Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je těžký pořízení…
Já bych do toho bez chemie nešla…ono sice na první pohled se může zdát, že založit vztah a rodinu s „kamarádem“ je fajn, ale podle mě z toho pak akorát vznikají ty krize v pětatřiceti, kdy lidi boří rodiny dětem, protože jim"to víc" chybí
![]()
@Anonymní píše:
Ahojky, mám přítele půl roku. Když jsme se poznali nebyl můj typ, ale něco mě na něm zaujalo. Začali jsme se vídat a trávit spolu čas. Je vlastně ideální, hodný, pracovitý, pomáhá se vším jenže nemám tam tu chemii. Neříkám ze se mi hnusí, ale nemam jiskru proste mi nevoní jestli chápete. Měla jsem předtím pár opravdu zlých vztahů a proto jsem s ním asi začala protože byl jiný a vím, že by mi nikdy tak neublizoval. Jenže nechce se mi s nim spát vlastně ho spis beru jako nejlepšího kamaráda, než partnera. Mám jít o dům dal? Nechat ho nějaké co mu dá úplně vše? Nechci být sobecká a chci aby byl šťastný, ale zároveň ve mě hlodá to, že takového už nenajdu (povahou). Jinak je mi 25. Děkuji za odpovědi.
Za me ne, musi me chlap pritahovat, jinak nemuze byt sex.
Sama víš že to nemá budoucnost. jen kamarád je prostě málo, škoda času pro oba ![]()
A teď se na to zkus podívat jeho očima… určitě se časem dovtípí, že se ti z něho netřesou kolena, může pociťovat i trochu chladu z tvé strany, nejsi k němu upřímná. Nechceš mu ublížit, ale zatím tvé jednání tak vypadá. Jsem ráda za tebe, že to chceš řešit a chceš již mít rozuzlení…
Když mi začal psát teď současný manžel tak jsem z něho taky nějak odvarena nebyla, ale pak se laska behem chvile dostavila. Ale jestli to u tebe je i po půl roce spíš kamarád tak bych to asi ukončila.
@Anonymní píše:
Ahojky, mám přítele půl roku. Když jsme se poznali nebyl můj typ, ale něco mě na něm zaujalo. Začali jsme se vídat a trávit spolu čas. Je vlastně ideální, hodný, pracovitý, pomáhá se vším jenže nemám tam tu chemii. Neříkám ze se mi hnusí, ale nemam jiskru proste mi nevoní jestli chápete. Měla jsem předtím pár opravdu zlých vztahů a proto jsem s ním asi začala protože byl jiný a vím, že by mi nikdy tak neublizoval. Jenže nechce se mi s nim spát vlastně ho spis beru jako nejlepšího kamaráda, než partnera. Mám jít o dům dal? Nechat ho nějaké co mu dá úplně vše? Nechci být sobecká a chci aby byl šťastný, ale zároveň ve mě hlodá to, že takového už nenajdu (povahou). Jinak je mi 25. Děkuji za odpovědi.
No vem to tak…jestli by tohle samé někdo cítil k tobě co cítíš ty k němu…a dozvěděla ses to
Jak bys reagovala??Tohle nebude fungovat.
Stalo se mi, že ta jiskra přeskočila až po delší době, ale půl roku je hodně, to už bych se na to asi vykašlala. Jak on, tak ty, si zasloužíte být s někým, s kým to bude „ono“, včetně té chemie. Bez té to nejde.
Ja vím, mate pravdu. Jen mám takový strach vnitřní, že proste ten “pravý” neprijde ![]()
Jestli se ti s nim nechce spat tak se s nim rozejdi vcas, spat s nim nejak asi budes muset kdyby si s nim chtela zustat a to by se ti taky mohl zacit vylozene hnusit a jeste z toho pak budou hadky nebo dramata. Rozejdi se nim ted, v klidu a pohode, tedy v ramci moznosti rozchodu.
Ke tvé šanci na lásku, jsi mladá a máš ten čas ještě před sebou. Chyba je tlačit na pilu a za každou cenu navazovat nové kontakty. Když budeš chodit přiměřeně mezi lidi, to štěstí si tě najde. Navíc máš za sebou i zlé zkušenosti, takže můžeš pak věřit svému instinktu. Jak se říká všechno zlé je pro něco dobré.
Jestli ono mu nechybí náhodou něco, na co tě ti před ním nejen utáhli, ale ještě udrželi v toxických vztazích…
Co třeba větší dominance? Nebo nějaký tvůj vnitřní vzorec, kterým vyžaduje, aby se s tebou zacházelo mizerně? Tenhle je hodný, pracovitý… Ale pro tebe není dost chlap…
Ahojky, mám přítele půl roku. Když jsme se poznali nebyl můj typ, ale něco mě na něm zaujalo. Začali jsme se vídat a trávit spolu čas. Je vlastně ideální, hodný, pracovitý, pomáhá se vším jenže nemám tam tu chemii. Neříkám ze se mi hnusí, ale nemam jiskru proste mi nevoní jestli chápete. Měla jsem předtím pár opravdu zlých vztahů a proto jsem s ním asi začala protože byl jiný a vím, že by mi nikdy tak neublizoval. Jenže nechce se mi s nim spát vlastně ho spis beru jako nejlepšího kamaráda, než partnera. Mám jít o dům dal? Nechat ho nějaké co mu dá úplně vše? Nechci být sobecká a chci aby byl šťastný, ale zároveň ve mě hlodá to, že takového už nenajdu (povahou). Jinak je mi 25. Děkuji za odpovědi.