Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyraz sama, nic divneho na tom neni, naopak udelej z toho prednost: mas vikend jen pro sebe a muzes byt sobecka az na pudu…
Tak zrovna do toho lesa, parku, jakékoli přírody - tam se běžně vídají samostatné osoby
Chápu tu restauraci, to je svým způsobem společenská záležitost, ale pobyt na čerstvém vzduchu?
Buď najdeš tady, nebo jdi sama, nic na tom není podle mě.
Třeba chceš být sama, lidi chodí sami ven, si pročistit hlavu.
Nebo mě napadá najít si v okolí soukr. útulek a chodit venčit pejsky
Ale to není pro každýho, chápu Šla bych sama i do divadla, kina, když bych věděla, že si to užiju.
Klidně i na jídlo
Normálně bych vyrazila sama. Jdu taky kolikrát sama ven a to mám manžela i kamarádky, které by se mnou šly. Někdy jsem sama prostě ráda.
Nevidím na tom nic špatného, naopak je to příjemné odreagování. ![]()
Co řešíš?
Já chodím ven sama normálně, chodím kolem řeky, okruh tak 5 km (když je hezky) tak vyraž
Potkávám spoustu lidí samotných, vůbec mě nezajímá, co si ostatní myslí…Na kafe a zákusek, když jsem něco kupovala ve městě a zrovna nebyla s kámoškou jsem taky občas zašla sama..třeba do kina bych sama ani nešla, ale kafe, cukrárna, procházka, les - naprosto v pohodě a nikdy by mě nenapadlo řešit, jestli je to trapné ![]()
EDIT: Občas jsem zašla klidně i do restaurace (ale jen na meníčko přes oběd) sama ![]()
Příspěvek upraven 25.10.15 v 07:17
Prochazku v parku nebo v lese bych vubec neresila a sama sla. Zadna trapnost. Ja se jezdim projet na kole, klidne jen po okoli, casto sama, plavat chodim zasadne sama. Sla bych i klidne sama do kavarny nebo pizzerie, casto si takto kratim cekani treba mezi dvema jednanimi, vetsinou si u toho neco ctu, takze zadne jak na lovu. Nesla bych sama do divadla nebo na koncert, to je pro me parova zalezitost, ale casto chodim s nekym z rodiny.
Neni na tom nic divnyho, nechapu, ze nad tim takto uvazujes. Pokud mas ty moznosti vyrazit si sama, tak smele do toho, pro me by to byl nejvetsi relax ![]()
Vyraz sama. Osobne se taky vzdycky citim nepatricne, ale kdyz jdu kolem kavarny a mam chut tak si to kafe proste dam - vytahnu knizku/mobil a dobry. Moje babi chodi i do divadla sama, ptz jeji pritel je kulturni poleno.
@jjelena
Nekam na prochazku urcite. To nikomu divne neprijde, spousta lidi naopak preferuje prochazky bez spolecnosti ze si aspon utridi myslenky apod. Pripadne i muzes jit na akce typu posviceni, trhy, pout atd. Myslim, ze kazdymu to je jedno. Restaurace by me asi samotnou nebavila.
Pripadne si zkus najit nejakeho pekneho konicka, treba foceni. Ted je idealni pocasi na courani venku s fotakem. ![]()
Na vyražení někam sama do přírody nevidím nic divného. Já courám po lesích a lukách sama (se psy) stále, vztah nevztah…
Ale vyrazit si sama do kavárny či pizzerie by mě asi nenapadlo. A to z důvodu ne že by mi to bylo trapné, ale že by mě to tam samotnou asi nebavilo.
Jinak vídání se s přítelem obvíkend mi přijde hodně málo. I když jsem s nikým nechodila a měla kamaráda jen a pouze na sex a byli jsme oba velmi pracovně a časově vytížení, vídali jsme se častěji. A to nemluvím o vztahu… Při vidění se 2 x za měsíc se nemůžete ani poznat, natožpak nějaké společné sdílení atd.
A to ja bych sla sama i do te kavarny, s knizkou nebo casopisem. Lidi si bezne chodi do kavarny cist. jinak do prirody bez problemu plus bych mrkla na nejake krouzky /foceni, turisticky, ti delaji vylety o vikendech a seznamila by ses, cviceni, keramika apod.
Holky, děkuju. Já právě nikdy nebyla zvyklá být/žít sama a ted to na mě nějak dolehlo. Jak jsem stará, tak jsem asi blbá. Jsem 1,5 roku rozvedená - z vlastního rozhodnutí, pak jsem měla přítele(3/4roku), který chlastal, tak jsem se s ním rozešla, ted mám pár měsíců partnera přes 200km daleko. Prostě mi přijde, že nějak nemám od rozvodu štěstí a asi máte pravdu, asi řeším kraviny. Nicméně na mě dolehlo to, že neumím být sama, ale musím se to naučit. Děkuju ![]()
V divadle / na koncerte jsem sama asi nikdy nebyla, ale to neznamena ze by to neslo. V kine kolikrat, nijak trapne jsem si neppadala, tam je to kazdemu jedno. Kavarna uplne v pohode, bezny restaurace taky. V pseudolepsich restauracich jsem se naucila ignorovat vytazene oboci ci dotaz „a to budete jist sama?“ V lepsich restauracich uz pak maji vychovani a nikdo se nad tim neoozastavuje, ani mimicky. Cokoli outdooroveho by me nenapadlo resit
Neni na tom nic spatneho, a uz vubec ne na tom jit ven do prirody
ja chodim ven sama normalne, na kolo sama, na prochazku do lesa sama, do obchodu chodim taky sama, obcas si zajdu sama i na tu pizzu. Jednou jsem vyrazila sama i do baru, kdyz jsem nemela s kym jit. Normalne jsem si sedla na zahradku, zapalila cigaretu, prisel pan, rekla jsem mu o bily rum, ten pan mi poradil radeji sedmickovou Havanu, tak jsem si dala dvakrat, k tomu colu a uzivala si vecer v jednom. Divala jsem se na kolemjdouci lidi, na svetylka aut a tak
Sice jsem asi byla za magora, ale nejak mi to bylo uplne jedno, po druhem panaku jsem se zvedla zaplatila a sla koupit do Tchiba dceri zateplene puncochace ![]()
Ahoj všem, jsem žena rok před 40 a jsem sama, resp. mám přítele, ale z daleka a s ohledem na jeho pracovní vytíženost se vídáme ob víkend. A upřímně musím přiznat, že to přestávám zvládat, i přesto, že jsem věděla, do čeho jdu. Asi nejsem tak silná, jak jsem si myslela. Ale k věci - jak byste se dívaly /-i na ženu mého věku, když půjde sama na procházku do parku, lesa, do kina, divadla, koncert? Já mám pocit, že si budu připadat trapně, zoufale, jako na lovu. Na druhou stranu si taky chci užívat života ( tím nemyslím na sex) a ne sedět sama doma. Bohužel mám kolem sebe samé zadané známé s rodinami, většinou malými děmi, a chápu, že žádná mamina od rodiny nepůjde courat v neděli odpoledne se mnou do lesa. Kino by se dalo, ale prostě se mi nechce furt na někoho spoléhat. Kafe piju jen doma, protože sama do kavárny nepůjdu, pizzu si dělám mraženou, protože sama do pizzerie nepůjdu. Po práci každej spěchá domů, vč. mě.
Mám dvě děti, s nima se do tý pizzerie dá samozřejmě jít, stejně tak do cukrárny, ale to není ono. A dneska mám problém - děti jsou u tatínka, takže jsem tu sama a dcera potřebuje nasbírat listy do prvouky a já samozřejmě půjdu do lesa, ale už ted se cítím trapně. (Pro rejpavé - nedělám za ní úkoly, ale sešlo se to s víkendem u táty).
Dolehla na mě samota a nuda doma, ale chci to řešit, ale cítím se sama blbě. Je to oprávněný pocit, nebo na tom vyrazit sama není nic divnýho?
Příspěvek upraven 25.10.15 v 07:14