme ale ještě nebyli spolu, jen kolegové. To jsem mu prostě volala, psala, omlouvala se a vysvětlovala. Nejsem si jistá, jestli to vůbec tenkrát pochopil, že šlo o omyl a ne o úmysl. Ale teď už toho mám dost, to si mám furt dávat pozor na to, jestli něco náhodou neuchopí jinak a nepustí se toho? Nikdy nikdy nikdy jsem mu vědomě neudělala nic špatného, nebo zlého
Tak nejde, abys kolem něho chodila po špičkách a bála se cokoliv říct, aby se náááhodou neurazil… Až bude normální, asi by jsi si s ním o tom měla promluvit, že takle tedy opravdu ne
Mám přítele, jsme spolu dva měsíce a pohádali jsme se a on se se mnou vůbec nebaví.
Na hádce máme oba podíl viny a i když chápu, že jeho se to fakt dotklo, co jsem řekla (i když jsem to myslela jinak), mě se zas dotkla ta jeho přehnaná reakce, kdys po mě řval.
Nebydlíme spolu, ale pracujeme spolu. A o na mě vůbec nemluví. Když se ho na něco zeptám, odpoví jednoslovně, ale nepodívá se na mě. Dokonce mě ani nezdraví
Než jsme spolu začli chodit, byli jsme dlouho kamarádi, vím, že se máme rádi, ani to nepovažuju za rozchod, ale stejně.
Co teď s ním? Omlouvat se nechci, nemám za co. Chtěla jsem to přejít, on nechce.
Příští týden jedeme k jeho rodičům, ptala jsem se, jestli to platí. Odpověděl, že ano.
Co proboha s ním? Uraženého chlapa jsem tedy ještě nikdy neměla