Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manzelovi bych rekla, ze to s nim uz resit nebudu, ze uz to fakt nechci poslouchat, ke tchyni bych se chovala jako tech pet let predtim anebo je celou rodinu odstrihla, at si je manzel resi sam. evidentne nefunguje ta tlusta cara ani ze strany tchyne. a zivot je moc kratkej, aby ho clovek proproblemoval.
Nijak. Nepotrebuji mit vztah s nekym, kdo otevrene prihlasuje, ze me bezduvodne nemusi.
Manzel, at se rozhodne sam, ale ze tchyne meleo tluste care neznamena, ze vy ji musite udelat. Nemusite.
Podle me je to ale clovek, co vam hodne bere, ale nic nedava. A od takovych dal.
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si k vám pro nezaujatej názor někoho jinýho. S manželem jsme 8 let a máme dítě. Manžel byl vždycky takovej ten hodnej syn co pomáhal, neodporoval atd. Ze začátku byly vztahy s tchánovcema tak nějak v rámci možností docela dobrý.
Manžel má bratra. Ten byl vždycky ten problémovější. Nikdy nebyli žádný velký kámoši, ale vycházeli spolu v rámci nějakých normálních vztahů jako bráchové. Pak si bratr našel ženu s kterou si pořídil dítě. Tchyně měla svoje první vnouče a tím to všechno začalo. Nás defakto zničehonic najednou odstřihla. Už pro ni existovala jenom bratrova rodina a my byli takový ty na okraji, kterým se popřálo k narozeninám a dal dárek k Vánocům. Od tý doby to stojí všechno za ho… Nikdy jsme nepochopili proč se tak zachovali. Od tý doby proběho pár pokusů vztahy narovnat, většinou z naší iniciativy, ale vždycky to vydrželo jenom chvíli a pak se to zase pos… Tchán vždycky upřednostňoval víc manželova bratra, takže tam ta změna nebyla taková. Bratrova žena je bohužel namyšlená a asi jsme jí nebyli nikdy dost dobrý, takže skončil i vztah s bráchou. Mám pocit, že ona rozeštvala celou tu rodinu. Sama se taky nebaví s půlkou svojí rodiny. Když se narodilo dítě nám, tak jsme čekali, že se něco změní. No nezměnilo, nebylo to první vnouče, takže nezájem. Bráchovi vnouče pořád od narození hlídali, jezdili na výlety, všechno hrozně prožívali a o naše dítě projevili zájem párkrát do roka, vetšinou při nějaký příležitosti. Když jsme párkrát potřebovali pohlídat tak nebyl nikdy čas. Vlastně o nás nic nevěděli a my o nich taky ne. Další paradox je, že žijeme všichni v jednom městečku. Dřív jsem to hodně řešila a mrzelo mě to. Připadalo mi jak kdybysme byli nějaký horší lidi nebo co. Ale časem jsem na to už nějak rezignovala a přestala to řešit. Máme kolem sebe jiný členy rodiny a kamarády. Tohle všechno se táhlo tak 5 let. Bohužel před rokem tchán náhle zemřel a tchýně se najednou začala tvářit, že by se s náma chtěla víc stýkat a my teď nějak nevíme co s tím. Tchyně je zvláštní člověk. Přijde mi, že je spíš jednodušší, ale ona sama si myslí, že je nejchytřejší. Na nikom nenechá nit suchou. Vždycky každýho pomlouvala, kolikrát kvůli kravinám. Pro mě ja ona takovej zlej sobeckej člověk, kterej nebere na nikoho ohledy. Dokonce manželovi řekla, že se s náma nebavili, protože mě neměli rádi, což mě teda dost mrzelo, protože si myslím, že nejsem nějakej špatnej člověk a vždycky jsem se k nim chovala slušně. To se nedá říct o manželce bráchy, která se k nim chovala hnusně, skoro se s nima nebavila a jen je využívala na hlídání. Tchánovci neměli rádi ani jí. Několikrát na ní tchyně dřív nasazovala i před náma, ale prostě jí bere. kvůli tomu oblíbenějšímu synovi a vnoučeti. A teď, jak se k tomu postavit? Když manžel tchýni řekne, že to všechno nejde jen tak smazat a mávnout nad tím rukou a bavit se po těch letech jakoby nic, tak se pomalu urazí a pořád mluví jenom o nějaký tlustý čáře. Jenže člověk není po lobotomii, takže to asi nejde tak snadno. Manžel se kvůli tomu hodně natrápil. Teď je zároveň na jednu stranu rád, ale na druhou neví jak se má chovat. Každou chvíli se pohádaji, protože se furt řeší ty starý křivdy a pořád se to nějak promítá i do současnosti. Manžel to se mnou chce pořád řešit a mě už to taky nebaví Je to pořád dokola a nevím co mu poradit. Stejně mě neposlechne. Chvíli vyšiluje, že s ní končí a pak když vychladne, tak zase začne přemítat, jak to narovnat. Brácha je na něj kolikrát vyloženě hnusnej. Občas mi přijde jak kdyby ho snad proti manželovi tchyně i naváděla a hlavně on neví nic jak to bylo. Tchyně si ale myslím, že se absolutně nezměnila a nic nepochopila, ale jde spíš o to, že jí začíná docházet, že už skoro nikoho nemá a je to z její strany trochu vypočítavost. Jak byste se k ní chovali? Omlouvám se za román, ale nejde to moc zkrátit a to jsem se ještě snažila napsat zkrácenou verzi bez nějakých větších detailůProsím anonym.
Je jasné, že kdyby tchán nezemřel, tak by se nic nezměnilo a “žili” byste takhle klidně dalších několik let. Vztah si k sobě můžete třeba najít, ale bude to trvat určitě dlouho - a možná se to ani nepovede, max se budete nějak zdvořilostně bavit. Určitě bych si na ni dávala pozor (příliš se nesvěřovat apod., aby to neotočila proti vám).
Manželovi bych řekla svoje a že se o tom dále bavit nechceš (když je to pořád dokola). Je to on, kdo si to v sobě musí srovnat a zpracovat to a pak se rozhodnout jak bude pokračovat se vztahy.
Já osobně bych si položila otázku, zda po tom všem a po těch letech nějak potřebuješ míst tchýni ve svém životě a podle toho si vymezit hranice.
Já to chápu, mám svým způsobem podobné vztahy s vlastní mámou. Po létech prapodivných třenic, utnutí kontaktu z její strany apod., jsem dospěla ke stavu, kdy udržuji vztahy v režimu „korektní“. Ač je momentálně v rozpoložení, kdy by se přetrhla a chce být strašně moc dobrá kamarádka, tak nějak věci, které mi řekla v minulosti, nedokážu zapomenout, a vím, že se to může z minuty na minutu změnit. O vnoučata jeví zájem, takže ta tam vozíme, neseberu jim babičku, ale sama se s ní bavím stylem chůze po minovém poli, kdy se hodně pečlivě vyhýbám tématům, která by mohla být jakkoliv výbušná (což je z její strany prakticky cokoliv). Je to dost duševně vyčerpávající. Majetků se od ní nedočkáme, ty už za svého života přepsala na sourozence, kterému se v životě objektivně tolik nedaří. V každém případě - pokud protistrana jeví zájem s tebou vycházet, a pokud jsou v tom vnoučata, o které ten zájem projevuje aspoň v nějaké míře, já bych čas od času zatnula zuby a šla do toho. Ale vztahy na této úrovni pro mě zahrnují nikdy se úplně neotevřít, neříct nic, co by jednou mohlo být použito proti mně, nepřijímat žádné ohromné dary nebo nemuset se cítit příliš zavázán.
@Anonymní píše:
tchýně se najednou začala tvářit, že by se s náma chtěla víc stýkat a my teď nějak nevíme co s tím …
Rozsáhle píšeš co bylo. Popisuješ co manželův bratr, co jeho manželka. Rozhodující je ale něco zcela jiného: co dělat teď a co nastane v budoucnosti, až tchyně bude potřebovat aby se o ni někdo z rodiny staral. Na kohopak padne starost o seniorku?
Manželův bratr a jeho žena slízli všechnu smetanu: Dokud tchánovci mohli, byl tam „babičkovský“ full servis, hlídání vnuka, dobré vztahy, zázemí, láskyplná vazba. Kdopak by měl tu péči a pozornost tchyni zase vracet, až ona sama nebude moci? Kterýpak ze dvou bratrů by si to měl vzít na starost???
Tchyně si ale myslím, že se absolutně nezměnila a nic nepochopila, ale jde spíš o to, že jí začíná docházet, že už skoro nikoho nemá a je to z její strany trochu vypočítavost.
Přesně tak. Partnerka manželova bratra umí plánovat; ráda brala vše, dokud tchyně dávala a mohla dávat. Teď - holka chytrá - začala tušit, že by tu přijatou péči a lásku měla jejich rodina začít vracet. A to se jim nechce. Proto tchyni namluvili, aby se smířila s vámi. Čistá vypočítavost.
Jde o to, zda Tvůj manžel je schopen prokouknout tu manipulaci.
Příspěvek upraven 06.05.23 v 17:45
Proc se v tom vsichni tak hnipete?
S nimi bych fakt nic vztahoveho, intimniho, pocitoveho ci minulost neresila.
Bavte se ciste o vecech tady a ted, provozni veci, vylety, kam chodi dite na krouzek, kdo zreje zahon, co vyrostlo na zahradce, ze na namesti maji fajn hadry a o vikendu bude pout a kdo tam vytahne dite.
A vyreseno.
Ja bych pokračovala v tom, jak to do teď nastavili, žádná tlustá čára, ať se tchýně kdyžtak snaží. Ať ukáže jaká je babička, jak pohlídá, určitě ať ale nečeká, že se o ni budeš starat. Manžel k tomu musí dojít sám, zdvořilostní návštěvu bych přežila a bavila se velmi obecně kvůli tomu, abych dítě nepřipravila o babičku.
@Lucie_Sx
Souhlas.
I když některá z těch témat, co píšeš, by byla u nás velmi výbušná ![]()
Mně se ty vaše kroužky nelíbí, tohle za nás nebylo, to jako fakt platíte dítěti za to, že si chodí někam kreslit?
Já nechápu, proč dáváte na záhon kytky, já bych tam teda dala rajčata.
Ty hadry na náměstí jsou příšeně nekvalitní, to já nakupuju jenom v butiku v krajském městě.
Sranda je, že kdyby to člověk dělal naopak, snese se na něj kritika, že nedopřeje dítěti žádný kroužek, všecky záhony musí být užitkové a kytky by byly hezčí a furt si musíme na něco hrát a jezdit až do krajského města, když na náměstí mají ty hadry parádní ![]()
@Anonymní píše:
@Lucie_Sx
Souhlas.
I když některá z těch témat, co píšeš, by byla u nás velmi výbušná
Mně se ty vaše kroužky nelíbí, tohle za nás nebylo, to jako fakt platíte dítěti za to, že si chodí někam kreslit?
Já nechápu, proč dáváte na záhon kytky, já bych tam teda dala rajčata.
Ty hadry na náměstí jsou příšeně nekvalitní, to já nakupuju jenom v butiku v krajském městě.
Sranda je, že kdyby to člověk dělal naopak, snese se na něj kritika, že nedopřeje dítěti žádný kroužek, všecky záhony musí být užitkové a kytky by byly hezčí a furt si musíme na něco hrát a jezdit až do krajského města, když na náměstí mají ty hadry parádní
Na to je jednoduchy postup - utnout debatu.
Znam, neni to prijemny, no.
Občas bych tam s dítětem a manželem zajela na kafe a sledovala, co tchýně. Podle jejího chování bych určovala četnost návštěv. Manžela chápu - křivdy z minulosti mají dlouhé stíny. Asi bych se mu snažila vysvětlit, že výčitky nic neřeší, že tento druh lidí, kteří někomu ublížili, to stejně nikdy nepřiznají a neomluví se, a zaměřila bych se na přítomnost. Přestat jezdit tam můžete vždycky.
Ahoj, jdu si k vám pro nezaujatej názor někoho jinýho. S manželem jsme 8 let a máme dítě. Manžel byl vždycky takovej ten hodnej syn co pomáhal, neodporoval atd. Ze začátku byly vztahy s tchánovcema tak nějak v rámci možností docela dobrý.
Prosím anonym.
Manžel má bratra. Ten byl vždycky ten problémovější. Nikdy nebyli žádný velký kámoši, ale vycházeli spolu v rámci nějakých normálních vztahů jako bráchové. Pak si bratr našel ženu s kterou si pořídil dítě. Tchyně měla svoje první vnouče a tím to všechno začalo. Nás defakto zničehonic najednou odstřihla. Už pro ni existovala jenom bratrova rodina a my byli takový ty na okraji, kterým se popřálo k narozeninám a dal dárek k Vánocům. Od tý doby to stojí všechno za ho… Nikdy jsme nepochopili proč se tak zachovali. Od tý doby proběho pár pokusů vztahy narovnat, většinou z naší iniciativy, ale vždycky to vydrželo jenom chvíli a pak se to zase pos… Tchán vždycky upřednostňoval víc manželova bratra, takže tam ta změna nebyla taková. Bratrova žena je bohužel namyšlená a asi jsme jí nebyli nikdy dost dobrý, takže skončil i vztah s bráchou. Mám pocit, že ona rozeštvala celou tu rodinu. Sama se taky nebaví s půlkou svojí rodiny. Když se narodilo dítě nám, tak jsme čekali, že se něco změní. No nezměnilo, nebylo to první vnouče, takže nezájem. Bráchovi vnouče pořád od narození hlídali, jezdili na výlety, všechno hrozně prožívali a o naše dítě projevili zájem párkrát do roka, vetšinou při nějaký příležitosti. Když jsme párkrát potřebovali pohlídat tak nebyl nikdy čas. Vlastně o nás nic nevěděli a my o nich taky ne. Další paradox je, že žijeme všichni v jednom městečku. Dřív jsem to hodně řešila a mrzelo mě to. Připadalo mi jak kdybysme byli nějaký horší lidi nebo co. Ale časem jsem na to už nějak rezignovala a přestala to řešit. Máme kolem sebe jiný členy rodiny a kamarády. Tohle všechno se táhlo tak 5 let. Bohužel před rokem tchán náhle zemřel a tchýně se najednou začala tvářit, že by se s náma chtěla víc stýkat a my teď nějak nevíme co s tím. Tchyně je zvláštní člověk. Přijde mi, že je spíš jednodušší, ale ona sama si myslí, že je nejchytřejší. Na nikom nenechá nit suchou. Vždycky každýho pomlouvala, kolikrát kvůli kravinám. Pro mě ja ona takovej zlej sobeckej člověk, kterej nebere na nikoho ohledy. Dokonce manželovi řekla, že se s náma nebavili, protože mě neměli rádi, což mě teda dost mrzelo, protože si myslím, že nejsem nějakej špatnej člověk a vždycky jsem se k nim chovala slušně. To se nedá říct o manželce bráchy, která se k nim chovala hnusně, skoro se s nima nebavila a jen je využívala na hlídání. Tchánovci neměli rádi ani jí. Několikrát na ní tchyně dřív nasazovala i před náma, ale prostě jí bere. kvůli tomu oblíbenějšímu synovi a vnoučeti. A teď, jak se k tomu postavit? Když manžel tchýni řekne, že to všechno nejde jen tak smazat a mávnout nad tím rukou a bavit se po těch letech jakoby nic, tak se pomalu urazí a pořád mluví jenom o nějaký tlustý čáře. Jenže člověk není po lobotomii, takže to asi nejde tak snadno. Manžel se kvůli tomu hodně natrápil. Teď je zároveň na jednu stranu rád, ale na druhou neví jak se má chovat. Každou chvíli se pohádaji, protože se furt řeší ty starý křivdy a pořád se to nějak promítá i do současnosti. Manžel to se mnou chce pořád řešit a mě už to taky nebaví Je to pořád dokola a nevím co mu poradit. Stejně mě neposlechne. Chvíli vyšiluje, že s ní končí a pak když vychladne, tak zase začne přemítat, jak to narovnat. Brácha je na něj kolikrát vyloženě hnusnej. Občas mi přijde jak kdyby ho snad proti manželovi tchyně i naváděla a hlavně on neví nic jak to bylo. Tchyně si ale myslím, že se absolutně nezměnila a nic nepochopila, ale jde spíš o to, že jí začíná docházet, že už skoro nikoho nemá a je to z její strany trochu vypočítavost. Jak byste se k ní chovali? Omlouvám se za román, ale nejde to moc zkrátit a to jsem se ještě snažila napsat zkrácenou verzi bez nějakých větších detailů