Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@jjelena Jinak jak píšeš, že nejsi silná, abys šla sama ven… to není o síle, to je o zvyku. Jdeš jednou, dvakrát a pak už ti to nepřijde. Všimneš si také pak lidí, kteří jdou také sami.
@Do-not-touch Koukala jsem, že si koukala a jako jediná z dnešních návštěvnic sem napsala. Díky za nabídku
![]()
@jjelena
a to jsi dobře udělala, musíš se odpíchnout, takže hned dneska procházka
a pak si přidávej. Máš se ráda? Tak co by si sama se sebou nemhla na kafe, jídlo, budeš v dobrý společnosti. Dobrý je si všimnout těch odrazujících myšlenek v hlavě. Já jsem třeba byla přesvědčená, že jsem úplný manuální poleno, takže jsem ani nic moc nezkoušela. Tohle bylo z dětství, když jsem to vyzkoušela, zjistila jsem, že na některé věci jsem hodně šikovná a něco mi nejde pořád. Hlavně jsem se ale v tom cítila svobodná, že si to prostě zkusím a uvidím, co mi to přinese…než nezkusit nic.
@meduzza já myslela, že nejsem silná na vztah na dálku.
ale o té síle jít sama máš asi taky pravdu, jinak bych sem nepsala
Ahoj, přidávám se k ostatním - taky mám ráda být sama…do té přírody - les, okolo řeky, do parku - sama úplně klidně!! A to jsem vdaná a mám dva kluky - ten mladší někdy se mnou taky jde (je mu
, ale když chci, tak jdu úplně klidně sama!! A třeba na hřbitov (mám tam maminku) - tam snad téměř „vyžaduju“, abych tam mohla jít sama - max. opět mladší syn - ten se mnou moc rád upravuje…
Není na tom nic divného. Do té restaurace nebo kavárny - tak to nevím, to nechodím, do kina, koncerty - taky nechodím
…kafe piju doma nebo v práci se zakoupeným zákuskem v cukrárně „na sebou“ ![]()
Já bych sama šla, do přírody bych to vůbec neřešila, kavárnu jsem v době těhotenství dávala dopoledne taky sama, mám u baráku nádhernou retro příjemnou kavárnu a buď jsem tam pracovala na noťasu, nebo si vzala knihu a fakt jsem zrelaxovala, doma si to nedokážu tak užít, pořád mám dojem že bych měla něco udělat. Do kina taky od tý doby co máme malou chodím sama, s mužem se střídáme a výhoda je, že se nemusím ohlížet jestli se i jemu to co jsem si vybrala bude líbit a on si chodí na ty svoje scifárny. Zkuz to pomalu těma procházkama a uvidíš že brzy zajdeš sama i do té kavárny, já to měla podobně, ale už jsem se to naučila
Holky, kupodivu žádnej chlap, možná by mě zajímal i mužský pohled, ale nevadí. Jsem strašně ráda, že se vaše příspěvky tak pozitivně shodujou, dodaly jste mi sílu a odvahu jít do toho. Trochu jsem měla obavy, aby se tu neobjevily příspěvky typu, že jsem zoufalec atd, urážlivé apod.,jak bývá v mnoha diskuzích zvykem.
Ted jdu vytvářet nějaký hodnoty v domácnosti a až se vrátím, tak vám poreferuju. ![]()
Taky bych řekla, že jít sama ven je hlavně o zvyku.
Já, neb chovám a vždy jsme měli psy, jsem zvyklá chodit sama do přírody už od dětství. Čapnu čubu a jdu courat, je to skvělý relax. A bydlím na vsi, kde po lesích fakt nepotkám ani živáčka, to není jako jít se projít někde do příměstského lesa, kam se chodí běžně na procházky. Tam bych courala sama i bez psa, nebála bych se.
Jinak taky jsem šla v podstatě od 20 ze vztahu do vztahu a je mi jako tobě a nyní jsem po rozchodu od prázdnin po skoro 20 letech sama. Ale v tom víru práce, koníčků atd. si to nějak nemám čas tolik uvědomovat. A taky mám spoustu přátel, dcerku, rozptýlení. Víkend pro sebe nemám, dcerce táta zemřel, ale zase chodí často po vsi ke kamarádkám, kolikrát na celý den i na noc a já si samotu vyloženě užívám.
@jjelena no vidíš to jsem napsala blbě
. Já si zpětně přečetla jen kousek věty
. No to tě chápu, vztah na dálku je hodně náročný.
@jjelena fakt to vem pomalu a uvidíš že si ve výsledku na to zvykneš a budeš se na to těšit, zkrátka si uděláš pohodu jen podle sebe ![]()
@káťa děkuji za příspěvek. Na mě to dolehlo včera, kdy děti odjely, partner 200km v práci, venku krásně a já sama. Doma nebylo moc co dělat, tak jsem si to nějak připustila.
To s tatínkem holčičky mě mrzí ![]()
Já bydlím jinde, takže společná akce nebude žádná.
Já se do restaurací naučila chodit sama kvůli práci, jeden čas jsme se prostě vždy museli různě střídat, takže často prostě šel člověk pro jídlo sám, teplé jídlo prostě potřebuji. Někdy jsem si vzala s sebou a někdy si dala jídlo sama v restauraci. A pak už mi to vůbec nepřišlo. Vlastně jsem se v té době seznámila s jednou známou, docela často jsme se právě potkávaly u oběda, každá u jednoho stolu a jednou bylo všude plno a oan si přisedla. Takže z ní je moje „obědová známá“.
Ještě dokážu pochopit, že se někdo necítí dobře o samotě třeba právě v té restauraci nebo na kulturní akci, ale na druhou stranu opravdu na tom nevidím nic špatného, ani bych se nad tím nepozastavila. Přece si nenechám ujít prima akci jen kvůli tomu, že nikdo zrovna nemůže jít také?
Ale přírodu, to by mě opravdu nenapadlo, že se někdo necítí o samotě dobře. Já pracuji s lidmi, tak jsem ráda, když se mi někdy poštěstí a právě s nikým nemusím pořád o něčem mluvit a užívám si ty chvilky.