Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj. Ani nevím, proč to sem píšu, ale třeba se někdo objevil v podobné situaci jako já.
Jestli se vám to nechce číst celé, tak mi jde hlavně o to, zda se dají jen tak ze dne na den změnit osobní priority a jak na to?
Abych vás uvedla do situace - je mi 27 let, manželovi 30 a máme rok po svatbě. Problém je, že já nejsem úplně „typická“ ženská, ale tak jsme spolu 6 let, tak doufám, že ví, koho si bral. Abyset mi rozuměli tak náplní mého času je ve všední den jít do práce a když se vrátím, tak bych chtěla maximum času věnovat svým koníčkům - hraní na hudební nástroje, počítačové hry, 3d grafika, genealogie, lukostřelba, šití kostýmů, učení se cizím jazykům, kreslení a nespočet dalších. Jelikož jich mám tolik, tak se snažím věnovat maximum času aspoň jednomu z toho a i tak mi přijde, že na to nemám skoro žádný čas.
Nebudu se nijak ospravedlňovat, vím, že se prostě chovám, jak zastydlá puberťačka, ale úklid a vaření mi naprosto nic neříká, považuju to za hroznou ztrátu drahocenného času. Takže to vvypadá tak, že nádobí umývá manžel, protože ví, že já bych ho nechala tři dny, než bych ho umyla, protože už by nebyly k dispozici čisté věci. Občas i uklidí byt, pokud už se na to nemůže dívat, já to dělám z opravdu velkého donucení tak jednou za měsíc (a když uklidí on, je to pro mě neskutečná úleva). Nejradši bych si nafackovala, to jo, ale stejně se nedonutím něco změnit. Chci prostě čas na svoje koníčky. ![]()
Manžel es vyjádřil v poslední době už několikrát, že ho to strašně štve, navíc on je z nás dvou ten, kdo by chtěl co nejdřív dítě. Neříkám, že já ne, ale nejdřív bych chtěla cestova atd., tak jsem souhlasila aspoň s tím, že se o to začneme pokoušet po letošní dovolené v Norsku. Bojím se ale, že mi to nebude stačit. Že pak to zase odsunu. Přitom vím, že bych taky dítě chtěla ale je to spíš takové „někdy, až tohle…, až tamhleto…, letos ještě ne.“ Přitom mi ubíhají roky a kdoví, jak dlouho mi budou ještě muset léčit naprosto šíleně nepravidelný cyklus.
Začínám mít vnitřní pocit, že manželovi už pomalu začíná docházet trpělivost - chtěl by založit rodinu a mít vedle sebe normální ženskou a přiom já se chovám, jako by mi bylo 15 let. ![]()
Chtěla bych, aby se něco stalo a ze dne na den se mi jen tak změnily priority… Vlastně ani pořádně nevím, jak je mám teď. Nemáte někdo nějakou radu? Nechci o něj přijít, ale prostě jsem pořád zabejčená a ne a ne něco změnit. Nechápu se. ![]()
@jorunn píše:
Ahoj. Ani nevím, proč to sem píšu, ale třeba se někdo objevil v podobné situaci jako já.
Jestli se vám to nechce číst celé, tak mi jde hlavně o to, zda se dají jen tak ze dne na den změnit osobní priority a jak na to?
Abych vás uvedla do situace - je mi 27 let, manželovi 30 a máme rok po svatbě. Problém je, že já nejsem úplně „typická“ ženská, ale tak jsme spolu 6 let, tak doufám, že ví, koho si bral. Abyset mi rozuměli tak náplní mého času je ve všední den jít do práce a když se vrátím, tak bych chtěla maximum času věnovat svým koníčkům - hraní na hudební nástroje, počítačové hry, 3d grafika, genealogie, lukostřelba, šití kostýmů, učení se cizím jazykům, kreslení a nespočet dalších. Jelikož jich mám tolik, tak se snažím věnovat maximum času aspoň jednomu z toho a i tak mi přijde, že na to nemám skoro žádný čas.Nebudu se nijak ospravedlňovat, vím, že se prostě chovám, jak zastydlá puberťačka, ale úklid a vaření mi naprosto nic neříká, považuju to za hroznou ztrátu drahocenného času. Takže to vvypadá tak, že nádobí umývá manžel, protože ví, že já bych ho nechala tři dny, než bych ho umyla, protože už by nebyly k dispozici čisté věci. Občas i uklidí byt, pokud už se na to nemůže dívat, já to dělám z opravdu velkého donucení tak jednou za měsíc (a když uklidí on, je to pro mě neskutečná úleva). Nejradši bych si nafackovala, to jo, ale stejně se nedonutím něco změnit. Chci prostě čas na svoje koníčky.
Manžel es vyjádřil v poslední době už několikrát, že ho to strašně štve, navíc on je z nás dvou ten, kdo by chtěl co nejdřív dítě. Neříkám, že já ne, ale nejdřív bych chtěla cestova atd., tak jsem souhlasila aspoň s tím, že se o to začneme pokoušet po letošní dovolené v Norsku. Bojím se ale, že mi to nebude stačit. Že pak to zase odsunu. Přitom vím, že bych taky dítě chtěla ale je to spíš takové „někdy, až tohle…, až tamhleto…, letos ještě ne.“ Přitom mi ubíhají roky a kdoví, jak dlouho mi budou ještě muset léčit naprosto šíleně nepravidelný cyklus.
Začínám mít vnitřní pocit, že manželovi už pomalu začíná docházet trpělivost - chtěl by založit rodinu a mít vedle sebe normální ženskou a přiom já se chovám, jako by mi bylo 15 let.
Chtěla bych, aby se něco stalo a ze dne na den se mi jen tak změnily priority… Vlastně ani pořádně nevím, jak je mám teď. Nemáte někdo nějakou radu? Nechci o něj přijít, ale prostě jsem pořád zabejčená a ne a ne něco změnit. Nechápu se.
Tak s tim uklidem, mne se to zmenilo, az kdyz se narodily deti. Do te doby jsem si najala pani na uklid, ktera po mne sbirala i hadry z podlahy a prala je a tak, vedela, kam co patri, tak mi ten byt jednou tydne dala do poradku vcetne takoveho toho povrchoveho uklidu. Jak mam deti, tak je na to vic casu, tak to zvladam sama. Byt tebou, poridim si mycku, roboticke uklizece a pani na uklid. Pokud mate dostatek financi, nech si tu pani i na materske a mas to. Byt manzelem, take by me stvalo, ze uklizim jen ja!
Co se tyce deti, to se nezmeni, alespon mne se to tedy nezmenilo, ale skocila jsem do toho rovnyma nohama a je to fajn. Ve vysledku mam vic casu na veci, ktere me bavi, nez kdyz jsem chodila do prace. Ale me bavi veci, ktere se daji delat venku (koupani, vylety, zoo a tak). A take tu praci jsem mela docela narocnou.
Příspěvek upraven 10.06.18 v 22:24
Já jsem teda o pár let mladší, na mateřské ale taky mám priority malinko jinde. Než nějaký úklid a vaření jdu radši ven, za našima, hraju si s malou nebo zkouknu serial
Občas taky uklízí přítel ale ne že bych měla nějaký bordel hrozný jen nebudu každý den vysávat, vytírat, mýt koupelnu
Tak ho to chytne a uklidí, vaří výhradně on já to neumím a nebaví to
Potřebovala bych se to naučit kvůli malé ale každý pokus skončí katastrofou nemam představivost co do jídla dát jaké koření atd..
No rozumím ti
raději anonymně trochu se za to stydim ![]()
Jo a jidlo take uplne moc casto nevarim, docela casto jime v kantyne, vari tam dobre a je to bez prace. Ted v lete jsme venku i od 9:00 do 21:00 nonstop a na nejake vareni neni cas ani chut.
Ne z kazde zeny se musi stat na materske putka, at si to kazdy dela, jak chce
Tj. klidne bez casteho uklidu a vareni.
Jo a vetsinu lidi uklid a vareni nebavi, jenom mame zodpovednost vuci rodine. Take bych se radeji venovala konickum
Mne na tom neprijde nic spatneho. Je spis dobre, ze si uzivas zivota. A s tim uklidem te chapu, ne kazdy na to je. Na nadobi doporucuju mycky, pokud mate misto.
Zajistěte si paní na úklid, na podlahu Roombu a kvalitní myčku (působí to na mě tak, že nemáte, protože s ní je umytí nádobí záležitost pár minut - na naložení, vykládat může manžel). Holt na to nejsi, některé to tak mají. Dneska má paní na úklid každý druhý, ve větších městech už naprosto běžně fungují i takové služby jako DámeJídlo a Rohlík/Košík. Priority se ti možná časem změní s dítětem a nebo nezmění a prostě budete fungovat jinak. Na tom fakt není nic tak katastrofického, jen je potřeba tomu trošku uzpůsobit život a okolí ![]()
Priority se ti nikdy nezmění, prostě na děti nejsi. Na tom špatného nic není
No je celkem mozne, ze manzela to bavit prestane a stane se z nej snadna korist pro nejakou, ktera to bude mit jako on…jak s uklidem, tak i s detma… ![]()
@Mango_Lassi píše:
Priority se ti nikdy nezmění, prostě na děti nejsi. Na tom špatného nic není
Ale tak to preci nemusi byt. Ja to mela hozene dost podobne, jako zakladatelka a ted si deti naramne uzivam. Uklid tak nejak prekousnu, kdyz na to na te materske mam dost casu. A kdyz se mi nechce, tak je to tu holt den dva jak po vybuchu. A vareni jak kdy, bud neco uvarim (obcas je to potreba
) a nebo se jdeme najist venku do kantyny, kde vari dobre a celkem zdrave. Neprijde mi na tom nic spatneho.
A na uklid mam samozrejme Roombu, Scoobu a mycku, abychom tu nezili jak v chlivku. Vysavani a vytirani a nadobi bych skoro denne tedy nedala. Takhle jen posbiram veci a macknu cudlik. A i to nadobi z mycky vyndavam se sebezaprenim.
Příspěvek upraven 10.06.18 v 22:41
Já jsem na tom byla podobně, ale na mě zabírá to, že zkrátka není zbytí. ![]()
S dětma zkrátka nebylo nějak jiné možnosti.
Na stranu druhou, když už není zbytí, já se dokáži přesvědčit zvráceně
přesvědčit i o tom, že mě úklid baví ![]()
V tomto je za mě jediná možnost, a to je tolerance partnera.
To řešíte „až“ teď? ![]()
A ještě - i uběhl nějaký ten čas a moje děti mé zájmy sdílejí. Je to úžasný
PS: Nikdy by mě nenapadlo, kolikrát před nimi budu proklamovat babiččino „pořádek se nedělá, pořádek se udržuje“ ![]()
@Magdaleeena píše:
Já jsem na tom byla podobně, ale na mě zabírá to, že zkrátka není zbytí.
S dětma zkrátka nebylo nějak jiné možnosti.
Na stranu druhou, když už není zbytí, já se dokáži přesvědčit zvráceněpřesvědčit i o tom, že mě úklid baví
![]()
V tomto je za mě jediná možnost, a to je tolerance partnera.
@jorunn
To řešíte „až“ teď?
A ještě - i uběhl nějaký ten čas a moje děti mé zájmy sdílejí. Je to úžasnýPS: Nikdy by mě nenapadlo, kolikrát před nimi budu proklamovat babiččino „pořádek se nedělá, pořádek se udržuje“
Poradek se nedela, poradek se udrzuje
Tak to bych chtela taky umet. Ja udelam pres poledne poradek a za dve hodinky uz se tu neda projit a neni co kam polozit ![]()