Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nikdy jsem to neřešila, protože byl obývák a kuchyň úplně spojený. My máme rádi pohádky o víkendu. Tak to jsme si pouštěli u snídaně. Nebyl problém. Že by se nejedlo.
Teď jsem si vymyslela, že obývák otočíme jinak. Zdila se příčka. Takže už nikdy od jídelního stolu na televizi vidět nepůjde. Kuchyň a obývák zůstává spojený, ale na televizi neuvidíme. Na sedačku si nosíme max. křoupání nebo něco malého za skráň. Ale klasické jídlo se u nás na sedačku a konferenčák nenosí.
Najime se bez televize u stolu i na pohovce u TV. Stejně tak v parku na dece, nebo někde na státní. Když máme na TV náladu, tak si pustíme. Nějak konkrétně se to nehroti, ale většinou jime u stolu a bez TV. Nicméně mě to nijak nepohoršuje. Když byly holky hodně malé, tak bez TV by se občas těžko jedlo, nicméně zlozvyk se z toho nevypěstoval. Mně mnohem více vadí, když TV jede pořád, bez nějakého konkrétního smyslu.
Představa rodinných jídel slušně u stolu a bez televize se mi moc líbí. Realita je taková, že děti se mnou u stolu zásadně nemluví, já se neumím usadit na židli, překáží mi vlastní nohy a nikdy nevím, jak si je mám poskládat, takže společně u stolu jíme jen víkendové obědy. A i u toho většinou běží TV.
My jíme nejen u televize, ale i v posteli
…máme totiž televizi jen v ložnici a zapínáme ji jen večer, když se jdeme natáhnout…ať si každý jí jak chce a kde chce
U televize mi to jídlo tak nějak víc chutná…přes den zase jím u počítače…nevím, na co bych se u toho jídla měla soustředit, vždyť je to taková nudná činnost, něco jako když jste na záchodě
Já prostě potřebuji mít nějakou kulisu, ani to kolikrát pořádně nesleduji, stačí, že je to zapnuté. Za mě cajk. Samozřejmě, když je to nutné a je hlad, najím se i bez tv, či pc…třeba v restauraci…ale tam mám zase mobil ![]()
U nás se jí pouze u jídelního stolu, nikdy ne u televize. Děti si nemůžou na sedačku brát jídlo/pití. Když jsou na zahradě/terase, svačí samozřejmě tam, ale do pokojíku si jídlo/pití nosit nesmí, stejně tak jako my s manželem nejíme v ložnici. Jak už tu bylo zmíněno, je pro nás důležitá kultura stolování, aby se děti mohly soustředit na jídlo. A v neposlední řadě je to pro nás důležité i “společensky”, celá rodina se sejde u jednoho stolu.
Udivuje me, kolik lidi se necha svazovat konvencemi, ziji programy svych rodicu, aniz by k tomu meli jediny racionalni duvod.
My jime vsude, v ruznou dobu. Do jidla neni nikdo nucen a neni ani nucen sedet na urcenem miste. Nekdo si u jidla povidat chce, nekdo ne. Oboji je u nas doma v poradku. Je to jen jidlo. Nejsme na skautskem tabore.
@VitaminC píše:
Udivuje me, kolik lidi se necha svazovat konvencemi, ziji programy svych rodicu, aniz by k tomu meli jediny racionalni duvod.
My jime vsude, v ruznou dobu. Do jidla neni nikdo nucen a neni ani nucen sedet na urcenem miste. Nekdo si u jidla povidat chce, nekdo ne. Oboji je u nas doma v poradku. Je to jen jidlo. Nejsme na skautskem tabore.
Já bych se totiž právě těchto lidí ráda zeptala, jestli jim nevadí to koukání si do talířů, do huby a vůbec, poslouchat vidličky, lžíce, škrábání, ťukání a všechny ty zvuky mělnění potravy… popravdě, já takhle jíst potichu (jsme nuceni u rodičů), tak se mi začne zvedat žaludek jen jak nasytím nejhorší hlad.
Ubreptaný spolustolovníci, co tě nenechají mezi sousty ani nadechnout, to už vůbec.
Někdy jíme u TV, třeba o víkendu snídani, nekdy i vecerime v obyvaku. Obědy v kuchyni u stolu, u jídla si povídáme, to mi přijde úplně normální. Teď v létě jíme často na zahrade, venku TV nemame
Jinak myslím, že je to úplně jedno, jak si kdo ji, každá rodina má svoje zvyky
@VitaminC píše:
Udivuje me, kolik lidi se necha svazovat konvencemi, ziji programy svych rodicu, aniz by k tomu meli jediny racionalni duvod.
My jime vsude, v ruznou dobu. Do jidla neni nikdo nucen a neni ani nucen sedet na urcenem miste. Nekdo si u jidla povidat chce, nekdo ne. Oboji je u nas doma v poradku. Je to jen jidlo. Nejsme na skautskem tabore.
Tak u nás dneska byl na oběd vývar a maso, zelí, knedlík. Momentálně nemáme doma žádnou sedačku. Ale chtěla bych vidět člověka, který si s takovým jídlem sedne na sedačku a živí se před televizi. Říkám, že nemám problém, když se zapla televize a sedělo se u jídelního stolu. Bylo na televizi vidět. Nové vidět nebude. Můžou ji slyšet. A na sedačku nikdo oběd brát nebude. Nějaká kultura stolování by měla být. Brambůrky nebo tyčinky na sedačce neřeším. Když se jim to vysype, tak si vezmou vysavač a uklidí si to. To platí i v pokojích děti.
Tohle jsem nikdy nehrotila. My mame hlavne problem se na spolecne jidlo sejit, obcas se zadari o vikendu. TV uz neresim, nemame ji, samostatne se kazdy naji jak chce, spolecne jidlo normalne u stolu, ale je to fakt malokdy.
Prosím vás, kde se říká „u teliny“, to jsem ještě neslyšela
Já s dětmi jím v jídelně u stolu, k večeři občas TV běží jako kulisa. Manžel s námi jí málokdy a ten naopak snad nejí nikde jinde než tam. Jako moc to nechápu, když ho vidím, jak se hrbí nad tím konferenčákem, ale tak jeho věc ![]()
@VitaminC píše:
Udivuje me, kolik lidi se necha svazovat konvencemi, ziji programy svych rodicu, aniz by k tomu meli jediny racionalni duvod.
My jime vsude, v ruznou dobu. Do jidla neni nikdo nucen a neni ani nucen sedet na urcenem miste. Nekdo si u jidla povidat chce, nekdo ne. Oboji je u nas doma v poradku. Je to jen jidlo. Nejsme na skautskem tabore.
U nas to není „program našich rodičů“, my spolu proste jime rádi ![]()
@VitaminC píše:
Udivuje me, kolik lidi se necha svazovat konvencemi, ziji programy svych rodicu, aniz by k tomu meli jediny racionalni duvod.
My jime vsude, v ruznou dobu. Do jidla neni nikdo nucen a neni ani nucen sedet na urcenem miste. Nekdo si u jidla povidat chce, nekdo ne. Oboji je u nas doma v poradku. Je to jen jidlo. Nejsme na skautskem tabore.
Tak zrovna u nás to rozhodně není program mých rodičů, my jako děti jedly v jídelně, mamka zavřená sama v obýváku a táta nikdy nejedl zároveň, ale až sám pozdě večer u tv
občas se tedy poštěstil nedělní oběd..
Nás doma nesvazují žádné konvence, jíme společně rádi..
@NiKina píše:
Já bych se totiž právě těchto lidí ráda zeptala, jestli jim nevadí to koukání si do talířů, do huby a vůbec, poslouchat vidličky, lžíce, škrábání, ťukání a všechny ty zvuky mělnění potravy… popravdě, já takhle jíst potichu (jsme nuceni u rodičů), tak se mi začne zvedat žaludek jen jak nasytím nejhorší hlad.
Ubreptaný spolustolovníci, co tě nenechají mezi sousty ani nadechnout, to už vůbec.
Ja třeba to mluvení při jídle nemám ráda, většina lidí to totiž neumí a pak prská a mluví s plnou pusou a je to nechutné
když jim sama, tak mi ticho nevadí, ale to se moc nestává, když mám příležitost, tak si to ticho uziju
když jim s rodinou, nebo jen s detmi, tak mám buď puštěnou tu televizi nebo aspoň hudbu, právě aby nebylo ticho jak v hrobě a člověk neposlouchal jen mlaskání ![]()
@VitaminC Já se necítím „svázaná“. Chci, aby moje děti jedly vědomě, aby si uvědomovaly, co jí. Jednak to je prevence přejídání, jednak se to jídlo pak lépe tráví
A navíc je to společenské. Já jít do restaurace a partner bude šmejdit celé jídlo na mobilu, tak ho asi praštím kabelkou
![]()
Samozřejmě, taky si rádi s mužem pustíme večer TV a uzobáváme třeba ovoce, sýr. Nebo děti běžně mají svačinu mimo stůl, mají u hry na zemi misku s ovocem a tak. Často u snídaně vyřizuji (bohužel) maily apod. na PC, protože to musím stihnout, než se s dětmi vypravíme ven.