Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
omlouvám se za anonymitu. Mám depku. Jako bych v poslední době ztrácela pevnou půdu pod nohama. Kromě toho, že se celé dny starám o malého, manžela a domácnost a postupně se připravuji na vstup do zaměstnání, nedělám nic jiného, resp. špatného. Přesto se v poslední době střetávám s nehezkými invektivami od mého muže, navíc se mnou ani pořádně nekomunikuje, jenom štěká. Když se ohradím, otočí to proti mě. Nechci se v tomto smyslu rozepisovat, ale už to vede tak daleko, že si říkám, že to spěje ke konci. (Nejsem malicherná, nejedná se o hlouposti). Ani si nemyslím nějakým rychlým spádem, ale takovým samospádem. Těžko říct. Jsme spolu pátým rokem a přiznám se, jsem nemile zaskočena, že to přichází tak brzy. Také nejsme nejmladší pár, už máme v životě něco za sebou. Jen nevím, jaký je život bez partnera. Jaký tedy je?
jiný.. je to jiné.. v něčem horší a v něčem lepší…jsou chvíle kdy se mi chce ječet vzteky protože třeba se něco rozbije a neumím to opravit a nebo nemám dost síly to udělat sama tak ten muž chybí a taky nemáš s kým sdílet a přitulit se.. no ale zase je klid jsi zodpovědná jen sama sobě…
za mě je lepší být v páru ale když to nejde tak je to o tom že to zvládneš taky
Je to fajn, na kino, večeře, dovolenou apod. se vždycky někdo najde ![]()
Uplne normalni
..Zatim mi to tak vyhovuje, mam klid, ziju si po svem, nemusim se prisusobovat..Ale kazde vyhovuje neco jineho. Reknu to tak, je to lepsi nez byt v nefunkcnim vztahu. Clovek si hlavne zvykne byt sam..nevim co vic napsat
.
V květnu to bude 5 let, co jsem bez partnera. Přítele mám (3 roky), ale každý ve svém. Je mi skoro 45, nechce se mi znovu začínat, myslím tím sestěhovávat se. Takhle mi to vyhovuje.
Mám 3 děti, takže plný barák lidí, samotou netrpím.
Jediné, co občas chybí, jsou finance, ale pro mě je důležitý klid, což jsem ve vztahu ke konci neměla. Když to vezmu zpětně, EX sice vydělával, jenže spotřebu měl občas vyšší, než příjmy. Vlastně jsem na tom skoro líp, než předtím.
Vyhovuje mi ta nezávislost, nemusím dělat kompromisy. Možná se ze mě stal trochu sobec. Ale už jsem ustupovala dost.
@jdukolem No to je to, že byť jsem v páru, nemám s kým sdílet ani se přitulit, protože veškeré mé aktivity jenom obtěžují, otravují, nezajímají ho, nebo je zcela zdegraduje. Jediné, o čem se můžeme bavit je náš syn, ale také to nesmím přehánět.
Jak dlouho jsi sama?
@Anonymní píše:
@jdukolem No to je to, že byť jsem v páru, nemám s kým sdílet ani se přitulit, protože veškeré mé aktivity jenom obtěžují, otravují, nezajímají ho, nebo je zcela zdegraduje. Jediné, o čem se můžeme bavit je náš syn, ale také to nesmím přehánět.
Jak dlouho jsi sama?
ted je to 2,5 roku
@WTFF píše:
Je to fajn, na kino, večeře, dovolenou apod. se vždycky někdo najde
přesně, uklidim kdy chci, uvařim kdy chci - když nechci nevařim
a nemusim poslouchat deb. lní kecy chlapa. Někdy líp někdy hůř, mám přítele, žije si se svojí manželkou, každý večer mizí a já mám klid a pokoj
nemusím mu prát a žehlit, na sex je vynikající a pokecat mám také s kým
tak a kamenujte mě ![]()
@jdukolem Já jsem jednou nemohla nafoukat kolo u kočárku, řvala jsem, že jsem bez chlapa nemožná, pumpičkou hodila přes celý byt
![]()
Pak jsem si půjčila jinou, od sousedů, a tou už to šlo. Kluci na mě zírali s otevřenou pusou ![]()
EX se mnou přestal spát, když jsem otěhotněla, a těhotenství ho otravovalo, nesměla jsem o tom mluvit. Takže o nějakém přitulení nebo sdílení nemohla být ani řeč.
Když byly malé 3 měsíce, šel. Přitom dítě chtěl on, bylo to jeho první.
Taky jsem sama. Má to své výhody a své nevýhody. Mám svatý klid a všechno si zařizuju po svém, ale nemám s kým sdílet radosti a starosti a někdy je mi smutno.
@laducha píše:šmarjá to znám… těch breků že bez chlapa jsem nemožná a těch kalamit jéééžiši a co naučila jsem se nebýt falešně hrdá a poprosit o pomoc a ono to jde…musí
@jdukolem Já jsem jednou nemohla nafoukat kolo u kočárku, řvala jsem, že jsem bez chlapa nemožná, pumpičkou hodila přes celý byt![]()
Pak jsem si půjčila jinou, od sousedů, a tou už to šlo. Kluci na mě zírali s otevřenou pusouEX se mnou přestal spát, když jsem otěhotněla a těhotenství ho otravovalo, nesměla jsem o tom mluvit. Takže o nějakém přitulení nebo sdílení nemohla být ani řeč.
Když byly malé 3 měsíce, šel.
Já na něj občas nostalgicky vzpomínám.. nikdy mi nepřišlo, že by to byla nějaká podřadná varianta. ![]()
@jdukolem Já jsem brečela jen tehdy…spíš vzteky ![]()
Mám dospělé kluky, takže na chlapské práce nikoho volat nemusím, popřípadě moje mamka je, na rozdíl ode mě, praktická, což se občas taky hodí ![]()
Teď se zrovna chystáme malovat.
To jsem se chtěla zeptat, jestli vám nebývá smutno. A co je opravdu to nejsložitější, čemu musíte čelit?
To, že nesdílím své radosti a starosti mám nyní i dnes. Mé radosti ho popuzují, mé starosti ho obtěžují.
Je to jako ve vsem, jaky si to udelas, takovy to mas. Utopit se muzes sama i ve vztahu. Pokud to k tomu dospeje, ber to jako zacatek neceho noveho ![]()
Dobrý večer,
omlouvám se za anonymitu. Mám depku. Jako bych v poslední době ztrácela pevnou půdu pod nohama. Kromě toho, že se celé dny starám o malého, manžela a domácnost a postupně se připravuji na vstup do zaměstnání, nedělám nic jiného, resp. špatného. Přesto se v poslední době střetávám s nehezkými invektivami od mého muže, navíc se mnou ani pořádně nekomunikuje, jenom štěká. Když se ohradím, otočí to proti mě. Nechci se v tomto smyslu rozepisovat, ale už to vede tak daleko, že si říkám, že to spěje ke konci. (Nejsem malicherná, nejedná se o hlouposti). Ani si nemyslím nějakým rychlým spádem, ale takovým samospádem. Těžko říct. Jsme spolu pátým rokem a přiznám se, jsem nemile zaskočena, že to přichází tak brzy. Také nejsme nejmladší pár, už máme v životě něco za sebou. Jen nevím, jaký je život bez partnera. Jaký tedy je?