Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je toho moc :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.9.16 14:18
Já tedy moc nepraktikuji výhružky typu: Ještě jednou a jdeme domů nebo jdeme ze hřiště.. Když syn ani po opakované výzvě nepřestane něco dělat, chytím ho pevně za ramena a kleknu si tak, abychom si koukali do očí, řeknu, že to neděláme, že to není správné a vysvětlím škodlivost jednání (proč něco neděláme). Zatím to vždy pomohlo. 
Odchodem ze hřiště nevyhrožuji, protože se mě samotné odtamtud nechce. 
Jo a taky vyžaduji, aby se omluvil. Na tom tedy trvám, i když se mu nechce, v tom jsem fakt důsledná. Jsou mu sice teprve dva, ale když umí říct: Půjdeme na hžiště a vezmu si sebou bagl", tak umí říct i „plomiň“. Takové chování k otci, jak popisuješ, bych netolerovala. 
Vysvětlovat a vysvětlovat a pokud předvede nějakou velkou pecku v podobě nepřístojného chování, nemám problém jednu dobře míněnou lupnout. 
Ale naštěstí to není tolik potřeba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:19
@Me2304 To dítě je v největším období vzdoru, je zatím maličká, takže spoustu věcí nepobírá. Říkáš, že hodně vysvětluješ. Klidně vysvětluj, ale co nejjednodušeji. Spíš se zaměř na to, co dělat má, než co dělat nemá. A pak hlavně důslednost. Pokud manžel těžce nese její chování, tak nejspíš nepřiměřeně reaguje a mně přijde, že tím spíš ta malá „půjde po něm“. Mám doma taky strašný šídlo (mám děti tři, první bylo neskutečný šídlo, druhý dítě za odměnu a třetí je ještě větší lumpík, než ten první, ale teď už prostě jsem připravená a tolik se nehroutím) a nezbývá mi, než spoustě věcí předcházet a holt jsem na hřištích jak policajt. Když se dere někam dopředu, tak jí prostě čapnu a dám do řady, aby počkala jako ostatní. Pokud spustí řev, tak holt řve. Pokud by to bylo neúnosné a já jí řekla, že půjdeme domů, tak jí prostě vezmu a odvedu pryč, i kdybych jí měla křičící a mlátící kolem sebe odnést. Ono to za tu ostudu totiž stojí - dítě si takovéto situace velmi dobře pamatuje. Udělá to jednou, podruhé a případně potřetí (některé děti jsou vytrvalé), ale pak jí dojde, že neustoupím a přestane. A jak vidíš, nemusím ani plácnout. Dítě se velmi dobře naučí, že jsou hranice, za které se nedá jít. S plácáním neporadím, taky jsme si takovým obdobím prošli a nezabíralo vůbec nic (u nás teda období kousání), můžeš ji zkusit prostě zafixovat, říct, že se neplácá, ale že tě může pohladit, určitě ji tím vykolejíš (ale samozřejmě já nejsem nijak dogmatická, takže pokud mám pocit, že to pomůže, klidně dítěti jednu lupnu, ale snažím se to nepřehánět). Ale ono hlavně každé dítě je trošku jiné a na každé platí něco jiného. Uvedu příklad, třeba malá má tendence házet kamínky. Mám dvě možnosti, buď jí to úplně zakážu a budu ji neustále dokolečka usměrňovat a nebo jí ukážu, kam je házet může (třeba do kbelíčku), čímž ukojím její potřebu zkoumání fyzikálních zákonů. Ale pak důsledně trvám na tom, že se kamínky hází jenom tam.
jinak pozor, je ještě docela malá, takže je potřeba si i tak nějak nechat projít hlavou, jestli na ní nejste moc nároční, takže je pak zmatená. Chce to pravidla co nejvíc zjednodušit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:21
Jinak co se týče toho otce, tak v jakých je to situacích? Nedělá jí třeba něco, co se jí nelíbí? můj manžel třeba nečekaně dítě chytil, aniž by ho předtím upozornil a to byl spouštěč ječení. Pak se poučil a normálně se dítěte nejdřív zeptal, jestli ho smí pochovat. Praktikujeme to tak doteď (třetí je totiž nechovací 
) a docela nám to funguje, takže se zeptáme, jestli se chce pomazlit a ona přijde, pokud se jí vnucujeme, tak brečí a nechce, případně se brání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:26
@Adrasteia Plně souhlasím… ale co za alternativu nabídneš, když si dítě třebas nechce čistit zuby? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:47
Tak popisujete meho syna. Od roka a pul do trech let totalni horor. Nikam jsem skoro nechodila jelikoz byla vzdy scena. No mohla bych vypravet. Jednou sem i zastavila v lese a volala manzelovi at si pro nej hned dojede ze uz s nim ve svem aute nepojedu. Nic nepomahalo, kolik knizek jsem precetla nic. Vrchol byl ze ho kazdy tyden hlida 3 dny babicka ktera mu fovoli vse. Pomohla mi nevychova super zenska a naprosto jasny zpusob komunikace. Od te doby mam jine dite… Ikdyz ta babicka mi ho kazi porad 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:48
@Black Cat píše:
@Adrasteia Plně souhlasím… ale co za alternativu nabídneš, když si dítě třebas nechce čistit zuby?
Neoblíbená činnost. Tam je víc možností a na každé dítě zabírá něco jiného.
Možnosti:
1)Navodit atmosféru důležitosti - jsi už velký a tak si smíš sám vyčistit zuby, tak jako to dělá…(dosaď si libovolný vzor - oblíbený sportovec, prima soused, traktorista, motorkář…) Půjdeme spolu do obchodu a tam si SÁM vybereš kartáček a pastu - koupě kartáčku a výběr pasty je takový malý obřad.
Přes den zašeptat tajemně do ucha, že už brzy (!) si bude SMĚT vyčisti zuby tou novou bezvadnou pastou…
- Pokud má dítě oblíbenou hračku, např. plyšáka, tak si prostě nejdřív půjde vyčistit zuby medvěd - velké divadlo s kartáčkem a pastou. Medvěd samozřejmě vysvětluje, proč si zuby čistí…Taky je dobré být konkrétní a vysvětlovat do důsledku - co to jsou kazy, jak vypadají, nakreslit si takový „hnusný kaz“ a připojit pohádku, jak si např. zajíc odmítal čistit zuby, tak šly kolem kazy a vlezly mu do pusy a on je vyhnal kartáčkem a pastou…bla bla
- Jít příkladem - koupit sobě a manželovi krásný kartáček a barevnou pastu a usilovně si s radostným výrazem čistit před dítětem zuby a bavit se na téma, jak je to super.
- Odměna - za každé pěkně vyčištění nalepíme na kartáček malou nálepku s autíčkem zvířátkem…
…
Pokud ale někomu jde o to, aby si zuby vyčistil patnáctiletý klacek, tak asi moc neporadím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:56
@Adrasteia A pak táhnou příklady
Jinak toto funguje i s nočníkem. Naše princezna nechtěla nočník, nechtěla ani na záchod. Nakonec jsem jí nechala vybrat nočník a přišli jsme domů a ona prohlísila, že jde čůrat, na původní nočník posadila medvěda, na nový si sedla sama a světe zboř se, fakt se do něj vyčůrala 
Takže tohle jsou věci, které fungují dost dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 17:55
@Adrasteia píše:
Ještě k těm příkazům a zákazům - pokud je jich moc, jsou kontraproduktivní.
Příklad. Můj syn chtě bouchat plácačkou na mouchy do skleněné vitríny. Místo abych na něj zakřičela: „Nebouchej do toho, to nesmíš“, tak jsem řekla něco jako: "Chápu, že chceš bouchat, ale vitrína by se mohla rozbít. Co kdybys plácal tady do toho stolku(pohovky,…). Syn se spokojeně přesunul ke stolku, do kterého vydržel bouchat plácačkou ještě asi čtvrt hodiny. Kdybych mu to jen zakázala a nenabídla alternativu, taky by se zlobil.
Musíš přemýšlet, co říkáš a jak to říkáš.
Neni to trochu z blata do louze? Podle me je normalni nemlatit placackou zbytecne do cehokoli. Je ok, ze dite nic nerozbije, nerve, ale vychovny efekt mi trochu unika. Pochopila bych treba odvedeni pozornosti k uplne jine cinnosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 18:59
@mujdend píše:
Neni to trochu z blata do louze? Podle me je normalni nemlatit placackou zbytecne do cehokoli. Je ok, ze dite nic nerozbije, nerve, ale vychovny efekt mi trochu unika. Pochopila bych treba odvedeni pozornosti k uplne jine cinnosti…
Myslím, že plácání plácačkou na mouchy do pohovky je úplně O. K. Dítě je dítě, není to malý dospělý a má právo se vyřádit, poznávat a zkoušet nové věci, pokud něco nerozbije, neublíží si, nebo tím neohrožuje ostatní. S tou plácačkou je to úplně přirozené - viděl nás zabíjet mouchy, tak to chce zkusit taky - napodobuje své velké vzory - mamku a taťku. Je to v pořádku a nevidím v tom problém. Pokud se totiž dítěti zakazují neustále banality bezdůvodně, je z něj akorát nervák, nebo se začne dřív nebo později vzpírat a jsou z toho daleko horší problémy. Můj syn může nerušeně plácat plácačkou na mouchy, ale když jdeme na procházku a já ho požádám, aby se zastavil (silnice), nebo ke mně přišel, tak poslechne naprosto bez problému. Bezhlavé „poslouchání“ a přehnaně „hodné“ dítě svědčí o špatné výchově.
Příklad. Kdysi nám přednášela na VŠ jedna velmi moudrá psycholožka. Popisovala případ ženy, která si k ní chodila pro radu. Prý to byl vždy moc hodný hoch, vychovávala ho přísně a důsledně, vždycky ji poslechl, udělal, co mu řekla. Teď v šestnácti najednou poslouchat přestal a chytil se nějaké feťácké party. Jak je to možné, ptala se ta žena. A víš, co jí odpověděla ta psycholožka?
„Ale paní, nic se nezměnilo, váš syn je pořád ten poslušný hoch. Akorát teď neposlouchá vás, ale vůdce té party.“
Dítě se musí naučit pravidlům, ale taky musí vědět, k čemu ta pravidla jsou, musí být samostatné a zodpovědné za své chování. Slepá poslušnost a nadměrné zákazy tam, kam patří volnost, vedou dříve či později k velikým problémům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 19:03
@mujdend píše:
Neni to trochu z blata do louze? Podle me je normalni nemlatit placackou zbytecne do cehokoli. Je ok, ze dite nic nerozbije, nerve, ale vychovny efekt mi trochu unika. Pochopila bych treba odvedeni pozornosti k uplne jine cinnosti…
To právě ta zásadní chyba - dítě chce napodobovat rodiče, chce si vše vyzkoušet, ohmatat - tím se rozvíjí jeho osobnost. Jinou činnost mu nabízím pouze v případě, že by ohrozil sebe, danou věc nebo obtěžoval druhé např. hlukem apod. Pokud toto nehrozí, je správné a vhodné, aby si danou činnost vyzkoušel - buď sám (viz plácačka), nebo se mnou (např. vaření). Navíc mlácení do různých předmětů (polštář, pohovka) může skvěle odreagovat a zbavit stresu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 19:31
@Adrasteia naprosto souhlasim.Mam znamou, jejiz deti nesmi vubec nic-projit v lete naboso kaluzi nebo nedej boze blatem, sebrat pericko od holuba, pomahat pri uklidu, poustet samy vodu a tak bych mohla donekonecna pokracovat.Jsou to navenek vycepovane deti, ale pri pohledu zblizka uzlicky nervu… 
A matka od rana do noci zakazuje a prikazuje a peskuje..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 19:32
@Adrasteia Mozna mate pravdu, mozna to je ta spravna cesta…Nemam prehnane poslusne dite, naopak si bohuzel dela co chce a nikdo z rodiny s ni nedokaze hnout.Do silnice mi jeden cas utikala i schvalne, bala jsem se ji pustit venku na krok. Doted ji v tomto neverim a to ji budou tri. A mozna se k ni opravdu chovam jako k malemu dospelemu, ve snaze ji zabranit delat „blbosti“.Takze diky za podnet k zamysleni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 19:45
@Adrasteia Dobrý večer, naprosto souhlasím
I můj manžel mi říkal, že byl vychováván k poslušnosti, to smíš, to nesmíš, to se dělá, to se nedělá, výchova strašením, zákazy a ke slušnosti. Fungoval dle této poslušné výchovy do té doby, než se dostal na střední a tam prý nevěděl co dřív…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 19:46
@Adrasteia Ze by me zase napadlo male zakazovat co pise vyse unudena, tak to ani nahodou. To mi pripada normalni, ze deti delaji. Takove blbosti nemam energii resit. Zakladatelce se omlouvam,
ze v jeji diskuzi ventiluji svoje problemy, ale take uz si nevim rady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 19:57
@mujdend Ver,ze jsem si to nevymyslela. Koukala na me jako na blazna, kdyz jsem detem dala houbicky a nechala je penou z jaru myt podlahu nez ji setru mopem Nebo ze si 15m dite posadim pri vareni na linku, aby mohlo pomahat.Nebo ze syn projizdel naodrazedle kaluze. Proste des.Deti jsou deti a kdyz obcas vidim ty souvisle zakazujici maminky, tak je mi ouzko.
Zrovna vcera na pisku: „Pepicku nehazej piskem po detech. Pepicku nehazej pisek ani na skluzavku, neber holcicce tu babovku, pojd se vycurat, pojd se napit, nehoupej se tolik vyrazis si zuby“ To vse behem par minut. A absolutne chybela nejaka reakce, pokud Pepicek neposlechl (a on neposlechl skoro nikdy, protoze zrejme uz vubec nemohl vnimat, co po nem matka porad chce).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
