Je toho moc :(

Podle toho, co píšete, jste unavená, vynervovaná, depresivní a nejistá, potřebovala byste někdy vysadit, dítě svěřit na hlídání babičce a jít si někam dobít energii. A pomůže se i svěřit se svými problémy, i to uleví, že to máte komu říci, jak se cítíte, i když by to byl třeba psycholog. Jakmile dojde k uklidnění u vás, přenese se to pozitivně i na dítě a vy získáte úsměv a nadhled, se kterým některé situace, které vás nyní deprimují, už nebudou vypadat tak hrozivě. Dítě ve vás musí vidět oporu a vzor, jistotu, že vy vždy víte, co a jak.

Podívejte se po svém okolí, kde je nějaké mateřské centrum, kde byste našla děti na hraní pro dcerku i kamarádky a též i program pro děti. Co se týče her na pískovišti, aktivní matky abyste tam pohledala. Většina jen sedí a odpočívá, zkuste pro tamní děti zorganizovat nějakou hru, do které se může zapojit dětí víc. Skákání gumy, na ježibabu, kdy přebíhají malé území, kde je některé z nich, ale nesmí odtamtud ven a chytá ty ostatní (lépe na trávě, aby někdo neupadl) ap. Zajíček v své jamce, hledání schovaných předmětů, vyjmenování předmětů schovaných pod hadrem a ukázaným na minutu atd. atd.

Pokud má dítě doma naštvanou a deprimovanou maminku, je jasné, že se věší venku na usměvavé tváře, což vás pochopitelně mrzí, ale nevěšte hlavu, vše se dá změnit. Je dobře, že si to uvědomujete a že jste tu o tom napsala. Bohužel, dítě na sebe strhává pozornost negativním chováním a když se chová dobře, řada rodičů úlevně odpadne a místo, aby toto chování posilovala pozorností, odměnami a chválením, v tento čas odpočívá nebo se věnuje jiné práci. Dítě si snadno navykne pak tímto mechanismem na sebe upozorňovat a říkat si o akci a pozornost pouze zlobením.

Především si však všímejte, co na vaši dceru pozitivně působí. Pod stresem a zklamáním vás zaplaví haló efekt a bude vám připadat vše strašné, ale až stres odplyne a budete v pohodě, věnujte pozornost situacím, kdy funguje. Nikdy nikdo nejedná jako stroj, stále stejně a stejnou intenzitou. Pozorujte, co její chování zhoršuje a co zlepšuje, co ji motivuje. Když bude fungovat ve skautu, učitelce, babičce, kamarádce, nesmutněte, že to u vás nefunguje, ale sledujte, co je tam jinak, jak se změnily podmínky ap. a zkuste to napodobit doma. Dívejte se v tu chvíli spíš okem nezávislého pozorovatele, jako by to bylo cizí dítě. Kdyby vás spláchla emoce, nic nevypozorujete, potlačte ji, bedlivě si jí všímejte a uvidíte, že výsledky se dostaví.

Zapisujte si to do notýsku se všemi souvislostmi, které jsou, včetně návštěv, aktivit, sledování tv, ale i jídla ap. Leccos na vás vykoukne, když si ty záznamy zpětně budete pročítat třeba po měsíci a souvislosti, které jste neviděla, vás mohou zasáhnout jako blesk, když se dobře budete dívat. Můžete si své interakce s dítětem nahrát i na video a pak se v klidu dívat, jak jste se chovala, co se dělo, protože jakmile se člověk vytočí, přestane absolutně vše kolem vnímat a uvidíte řadu věcí, které jste v té situaci vůbec neviděla.

Začněte své dítě učit sebeovládání. Zvládne jej i batole, nic nedejte na období vzdoru. Jděte mu příkladem, odměňujte dobré chování, cvičte jej sportem i hrami, i Člověče, nezlob se! rozvíjí tuto schopnost, ale jsou i zábavnější hry. Můžete proložit i jednoduchými volbami, např. nabídněte bonbon s tím, že ho může buď sníst hned, nebo krátkou dobu počkat a jako odměnu za trpělivost dostat další. Udělejte dcerce třeba barevné kartičky s otázkami typu Co bys udělala kdyby… a s variantami dobře a špatně. Můžete též použít pohádky, loutky, cokoliv. Jde o to, aby to dítě bavilo. Jednoduchý, krátký, nejlépe veselý příběh. Využijte i vysvětlování, mluvte pak o příbězích, které dítě zaujmou, vysvětlujte, proč je pro dítě výhodné se ovládat a dát přednost cizí potřebě před svým přáním. Nejde ale jen o poučování a mentorování a nácvik, dítě se musí někde též uvolnit a upustit páru, nejlépe nějakou divočejší pohybovou aktivitou. Dopřejte mu ji a nejlépe s vámi, třeba v bazénu nebo nějakou legrací, i kdyby to byla honička, polštářová bitva nebo cokoliv, co ho baví, to je moc důležité. Choďte s ním dostatečně do přírody a pokud je někde v okolí jóga pro děti, nejlépe s rodiči, vřele vám ji doporučuji, zklidní skvěle nervový systém.

Buďte důsledná a pokud stanovíte např. povinnost, že večer před spaním musí uklidit hračky, tak na tom trvejte, ale též dítě pochvalte, když si své povinnosti plní.

Je možné si i zjednat konzultace s dětským psychologem, ideální je např. rodinný terapeut, který sleduje rodinu jako celek. Možná by vám pomohla i aplikovaná behaviorální analýza (ABA), která se sice používá hlavně ke zlepšení chování autistických dětí, ale i když její pravidla pomohou rodičům s autisty, kteří si ji pochvalují, to by bylo, abyste je nezvládla se svou dcerkou i vy. (Podobnou metodou pozitivního posilování vycvičí pan Šusta v zoo jakékoliv zvíře, včetně hada a medvěda, tak to musí fungovat i u děcek, musíte si trochu věřit. Zásady jsou v podstatě jednoduché - odměna přichází až za takové chování, které po tobě vyžaduji, základní body píšu níže, pod nimi máte odkaz na podrobnější rozpis

1. Ukažte Vašemu dítěti, že jste to vy, kdo řídí, které věci může mít a hraní, a že jste to vy, kdo rozhoduje o tom, kdy je může mít.
2. Ukažte vašemu dítěti, že je s vámi zábava. Z každé interakce s ním udělejte zábavný zážitek tak, aby vás samo chtělo poslouchat a získat tak ještě více času a sdílených zážitků spolu s vámi.
3. Ukažte vašemu dítěti, že se vám dá věřit. Vždy říkejte to, co myslíte a myslete vždy to, co říkáte. Jestliže řeknete, aby vaše dítě něco udělalo, nedovolte mu získat odměnu nebo to, co chce, dokud úkol nesplní. To může znamenat i splnění s vaší pomocí, pokud je to potřeba.
4. Ukažte vašemu dítěti, že řízení se vašimi pokyny je k jeho dobru a že je to nejlepší způsob jak získat to, co samo chce. Dávejte vašemu dítěti jednoduché příkazy tak často, jak jen to je možné a posilujte jeho rozhodování řídit se jimi dobrou zkušeností.
5. V raných fázích získávání kontroly nad učením nejprve posilujte každou pozitivní odpověď a postupně frekvenci posilování stále více měňte.
6. Ukažte, že znáte priority vašeho dítěte stejně jako své vlastní.
7. Ukažte vašemu dítěti, že ignorování Vašich instrukcí nebo vybrání si nevhodného chování nepovede k získání odměn.
 http://csaba.cz/…Steps-CZ.pdf

Ale hlavně - nesmutněte. Nejhorší krok, uvědomění si chyby, máte za sebou, teď už budete hledat jen řešení, jak z toho ven a metodou pokusu a omylu to jistě brzy vypozorujete, co funguje, takže od teď bude jen líp, ničeho se nebojte. Kdybyste byla přišerná matka, vůbec se tím zaobírat nebudete a chybu budete vidět jen v okolí, ne v sobě, a tím pádem by nebyla žádná náprava možná.

@Me2304 Já se musím smát, omlouvám se, ale měli jsme to úplně stejné.
„Mamí, já už nechci tu polévku“
„Ok, tak já jí dojím“
„Tak jo!“
„Vážně? Aby tě to pak nemrzelo“
„Jasně, už to nechci, fuj“
a co myslíte, že následovalo po mém dojezení? Scéna jak hrom! Ale novou nalít nechtěl
Nebo třeba kreslíme:
„mamí, dokresli mi k tomu domečku pejska!“
„ok, zlatíčko, tady je“
„uááááá, já jsem chtěl kočičku!!!“
„tak tam nakreslíme i kočičku!“
„neeeee!“

Plácnutí přes ruku a semtam i přes zadek taky bylo, někdy to pomohlo, jindy to bylo k ničemu. Často jsem po vysvětlení začala cílené zcény ignorovat. No a prostě z toho vyrostl. A já mám o pár šedivýchvlasů víc. Nebýt toho, že jsem kojila (ne jeho proboha!), tak bych se uchlasatala  

@Me2304 Asi blbá rada, ale nebrat si to osobně. My tomu doma máme termínus technikus „Nic nechci, všechno je špatně“. A tak k tomu přistupujeme. Je to prostě vývojová fáze. Nehroutím se z toho, že před okolím v tyto chvíle vypadá jako naprosto nevysválané dítko (které je samozřejmě vizitkou rodičů), případně já jako matka Herodes, když kvílí, že má hlad a chce jíst poté, co se nějakou dobu před tím i přes upozornění, že nic jiného nebude a bude o hladu a ž do snídaně, dobrovolně zřekl večeře. protože je fuj a vůbec, všechno je fůůůj a on hlad vůbec nenmá a jíst nic nepotřebuje.
A snažit se nenechat se vytočit, i když to jde kolikrát blbě. Mě třaba nechávají naprosto chladnou scénky typu že něco chce, to do zblbnutí melduju, že ne a proč ne na x různých způsobů doufajíc, že alespoň jedno to vysvětlení ten jeho mozeček nějak přechroupe. Co mě ale točí a kde mám co dělat, abych se ovládla, jsou akce typu „nechci“, zvlášť když se jedná o z mého pohledu prkotiny a dítě nedokáže zdůvodnit proč nechce a já tam za tím nevidím nějaký realný důvod, nechápu motivaci, co tomu dítěti tak vadí a proč tak vyvádí.
A ještě mne napadlo zkusit dítěti nechat situaci vyřešit. Ale to záležína věku a vyspělosti. Prostě se ho zeptat, ok, a co si myslíš, že bych těď měla udělat. a proč?
Třeba chtěla to kolo. Ok, chceš to kolo. kolo je v kuftu auta u táty v práci. Tak támhle je autobusová zastávka, musíme pro něj dojet. Autobus jede za xx minut, budeme dlouho čekat… Nebo snědení jídlo. Jídlo mám v břiše. Co mám dělat? Jak ho mám dostat z toho břicha ven? Chceš to jídlo vyzvracené? Budeš ho pak ještě jíst?