Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem asi v pasti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.4.13 16:30
No tak buď s ním zůstaň a udělejte si dítě, nebo se rozveď 
Tvoje volba. A Až narazíš sice na nějakého romantika a akčňáka, ale hajzla, třeba si na ex vzpomeneš.. nebo taky ne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.13 16:34
Nepřemýšlej co by bylo a nebylo, udělej co momentálně cítíš…Ale jinak můžu konstatovat, že pokud váš vztah uvadá už ted bez dětí, s dětma horkotěžko rozkvete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.13 16:36
Co máš dělat, musíš zjistit sama.
Mám na dvě tvoje otázky tyto odpovědi:
Porodit v 37 jde. Jsem toho důkazem. 
Pětatřicetiletou bezdětnou bude někdo chtít radši než s dítětem/dětmi. Jen se připrav na to, že chlapů bez závazků je pomálu. 
Děti teď neřeš. Jsem toho názoru, že až budeš mít toho správného chlapa, budeš je chtít.
A důvod svatby „proto, že by se to mělo“, to si myslím není moc dobrý start… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.13 16:37
Přijde mi, že pokud někdo rezignoval, tak to nebyl tvůj manžel, ale bohužel ty. Ty jsi totiž rezignovala na základní a zcela podstatnouo věc v manželství, a to na výchovu manžela Tak na tom teď zapracuj Řekni mu, co ti vadí a že je to velmi vážné a že zvažuješ, že odejdeš a uvidíš… Pokud se podvolí a začne něco dělat, tak nezapomeň začít pracovat na těch stereotypech typu manželka sedí doma a vaří. Pokud tohle má v hlavě a ty mu to z ní včas nevyženeš, tak tak jednou opravdu skončíš
Jo jinak já na tom byla podobně s tím odkládáním všeho možného, vdala jsem se sice v 29 letech, m po osmi letech vztahu, ale do dítte jsme se pustili až v mých 38 letech a to především kvůli váhání z mé strany. A dítě v 38 letech není žádný problém. Naopak s ním omládneš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.13 16:38
To mi připomíná naši známou. Před čtyřma lety se vdávala. Pak jí přišlo, že žije vedle chlapa, co je pro ni asi jen kamarád ( jako by vypad popisově z tvého manžela). Něco jí ve vztahu začalo chybět. Tak se rozdělili, ona si začala užívat, hledat to „cosi“,co měla pocit, že jí chybělo a on se doma trápil. Rozvod, dělení majetku a konec?
Ona dnes už asi 3 tí partner během roku a půl, víceméně s nimi žije, aby vůbec měla střechu nad hlavou, že by byla spokojená, se vůbec říct nedá.
On - našel si takovou hodnou tuctovou holku. Jezdí spolu na hory, k moři, podnikají, dělají to, co s bývalkou ne 
a je štastný.
No. Tak ona dohání, co jí nějak „uteklo“ mezi prsty, on žije spokojený život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
K.Black
30.4.13 16:44
Neexistuje dokonalý muž, jako neexistuje dokonalá žena. Na každém dalším něco najdeš, a mezi námi kdyby ti bylo 25 tak ti řeknu jdi do toho, času máš habaděj, ovšem v 35 už to taková hitparáda není
- Citovat
- Upravit
30.4.13 16:45
No ty jsi teda případ. 
Už jsi stará, nic nedohoníš, jestli chceš děti, je čas nejvyšší, možná ještě vyšší, za zábavou jsi se měla honit dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.13 16:46
Si teda myslím, že chyba bude na obou stranách. Pokud se budeš snažit dohánět něco z minulosti, tak to stejně nedoženeš, pokud manžela nepřesvědčíš k více společným aktivitám, tak spokojená tak jako tak nebudeš. Ani jeden z vás nebude, poněvadž každý máte jinou představu o životě, ale ten kdo ji zásadně změnil jsi ty. Neříkám, že špatným směrem to určitě ne, ale nemůžeš očekávat, že to takto bude vyhovovat i jemu. Není pozdě na jiný vztah, ale chtělo by to hned. Osobně bych do toho nešla, poněvadž pro mě je priorita spolehlivost, věrnost, atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.13 16:47
Myslím si, že chyba se stala už na začátku, asi jsi věděla už před svatbou, jaký manžel je, že jste povahově celkem odlišní, už v té době se to mělo řešit. Podle toho co píšeš se k sobě očividně nehodíte, on má rád svůj klid, nejspíš nerad chodí mezi lidi, ty jsi přesný opak. Tohle nemůže fungovat a nebo to fungovat bude ale jeden z vás bude pořád nešťastný a to podle mě nemá smysl. Samozřejmě bych si s ním prvně zkusila promluvit, řekla bych mu, co mě trápí, i on ať řekne to svoje a narovinu mu řekni, že takhle žít nechceš a že uvažuješ o odchodu…uvidíš, co ti řekne. Ale pokud má prostě takovou povahu, tak bych se nesnažila ho nějak měnit a radši bych odešla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marry11
30.4.13 16:47
No ZA MNĚ POKUD TAM JEŠTĚ LÁSKA JE A MILUJEŠ HO - POŘIDTE SI DÍTĚ TO VÁM PROSPĚJE ta nuda se změní o péči a to malé ale pokud cítíš že prostě to nemá moc cenu utéct zavčas než zestárneš bohužel ještě víc.
A výber už v tom věku 35 moc nebudeš mít co si budem povídat dobří chlapy jsou zadaní a věrný a ty co sou rozvedení bud jsou hajzlíci nebo prostě měli smůlu na ženskou.
Dle mně bych zůstala pokud ještě k němu něco cítíš.
A začla si budovat spíš rodinny žívit proto jste se braly ne že jednou budete mít děti a budete spolu na vždy jak ŘÍKÁ NAŠE NIKOKLA ŽE S MAMINKOU CHCE BÝT NA VŽDYY 
DRŽÍM PALCE AT SE ROZHODNEŠ SPRÁVĚN ALE abys neudělala chybu ŽE POKUD UZNÁŠ ŽE BYL ON SPRÁVNÝ TAK ABY STE SE K SOBĚ UŽ VRÁTILY NEBOT TAKY BUDE MÍT NEDŮVĚRU.
A PDLE MNĚ SEX MĚJ PAK NAOPAK SE BUDETE O TO VÍC TRÁPIT si myslím, že pomáhá co se týká udržet vztah takže SMĚLE DO TOHO AT UŽ SE ROZHODNEŠ JAKKOLIV.
- Citovat
- Upravit
Marry11
30.4.13 16:51
A přesně co píšou holky už jste musely být odlišní od začátku ty co si chtěla víc užívat svobody lidí kolem sebe a on co je rád doma a čte - takže tam už prostě nestala ta chyba a možná jste měli ejště spolu být než ste se vzaly a možná by svatba nakonec nebyla.
DRŽÍM PALCE A DLE MNĚ SI MYSLÍM, ŽE PROMLUVIT DO DUŠE že se cítíš moc smutná, že nic nepodnikáte velkého může pomoc ne? My když neměli děti to bylo volného času přišla jsem dom z práce v 16 00 a mohli jsme podnikat věci spolu ted už podkáneme všichni dohromady a někdy to stojí za všechny nervy co nám zbyly .
VIZ NAKUP 1 RIFLÍ DÁ DOCELA ZABRAT
- Citovat
- Upravit
30.4.13 16:52
Já bych doporučila zajít si k psychologovi aby ti pomohl ujasnit si co vlastně od života chceš, protože, nezlob se na mě, mi příjde že veškeré problémy jsou na tvé straně. Předpokládám že manžel je spokojený a ani netuší že ve vašem vztahu je něco špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rachel55
30.4.13 16:52
Tak ja prispeju jinym pohledem, ve 34 si pripadas, ze jsi si nic neuzila?? Nechapu, mozna budes mit vzdycky pocit, ze jsi si nic neuzila, protoze mozna tvoje predstava zivota je jina nez tveho partnera
zacala bych byt uprimna k partnerovi, aby se mohl rozhodnout zda jsi pro nej dobra partnerka pro zivot a zda mate oba stejne predstavy, jak dal
jinak je fajn, jak Ti tu radi, ze materstvi v pozdnim veku je skvely, to je pravda, ze to ma sve klady, ale i zapory, jako vse ostatni
- Citovat
- Upravit
30.4.13 16:52
@Marry11 podle toho co čtu, tak zakladatelka zatím po dětech až tak netouží. Pokud není na 100% přesvědčená, že děti chce, tak bych do toho nešla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Je mi 34, jsem dva roky vdaná (manžel je o rok mladší), předtím jsme s manželem cca 4 roky žili spolu, předtím jsme spolu tak 3 roky chodili. Svatbu jsme měli víceméně proto, že se nám zdálo, že by to po takové době už chtělo. Manžel je spíš konzervativní, vyznává tradiční hodnoty a styl života, já jsem taková ta fantasta s hlavou v oblacích. Mám, hlavně poslední dobou, spoustu různých aktivit (výtvarné kurzy, zpívání, tanec), manžel nic takového prakticky nemá, po práci (kde sedí od 9 do 18 v kanclu) se buď dívá na TV nebo si čte. Ven nechodí, já jdu s přáteli min. 2× týdně někam posedět nebo něco podniknout. Ještě bych měla podotknout, že jsem před manželem vlastně žádný pořádný vztah neměla, začala jsem s tím hodně pozdě. Nechodila jsem ani pařit a tak podobně. Zmeškala jsem to všechno
Vlastně hned po svatbě jsem zjistila, že si tady spokojeně pospávám a život mi utíká mezi prsty. Začala jsem si hledat víc přátel a aktivit. Na manžela jsem zvyklá, mám ho ráda, je to spolehlivý, věrný člověk, byl by to, soudě podle jeho chování k dětem, úžasný otec. Zároveň je ovšem nudný, lpí na těch svých tradicích (domácí práce má dělat ženská, ženská se nemá nikde courat a když už, tak jedině s kamarádkami, žádné mužské kamarády), je šetrný až na hranici lakomosti (jít o víkendu na oběd místo vyváření je drahé, musíme šetřit, co kdybychom chtěli větší byt atd. - máme už svůj, dostačující i pro jedno nebo dvě děti, a žádné dluhy), nemá moc velkou fantazii, romantika je podle něj pro děcka, jako milenec je snaživý, ale sex je zoufale utahaný. V podstatě už spolu nespíme, možná tak jednou za měsíc. Moc se mi nechce s ním nikam chodit, protože většinu času vypadá, jako by nic neprožíval, jako by ho to ani moc nebavilo.
Poznala jsem teď i další muže, většinou o pár let mladší nebo stejně staré jako já. Do dvou jsem se zamilovala, do jednoho fakt fest (už to trvá skoro rok), ale k ničemu nedošlo, max. si zaflirtujeme, nepadla ani pusa.
A teď jádro problému: chci pryč. Chtěla bych poznat někoho nového, jít mezi lidi, trochu vyvádět. Mám pocit, že tady umírám. Zároveň si ale dobře uvědomuju, že tak hodného a oddaného muže budu těžko hledat. On by mi vážně snesl modré z nebe a ani já mu nechci ubližovat. Navíc si na nějaké hledání připadám už trochu stará, když to udělám, kdy budu mít děti? V 37? Ve 40? Půjde to vůbec? Bude vůbec někdo chtít pětatřicetiletou bezdětnou ženskou? Jenže když si představím, že porodím děti, budu se muset vzdát většiny koníčků, nebude čas nikam moc chodit, budu tady hospodyňkovat, aby byl muž spokojený, jednou za rok možná vyrazíme do jižních Čech nebo do Chorvatska a tak to půjde až do důchodu, děsím se.
Co mám dělat?