Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jíst před lidmi je pro mě problém
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Verun83
30.6.19 19:34
Doma mi to nevadi. V restauraci mi to nevadi. Asi bych snesla jen se 2 kolegynemi na obed. Vic lidi mi vadi. V praci jim u pc, proste na jidlo mam rada klid.
- Citovat
- Upravit
30.6.19 19:40
Ja mam problemy se zvuky pri jidle. Mlaskani, srkani, takovy ten zvuk dasni…a vadi mi to i u rodiny, takze se pri jidle pousti muzika nebo si holt povidame. Rozumove to neovlivnim, funguje si to samo, tak nejak nezavisle, takze se proste jen prizpusobim. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.6.19 19:48
@Anonymní píše:
Ahoj vsem, predem se omlouvam za anonym - nejsem zadny troll, ale hodne se za toto stydim a pro pripad, ze me tu odsoudite nebo budete kritizovat, mi anonym pomuze nebrat si to osobne.
Mate taky nekdo temer fobii z jezeni pred lidmi? Z toho, ze pri jidle vypadate hnusne, jak prezvykujete a prevalujete sousta? Z toho, ze se vam lidi divaji do talire a kecaji vam do jidla? Kdyz nekdo mluvi s plnou pusou, navaluje se vam?
Ja tohleto mam ve znacne mire a mam to snad od doby, kdy jsem si zacala uvedomovat zvuky pri jezeni - srkani, mlaskani, zvuk hltani - a jedine okamziky, kdy snesu jist s nekym, je s lidmi, ktere dobre znam (pritel, rodina). Typicky, pred pritelem jsem prvne jedla az kdyz jsme spolu zacali travit noci. Kazdopadne i dnes s tim bojuju… treba v praci me neustale kolegyne a kolegove zvou na obed a mne uz dochazeji vymluvy. Vim, ze se tim vpravuji do role asociala, ale ja se proste nenajim, kdyz se na me nekdo kouka a ocekava ode me konverzaciKdyz uz s nima jdu, tak jsem tak nervozni, ze snist obed mi trva silene dlouho a pak se na me ceka a o to vic na sebe poutam pozornost
V praci teda vetsinou v poledne tise zmizim a najim se pozdeji u
Nepotrebuju asi zadnou radu, tohle by se resilo psychoterapii, ale spis si chci o tom popovidat. Mate to nektera stejne? Nejsem v tom sama?Prosim jen o reakce tech, kdo k tomu maji co rict, nestojim o nejake nevhodne poznamky.
Dekuji
Nemáš nějakou poruchu příjmu potravy? Má dcera má anorexii a s jídlem kdekoliv před lidmi má problém 
Každopádně jí „nutíme“ i tenhle blok překonávat ( mimo jiných ) a už se to docela daří.
Musíš se pokoušet s tím něco dělat a trénovat. Hodně štěstí
(Prosím o zachování anonymu kvůli nemoci dceři. dekuji )
- Citovat
- Upravit
30.6.19 19:53
Ja bych vrazdila pri mlskani a vsech tech zvucich. Vim, ze je to normalni, ale proste me je z toho soufl. 
cizi mi nevadej, jen rodina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.19 20:09
Mě zas nevadilo, jak jedí ostatní, ale asi do 30 let, jsem taky nedokázala jist ve společnosti. Mela jsem pocit, že na mě všichni čumí a bylo mi to nepříjemné. I když jsem měla hroznou chuť na hambáče, tak jsem nedokázala vlézt do mekáče a koupit si ho aspoň do pytlíku. Nevím, čím to, radši jsem polkla párek rovnou z papíru v autě, nebo jedla až doma, než aby mě u toho někdo viděl. Ani když mi bylo špatně z hladu, tak jsem prostě nemohla sníst rohlík na ulici po cestě z obchodu.
A to se většinou ani nepokecám, žvýkám se zavřenou pusou a na různé zvuky si dávám pozor. Ale už je to pryč. I když sama bych i se někde v restauraci najít nezvládla ještě teď. Žít se s tím dá.
Příspěvek upraven 30.06.19 v 20:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.19 20:10
Ne, je mi to jedno. Ve společnosti jím s ohledem na ostatní. Sama trpím misofonií a vadí mi prakticky každý zvuk při stolování. Takže se sama snažím je nevytvářet. A je mi srdečně fuk, jak u toho vypadám. Jídlo je život a když mi do něj někdo kecá, pošlu ho do rici. Klidně takhle doslova. Nazdar.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.19 20:57
Nejím v restauracích, protože si tam nevyberu tak, abych pokryla všechny mé dietetické požadavky a zároven na to jídlo měla chuť 
taky nerada jím před více lidma, zobat něco malého mi nevadí (dlouho jsem trénovala), ale když mě někdo víc sleduje, tak fakt jíst nemůžu.
Takže jím doma, kde mám na to klid, můžu si to jídlo natáhnout časově, jak potřebuju a nikdo mě nesleduje (to teda donedávna, ted mě sledují obě děti a chtějí ochutnat )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.19 20:59
V práci chodím do naší pidijídelny poslední, ještě raději si beru talíř do kanceláře, kde jsem sama. V restauraci si pokud možno sedám zády k ostatním (samozřejmě ne k těm, s kterými do té restaurace jdu). A když si mám sousto ukousnout (např. pečivo), zakrývám si pusu. No a když se ke mně přiřítí náš čtyřleťák a s plnou pusou mi začne něco důležitého vykládat, posílám ho okamžitě pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.19 21:12
Tak tohle mě nenapadlo řešit. Chodíme do menzy nebo na menu. Jsou tam lidi, ale nesleduju kolegy ani ostatní na obědě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.19 21:50
Jako bys popisovala mě samotnou. Radši jsem nejedla vůbec, než jíst někde v restauraci před někým. Nedokážu jíst ani před kamarády, ti se vždycky divili, že si nechci nic dát, že pořád nemám hlad 
Ale já prostě nechci, aby na mě někdo koukal, jak jím. Řešila jsem to hlavně, když mi bylo mezi 20 a 30 a byly různé příležitosti, kdy se mělo jíst různě ve společnosti, ať už s kamarády, nebo pracovně, ale já jsem prostě radši nejedla s tím, že nemám hlad. Dokážu jíst maximálně před nejbližší rodinou (tedy před rodiči, bráchou, manželem a svými dětmi), s dalšími příbuznými už to je opět problém, a před nejbližší kamarádkou. Teď už to tak neřeším, protože už nikam ven na jídlo nechodím. Pokud něco chci, vezmu si to domů nebo si to nechám přivézt.
Psychický blok jsem tedy nepřekonala a nevím, jestli někdy překonám. Vlastně se o to ani nesnažím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.19 22:07
Já s tím problém nemám, chodíme se o přestávce najíst do jídelny, kde je více lidí. Nikdy mi to nevadilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.6.19 22:24
@IvaB píše:
V práci chodím do naší pidijídelny poslední, ještě raději si beru talíř do kanceláře, kde jsem sama. V restauraci si pokud možno sedám zády k ostatním (samozřejmě ne k těm, s kterými do té restaurace jdu). A když si mám sousto ukousnout (např. pečivo), zakrývám si pusu. No a když se ke mně přiřítí náš čtyřleťák a s plnou pusou mi začne něco důležitého vykládat, posílám ho okamžitě pryč.
Jo, to presne delam taky, ze si zakryvam pusu ubrouskem. A kdyz jim v restauraci (obycejne sama), tak zurive ziram do mobilu nebo si ctu, hlavne abych nenavazala ocni kontakt s kymkoliv. Kolikrat mi to pripomina situace, kdy se clovek stydi, kdyz ho nekdo nacapa jak cura na otevrenem zachode. Az tak intimni to pro me je. Pred kamarady mi nevadi “zobat”, ale jist obed/veceri neprichazi v uvahu. Stejne tak mi strasne vadi, kdyz me nekdo vyrusi, coz je uskali jezeni v kanclu. Nesnasim kdyz mam plnou pusu a nekdo na me mluvi a ja muzu akorat zahuhlat hmmm mmm a gestem toho cloveka poslat do pryc. Vetsinou ruda hanbou az za usima. 
Fakt na to potrebuju mit klid a ticho. Kdyz me u toho rusej deti, no to je asi nejhorsi
- Citovat
- Upravit
1.7.19 07:10
@Anonymní píše:
Nemáš nějakou poruchu příjmu potravy? Má dcera má anorexii a s jídlem kdekoliv před lidmi má problém
Každopádně jí „nutíme“ i tenhle blok překonávat ( mimo jiných ) a už se to docela daří.
Musíš se pokoušet s tím něco dělat a trénovat. Hodně štěstí
(Prosím o zachování anonymu kvůli nemoci dceři. dekuji )
Mám stejný názor, mohlo by to souviset s některou z poruch příjmu potravy. Dcera (sklony k anorexii) to má s jídlem před cizími lidmi podobně. Doma jakž takž, před kamarády jí jen výjimečně a vzít ji do restaurace je pro ní trest.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.7.19 08:45
Ja mam spis uzkostnou poruchu, kazdopadne jim vicemene vsechno a vaha normalni S restauracema treba v klidu na veceri problem nemivam, spis s tim, kdyz musim jist nekde, kde je rusno (napr v poledni spicce), lidi mi chodi za zady a kazdou chvili na me nekdo mluvi. Jeste ve skole byla schopna se jit nasvacit na wc, ale to uz bych ted neudelala, to je extrem 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj vsem, predem se omlouvam za anonym - nejsem zadny troll, ale hodne se za toto stydim a pro pripad, ze me tu odsoudite nebo budete kritizovat, mi anonym pomuze nebrat si to osobne.
Kdyz uz s nima jdu, tak jsem tak nervozni, ze snist obed mi trva silene dlouho a pak se na me ceka a o to vic na sebe poutam pozornost
V praci teda vetsinou v poledne tise zmizim a najim se pozdeji u
Mate taky nekdo temer fobii z jezeni pred lidmi? Z toho, ze pri jidle vypadate hnusne, jak prezvykujete a prevalujete sousta? Z toho, ze se vam lidi divaji do talire a kecaji vam do jidla? Kdyz nekdo mluvi s plnou pusou, navaluje se vam?
Ja tohleto mam ve znacne mire a mam to snad od doby, kdy jsem si zacala uvedomovat zvuky pri jezeni - srkani, mlaskani, zvuk hltani - a jedine okamziky, kdy snesu jist s nekym, je s lidmi, ktere dobre znam (pritel, rodina). Typicky, pred pritelem jsem prvne jedla az kdyz jsme spolu zacali travit noci. Kazdopadne i dnes s tim bojuju… treba v praci me neustale kolegyne a kolegove zvou na obed a mne uz dochazeji vymluvy. Vim, ze se tim vpravuji do role asociala, ale ja se proste nenajim, kdyz se na me nekdo kouka a ocekava ode me konverzaci
Nepotrebuju asi zadnou radu, tohle by se resilo psychoterapii, ale spis si chci o tom popovidat. Mate to nektera stejne? Nejsem v tom sama?
Prosim jen o reakce tech, kdo k tomu maji co rict, nestojim o nejake nevhodne poznamky.
Dekuji