Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi ze vztahu do pláče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.8.12 09:13
Hele ja chapu, ze by jsme se na chlapa nemeli vrhnout hned mezi dverma, jak tu nekdo radi. Ale holky, jak to delate?? Deti maji z taty proste radost a drzet je nekde v jine mistnosti pul hodiny by znamenalo jen tu pulhodinu revu 
. Proste mam deti, tak se mu povesej na krk uz v predsini 
. U nas je to jeste slozitejsi v tom, ze manzel pokud stihne drivejsi vlak, tak spolu deti v podstate ukladame, vidi se s nima tu pul, trictvrte hodinu. Pokud jede az dalsim vlakem, nevidi se s nima vubec. Takze takovy ten pohov je u nas az kdyz jsou deti v posteli.
Zakladatelko ja bych se v tehle situaci nedokazala vdat. Zkousela bych si s muzem promluvit, snam mu trochu otevrit oci, klidne nekolikrat dokola, aby bylo jasne, ze je to dulezite. Ani ne kvuli sobe, ale kvuli detem. Prece ho potrebuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:21
Nečetla jsem diskuzi…Měla jsem to podobně až do chvíle co jsem nastoupila do práce a on je s malym doma na dovolené, do té doby, než začne v září školka..takže teď je všechno v domácnosti na něm..nezvládá to..už mi i řekl, že nechápe jak jsem to mohla vydržet(je doma teprve 14dní).. hned pochopil proč jsem radši když přišel po práci domu a nešel ještě na 3h cvičit atd…a já? ..jsem v práci sice 10h denně je náročná, ale po těch 3letech je to úplně krásný..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:36
@teredes já neradila pověsit se na něj hned ve dveřích. Jenom jsem popsala, jak to vypadá u nás. Otevřou se dveře, psi začnou nadšeně skákat, dítě víská, volá „tatíko, tatíko“ a letí ke dveřím. Když tohle manžel vidí, tak nejde zůstat třeba hnusný, i když má špatnou náladu. Rozdá nám všem pusy, udělá to kafe (nebo mu ho udělám já), sedne ke stolu. Malý mu nosí hračky nebo knížky a tak. Tak si ho dá na klín, kafe dostatečně daleko od něj a prohlíží si ty věci. Až to dopije, tak si jdou hrát nebo spolu pracovat. Několikrát v týdnu přijdu z malým z venku o něco dýl než přijíždí manžel domů, takže má i šanci vypít si to kafe v klidu. A on to ví, tak té příležitosti využije. Když pak přijdeme, tak už nás s širokým úsměvem vítá.
Hm, mě to přijde normální. Vycházet si vstříc, podporovat se, komunikovat, dělit se o povinnosti, těšit se ze společných okamžiků, respektovat se navzájem jako rodiče. Snažíme se táhnout za jeden provaz a ne spolu bojovat. Už jsme o tom několikrát debatovali, že bojem mezi sebou nezíská ani jeden z nás. Jenom to vede k pomalému rozklížení vztahu. Kdežto, když držíme spolu, na věcech se domlouváme, komunikujeme, nepředpokládáme, že ten druhý automaticky nám čte myšlenky, tak vztah posilujeme a je vůči okolí stabilnější. V zásadě se snažím jenom v pohodě prožít rodinný život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:46
@ezenduska Mít rád je pěkný ale když o dovolené nepřiloží ruku k dílu je to na pěst. Já jsem student, teď mám prázdniny, fakt mám celý den volno, dítě v pupíku a přítel když se vrátí vorvanej z práce tak si na chvíli sedne k PC a pak jde umýt nádobí, když není navařeno, obstará se sám a kdykoliv začnu uklízet, tak je mu trapný jen sedět a koukat a vždy mi jde sám od sebe pomoci. Před Vánoci jsem na úklid neměla čas, tak jsem požádala o pomoc svou kamarádku uklízečku. A co myslíte? Přijdu domů a gruntujou oba dva - jemu je blbý prostě jen koukat jak ten druhý maká. A co se dítěte týče, tak už teď ho připravuju na to, že s dítětem hned po porodu bude muset strávit minimálně hodinu denně aby k sobě získali vztah - i kdyby to dítě spalo tak si ho vezme do náruče a bude mu třeba držet ručičku - na tom trvám a on s tím už počítá. Doufám, že tak zabráním tomu, aby pak dítě bylo fixované pouze na mě a aby vyžadovalo krmení lžičkou a čtení pohádky jen ode mě. Počítám s tím, že nás bude brát stejně a že číst pohádky budeme pak na střídačku. Taky počítám s tím, že to bude přítel brát už jako tradiční záležitost, přijde mu přirozené se dítěti věnovat každý den a bude si to užívat.
Zakladatelce bych poradila promluvit si s přítelem. Narovinu mu říct co se ti nelíbí a jak si přeješ aby to odteď fungovalo. Když bude souhlasit super. Když ne tak mu sděl své obavy, že v takovém vztahu nejsi šťastná a že na svatbu s ním to v takovém případě nevidíš a bojíš se, že dříve či později se rozejdete. Třeba se lekne, uvědomí si že to je skutečný problém který vyžaduje řešení a začne sekat latinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:51
@teredes Přesně. My máme zatím jen psa ( mimi je ještě v pupíku ) ale kdybych jí bránila přivítat přítele, tak by chytla hysterák. Začne před ním dělat ty svý tanečky, když má novou hračku hned mu jí běží ukázat, skáče na něj - nikdy se nestalo že by jí ignoroval. Ať je vyřízenej sebevíc tak s ní se vítá vždycky. Na mě už třeba nemá sílu, ví že já to pochopím, ale ona ne a předpokládám že u dětí to bude to samé - budu už na třetí koleji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:51
@Lynette mě ruply záda ve 2 měsících malého. Začala jsem chodit večer po kojení plavat. Manžel hlídal prcka asi hodinu a půl. Měli jsme nekolikové miminko, ale neklidné. Sám chtěl naučit se ho vázat do šátku a takhle ho hlídal.
Já jsem dneska nějaká naměkko, ale teď mi skoro vyhrkly slzy, když jsem si je představila. Já přicházím z bazénu, vítá mě manžel a hrdě mi ukazuje spící dítě u něj na hrudi v šátku. Takové okamžiky jsou fakt neskutečné.
A vždycky, když jsem měla tendence ho poučovat, jak ho má hlídat, co mu má dát a tak, tak se docela naštval, jestli si myslím, že se nepostará. Změnila jsem strategii, uklidnila se a asi tak od půlroka malého chodím jednou za čas s holkama večer ven a místo poučování se jenom zeptám, jestli je něco, na co by se chtěl zepata on. Vřele tento přístup doporučuji. Cítí se pak jako partner a ne jako dítě, které matka poučuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:55
@omites ja to asi blbe napsala, ale nebyla to reakce na tebe. Spis jsem mela na mysli tu radu nechat chlapa pul hodiny v klidu, nez se na nej vrhnem. Ja chapu, ze by si to zalouzil, ale v realu mi to prijde s detmi neproveditelne, i kdyzby na to bylo dost casu. Oni se na nej cely den tesi a kdyz dorazi, tak je krotit stylem- tatinek si potrebuje odpocinout, nechte tatinka a vydrzte jeste… No jako nejak by to asi slo, ale my jsme se naucili to delat obracene. Muz prijde domu, my se na nej vrhnem (nemame pozadavky, ale radost), deti nakrmime, umyjem, prevliknem, obcas nejaka sranda, pohadka a do postele.
A pak ma muz teprve tu chvili (a ja ostatne taky) nemluvte na me, nechte me byt 
. Je fakt, za nase deti chodi spat brzo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 09:57
@teredes v tom případě si plně rozumíme 
. Děláme to stejně. nechápu, jaká síla by udržela tu naši smečku, aby se nevrhali na manžel jakmile odemkne dveře . A i na manželovi je vidět, jak je nadšený, že ho takhle vítáme. Malý chodí spát tak o půl osmé. Poté usedáme každý ke svému PC a vypínáme mozek
Příspěvek upraven 24.08.12 v 10:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 10:04
@omites jo, to je ono. Muj muz ma take narocne zamestnani. Dojizdi kazdy den cca tri a pul hodiny a behem pracovniho dne mu vlastne nemuzu ani zavolat, protoze ma fofry. Ted jsem mu kupovala kolobezku, abysme zvysili pravdepodobnost, ze odpoledne stihne drivejsi vlak a s detmi se vecer uvidi, takze domu jezdi fakt vyrizenej. Deti mu muzu taky v pohode predat ve dverich a odejit, ale moc mu to nedelam. Deti ukladame na sedmou, takze tak ctvr, max. pul osma tam fakt jsou a pokud nekdo z nas nekam jde, tak se to snazime planovat az po ulozeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 10:08
@omites Naprosto souhlasím. Jak chlap převezme jednou iniciativu tak ať je ten výsledek sebehorší tak vždycky chválit! Nikdy neopravovat. Když přítel umyl okna byla tam samá šmouha a já mu to pochválila jak je hezky umyl a ty šmouhy tam nechala do dalšího jeho mytí oken. Když jsem celý den ve škole a on se stará o psa a já přijdu a vidím jak pes na příteli spí ( přítel spí taky ) tak v tu chvíli je mi jasné že s ní nebyl venku, ale nezlobím se, protože ona je evidentně spokojená. Vím, že když brala léky a já na týden odjela, mohla jsem se na něj stoprocentně spolehnout, i si hlídal aby dostávala nažrat v pravidelných intervalech. Když mi pomáhá při úklidu je to někdy kontraproduktivní - překáží mi ale vždycky mu jen poděkuju, řeknu mu jak je báječnej a šikovnej - on z toho má radost a příště zase rád přiloží ruku k dílu. A já radši budu mít zrcadlo a a okna se šmouhama a mít napůl vyluxováno od něj než abych to jak otrok musela dělat všechno sama. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:37
Zakladatelko, je mi tě moc líto, nemáš to vůbec jednoduchý! V tvém případě bych se zatím do vdavek nehrnula, jak už ti tady holky radily. Chlapi se nikdy nezmění (pokud vyloženě sami nechtějí) a ty se pak akorát dál budeš trápit. Není normální, aby ženská dřela jak mezek a chlap jí s ničím nepomohl, ale bohužel se to běžně děje.
Já jsem doma na všechno taky skoro pořád sama, manžel bývá do večera v práci, ale když dorazí třeba před sedmou, malej se na něj okamžitě vrhne, chvíli spolu blbnou, pak ho tatínek vykoupe a já mezitím nachystám večeři. Takže alespoň nějaká pomoc tu je. O víkendech dělá spíš věci na bytě (jsme čerstvě přestěhovaní), ale třeba na velké nákupy jezdí s námi a pomáhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 15:40
My bydlíme na samotě u lesa, děti jsou prakticky furt venku, a tátovo auto je vidět a slyšet už zdálky. Takže mu děti dokonce vybíhají v ústrety zkratkou přes louku, a od tohoto okamžiku se jich zbaví jen ve chvíli, kdy je za něco pokárá - to pak letí s brekem zase za mámou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
