Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Utíkej jak můžeš. Jestli chápu, je v tom násilí vůči tobě a to je prostě nepřípustné. Sliby očividně neplní a dobře ti s ním asi nebude. Ve svém věku si snadno najdeš někoho lepšího. ![]()
„Párkrát jsem od něho dostala“…?
To jako vážně? A tobě to přijde normální? Ani sebevětší provokace ho neopravňuje k tomu na tebe vztáhnout ruku.
Hádate se, bije tě a nejste schopni spolu vydržet v klidu ani pár dnů. Na co čekáš? Tenhle vztah nemá budoucnost. Chceš snad do něčeho takového přivést dítě?
Jsi ještě mladá. Vrať ho do oběhu a hledej jinde.
Tohle pisu jako byvala obet domaciho nasili. Uprimne, za prve jste oba minimalne nezrali. Za druhe utec, ztracis cas. Kdo jednou uhodi, uz nikdy neprestane.
Nemáte děti, závazky, si mladá, nechápu co řešíš.
Pryč, a neřeš cosi kamsi, nějaká láska.
Když se ti uklidní hormon, uvidíš sama, jaká blbost byla zůstávat ve vztahu s nekompatibilním člověkem, navíc v podstatě bez důvodu.
Jak jako dostala? Jak jako provokovala? Jo! Nejlepší je to ukončit, než se pozabíjíte navzájem. Co tě u něj jako drží? Co z toho oba máte za benefity?
Za 18 let jsem nedostala ani jednou. Fakt se každé dva dny nehádáme. Pravdu máme jak kdy a ikdyz mam nějaké výhrady, nejedná se o fyzické nebo psychické týrání. Nemela jsem potřebu demonstrativně odcházet. Co to jako je za trend ![]()
Nikdy tě nemá fyzicky napadnout, ať provokuješ jak chceš. To je prostě velký ne
Ano, jít od něj pryč hned z několika důvodů, které sis sama vyjmenovala… dvě povahy, co k sobě asi nejdou, samé hádky a krize, on má vždycky pravdu atd. To prostě není normální a harmonický vztah, tak by to určitě nemělo vypadat. Navíc poslední kapkou a zkaženou třešničkou na dortu je to mlácení. Ty krásno, ne. To jako neexistuje, to si nemůže dovolit a ty se nesmíš v žádném případě obviňovat z toho, že je to tvoje vina. Tohle ustát nemusíte, když to nefunguje, tak si to přiznám, smířím se s tím a jdu v životě dál… jste oba mladí a máte dost času si najít nové partnery ![]()
Jsme s přítelem 5 let. Je mi 25, jemu 24. Bydlíme spolu a čím dál tím častěji prožíváme různé krize, kdy se pohádáme a já třeba na den odjedu, že s ním nechci být a takhle pořád dokola. Všimla jsem si, že neuběhnou 2 dny bez hádky. Prostě jsme dvě povahy, co k sobě asi nejdou. Vždycky má pravdu on, vždycky je to on, kdo rozhodne o důležitých tématech/věcech a já poslední 2 roky začala zjišťovat, že mi to vlastně strašně vadí a cítím se jak dítě. Hádáme se oba, já hučím, on je výbušný. Párkrát sem od něho dostala, ale co k tomu mám říct, provokovala sem ho no.
Jsem z toho už hodně unavená a přemýšlím, jestli by nebylo snazší jít od sebe, byť jen na chvíli si odpočinout a znovu si uvědomit, že nám na tom druhem záleží a chceme být spolu. Pro přítele ale pauza znamená konec.
O vztahu spolu mluvíme a jsme si vědomi toho, co děláme. On vždycky naslibuje, že už mě nepraští, přinese kytky atd. Uběhne týden a zase nové kolečko.
Můžou dva lidé, kteří se pořád hádají, být spolu a ustát to?