Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Holky myslíte že jsem hypochondr? Mám pocit že už si doma klepou na čelo. Normálně k dr nechodím, jen když mi opravdu něco je. Ale jak mi něco je tak jdu prostě hned a chcu aby mě vyšetřili pořádně. Mě to přijde normální a i když mám strach tak radši jdu. Manžel mi říká že každej norm člověk čeká co nejdýl, já hned někde lítám a pak jsem z toho rozložená. ještě sedím na netu a hledám co by mě asi tak mohlo být. Mám to tak jenom já? Jsem pako?
Za mě hypochondr nejsi, osobně taky preferuju pacienty, kteří příjdou s problémem včas, ale je skupina lidí (většinou chlapi
), kteří čekají dny, týdny, ale i měsíce, že to přejde (některé věci samy o sobě nepřejdou a nezmizí) a taky se pár „šťastlivcům“, kteří přece k doktorovi lítat nebudou, že na to „čekání“ dojeli.
Bud v klidu, jseš uplně normální
spíš tvuj manžel má špatnej názor, taky normálně jdu k doktoru až už nemužu, jenže pak se samožřejmě léčím dýl ![]()
To jen chlapi většinou čekají, až už jde fakt do tuhýho
Jsou horší jak děcka, to chytneš za ruku a k tomu doktorovi odvedeš, ale donutit některý chlapy, to je boj
![]()
Já osobně třeba hned nechodím, chvíli počkám, co se z toho vyklube, a pak jdu, když cítím, že to sama nezvládnu. Ale katastrofické scénáře na netu si teda nehledám ![]()
Za mě hypochondr nejsi.. mám zrovna špatné příklady ve svých rodičích… máti tenhle týden skončila v nemocnici, za 5m 12.. málem dostala otravu krve.. dva měsíce jsem jí říkala, at jde k dr.. otec loni to měl to samí.. dostal akutní záchvat slinivky, a taky u dr na poslední chvíli.. pak se diví, že je 10dní na jip.. ![]()
já osobně to chvíli zkouším, či to nepřestane a když ne tak holt jdu.. ale odvařená taky z toho nejsem, asi jako nikdo
Myslim, ze je to v pohode, jen bych se vyhla tomu hledani na netu, podle meho to je zbytecny stres, na netu je vzdy to nejhorsi. Ja zas vse odkladam a to je ze zdravotniho hlediska urcite horsi. Chlapi maj strach, ze jim bude treba neco vazneho, tak radsi cekaj az je odveze rychla nebo pohrebak.
Tak snad sama uznáš, kdy jít k Dr. a co zvládneš doma sama, ne?
Ale jsem ze zdravotnictví, tak mám možná zkreslený pohled.
Já jsem mnohem horší, když mi něco je, najdu si diagnozu na internetu a většinou jsou to takové hrůzy co si vyčtu, že pak radši ani nejdu k doktorovi aby se to nepotvrdilo ![]()
Záleží, o jaké obtíže jde a co to znamená „jdu hned“. Normální je počkat pár dní, týden, jestli se to bude opakovat, nedojde ke zlepšení, zkusit něco třeba z lékárny, nějakou babskou radu. Až pak jít k doktorovi.
Sledovat, kde mě co píchne, pak si najít na netu diagnózu, nejlépe se ještě poradit na nějaké diskuzi s lidmi podobného ražení a pak v hrůze letět k doktorovi, to je už blbé.
Vůbec hledat si diagnózy na internetu je to nejhorší, co můžeš udělat! To jsme zrušili oba s mužem už dávno, oba jsme si přivodili dost nepříjemné psychické stavy
Já jsem větší plašan, víc se bojím i o děti, takže mně se to teda děje doteď i bez hledání. Někde něco přečtu, zahlédnu v seriálu, na plakátku u doktora, zapamatuju si to a pak mi to jede
Řešila jsem to trochu i s psycholožkou a ta teda doporučuje k lékaři jít, pokud tě to uklidní. Než si něco v hlavě vykonstruovat. Ale musíš to brát tak, že mu věříš, vyšetří tě, zjistí, že to nic není a ty to bereš jako fakt. Ne že doma ještě sedneš k netu a začneš to sjíždět - že co kdyby náhodou a kdoví, jestli se nespletl a nelhal ti atd. ![]()
Já kupříkladu jsem měla asi před rokem ztvrdlá játra, než se ukázalo, že mám zablokovaná žebra
![]()
@Anonymní píše:
Já jsem mnohem horší, když mi něco je, najdu si diagnozu na internetu a většinou jsou to takové hrůzy co si vyčtu, že pak radši ani nejdu k doktorovi aby se to nepotvrdilo
Já jsem se z tohoto fakt definitivně vyléčila v okamžiku, kdy se mi udělal takový velký ošklivý beďar. Bolelo to, blbě se to hojilo (spíš nehojilo), tak si říkám - mrknu na net, jestli je nějaká babská rada. A tam jsem se, prosím pěkně, dozvěděla, že vůbec na to nemám ani sahat, ani nic na to dávat, ani to mačkat, ani nic, že takové věci se musí řešit chirurgicky. Poněvadž když do toho začnu rýpat doma, tak se mi to zanítí a zemřu na otravu krve
Tento moment tak nějak považuju za okamžik prozření, co se týče internetových diagnóz a léčebných postupů ![]()
@Bebinka29 Tak háleží, jestli to pak opravdu něco je a jestli si dobře poznala, že tvé tělo něco „říká“. Pokud ano, tak obdivuju a lehce závidím, nikdy jsem svoje tělo poslouchat neuměla…
Nejste hypochondr, naopak mi přijde rozumné řešit věci hned ze začátku (a i pro pojišťovny to je ve výsledku levnější). Moji matku takhle vloni měsíc bolelo břicho a k doktorovi nešla, „protože byla pořád schopná fungovat“ a nakonec z toho bylo prasklé slepé střevo a velká sepse v břiše.
@Bebinka29 píše:
Ale jak mi něco je tak jdu prostě hned a chcu aby mě vyšetřili pořádně.
Tak ono tady hodně záleží na tom, co to je hned a co očekáváš pod pojmem pořádně. Pokud se začínající virozou letíš k doktorovi a vyžaduješ odeslání na EKG, ORL a já nevím kam ještě, tak to v pořádku není. Pokud to znamená, že nepřecházíš angínu a před nasazením antibiotik chceš CRP, tak mi to OK přijde.
Obnovuju diskuzi. Uz mi asi hrabe. Cca pred dvema lety me zacaly bolet uzliny v trislech. Na sonu nic zasadniho, uzliny jen krapet zvetsene. Pak me zacalo bolet v levem podpazi. Na sonu uzliny jen reaktivni vlevo krapet vetsi. Bolest vlevo pod zebrama. Pak vic vprostred jako zaludek. Na pohmat okolo pupku. Gastroskopie i kolonoskopie ok. Aktualne me nekdy boli zada vpravo a hodne hluboko treba cely den a pak zas par dni klid. Porad nekdy pod tema zebrama. A zhorsilo se podpazi vlevo, boli a pali me i levy nadro asi mesic. Nesnasim doktory. Nelibuju si ve vysetrenich. Tak co si to to telo hernajs vymejsli. Pripadam si jako blazen.
Fakt je ze vsechny potize zacaly kdyz jsem se rozhodla ze se asi chci rozvest. Doted jsem to neudelala ptz se bojim ze se nepostaram o deti kdyby mi bylo neco vaznyho. Kruci ja to nechciiiiiiii